Andor.cz - Dračí doupě online

... a platit to bude kdo?

Alessandra s Diegem bez dalších otázek odjedou po vlastní stopě. Diego evidentně opravdu nemá s koňmi obecně problém, protože jen překontroluje výstroj a následně už oba odjíždějí volným klusem pryč. Ulice jsou ráno poměrně prázdné, takže ani nehrozí že by cestou proklipovali nějakýma lidma protože Bugisoft neumí programovat věci že by někoho cestou snad srazili. Zbytek skupiny zůstane v přístavu, v drobném dešti, ohavném větru, přístavním smradu.

"Hele, Maestro, já myslím, že chtěla jen vyšetřovat s náma a že byla jako trochu uražená z toho, jak to dopadlo," naznačí Luca.
"Taky ji doma otravuje, chodit na trh," přisadí si Fiorella a nenápadně přistavuje kobylu k nejbližšímu výstupku dlažby, aby se nemusela srát s nějakým nasedáním ze země, když nemusí. Obecně Fiorella nikdy nedělá víc, než musí. Narozdíl od Lucovy kobyly, která, když na ni nasedá, vyrazí vpřed. Vpřed kamkoliv dopředu, protože si evidentně chce protáhnout nohy.

"Ježíšmarjá ještě nemám ani druhou nohu v-" zarve ji hlavu do strany, až se začne kobyla cukat a otáčet. "Stůj, posrala ses?" No, neposrala. Je to kůň. Koně dělají věci. Luca se rychle usazuje a vede ji zpátky. Kobyla se ošívá. Když nemůže nikam jít, alespoň hrabe kopytem v dlažbě, až podkova hnusně skřípe o kámen. Pak narazí bokem do Chrisantemy.
"Luco!" nadává Fiorella a ustupuje svojí kobylu bokem pryč.
"Tak já to asi nedělám schválně, doprdele, asi ji pak musím pustit cválat po poli nebo nevím! Necouvej, proč couváš! Kdy už pojedeme?"
Marco a ostatní vypadají upřímně pobavení tím, co Luca vyvádí. Ne tedy, že by sami neznali ty chvíle, kdy má kůň prostě obecně blbej den. Každý si to párkrát zažil. Snad kromě Bastiana, protože Sicario je naprosto svaté zvíře, které veškerou svou energii soustředí do toho, aby nepřehlédl žádný požadavek jezdce.

Za všeobecného veselí na téma "Haha, Luco, haha," a rad typu "stáhni ji hlavu k boku a drž," "ne, dej zádrž dozadu a sedni víc na prdel, hlouběji do sedla," střídaným s "takovej nesmysl, nahoru, vytáhni ruce nahoru, až k uším, ať sklopí hlavu" a "tak ji nechej chvilku chodit do kolečka, ji to přestane bavit," se k Sicariovi přišourá Pepe, který nachává svého poníka stát na místě jen tak, nepřivázaného. Poník chvíli podřimuje a pak se rozejde za ním, protože ví, odkud padají sušenky. A když už jsme u automatů na mlsky - Pepe nakloní hlavu a natáhne k Bastianovi ruku.

"Předpokládám, že ten nocleh pro naše navrátivce nebudu muset platit z vlastní kapsy, pane da Mezzo, že ne?" zní to pobaveně. Umocní to tím, že nakloní hlavu hned na druhou stranu.

EIZO FAMILY!!!

Já si koně neberu, protože na něj jednak dlouhodobě neprcám a pravidelně s ním jezdím ven, po Benátkách, do arény i mimo město trajektem na pevninu, takže mi to není vzácný a druhak, kdyby šlo o mě, nevzala bych si ani tu zbroj a prostě vyšplhala na nejvyšší věž v okolí, ze které bych se rozhlídla. Pak bych hned věděla, co je kde. No ale to bych nesměla potřebovat si zbroj opravit, takže ji... Ponesu? Kurva neponesu. Nikomu se nechce to takhle kamsi tahat.

Vzdychnu.
No dobře, tak si asi koně vezmu, to je toho!
Protočím pod kapucí očima, jak se naseru sama na sebe.
"Lorenzo, aby ses nemusel starat o převoz, rozhodli jsme s Bastianem, že koně, kterého jsi měl mít původně ty, půjčíme Diegovi a pak ho zpátky případně vezmeme sebou, až se od nás oddělí. Pokusíme se Piterovi nezaprcat cestou třetího koně."
Hehe, he.
" Stačí, že ses mu zaprcal ty."

*Diego, tohle je kůň, kterého ti půjčíme na cestu, vem si ho, pojedeš s ním na trh, kde si koupíš nějaké zbraně.* přeberu si Astoria, utáhnu sedlo a nasednu.
"Tak my jedeme, hodně štěstí, snad za hodinu budeme o něco chytřejší."

"No, možná se na trhu potkám se známou tváří," švihnu pohledem k Freccii d'Oro, kde zrovna kapitán se svým bratrem a několika námořníky, vyhání turky a mouřeníny po rampě do přístavu. "Tak se uvidíme za hodinu."
Kdyby nepršelo a nebylo hnusně, úplně bych se těšila na nějakou místní chálku na trhu. Jídlo na lodi stálo docela za hovno. pomyslím si, zatímco otočím koně z přístavu do centra města a cestou ze sedlové brašny vytáhnu karamelu, kterou si cumlám, zatímco míjím domy ve kterých se ještě spí.
No, jen aby už měli otevřeno.

EIZO Family

"Trh je většinou ve středu města. Prostě běžte po silnici k nejvyšší kostelní věži a vsadím se, že pod ní najdete trh," odpovím Alessandře, zatímco se vyhoupnu na koně.

"Já teda pojedu na koni. Už jsem na něm dlouho neseděl a věřím, že se mi to hodí trošku zopakovat a protáhnout se, po té námořnické cestě. A protože nechci, aby mi koně někdo ukradl a hodí se mít sebou případně nějaký extra vyjednávací páku, jedeš semnou Matteo," a ukážu na našeho hromotluka.

"Nemyslím si, že mi někdo ukradne zaparkovaného koně, když budeš poblíž, ani že mi budou někde lhát, když jim ukáži, kdo čeká venku," pronesu ke skupince se smíchem v hlase. "Lidi většinou nelžou, když upřímně věří tomu, že by to bylo to poslední, co by ve svém životě udělali."

Kurva, řešíme debilní svatební nástup a nemám čas odepsat na andor. Anyway, pokud nebude Ejzofemily, tak už si tě znovu nikdy nevezmu! No a teď kvěci.

"Ale tak nejspíš stejně šli do toho, co byl nejblíž a měl místa na koně,"
No, tohle bych možná nezmiňovala moc nahlas. Ty koně byly Alessiovi a jeho kompanie a teď jsou v hajzlu voba dva. Teda ne, že by přeneseně vzato, celá ta kompanie nebyla majetek bratrstva a tím pádem ti koně nebyli kol a kolem jakože vlastně taky spíš naši - ale i tak si myslím že to Alessia pěkně prudí, že o ně přišel, i když to nedává úplně najevo a chápe, že jsme přišli prakticky vzato o víc. Mnohem víc a čest a kredibilitu k tomu.

"Inu, tím pádem bando, nastává čas, kdy se na chvíli asi rozdělíme,"
Cože zase?
Když začne Bastiano rozdělovat kdo jde s kým a zjišťuji, že každý z nás dvou jde po vlastní stopě, jen si stáhnu kapuci víc do obličeje před deštěm a tiše něco zavrčím.

"Marco, možná by nebylo od věci najít nějaké dočasné stání tady v přístavu, pro koně, než se rozhodneme, jestli budeme hledat nocleh, nebo pokračovat hned po stopě. Pokud... No, pokud nějaká bude. Ale jsme Assassini, takže počítám s tím, že něco prostě vyčmucháme. Nebo tamti tři vyčmuchají, pač já jdu nakupovat. Moje oblíbená kratochvíle, hned po zabíjení lidí," pokrčím rameny.
"No, neví někdo, kterým směrem je trh?" podívám se po ostatních, jestli mě nasměrují, než se budu muset zeptat náhodnýho kolemjdoucího.

He, hehe

"No, neříkali no," řeknu a pokrčím rameny. "Ale tak nejspíš stejně šli do toho, co byl nejblíž a měl místa na koně. Což hádám, asi tyhle úplně přístavní mít nebudou. Ale tak třeba Lorenza tam ubytovat můžeme..."

No, asi nastává ten čas, kdy se budeme muset rozdělit.

"Inu, tím pádem bando, nastává čas, kdy se na chvíli asi rozdělíme. Pepe vezme Lorenza a 'nováčky' do nějakého hostince, kde jim domluví spaní a ještě zkontroluje v klidu Lorenzovi ránu. Alessandra si vezme Diega a půjdou spolu na na trh. A já, Luca a Fiorella se rozdělíme a půjdeme zkoušet zjistit, ve kterém hostinci mohl Salvio přebývat. A za hodinu se setkáme támhle u Trajanova oblouku," a ukážu směrem k památce na císaře Trajana, který tu i po 1500 letech stále stojí. "Marco, vy se nějak zabavte. Jestli se taky s náma rozdělíte, či si budete dělat něco svýho, je už na vás."

hehe, he!

"Jo, Lorenza a ty další tři někde musíme uložit, to je pravda. A napsat dopis Darii o tom, že se má postarat o Vladislava. I když nevím, jak se s tím děckem kdo domluví, bez Pepeho,"
Co jsme to zas kurva provedli. Hehe.

Pak zmíní možnost, že jako pojedu bez nárameníku.
"To snad ne," syknu překvapeně nad tím, že něco takového může vůbec zmínit. Nehledě na to, že KOUPIT SI NOVÝ není vůbec taková prdel, jak to maluje!
Tak se prostě taky seber, běž do nejbližšího krámu, vytáhni svoji slonovinovou pistoli z Německa a řekni, že chceš ještě jednu do sady! Je to úplně to samý! Asi hovno prostě. Zbroj je na míru, zdobená, překrásná práce je to. A kdysi Ezia musela stát strašnej majlant, no radši jsem se nikdy neptala. A i když už je místy po letech otřískaná, pořád je velice reprezentativní.
"Jo, potřebuju nový popruh," řeknu nakonec jenom.
"A ráda bych ho jakože měla, než pojedeme do nějaký bitvy, nebo tak."
Pojedeme do nějaké bitvy, žejo???

S koněm pro Diega souhlasím, to jenom přikývnu.

"Říkal ti ten kapitán, jak se ten hostinec jmenuje? Přístav je docela velký, hostinců poblíž bude... No nebude to možná tak lehký..."

Moc velká sranda, haha

"Já ti vlastně nevím," řeknu popravdě Alessandře, "původně jsem počítal, že se ubytujeme a přespíme, ale to jsem taky počítal, že doplujeme trošku jindy, než nám události dovolili. Určitě musíme někde ubytovat Lorenza a jeho nové kamarády, než jim bude všem líp a budou si moct chytnout loď zpátky do Benátek. Jako je pravda, že my ostatní můžeme prostě rovnou vyrazit a nezdržovat se. Už i tak sledujeme docela vychladlou stopu."

No, snad jen vychladlou stopu a nehoníme se za přeludy. Někdy si připadám jako dirigent, který se snaží udržet melodii, ale každý nástroj v orchestru hraje jinou melodii. A hrajeme na lodi. Za bouře. A ta loď se potápí...

"Což, co se týče nárameníku, jako nejednoduší bude sehnat nový na trhu a nebo sehnat kožešníka, co ti spraví popruhy. Pochopil jsem, že to je hlavní 'problém' který s ním máš. Jó, být tu Rocco, ten by to nejspíš uměl spravit..." a dodám dramatickou pauzu.

"Což, když bude nejhůř, můžeš jet i bez toho. Co už. Není to nic, bez čeho nelze přežít, ne?" a pokrčím rameny.

"A co se týče koně pro Diega, tam je to už úplně jednoduché. Půjčí si toho, co by pro Lorenza. Stejně, by jim tu byl na obtíž. Není úplně legrace sehnat někoho, kdo ti převeze na lodi koně. My měli spíše jenom štěstí. Takhle se vyřeší rovnou DVA problémy. Diege bude mít na čem jezdit a Lorenzo se nebude muset o něj starat. Výhra pro všechny, no ne?"

ehehehe

Celou tu výměnu ohledně napodobování řeči se hihňám do ruky.
Ja mu říkala, že to nemá dělat, hehehe, to je prdel, prej neuctivý, hehe. Bastiano, hehe.
"Ale já to fakt nemyslel jako zle. Já jen chtěl, ať mi fakt rozumí... No...."
Ježíši, ale on je z toho smutnej, to by neměl bejt, chudáček, to najednou už není taková prdel. Achjo,
"Já vím, broučku," konejšivě ho obejmu a přitisknu k sobě.
"Ale on nám rozuměl i tak dost dobře, vůbec ses nemusel snažit," šťouchnu ho pro rozveselení do boku a pustím z objetí.

Bobeček můj, rychle nasranej, rychle smutnej. Snad se rychle zase rozveselí. I když teď nás čekají fakt otravné záležitosti, jako najít si nocleh a stáj, kde strčíme koně. Nebo... Potřebujeme nocleh?

"Budeme tam taky spát? Nebo nebudeme vůbec v Anconě spát a počítáš, že pojedeme hned dál po stopě? Pokud teda stopu hned objevíme, no. Moc nevím, jestli se tedy ubytovat, nebo ne a pak třeba nezůstat bez noclehu. Je nás docela dost, tak by bylo lepší to neshánět na poslední chvíli."
*Díky, Diego,* přeberu si koně.

"No, taky mu musíme sehnat něco, na čem pojede a opravit moji zbroj, trošku se nám ta rychlá akce komplikuje..."

Bruh

"Já z vás nadělala sranda! Já se snažit být uctivý!" zvolám ještě za kapitánem.

Ale, ale... já to fakt nemyslel zle. Vážně...

Pokrčím jen smutně rameny a podívám se na Alessandru.

"Ale já to fakt nemyslel jako zle. Já jen chtěl, ať mi fakt rozumí... No...." řeknu smutně a upravím si meč u pasu.
"Ale co se dá dělat no. Inu, kapitán co vezl Salvia do Ancony říkal, že se jeli ubytovat hned do prvního hostince u přístavu. Tedy, jedeme asi tam?" zeptám se konverzačně Alessandry, zatímco plácám Sicaria po krku.

Bastiano!

"Já možná mluvím trošku jinak než vy, pán da Mezzo, protože my v Galata mít jiný jazyk a moje italština trošku... Já jen málo ji potřebuji. Ale napodobovat to - neuctivé, můj přítel, neuctivé! Ještě že vy dobře platit, protože jinak já vás asi bych míň z lásky muckal!" zasměje se a ještě jednou Bastianovi dá hudlan na tvář. "A co se mě týká, pan da Mezzo, já vás nikdy neviděl. Ani vaší překrásnou, zlou ženu. Takovou pleť jako alabastr a oči jako nové stříbrné mince, to bych si rozhodně já pamatoval, to ano," omucká Alessandře aspoň ruku, když s tváří už mu na počtvrté uhne a rozladěně zavrčí. "Ale takovou ženu, ani muže s velký cop, jaký já v životě předtím u nikoho neviděl, nene. Takové já neznal. Ani mí bratři takové nevidět, nene. A teď mě omluvujte, já jdu probrat ty mouřeníny a tureky a připravit je na trh. Někteří turekové možná trošku posraný a pochcaný gatě, to muset se postarat, oni pak za míň. To já velmi nerad, " s těmito slovy odchází pryč, asi na inspekci čmoudů k prodeji.

Marcovi vojáci už každý drží svého koně, které si stihli mezitím ledabyle nasedlat a nabardovat, aby sedla a zbroje nemuseli tahat v rukou. Marco vede dva, jednoho od Lorenza.

Pepe drbe za ušima svého poníka a dává mu jakousi tvrdou sušenku z kapsy. Poník chňape po jeho ruce a pak i zobáku.

Luca zatím nasedlal svého koně u čehož Vladislavovi (říká mu prostě Slav, protože má to jméno problém vyslovit) , který se ho drží jako stín, odříkává co je co a ukazuje na sedlo a popruhy a teď to samé dělá se Sicariem. "Sedlo, třmen, kůň..." Vladislav to s otřesným a hrozným přízvukem lámaně opakuje. K Astoriovi, stejně jako Fiorella odmítá Luca jít, ale docela zdatně a bez většího sraní se toho ujme Diego, který chce svým novým chlebodárcům ukázat, že umí být taky ku prospěchu.

Na jedné úhledné kupce jsou pak batůžky a zbraně. Teda některé z nich, většinu už si jejich majitelé rozebrali.