Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Město snů

Příspěvků: 679
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Fredericco je offlineFredericco
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
 Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Mahalath
 Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
 Postava Isaac je onlineIsaac
 Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 26. června 2024 7:50Walter Wilde
 Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
 
Isaac - 22. února 2024 23:17
aisha7677247.jpg
Centrum – Obchod, zadní místnost
Isaac

Očima se usměji na muže, který vypadá, že je mojí objednávkou přeci jen trochu zaskočený. Navíc, neví, jak si ji zcela přeložit pro sebe.
"To opravdu ne. Pouze základní výbavu, kterou dostávají učni. Tolik, aby jsem si mohl dovolit výbavu, která by byla v úkrytu a ve stříbře, tolik bych si opravdu dovolit nemohl."
Podívám se na muže, který na obchodníka, který dělá v našem oboru, je trochu moc zvídavý. Zamračím se tedy a probodnu jej pohledem. Nyní jsem já ten, kdo zde přebírá kontrolu, ano mohl jsem jej nechat u pultu, kde byli svědci, ale zde. Zde není třeba skrývat skutečnost.
"Žádné zbytečné dotazy prosím. Zde je recept na slitinu. Byl bych rád, když by se recept používal výhradně na vybavení pro mne a pokud možno se přesné poměry nedostali dále, než od vás a vašich nejvěrnějších." Jak k muži pomalu přibližuji a udělám věc, kterou vrah nikdy nesmí udělat. Přestanu skrývat svůj vražedný úmysl.
"Rozumíme si." Zastavím se.
Podávám mu malý kousek papíru ovázaný fialovou stuhou, která má na vrchu malou voskovou pečeť. Pečeť patří mému Mistrovi, který mě vytrénoval a který mi pomohl odhalit mojí alergii na kov. Tlusté rukavice tomu dovedou v celkem dobré míře bránit, ale tlusté rukavice nejsou dobrá věc pro naší jemnou práci. Především se pak nehodí k roli sluhy.
Když muži podávám, a on k papírku shlédne, může lehce vnímat, že v místnosti je jaksi o trochu více šero, i když tomu tak nejspíše není, nebo snad ano? Byl to jen malý okamžik. Malý a krátký, který snad muži, jako je on dá jasně vědět, že by si mněl raději držet více profesionální roli.
 
Mahalath - 22. února 2024 13:05
drow2151.jpg
Divadlo - garáž


Chlapík se rozpovídal, nádhera. Usmívala jsem se. Mile. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Ovšem moc se mi nechtělo věřit, že tenhle nápad vzešel přímo od šéfa. Každopádně jsem věděla, že on musí žít, měla jsem pár otázek.

"Ale to víš, že jo, zlatíčko. Mimochodem, pozdravuj Lilith. Že se Mahalath stýská," úsměv se změní v ďábelský a ve chvíli, kdy mu dojde, že svůj slib nedodržím, mu podříznu ledovou dýkou krk.

Zatímco se mechanik dusí vlastní krví, otočím se k odchodu.
"Ty máš taky blbej pocit ze všeho," povzdechnu si potichu. Ovšem musím jí dát za pravdu. Zdržela jsem se tu moc dlouho a onen hluk opravdu mohl někdo zaslechnout. Rychle jsem proto přejela pohledem garáž, jestli zde není nějaký další východ, krom výjezdu a toho, kterým jsem přišla, a zamířila jsem zpět ke skladu. Ovšem šla jsem pomalu, potichu a opatrně, nerada bych, aby tam na mě někdo čekal. Ledovou dýku jsem si nechala v rukou, k tomu jsem si ještě připravila zmrazovací kouzlo plošného rozsahu. Sice je to nezastaví úplně, ale alespoň by je to mohlo zpomalit a mě dát šanci více reagovat.

 
Architekt - 19. února 2024 12:08
archi7271.jpg
Divadlo - rozhovor v garáži
Mahalath

Zmrzlý muž má při pohledu na tebe hrůzu v očích. Když si pak ještě vezmeš vzorek jeho krve, tak je už viditelně na hraně.
„Já … já nevím kdo. Vážně!“ Začne zmateně povídat. „Jednoho dne přišel šéf s tím, že pro nás má fajnovou práci. Žádný prostředník, ani klient. Všechno co ukradneme, bude naše. Ne … nevím odkud to info měl, nikdo se na nic neptal. A proč taky? Tolik prachů a žádnej háček. “
Zatím se nezdá, že by si muž vymýšlel. Máš však pouze jenom jeho slovo a žádný způsob jak si to ověřit.
„Normálně auta rozebíráme na díly, ale z nějakého důvodu nás šéf nenechal tohle rozebrat, tak jako obvykle. Místo toho ho odvezli pryč a řekli nám, ať se na nic neptáme. Byl to starý náklaďák, a moc by za něj stejně nebylo. Tak jsme udělali, co říkal. “

Víc z něj už asi nedostaneme. Zbav se ho a mizíme pryč. Mám z toho tady špatný pocit.

„Řekl jsem ti cos chtěla, pustíš mě?“ Začne pak prosit muž. „Nikoho jsem nezabil. Jenom tu rozebírám auta co ukradnou. "
 
Architekt - 19. února 2024 12:04
archi7271.jpg
Doma, druhý den ráno
Oz

Brock nečeká ani na vyzvání a rovnou popadne jednu ze skleniček a kopne jí celou do sebe. Potom si sedne na volnou židli naproti tobě, obvykle vyhrazenou pro klienty, kteří za tebou přišli s nějakou prací.
„Jestli se něco stalo? Kámoše posedne démon kdoví odkud. Celý den nikdo nebere telefony a když příjdu k němu domů, tak ani nikdo nereaguje na klepání. A pak si jen tak otevřeš dveře a ptáš se, jestli se něco stalo!“ Počáteční stres rychle vystřídá vztek a jeho cílem jsi bohužel ty. „Už toho začínám mít vážně po krk. Byl bys tak skvělej vyšetřovatel, ale místo toho se potuluješ po barech, řešíš případy, za který někdy ani nedostaneš zaplaceno a celkově se ničíš. Měl bych zavolat Čarosprávce než se s tím démonem úplně odděláš.“

Páni, to vypadá na manželskou hádku. Neměl bych se třeba vzdálit než si to vy dva vyříkáte?
Neříkám, že to dokážu, ale třeba bych mohl dělat, že neposlouchám, nebo tak něco.


Tím ze sebe Brock dostal asi všechno, protože se potom viditelně zklidní. Položí na stůl před tebe dokument s připnutými fotkami. Vypadá úředně, ale Brock nebyl typ, který by v práci něco sebral a dal to někomu zvenku, i když to byl kámoš.
„Tohle ti posílá Thio. Měl nějaké dobré zprávy, ale i špatné.
V první řadě potvrdil, že “nejsi“ posednutý. Teda ještě ne. Takže tě prý prozatím nechá volně pobíhat. Ale nemění to nic na tom, že máš v těle zasranýho démona, kterej tě dřív nebo později ovládne. Říkal, že čím víc prostoru mu dáš, tím rychleji to bude postupovat.“


Okej, přiznávám se vaše ctihodnosti. Můžu za to já. Ale řekni mi, co pro tebe udělali oni, když tě zapíchli jak prase na porážce? Hmmm?
Nic, nada. Já tě vyléčil a zesílil jsem ti tělo. Kdybys chtěl, tak pro tebe můžu udělat daleko víc. Né proto, že bych tě chtěl posednout, ale protože chci, abys přežil. Oni jen pořád melou o tom, jak jsem nebezpečnej a jak máš jít na léčení, jako nějakej alkoholik. Mimochodem s tím bys něco dělat měl. Víš v jakým stavu jsi měl játra když jsem se nastěhoval?


„Pokud jde o ty kultisty.“ pokračuje Brock. „Tak po těch pořád ještě pátráme. Vypadá to, že se po tom debaklu s tebou stáhli pod zem a moc se neukazují. Čarosprávci chystají pár akcí ale Thio mi k tomu moc neřekl. Dal mi ale pár fotek. Koukni na ně.“ s tím poklepe na fotky připnuté k dokumentu. Některé poznáváš, jako to místo, kam jsi vystopoval kult, když tě tehdy napadli. Na všech figuruje jeden specifický symbol.

No bezva. Proč se do toho pletou i oni?

„Tahle věc se tam objevuje hodně často. Thio si myslí, že to bude něco důležitého a doufá, že třeba tvůj démon bude něco vědět.“
 
Mahalath - 15. února 2024 09:48
drow2151.jpg
Divadlo - podzemní garáž


A bylo po představení. Krev šplouchla na zem a já se spokojeně zazubila. Nejen, že jsem si procvičila krvavou, ale zároveň jsem vyděsila toho týpka. Ano, Melitta měla pravdu, měla bych si pohnout a zmizet, nebo se alespoň schovat, ale i tak, chtěla jsem si s ním pokecat, když mi teď věnoval pozornost.

"Au," zarazím se v půli kroku, když se rozhodnu konečně rozejít ke Zmrzlině. Dotknu se levého ramene, na kterém mne cosi zabolelo a když dám ruku od něj, spatřím na ní krev. Tomu hajzlíkovi se povedlo mě seknout! Nebylo to sice nijak hluboké ani moc omezující, ale bylo to nepříjemné. Pálilo to a trochu i táhlo. Trochu jsem tlumeně zavrčela, olízla si prsty a zamířila ke Zmrzlině. Byl v ještě horší pozici, než před chvílí. Nejen, že mě jeho kolega zranil, ale hlavně, zničil mou oblíbenou bundu.

"Uděláme to jednoduše. Ty mi řekneš co chci vědět a já tě nechám jít," řeknu mu otráveným a trochu naštvaným hlasem, aby věděl, že nemám čas na nějaké smlouvání.
"Před pár dny jste lohli auto jedoucí z přístavu a pak s ním nabořili ve Spáleništi," začnu a dodám více detailů o autu, odkud kam jelo apod. "Chci vědět, kdo vás najal. A žádný keci okolo, nebo skončíš jako tvůj kamarád," ukážu na vysušenou mrtvolku. Abych své výhrůžce dala váhu, lehce ho říznu do tváře a ukážu mu, že i tou malou rankou umím vytáhnout krev. Ale jen trochu, nepotřebuji, aby mi tu omdlel.


 
Oswald "Oz" Broker - 14. února 2024 14:05
004473285107619holefilledwithfire_r4797.png
Ráno v mém bytě

Bylo to kdo z koho. Buď já nebo ta věc. Neforemná stvůra čistého zla, jakoby sešitá z těl všech obětí toho zvráceného vraha. Déšť bičoval temnou uličku, kde jsem stáli tváří v tvář. Svíral jsem svůj nezvykle tichý revolver a každý sval v mém těle byl připraven vyrazit do akce.

Buch Buch Buch

Nečekaně silné rány otřásly celou uličkou, až začaly padat cihly z chatrných zdí. Podívali jsem se na sebe se stvůrou nechápavými výrazy.

Buch Buch

A v tu chvíli jsme se probral. Ksakru, co se to zase děje? To tu člověk nemůže mít chvíli klidu?

Jakmile jsem se zorientoval, kde a kdo vlastně jsem, tak jsem vyrazil ke vchodu a otevřel evidentně rozrušenému Brockovi.

"Upřímně, kdybych nějakej večer nechlastal, tak by ses teprve měl o mě začít bát, kamaráde," odpověděl jsem mu s úšklebkem a vpustil ho dovnitř. Předsíň a zároveň hlavní místnost mého malého bytu sloužila také jako moje kancelář. Posadil, či spíše kontrolovaně zhroutil, jsem se do křesla za svým pracovním stolem a zkušeným pohybem otevřel horní zásuvku, odkud jsem vytáhl poloprázdnou láhev whiskey. Čas na tekutou snídani, když už vedeme ty řeči o alkoholu. Aniž bych se zeptal, vzal jsem dvě sklenky a nalil nám oběma poctivou lampu.

"Člověče, co s tebou je? Vypadáš jako bys měl za zádama partu nasranejch trpaslíků prahnoucích po vendettě. Stalo se něco?" zeptám se potom Brocka.

Poznámky ve své hlavě opravdu nehodlám komentovat.
 
Architekt - 14. února 2024 09:59
archi7271.jpg
Elysium - Rozhovor pokračuje
Eleanor

„Co bude dál?“ Baltazar se nad tvou otázkou zamyslí ale moc dlouho nepřemýšlí. Nakonec jen pokrčí rameny ve zcela lhostejném gestu.
„To je na vás. Půjdete domů, vyspíte se a budete dál žít svůj vlastní život. Plánujete si založit obchod, nemýlím-li se?
Zkrátka bude vše úplně obyčejné. Pouze s jedním jediným rozdílem. Čas od času vám na starost nějaké klienty a na vás bude se postarat o jejich případ.
Někdo touží po smrti druhých, další chce bohatství nebo lásku. To a další věci budete muset řešit. Nezajímá mě, jak to uděláte. Můžete lhát, podvádět nebo plnit vše jak si budou přát. Démoni jsou různí, stejně tak jejich způsoby. Důležité je, aby byl klient spokojený a aby bylo naplněno jeho přání. Pokud dokážete toto, tak si tím zajistíte odměnu.“

Baltazar poté mávne rukou nad stolem, jako kdyby z něj odhrnoval prach. Na dřevěné desce se vzápětí objeví několik předmětů. Malý krystal měnící pozvolna barvy. Stará zaprášená kniha, nepochybně magický grimoár. A neposlední řadě i balíček bankovek.
„Jsem schopný zajistit řadu věcí, byť některé vyžadují z vaší strany více práce než jiné. To ostatně můžeme upřesnit v nové smlouvě. Není to však nezbytné. Můžeme vše vyřídit i ústně, i když vy lidé nemáte zrovna ve zvyku důvěřovat démonům. Nemám vám to za zlé. Rozhodnutí je však na vás.“
Dalším mávnutím své ruky Baltazar přinutí věci zase zmizet.
 
Architekt - 14. února 2024 09:55
archi7271.jpg
Centrum – Obchod, zadní místnost
Isaac

Muž pozdvihne jedno obočí a chvilku si tě zvědavě prohlíží. Nejspíš lehce zaskočen tvým velmi netradičním požadavkem, který jsi teď předložil. Stříbrné zbraně nejsou zrovna obvyklé a kromě lovců upírů a monster je nikdo moc nepoužívá.
„Nejsem si jistý, jestli jsem plně pochopil vaše přání.“ Začne muž stále ještě napůl zamyšlený. „Chcete veškeré vybavení, které máte v úkrytu v jeho stříbrné variantě?“
Zopakuje svými slovy tvůj požadavek. „Opravdu hodně speciální žádost. Smím vědět proč?
Vyrobit takové množství zbraní ze stříbra by bylo neskutečně nákladné. Dokonce, i když použijeme ty, které už vlastníte a necháme je postříbřit, tak to nebude nic levného. Bude to vyžadovat spoustu času a také peněz, které zcela určitě nemáte. V případě některého z našich špičkových zabijáků nebo vysoce postaveného člena bych nad tím moc nepřemýšlel, ale vy nejste ani jedno. Proč tedy potřebujete něco takového? “
Muž se netváří, že by se chtěl do něčeho takového pouštět, ale zatím ti ještě neřekl pevné a jasné ne. Záleží tedy na tom, co mu odpovíš.
 
Architekt - 14. února 2024 09:54
archi7271.jpg
Divadlo - podzemní garáž, po boji
Mahalath

Když muž spatří, že na okamžik zavřeš oči, tak na nic nečeká. Rozhodne se využít situace a zaútočí. Pozvedne svojí zbraň a vrhne se přímo na tebe. Bohužel pro něj dokončíš své kouzlo a vytáhneš krev ven z jeho těla. V jednu chvíli muž útočí a vzápětí jako kdyby ho někdo zmrazil na místě. Přestane se hýbat a v dalším okamžiku se jeho bezvládné tělo zhroutí k zemi.
Ty ses však nevyhnula lehkému zranění. Kouzlo si vyžádalo soustředění a trochu času na seslání. Muž byl zkrátka moc rychlý, abys ho stihla zabít dřív, než se k tobě dostal.

Situace byla vyřešená. Zbýval jenom jeden protivník a ten nebyl ve stavu, aby s tebou bojoval.
„Do prdele.“ zašeptá, když uvidí, jak vytahuješ krev z těla jeho kolegy. Ve tváři se mu objeví strach a zděšení.
„Vo co ti kurva jde? My tu jen rozebírali auta. Proč si na nás zaútočila.“

Skoncuj to s ním rychle, někdo to mohl slyšet.



(Závažnost zranění nechám na tobě. Podle mého hodu by tě měl muž zasáhnout, ale současně jsi ho téměř ve vteřině zabila, kde stál. Nejspíš tě zasáhl ve stejnou chvíli, kdy zemřel, ale to si rozhodni už sama v dalším svém příspěvku. )

 
Eleanor Warden - 13. února 2024 00:15
arielle23627.jpg
Rozhovor s Baltazarem

Doufám že to stálo za to ovšem to už není moje věc, ale Bertoldova. Moje věc je rozhodnout se, je pravda že mně všechno tohle děsí a to už nemluvím o tom když se něco pokazí. Částečně mně děsí i Baltazar přece jen je démon, ale pokud řeknu ne budu si to vyčítat (a pokud řeknu ano tak nejspíš taky). Ovšem tohle jen tak někomu nenabízí a tak ve mně musí něco vidět, zatím jsem jen získala možnost do začátku, ale pokud budu souhlasit tak získám zastání o kterém se mi jen tak nesnilo.
I když mně se snilo spíš o nějakém učiteli nebo knize či artefaktu, ale možná ...
I když Baltazarovi to nepřijde moc složité tak mně to zase složité přijde, ale mám pocit že pokud by se mi to Baltazar pokusil vysvětlit bylo by to jako pokoušet se vysvětlit slepému barvy. Opět zašoupu nohama, ale nakonec se rozhodnu tedy částečně ještě pořád mám dost otázek.
„Dobrá řekněme že souhlasím, ale mohl by jste mi říct co bude dál? Předpokládám že uzavřeme novou smlouvu a já mám obavy z toho co bude následovat,ale uvědomuji si že to rozhodně nenabízíte každému.“
A kde najdu to na čem jsme se dohodli na mé předchozí smlouvě? A dobře neříkám že to chci udělat, ale co když to udělám? Ochrání mně tohle spojenectví?
Doufám že ano.
Zašoupu nohama a pak zaklepu prsty tentokrát obou nohou, jistě tohle je můj skutečný sen, ale cena za něj moc vysoká? Sice bych se mohla Baltazara zeptat jak to myslí s těmi dušemi, ale nevím jestli by mi to řekl nebo jestli má dost času na disputace na téma duše. Neměla bych se spokojit s tím co už mám? A co už mám?A kde to mám je to spousta otázek, ale já jsme rozhodnuta.
Půjdu do toho, ano já vím démon si mně vezme pokud se to nepovede ovšem pokud odmítnu pořád si budu pokládat otázku co kdyby ...
Ano jsem nervozní, docela dost už se mi nepotí jen nohy, ale potím se celá zatím co čekám jestli mi Baltazar neřekne víc případně jak to teď bude bude vypadat s podpisem nové smlouvy nebo kde najdu můj nový obchod.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11331009864807 sekund

na začátek stránky