Andor.cz - Dračí doupě online

Arvin

Potřesu hlavou. Nemá cenu se s ním hádat, stejně si to každý uděláme po svém, oba jsme v tomhle zřejmě velice paličatí...

Jakmile se rozejde pro vodu vydám se za ním. Sama se chopím dvou džberů taky a začnu nosit vodu. Nemám s tím sebemenší problém.

Nakonec když už je vana plná, zadívám se na hladinu vody a potichu si povzdechnu. Pak si dojdu najít nějaké plátno a nejlépe i něco v čem budu spát. To co jsem měla na sobě je celkem nevhodné. Ale jednu košili a kalhoty mám myslím v brašně, tak snad brašnu někde najdu.

Jakmile odjede, vlezu mlčky do vody a potopím se. Je to uvolňující, po celodenní jízdě a ještě po setkání s tím silným neznámím nepřítelem. Teprve teď o tom začnu pořádně přemýšlet. Odřená ruka štípá, takže mi to jen připomíná ještě víc.

Nakonec na nic už asi ani stejně nepřijdu, rychle se umeju, osuším a převléknu se do čisté košile a kalhot. Bosá si vezmu hřeben a začnu si rozčesávat vlasy, přesto s tím vyrazím ke dveřím za Arvinem ho najít, aby se šel umýt on. Já zůstanu pak sedět na zemi za dveřmi a v klidu si rozčesávám vlasy, které spletu do copu. Chvíli tam tak sedím, nakonec se vydám v tichosti projít se po okolí našeho pokoje.

Nalaya - pokoj

"Nemá smysl, abychom spali nepohodlně oba takže se, alespon ty vyspíš."
Odvětím mile a venku na chodbách najdu něco jako nějaké menší skladiště teplé vody, což je zvláštní ale nevadí mi to a proto ve vědrech hned něco odnesu a naliju do koupele. Jakmile je vody dost odložím vědra a podívám se na Nalayu.
"No slečna má přednost okoupej se a já mezitím....ymmm trošku prozkoumám bezpečnost tohoto patra."
Nesvým úsměvem navrhnu a zamířím ke dveřím.

Neomi - setkání

Obří strom si tě prohlédne a mohutnou prackou se podrbe na bradě.
"Ymmmm tak tys narazila na nemrtvé, ano začínají se nám rozmáhat bohužel po lesích."
Pomalu kývne a založí ruce na prsou.
"I tak se to dá říci, jeden z mnoha ochránců lesa. Bohužel nákaza nemrtvých je velmi silná a těžko se s ní bojuje. Tato část lesa je zatím nejsilnější a odolává, ale nevím na jak dlouho."
Rozpráví pomalu a hloubavě.
"Je zde třeba chránit mnohé ne jen stromy."
Podotkne tajemně a nadechne se.
"Je třeba více pomoci hmmm.....možná by ses měla s někým setkat."
Hloubá nahlas strom.
"Ach abych nezapomněl.....mluvila jsi o mne. Jsem pastýř stromů, patřím k řádu Entů, ale to ti asi moc neřekne."
Uzavře zatím a hledí na tebe. Ty si můžeš všimnout, že se připozdívá.

Araoth - úkol

Kněz se podrbe ve vousech.
"Ne mám ten dojem, že by dnes neměl nikoho důležitého mít na návštěvě....a co se týče polohy nemineš to. Hned vedle tržiště uvidíš takovou vetší budovu tesanou z mramoru to je jeho sídlo."
Objasní a složí ruce do klína.
"Doufám, že budeš úspěšný."
Vzdychne nakonec.

Amiel - s mágem

Pousměje se a pohlédne zase na tebe.
"Věděl jsem, že má cesta brzo odsud poputuje dál, a když jsem tu potkal tebe přišlo mi jako správná volba jít chvíli cesty s tebou."
Nad tvým zápalem nad vším se musí zasmát.
"No nevím bez piva se v celku obejdu."
Ušklíbne se.

Malari - let naslepo

"Bohužel to nedokáži říci buď to nebylo řečeno a nebo jsme zde špatně informovaní. Možná lépe pochodíš v hlavním městě Trion. My zde zatím uděláme co bude třeba."
Obrátí rytíř koně a cválá zpátky k pevnosti.
Nyní buď poletíš naslepo anebo k městu Trion, které by mohlo snad něco udělat, když rádci zastupují krále. Nemělo by být víc než pár hodin rychlého letu, ale připozdívá se.


Lenora - marné putování

Již je to tak dlouho cos opustila původní kraj, kdes žila. Kdo ví jak je na tom ono království nyní. Za tu dobu co putuješ jsi nepotkala žádného draka stali se snad jen legendou. A pověsti o Zářící jednotě taky pohasínají, kdo ví jestli ještě existuje. Nicméně tvé putování stále pokračuje. Před pár dny jsi opustila jednu vesnici lidí. Víš, že se nyní pohybuješ někde na pomezí království Trion a království trpaslíků Železné skály. Už se připozdívá a ty se držíš podél řeky. Pak uvidíš možnost, kde bys mohla snad strávit noc. Je to nějaká pevnůstka u břehu řeky. Vypadá spíše lidského typu, třeba tě nechají přenocovat.

Let-pokračování

"Ještě kterým směrem se král odebral?"
zeptám se jich a hned po odpovědi vzletím a vyrzím tím směrem, jak nejrychleji to jde a doufám, že ho najdu živého. Letím vzdušnou čarou a snažím se ho hledat pod sebou. Draci mají dost dobrý zrak na to aby viděli malou postavu, i mezi stromy.
Prosím...musím ho najít včas. Hoši a vy tu hromadu nemrtvých zdržte jak jen to půjde.
pomyslím si.

Věž

„Každý dělá chyby... malé, velké nebo obrovské. To, že tě to mrzí už je sám o sobě krok k nápravě.“ Řeknu mu vážně.
Pak mi oznámí, že zítra odejde. Zadívám se na něj, od mi pohled opětuje.
Když mi oznámil, že půjde se mnou, usměji se a posadím se. „Páni. To je skvělé. Ani jsem nedoufala, že by jsi souhlasil. Proč jsi se tak rozhodl? Už jsi o tom nějakou chvíli uvažoval a tak moje nabídka tě přesvědčila nebo jsi prostě nemohl odolat moji oslnivé osobnosti?“ rozverně na něj mrknu.
Byla jsem ráda, že nepůjdu sama. Navíc pomoc magie se taky bude hodit. Bude to zábava.
„Užijeme si to. Cestování je skvělé. Poznáváš nová místa, lidi. Je to zábava. A v každém městě a vesnici musíme ochutnat místní pivo.“ Zazubím se.

Truiden - pokoj v chrámu

Heh! Tomuhle vy říkáte nepořádek. To jste měl vidět jak vypadal můj pokoj, když jsem ještě nebýval na cestách!

zasměju se, když kněží mluví o nepořádku v pokoji. Po vyslechnutí úkolu ovšem zvážní.

A bratře, netušíš jestli náhodou nebude mít teď nějakou šlechtické dostaveníčko? Nebo snad jestli nečeká nějakou významnou návštěvu? A taky by mi určitě pomohlo vědět, kde že ho vlastně najdu. Město je veliké, jak jsem se již sám přesvědčil.

zavalím tak kněze spoustou otázek a stále přemýšlím, jestli jsem se ještě na něco nezapomněl zeptat.

Prehliadam si zdravý les pod sebou a nájdem miesto, ktoré vyzerá byť opustené. Je ním skala. Pristanem medzi dvoma stromami, ktoré sú od seba dostatočne vzdialené aby som mohla hladko priplachtiť s poloroztiahnutými krídlami. Pri dopade ešte pár krokov pobehnem a až vtedy zložím úplne krídla a zastavím na okraji skalky. Ostražitým pohľadom prečešem okolia.
Tu cítim energiu. Život. Môže byť jeden celok, jeden les na dvoch blízkych miestach tak rozličný?
Ešte viac sa ponorím do cítenia, akéhosi dračieho šiesteho zmyslu a nozdry sa mi nepokojne zachvejú. Úzku ušlachtilú hlavu otočím práve vo chvíli, keď mi do výhľadu vkročí čosi, čo som v živote nevidela.
Kývnem hlavou zboka nabok.
Aj ja ťa zdravím.
Odpoviem mu jediným spôsobom komunikácie, aký poznám- vysielaním myšlienok do okolia. Nežila som aj so svojim klanom pri ľuďoch, normálne hovoriť neviem.
Je mocný, a má v sebe podobnú mágiu, ako mám ja. Ešte nikdy som podobné stvorenie nevidela.
Zvedavo natiahnem krk a dodám mu odpoveď.
Môj klan vyhynul. K nám, do krajiny večného tepla, prišla zima, ktorej nevieme odolávať. Prežila som jediná a tak som sa vybrala hľadať iný kraj, k de je večné teplo a iný klan môjho druhu. Potrebovala by som si odpočinúť, avšak narazila som na zástup veľmi zvláštnych kostatných stvorení. Kus lesa, kadiaľ išli, umieral. Ako to, že tu je to stále živé? Si ochranca?
Vylíčim mu svoje dôvody aby som mu ozrejmila že nie som hrozba a na koniec dodám otázku.

Pokoj

Jakmile za námi zavře, jen se na krátko ohlénu. To už je ale před mnou a vysvětluje mi, že tu není jako král. Skloním před ním hlavu.

" Omlouvám se. Já jsem jen.. "

Zarazím se. Tohle asi nechce poslouchat. Matka mě prostě vychovávala, abych věděla, že musím mít nějakou úctu. Tak jako já budu mít možná s časem úctů, kterou má matka. Ovšem sama doufám, že tomu tak nebude. Znamenalo by to, že by se matka odebrala k otci. A to já nechci.

Všimnu si, že se zarazil a podívám se kolem taktéž jako on. To že začne mluvit o tom jak bude spát na židli a kdesi cosi, přejdu jen potřesením hlavy.

" Zřejmě k tomu nějaký důvod měl. I kdyby to byl jen nedostatek pokojů."

Šeptnu tiše a zadívám sena postel.

" Nebudu si užívat pohodlí, když můj přítel bude spát s největší pravděpodobností na zemi nebo na židli."

Zakroutím hlavou a podívám se na něj.

" A s tou vodou ti pomůžu taky."

Pousměju se a vyrazím za ním.

Pokoj

Otevřu dveře a s mírnou úklonou pokynu, aby Nalaya vešla. Pak za sebou zavřu a spočinu na ní pohledem.
"Nalayo nejsem zde jako král, ale jako přítel. Nemusíš se držet těch hloupých zdvořilnostních věcí....cítím se pak...."
Hledám správné slovo.
"Jako něco víc než ostatní a to nejsem."
Nakonec přelétnu očima pokoj. První co mne zarazí je to, že je tu jen jedna velká postel.
"Eymm...prospím na židli nebo někde tady. Prospi se v posteli. Nechápu proč nás Dibron dal do pokoje s jednou postelí."
Podotknu a očima spočinu na vaně.
"Dojdu pro nějakou horkou vodu."
Jdu ke dveřím.

Neomi

Letíš směrem k hvozdu do míst, která vypadají nepoškozeně. Není to zase tak daleko a vypadá to, že zde nemrtví neudělali žádnou paseku. Les je zde zdravý a silný. Skoro to vypadá, jako by byl pod ochranou samotné matky přírody. Vyhlédneš si mírnou skalku a přistaneš na ní v lese, aby sis chvíli odpočala. Zde jsou slyšet zvuky přírody a vše žije je to prazvláštní a také cítíš něco jiného. Něco zvláštního a magického, jako by to tu obklopovalo vše. Pak uslyšíš šustění a vrzání. Pak uvidíš mohutnou postavu.

Dívá se na tebe, ví určitě o tobě a vypadá jako velký chodící strom. Zastaví se pár metrů od skalky.
"Vítej přicházíš-li v míru."
Rozpřáhne mohutnýma rukama v uvítacím gestu.
"Co sem přivádí jednoho z těch, kteří se stali již legendou. Proč se zajímá tento hvozd?"
Mluví silným dunivým hlasem.

Araoth

Kněz tě zavede o nějaké menší místnosti v chrámu. Vypadá to jako malý skromný pokoj. Je zde mnoho svitků a knihy a trošku nepořádek.
"Omluv ten nepořádek bratře, ale mám tu mnoho svitků k prostudování."
Usměje se a pokyne ti k volné židli, aby ses posadil a sám usedne na dost zaskládanou postel.
"Nyní k tomu, co bys od tebe potřeboval."
Nadechne se zvážní. Nejprve uhladí vousy v copech.
"Jedná se o choulostivou záležitost. Zde ve městě žije jeden šlechtic, nevím jak to dokázal, ale získal jeden důležitý náboženský svitek. Po tobě bych potřeboval, abys jej nějakým způsobem od něj dostal a přinesl mi jej. Neměj obavy odměna tě nemine."
Vyloží úkol, který bys měl vykonat.

Amiel

Trpce se usměje a krátce na tebe pohlédne a pak se zahledí znovu do svíce.
"Ano je tomu již mnoho let a kdyby mne tehdy Dibron nenašel a nezachránil mi život, nebyl bych tu už hodně dlouho."
Odvětí trochu nepřítomně a zamrká, aby zahnal skelný pohled.
"Taky jsem se rozhodl zítra k ránu odejít a putovat dál."
Dodá a pak ti věnuje pohled.
"Ale nepůjdu sám. Rozhodl jsem se, že tě budu doprovázet na tvé cestě. Je toho mnoho co musím ještě odčinit."
Vyřkne nakonec.

Malari

"Armáda nemrtvých?!"
Rozšíří se mu zornice. Dojede k tobě blíže, aby si tě lépe prohlédl.
"Pak je tedy pravda, co vyprávějí legendy o dracích. Jsou to čestná a dobrá stvoření. Děkuji za tvé varování, ale mám zde příliš málo můžu, abych udržel pevnost bez pomoci dlouho. Budeme se bít dokud to půjde, ale nevím jestli to bude dlouho. Navíc náš milovaný král před pár dny odcestoval na výpravu a nevíme, kdy se vrátí. Zatím vše vedou rádci."
Objasní ti Hillbur Rosland a pohlédne na tebe.
"Avšak děkujeme i za to málo cos pro nás vykonal."
Kývne a připravuje se k odjezdu k pevnosti.