Andor.cz - Dračí doupě online

Lula, vole, Diego

Protočím očima v sloup a shodím kapuci, abych případně líp viděla odkud vyleze volaný Marco. Po očku to sleduji.
Proboha, co je tohle za připosranýho imbecila, však jsem na něj nebyla ani tak moc zlá, jak jsem mohla, bejt! Hrabeš v truhlici, protože jako správnej posran hledáš pistolku? No tak prostě ne každýmu je shůry dáno, já to chápu. Ale znám takový, co to berou se ctí a neklepou se jim u toho kolena.

*Takže, už to vlastně byli ty dva dny co?*
*Haha, Diego, seš fakt vtipnej, ti po pár dnech docela otrnulo a z fatalisty ses stal solidním cynikem. Fakt se chceš do toho Španělska vrátit? Mohl bys s náma bejt kamarád...*

Přešlápnu z nohy na nohu a otočím se k prodejci. Nějaký Marco mě úplně nevzrušuje, kdyby se mě pokusil složit, jsem si dost jistá, že by zažil střet s realitou. Ale úplně tady nechci vyvolávat- no dobře, já už asi vyvolávám rozruch. Ale nemusí u toho bejt úplně mrtvoly a stráže a průser. Ježíši, Bastiana by jeblo, kdyby první, co tu udělám, byla kupa mrtvol a zatykač na moji hlavu.
"Tak řeknete mi, kdo mi opraví zbroj, nebo ne? Jo, to kopí, se kterým si tu hraje, to kupujem. Hádala bych se o tom, jestli je to nejlepší práce v celý Itálii," jemně klepnu u o zem tím svým zlatým, aby upoutalo pozornost, "Ale na Francouze stačit bude. No?"

Plot twist: Vždy si byla

"Heh? Ale ženy nemůžou být žoldáky..." se snažil obchodník říct, zatímco na něj Allesandra stále chrlí slova, jak kdyby byla Bastiano a problém se týkal Marca Aurelia.
"Nekřičte na mě!" řekne rozhodně obchodník, "Marcooo, Marcooo!!!" a začne taky křičet. "Problémy!"

Okolní oči se na vás začínají pomalu stáčet a obchodník začne něco hledat v truhle pod stolem.

*Takže, už to vlastně byli ty dva dny co?* dodá pobaveně Diego, zatímco si hraje s novým kopím a zkoumá okolí.

Bastiano, máš deset děcek? Zrovna je tady debata o tom, komu asi patřej, nebo co!

"No já -" dívka nervózně přešlápne, když přejdeš do trošku agresivnějšího tónu. "Víte, málo mi to není, to ne. Já... Ono totiž..." ne, evidentně nemá v hlavě žádnou kalkulaci na "nedám si svařené víno a snídani taky ne, jsem to pro informace a nocleh taky nepotřebuju."

"Já tady jsem, protože tu táta zrovna není. Ale... Ale bude tu odpoledne, tak když se zastavíte na oběd, tak vám to určitě všechno řekne, ale - ale my nic neudělali a nikomu nedlužíme peníze, na to věno sestry jsme normálně měli úspory, i na moje, říkala mia mamma, že mají!"

Jsem obklopena kokoty?

To je dobře, že nic není problém. Děkuji pěkně. O nejlepších zbrojířích v Itálii dost pochybuju, z toho, co tu vidím. Průměrná práce, řekla bych. Musí být přece od pohlexu jasné, že se prsí před člověkem, který má nejen na sobě, ale taky na svým koni ornameltální brnění, na jaký se tady na stánku jen těžko zmůže. To nemluvím o svojí schiavonně, ZLATÝM KOPÍ a nebo novém kladivu.
Tak kurva vypadám jako někdo, kdo nepozná nejlepší zbraně v Itálii? Tssss.

"Ah, to není můj manžel. Je to žoldák, kterého najímám," odbudu to. Jako už u tohoto mi asi mělo dojít, že ten obchodník není úplně bystrej člověk. Ale že to půjde dál, to jsem úplně nečekala.

"...a já mu vezmu míry na ten popruh. Tak do týdne, dvou to budete mít!"
Tak kurva vypadám jako někdo KDO BY TO ABSOLUTNĚ NEMOHL POTŘEBOVAT PRO SEBE? JAKO OD POHLEDU NA MĚ MI ŘEKNĚTE, MILEJ PANE, VOLE, KRETÉNE!!! MÁM NA SOBĚ ZBROJ A PŘIJELA JSEM NA VÁLEČNÝM KONI S MEČEM U PASU A KOPÍM V RUCE! Pan manžel potřebuje spravit brnění, vy si zatím milá dámo třeba támhle kupte nějaký parfém? Co říkáte?

"Já potřebuju spravit brnění," zavrčím protivně. "To, co mám na sobě a na počkání, protože válka na mě taky nečeká. Takže je tady v celý vaší slavný republice někdo, kdo TO DOKÁŽE?" cedím mezi zuby a dívám se mu zpříma do očí.

Cože? Já nemám deset deček!

"Ale jistě paní, já mám kromě stánku i dílnu, kde my pracují nejlepší zbrojíři nejen v Republice, ale možná i v Itálii, víte? Opravit nějaký popruh. Pche." A rozhodí rukama. "Nic není problém. Manžel neumí italsky? To nevadí, řekněte mu, ať podrží a já mu vezmu míry na ten popruh. Tak do týdne, dvou to budete mít!"

Diego si stále prohlíží kopí, až konečně si jedno vybere. Docela masivní, i dlouhé. S tenkou, ale dlouhou hlavicí. *Lehké nechci, ty se na koni při nárazu rády lámou.*

Kdopak z vaaaas, kde je Salvio viiiii...

"Che Cosa?" odpoví zmateně dívčí hlas. Za pultem totiž nestojí dobrý muž, ale dobrá žena. Teda dobrá dívka. Vypadá to asi na dceru majitele, no bude jí tak okolo sedmnácti.

Zaujatě sleduje minci, kterou k ní suneš.
"Eeeh... Chcete snídat?" vypadá tvým jednáním trošku zaskočená. "A coste to říkal, že lidi? Já to tady jenom hlídám per mio padre, jinak uklízím pokoje a... Eeeh... Neviděla jsem nikoho zrzavého a asi nepoznám Benátský ani Římský přízvuk, pane. Uhhh... Dáte - dáte si teda tu snídani? Nebo víno? Venku je zima, můžu vám ho i ohřát s kořením, to je specialita da mio padre. Když je zima, tak to udělá člověku dobře. No."

Ježíši, jakejch deset děcek

*Ne, že by jim to zrovna vadilo, co?*
*Astorio občas rád někoho zadupe, si myslím. Ale on je zlá hajtra, jak já.* zasměju se sama svýmu vtipu. *A samozřejmě nemám deset vlastních dětí, myslím tím učně. Jako jsou Fiorella a Luca. Uměj bejt trošku otravní a hlavně furt něco chcou.*

*****

Nechám tedy Diega vybírat a sama se podívám, co tady je. Když už nic, evidentně bude prodejce vědět, kde si to můžu nechat opravit.

"Zdravím," oslovím prodavače. "nevíte, kde bych si zde v Anconě mohla nechat opravit popruh od zbroje?" *Tadyto kopí, Diego, tadyto je pěkný. Vypadá, že bude i docela lehký, zkus si ho.* doporučím mu mimochodem, než se zase otočím zpátky na prodejce.

Dům holubííííííí!

"Tak všechno vypadá poklidně, než začnou k zemi padat těla..." prohodím tak spíš pro sebe, než pro Mattea.

***

Vejdu do hospody a rovnou zamířím k baru.

Poprvé to 'relativně' fungovalo, není tedy důvod cokoliv měnit.

"Dobrý den, dobrý muži. Já a můj společník," a mávnu k oknu, kde stojí Matteo s koňmi, "se sháníme po našem příteli, který Anconou projížděl pár týdnů zpět. Černovlasý muž, vysoký a stavbou asi jako já. A doprovázel ho zrzek. Nebyla tu zhruba před měsícem ubytována taková dvojice?" a nenápadně posunu po baru směrem k hostinskému minci.

No, minule se chytili na další indicii, proč ji nepřihodit rovnou, i když je asi zřejmá.

"A jeden měl Benátský přízvuk, druhý spíše Římský."

Možná má i Ubisoft brzo Black Friday!

*Deset děcek? Wow, na tolik bys vás netipoval seňora...* řekne překvapeně Diego. *Deset? Wow...*

Možná došlo k menšímu ztracení v překladu. A nejspíš asi ne prvnímu...

*Seňora, já jsem byl jízdní kopiník,* řekne pobavený Diego, *Nebyl bych dobrý pěšák, byl bych furt opruzený a pomalý při pochodování. Ale dejte mi dobrého koně... A váš muž má pravdu. Dneska už skoro každý nosí do války plátový kyrys. Válka se nám hodně rychle mění. Za chvíli s takovou už ani ty koně nebudou potřeba. Ne, že by jim to zrovna vadilo, co?* a poplácá svého oře po krku.

***

*Děkuji,* řekne slušně vychovaný Diego a začne si prohlížet vystavená kopí.

Vystavené zboží má na sobě víc výrobních značek, ale jedna docela převládá. Takže nejspíš má obchodník i nějakého svého vlastního výrobce.