| |||
![]() | První zastávka - Chromové město "Myslíte?" odpovím na sestřinu poznámku o tom že by ta růžová kulička mohla třeba chtít být se mnou. "Opravdu maličký?" dřepnu si k Jiglymu a pošimrám ho pod bradičkou. "Neměl by být ale takový ten to ... zápas?" rozpomenu se najednou a hodně dumavě se zamyslím. "Nemá t tak správně být?" dodám vzápětí a kouknu na Jiglyho. "Možná bychom měli ... třeba bych o tebe mohl bojovat. Co ty na to?" mrknu spiklenecky na Jiglyho. "Neéé, to by bylo zbytečné plýtvání času i energií. Jestliže se k nám chceš doopravdy přidat, tak pak žádné zápasení není potřeba." rozhodnu se nakonec a s úsměvem na rtech odmítavě zakroutím hlavou. V tom případě ale ... šáhnu si pro prázdný pokebal a jako když staří důchodci petang hrají, hodím pokeball. "Víte v týmu, Jigly." pronesu hrdě ihned poté, co se Jigly pohodlně uvelebil v pokebalu. Zbytek dne nebylo pořádně co řešit. Naskytnuté přístřeší by šlo odmítnout jen stěží. Obzvláště při tom nečase, co vládne tam venku. "Dobrou noc sestro Joy!" zamávám nakonec na sestru Joy a zamířím si to nahoru. Tam si najdu fajnovej plácek, roztáhnu spacák, pohodlně se do něj zavrtám a pak .... pak si ještě nějakou tu hodinku užívám závěr prvního dne. Dne plného dojmů, nových událostí a vlastně všeho ... "Dobrou noc kamarádi. Zítřek nás jistě přivítá s otevřenou náručí a nabídne nám bezpočet nejrůznějších zážitků a dobrodružství." zašeptám svým přátelům v pokeballu. Pak už jen zavřu oči a nechávám to vše doznívat, dokud se neocitnu v říci snů. |
| |||
![]() | První zastávka - Chromové město "Chromové město ... konečně! První zastávka na nekonečné cestě za dobrodružstvím." usměji se a významně pohlédnu na místo, kde odpočívá můj chlupatý přítel. "Jen vydrž kamaráda, za chvíli se o tebe pěkně postarají." mrknu spiklenecky na pokeball jako kdybych mluvil přímo k Monkeymu. Pak se můj pohled ale zase obrátí vstříc Chromovému městu. Nadšeně natáhnu první krok a s chutí vyrazím do města. "Co to?!" udivím se nad podivným a zoufalým nářkem. "Zní to jako kdyby někdo potřeboval pomoct." poškrábu se na týlu hlavy a zvídavě se zadívám směrem, odkud ten nářek přichází. "Aeeehhh vydrž ... vydrž už běžím! jdu ti na pomoc!" zareagoval jssem urychleně, když naříkání a prosby o pomoc zesílily. "Vydrž, už tam skoro jsem!" zopakoval jsem, když jsem byl skoro na dosah. A tam jsem to uviděl. Byla to nějaká růžová kulička visící z útesu dolů. "Vydrž maličký, hned ti pomůžu .. aaa sakra!" snažím se uklidni toho maličkého, div nesklouznu z toho srázu dolů taky. "Hned to bude!" opakuji stále znova a snažím se ho uklidnit. "Kde to sakra .. aa tady!" stěžuji si a v rychlosti hledám lano. Okamžitě uvážu na obou stranách smyčku. Jednu stranu připevním k něčemu skutečně pevnému. Kámen, strom, nebo silnější větev. Cokoli co pomůže. (70%) "Vydrž prcku, už jsem skoro u tebe!" křiknu a rychle se tomu růževému drobečku vydávám na pomoc. (11%) ... bohužel moc pomalu. "Zatraceněéé!" křiknu a po hlavě letím dolů za tím chudáčkem. (58%) "Mám tě!" zaraduji se a přitáhnu si tu růžovou kuličku blíže k sobě. "Drž se pevně. Já nás odtud dostanu." usměji se a poté vylezu nahoru. "Tááák a už jsi v bezpečí maličký." pohladím ho po hlavě. "No ehm ... jak se vlastně jmenuješ?" uvědomím si a šáhnu po pokédexu ... "Sakra! Musel mi vypadnout." uvědomím si. Jako jediný nebyl připevněný. "Musel mi z té kapsy vypadnout." polituji se. "Ty si z toho ale nic nedělej. To je jedno." natáhnu obě ruce a usměji se. "Jestli chceš, mám namířeno do pokemoního střediska. Můžou tě tam prohlídnout, jestli ti nic není. Co ty na to? Přidáš se? A pak si klidně můžeš jít zase po svých." mrknu na něj spiklenecky a mávnu rukou na pokyn, aby mne následoval. Následně si to namířím do pokemoního střediska. Přeci jen bych měl dát prohlídnout Monkeyho a pak ... pak se asi uvidí. |
doba vygenerování stránky: 0.18375587463379 sekund