Andor.cz - Dračí doupě online

No, já nevím, proto se ptám!

Nevím co jsem čekala... to je tak ženské a Alessandrovské!

"Třeba ta šupinatá tvář plná zubů je vidět, jenom když jsi opravdu blízko či když ho třeba poleješ vodou. Kdo ví..." zkusím zavtipkovat a doufám, že si to nevezme vážně.

"Tak nevíš, třeba měl jeho táta či děda problém z jejich rodinou, tak nechce, ať je s nima spojovaný. Kdo ví, co se stalo a táhne se to dodnes. Třeba můj strejda má hrušku, která roste na mezi a jeho soused, oh je asi příběh na jindy, ale můj argument platí."

Hrušky a zelí nám prostě v rodině nenosí štěstí!

"A nevím, s tou maskou se minimálně nemůžeš převalovat. Možná si ji můžeš i zlomit, nevím. Se ho běž zeptat ne? Je divný, protože vypadá moc normálně... není úplně normální obvinění, jestli mi rozumíš," a pokrčím rameny.

"A ty víš určitě dobře co myslím, ale o tom tahle debata není!"

Co jsem čekala? Nojo? Co?

"Nevím, co jsem čekala!" zastavím se ještě dost daleko. "No ale - ale tohle ne, vypadá docela normálně. To je vlastně ještě divnější, než kdyby celý jeho obličej byla třeba jen jedna velká šedá tlama, plná zubů. Bez očí a tak," jo, občas si představuju divný věci. Možná je to tím, že mě běžný věci prostě dostatečně neděsej a tak mám vnitřní potřebu přemýšlet nad tím, co všechno horšího by možná mohlo existovat, co já vím?

"A nedělej si srandu z kyklopa, je reálnej! Teda, no, byl..."
Znovu se podívám směrem k doktorovi.
"On nechce, abychom mu tady říkali jménem, protože ho kapitánovi bratři poznali. A říkali něco o ukolébavce a on na to, že žádný nezná - ale on si celou cestu broukal nějakou divnou písničku, mi to docela znělo, jako by... Jako by to byla... Jako já o uspávání děcek vím reálně hovno... No... " trošku mě opouští ten prvotní drajv a nadšení z toho, že jsem na prahu velkého objevu.

" Takže on prostě spí bez masky...? Prej nepohodlně leželo. Jakby ho nepohodlí nějak někdy odradilo! Ono se v tom nepohodlně dejchá i chodí a vidí a stejně ji nikdy nesundá! A je hrozně háklivej, když se ho ptáš na něco o něm, dneska to došlo tak daleko, že mi vyčítal, co jsme mu provedli před lety! Jako když Pepe dělá tohle, znamená to, že ho máš nechat bejt a couvnout, protože je... Hm. No vlastně není ani tak děsivej, když ho tady takhle vidím. Vypadá úplně normálně. Až moc normálně. Proč mi nevěříš, že na něm je prostě něco divnýho?

A jako co věděli všichni kromě tebe?"
O tom, že se občas ztratím na San Polo nevěděli všichni!

Basti-Ano

"No, uvidíme jak mu bude. Ale tím, že bysme ho nechali v Anconě se asi nic nezkazí. Byť, je to škoda. Taková pěkná čepicová dvojka jsme mohli být..."

Osud mi holt nepřeje.

"Neměli bychom, já nevím, zkusit kouknout, zda z toho nebudou nějací přeživší? Jsou tam krom Turků i lidi,"
"I potopená loď plave. Kdo přežije, bude tam plavat na zbytcích lodě. Pak je nejspíš posbíráme... snad."

Ale to už jsem zase táhnut pryč.

"No, viděl jsem ho už bez masky. Minimálně dneska. Spal bez ní. Cos čekala, víš jak by se v tom nepohodlně leželo? Jsi z toho nějaká vykolejená. Co jsi čekala? Že bude kyklop či mít místo vlasů hady? Bys možná neměla si tak hrát s tím Leonidovým kopím, pokud po něm tak blbneš..."

Když už, největší šok by u něho byl, kdyby měl opravdový zobák. TO by bylo zajímavý.

"Nevím co do tebe vjelo, ale na Balkáně se lidi řežou furt. Oni to mají nějak v povaze. Na tom není snad nic divnýho. Nebo mi něco uniká? Zase tu je něco, co vědí všichni kromě mě?"

Nezabíjejte ty Turky, kokoti, ty můžeme prodat!
Ale to budeme řešit za chvilku!

"Ale pokud na lodi najdeme ještě nějaké živé Turky, nebo jiné piráty, minimálně bubeník by tam mohl být, tak ty prodat můžeme, klidně někam do kamenolomu, to jsou stěží lidi."
Ještě jednou kapitána pomuchlám a musím uznat že jakmile jsem na koni já a nemusím trpět naopak jeho vlastní přízeň, je mi to o dost příjemnější. No, stejně asi skončím v pekle. Co už.

Vrátím se od nyní tak trošku trucovitě zamlklého kapitána zpátky po bok svého muže.
"Předpokládám, že souhlasíš, že dobrý křesťany prodávat nebudeme, nejsme přece žádná zavrženíhodná špína."
Sleduji druhou, zasaženou loď a je mi z toho trochu smutno.
"Neměli bychom, já nevím, zkusit kouknout, zda z toho nebudou nějací přeživší? Jsou tam krom Turků i lidi," nadhodím jen tak do větru, ale směrem k Bastianovi.

Pepe si sundává masku.
PEPE SI SUNDÁVÁ MASKU!!!
Chytím manžela za ruku a začnu jí freneticky cukat, abych upoutala jeho pozornost.
Vidíš to? VIDÍŠ TO??? PEPE JE BEZ MASKY!!!
"Už jsi ho někdy viděl bez...?"
šeptnu k němu tiše, natahuju v šeru krk a tahám Bastiana aby šel se mnou za ním. Dokud jsme mimo doslech, tak jako smyslu zbavená šeptám dál.

"Je v našem věku, kolik mu bylo když...?" když jsme ho otrávili? "Ne, počkej, kolik mu bylo v té válce ve Valašsku, dyť to... To nesedí, Bastiano, to nesedí! Má bejt tak minimálně o dvacet- Bastiano, vidíš to? Vidíš to, žejo?"
Pořád ho tahám za ruku, abych svému oznámení dodala na důležitosti.

Palubobraní

"Ale tak, někteří vypadají, že snad půjdou zachránit, někteří holt ne no," řekne Pepe, zatímco se prochází kolem raněných. "Toho přineste sem, toho... už můžete hodit do vody, tenhle by měl nějakou dobu vydržet, ten už je kaput," začal úkolovat námořníky a třídit zraněné na palubu, kterou začal pomalu proměnovat v chirurgický sál. "Světlo, doneste mi někdo světlo, tu se takhle nedá pracovat. A pane Luco, skočte mi prosím pro více mých věcí do podpalubí." a pak udělal něco, co nebylo úplně obvyklé. Sundal si svoji masku a položil ji na sud. A pod ní byla docela tuctová, oholená tvář asi třicetiletého muže. "Ještě v téhle tmě v tom fakt nic nevidím."

Kapitán se jenom zamračí, ale nemá moc co by k tomu dodal. Tak nějak ví, že stejně není moc ve vyjednávací pozici. Pokud by si to myslel odpoledne, teď už věděl, že opravdu není.

Na galéře bylo ještě pár tureckých námořníků, ale nic, co by už nebylo problém dočistit. A hromadu otroků u vesel. Dle řečí většina byla Italové a Řekové, ale i dost Španělů a Francouzů. A pár mouřenínů. Ale všichni měli viditelnou radost, že jim jejich otrocká práce končí.

Alessandra has a plan

Takže je chce prodat, no to je ale pěknej zmrdislav. Jako asi by jim bylo všude líp, než na galéře, ale mám i tak pocit, že si nerozumíme.

"Váš bratr bude v pořádku, kapitáne," otočím se k němu, zatímco si mnu rameno, ze kterého ustřelil nárameník.
"Posádka mě mrzí, ale jednak jsem ty piráty nepřivolala, přišli by vás zotročit nebo oškubat tak jako tak - a druhak si určitě tamhle v podpalubí najdete posádku novou. Třeba jim za to poprvé ani nebudete muset platit, jak vám budou vděčný. Prodávat nikoho nebudeme, to si asi moc nerozumíme. Děvky a zloději, jasně v tom jedeme ve velkým. Drogy - no, budiž, ano i v tomto máme prsty. Zabíjení lidí na zakázku. Ano. Ale přeprodej otroků - myslím tím samozřejmě lidi - Italy a možná pár dalších náhodných civilizovaných jedinců, " vysvětlím, aby bylo jasno. "Kvůli tomu jsem tady nezamordovala devatenáct lidí včetně jednoho kapitána."

Kopnu špičkou boty do mrtvoly náhodného Turka.
"I tak si nemyslím, že přijdete úplně zkrátka. Je tu samozřejmě pěknej brajgl. To jo, ale lepší muset vydrhnout jednu střevy zeblitou palubu, než muset po zbytek života veslovat. Ty lodě byly tři, no nemyslím si, že by to výkupné bylo únosné. Pokud by nějaké vůbec kdy bylo. Nebejt tady nás, nemají problém získat vás všechny i vaši hezkou loď, proč by se nakonec vlastně spokojili jen s nějakým výpalným?"

Přejdu k němu a celá od krve jej obejmu a políbím na obě tváře.
"Tak to možná nebudeme dramatizovat, nemáte vůbec zač, docela jsem se vlastně pobavila."
Nechám na něm fakt spoustu humusu, všude možně, no, ne že bych to tak vůbec neplánovala.

Swords in their hands they killed each and every man

Nastalé ticho najednou protne výstřel z děla, který zasáhne prchající galéru přímo na hladině ponoru a tím jí odsoudí k tomu, se co nevidět potopit.

"Lorenzo je v pořádku. Byť si nejsem jistý, jestli zvládne s tou rukou něco dělat minimálně několik dnů, možná i týdnů," pokrčí Pepe rameny a jde se věnovat Antoniovi, u které i klečel jeho bratr. "Dýchá, tedy bude nejspíš v pořádku. Uvidíme jak bude vypadat, až se probere, ale vidím to snad nadějně. Což se nedá říct tak o polovině posádky."

"Má posádka být zmasakrovat, bratr v bezvědomí, hrůza. Alespoň nám tu zůstat jedna galéra. Co vy říkat, da Mezzové, prodáme zisk na půl? Hmm? Zisk z prodání posádka za stejno?" zkusil kapitán zahnat žal dobrý obchodem.

Než se do toho někdo vloží

"No, možná budeme muset pak Lorenza z Ancony poslat zraněného domů. Tak třeba tam dole bude někdo, kdo by mu dělal společnost a pomohl mu s ránou po cestě zpátky, ať se to třeba ještě nezanítí. Kdyby to byl někdo trochu statný a schopný, je možné že mu pak Alessio nabídne práci," podívám se na loď, kterou jsme" získali" a přemýšlím nad tím, že jsme možná tu druhou neměli nechat utéct. Chybělo fakt málo a osvobodili bychom i ty druhý. No a kdo ví, třeba by tam byl vzdálenej bratranec někoho, koho známe. Benátky jsou malý. Jakože kurva malý.

Ne, že bych byla úplně útlocitná, ale ti chudáci dole byli krůček od svobody a protekla jim mezi prsty, jako dneska některým jejich pánům protekly mezi prsty střeva.
A ne, že bych měla něco proti otroctví obecně, sama jich pár vlastním - ale taky je nebičuju na lodi a nemorduju v kamenolomu, běhaj mi za děckama a na nákup. Vytíraj podlahy a umejvaj okna. Vlastně se maj dobře.

Blood Is The Price Of Glory

My vyhráli? My fakt vyhráli!

Najdu první sud, na který si můžu sednout a trochu vyfouknot.

My vyhráli a já ve finále zabil... osm, devět lidí? Včetně jejich kapitána. To je vlastně docela slušný! To to semnou nebude tak špatný, jak jsem si myslel!

"Jsi v pořádku. Řekni, že jsi v pořádku..."[/b]

Dám Alessandře pusu a odpovím jí mužným hlasem "Tak samozřejmě, že jsem v pořádku. Nejsem neschopa, jinak bych tu nebyl ne?"

No, nebyl no. Minimálně bysme si nepovídali.

"A je teda vtipný, že jsme každý zabili svýho kapitána! Tak, snad něco dělali i ostatní, když tu největší práci nechali odřít nás!" a střihnu pohledem na Lucu a Fiorellu, který vypadají, že právě přišli z prádelny.

A teda, je tu ale hromada mrtvol. Jak jejich, tak i našich... to nakonec bylo asi poněkud drsnější, než bych čekal, že bude. Holt námořníci jsou námořníci a ne bojovníci. Ale Antonio a jeho mariňáci si vedli líp než bych od nich čekal. Byli dobří. To se jim musí nechat. Určitě to nebyla jejich první akci. A snad teda ani Antoniova poslední.

"Tak druhá loď tu zůstala. Hádám, že veslaři budou otroci, dost možná i nějací Benátčani, který někde zajali. Což nejspíš by čekalo i nás, kdyby nás porazili. Takže bych je navrhoval osvobodit, ve finále kdo by měl zájem, tak ním doplnit 'naši' prořídlou posádku, i kdyby jen na část cesty a zbytku ukázat, kudy do Benátek. Doveslovat tam už hádám dokáží sami i bez toho, aby je u toho někdo bičoval."

Snad nebude mít náš kapitán nějaký svůj geniální nápad je chtít jenom přeprodat.

This is the end - hold your breath and count to ten

Nakonec, tak jako to začalo, vše ztichne. Stojím v několika slévajících se kalužích krve. Trhaně se nadechnu. Srdce mi dovoce buší odplavovaným adrenalinem. Pomalu vydechnu a snažím se nemyslet na hučení v hlavě. To odezní. Stejně, jako vždy odezní moje krvežíznivé šílenství, tak velmi rychle přejde ten prvotní šok, že už je konec. Nádech. Drobným otočením a tahem vyprostím meč z poslední mrtvoly. Musím si pomoct nohou. Jen tak mimochodem, jako v zamlženém snu, vnímám, že mám boty celé od krve. A ruce. A nohy a svou černou róbu a zbroj. A vlasy a nejspíš i obličej. Nádech, výdech.

Bastiano!
Rychle ho najdu a běžím k němu. Před očima mám vypálenou scénu, kdy dostává mečem do hlavy. Přeskočím mrtvolu druhého kapitána, kterého zabil.
"Jsi v pořádku. Řekni, že jsi v pořádku..." freneticky mu sundávám helmu z hlavy, abych se přesvědčila.
"Vím, že ses otočil po mně a pak-" shodím krvavou rukavici na zem a volnou rukou mu prohrábnu vlhké dlouhé vlasy, které si ve spěchu nestihl pod helmu ani splést. Když nenahmatám nic, co by mě znepokojilo, zase se kousek stáhnu. Objala bych ho, ale tak, jak vypadám - žejo. Nemusíme být úplně oprasení oba dva.

To ty řeznický nože. Vždycky se to stane, s mečem to už pak není takový brutální marast. Ale má to svoje kouzlo, však dva Turci, kteří mě viděli, skočili do vody! Já asi taky budu muset pak skočit do vody. Ale ne teď, teď se pod námi beztak krmí všechno, včetně krakena.

"Zabil jsi kapitána!" rozchechtám se nakonec a rozhodnu se pustit emoce ven, abych se co nejdříve úplně uklidnila. "Já taky! Ještě na mě vřeštěl něco sprostýho!" ukážu na vzdalující se galéru "A oni teď prchaj a mají jeho hlavu asi pořád na palubě, protože jsem ji tam mrskla!"
Hehe, to je ale prdel!

Rozhlédnu se po palubě. Luca je v pořádku, Fiorella je v pořádku. Oba dva, ostudy jedny, úplně čistý jak lilie. Pepe se sklání nad Lorenzem. Ten v pořádku bude, ale asi ne teď.
Chudák Lorenzo... To si moc dobrodružství neužil.
Ta druhá loď tady zůstala, asi jsme ji vybili kromě veslařů komplet.

"Co-co teď bude s tou druhou lodí?"
Mám hodně otázek, když na to přijde.
Kdo vyčistí ten bordel?
Kolik je těch veslujících otroků?
Co s nima teď?
Můžu si nechat meč toho kapitána, kterého jsem zabila?
Heh ne, to poslední není otázka. To je fakt. Zbraně si samozřejmě projdu a ty hezký si nechám. A ať se o ně někdo zkusí se mnou poprat a bejt dneska dvacátej!