Andor.cz - Dračí doupě online

Ale já nic, nikdy, nikde - Alessandra, kdykoliv

Kapitán se usměje.

"Nepotřebuju nosit dva. Dejte to někomu, kdo to potřebuje. Kamarády si umíte dělat rychle a bez obtíží, takže si myslím, že se někdo brzo najde."

A znovu ukáže na dveře.

*A už běžte, než vaše kamarády napadne dělat nějaké vylomeniny. Pokud teda, no, nechcete vy pomoct s nějakými problémy.*

Problémy? Hej, to je moje druhé jméno. Víte jaký je nejspíš Ancony druhý jméno? PROSTĚJOV.

"Příště, zkuste další případný konflikt třeba neeskalovat a bude to lepší úplně pro všechny."
"Ale já nic nees-" jen zpupně zavrčím, zmlknu a protočím očima, když pokračuje.
"A i když vám vidím na očích, že si myslíte, že se vás problémy nemůžou dotknout, nepodceňoval bych to."
"Ale já-" povzdech. Zjevně ho to prostě úplně nedojímá.

Kurva ale tak já jsem v tom nevinně prostě! Tohle nesnáším, když mě potahujou za něco, za co ani nemůžu! Přitom je milion a půl věcí, za který reálně můžu, proč musím dostat pojeb jal malá holka ZA TOTO!!!? Navíc je asi blbý jim to tam jít teda doppravdy vypálit, kurva, tak aspoň bombu hodit do kovárny bych mohla, pro tu prdel. Zeptám se Bastiana, co navrhuje. On umí vyjebávat s lidma jako pán. Všecko popořadě.

"Doufám, že se vám u nás líbilo a že už vás nikdy neuvidím."
"Haha, moc vtipný. Doslova je to tu Perla Itálie."

Slyším zvenku Lucu? Mi přijde že slyším zvenku Lucu.

"Než půjdu, kapitáne," poprvý za celou dobu se vlastně zatvářím vážně a shodím svůj provokativní xicht. Zašátrám v brašničce, kterou mám nad zadkem a najdu malý přívěsek ve tvaru řádového symbolu na drobným řetízku. "Zmiňoval jste, že tu máte problémy, horší než já. No, je těžký si to představit, ale já sebe znám a vy mně úplně ne," chytím ho za ruku a vtisknu mu přívěsek do dlaně. "Kdybyste potřeboval nějaké problémy diskrétně vyřešit, stavte se v Benátkách a ukažte to tomu nejvíc podezřelýmu člověku, jakýho uvidíte. Nebo nějaké kurvě, ty taky ví. Pořád ještě poměrově víc sraček vyřeším, než jich nadělám. I když se tomu možná z vaší perspektivy těžko věří. Musím jít, venku mě už čekají,"

*Diego? Jdeme si pro koně a pro zbraně. Venku máme zbytek lidí.*

"Sbohem, kapitáne. Nebo nashledanou, to už záleží na vás a na tom, jak moc budete zoufalej," uchechtnu se a zase se mi zpátky vrátí úsměv, zatímco jdu ven ze dveří. "Ráda jsem vás poznala."

Tak, nashledanou

Klika cvakla, dveře letí –Kapitán vchází do dveří.

"Ah, nikdo není mrtvý. Výborně. Tak, dle všeho, se na trhu nic nestalo. Pár tvých 'kolegů' dalo různé výpovědi, oscilující, že jsi si začal až po pomalu tureckou invazi. Takže hádám, že můžete všichni v klidu odejít a přestat mi kazit den. Tak se mějte, Angelo, ty první."

Kupec na nic nečeká a rychle se vypakuje. Ve dveřích se jenom otočí a dodá: "Tímhle, to ale neskončilo!" a rychlým tempem pospíchá pryč.

"Tak, to bychom měli. Příště, zkuste další případný konflikt třeba neeskalovat a bude to lepší úplně pro všechny. Já tu problémy nechci a hádám, že ani vy ne. A i když vám vidím na očích, že si myslíte, že se vás problémy nemůžou dotknout, nepodceňoval bych to. Tak, teď už taky běžte. Doporučuji vám opustit moje město co nejdřív. Koně čekají ve stájích, na dvoře vám pak předají i zbraně. Doufám, že se vám u nás líbilo a že už vás nikdy neuvidím."

Kapitán ukázal na dveře a jasně ukončil konverzaci.

Co se děje pod radnicí?

Vracíš se tedy k radnici. Než nasedneš na koně, můžeš si všimnout, že ho, jak je uvázaný před obchodem, očumuje několik čumilů, opatlává a oplácává několik děcek, který se mu motají pod nohama a dva mladíci kousek vedle řeší něco jako. "No černho, to bych si jako rozhodně nepořídil, ty se hrozně blbě drží v lesku, strašná údržba. Nechápu, proč si jako nekoupil třeba plaváka, no to já bych si rozhodně koupil jedině plaváka, pch."
Ale jinak se nic zajímavého neděje.

Před radnicí, nicméně, už stojí v řadě všichni vaši lidi, mínus samozřejmě Pepe, Lorenzo a kluci, kteří se s ním vrací domů. Ti ostatní kteří zde jsou, vypadají nicméně v klidu a uvolněně. Každý z nich sedí na koni a všichni koně stojí bok po boku čelem ke zdi radnice. Všichni vypadají v pohodě a nevzrušeně, jako by o nic nešlo. Kromě Fiorelly. Do té totiž neustále něco duje malý Alessio a ona se tváří, že chtěla chcípnout tak před půl hodinou a všichni ji akorát serou. Marco se o něčem baví s Vittoriem, Vittorio mu cosi ukazuje na arkebuze. Matteo prostě sedí na koni a kouká do zdi, nejspíše nad něčím přemýšlí.

Luca jediný nesedí na koni, stojí vedle něj, v sedle je posazená nějaká mladá dívka, která se hihňá a rdí, zatímco ji vypráví o tom, jak dobrý jezdec a zároveň skvělý střelec je. Prostě by se dalo říct, že se jedná o něco jako idylku, nebýt samozřejmě toho, že jeden člen výpravy je ve vazbě někde tady za zdí.

"Tak už jsi zpátky?" křikne na tebe Luca, když jsi na doslech. "Řekl ti asi to samý co mě, žejo? Dal ti pak taky na výběr mezi nápojem lásky a tonikem pro růst vlasů?"

Hmmm.

Takže, by ho nakonec Kal nezabil? Je to reálně možný? Protože je prostě zvláštní, že se takhle staral, aby neumřel, když by ho chtěl podřezat za městem. Celý to nedává prostě smysl.

"Né, děkuji doktore, já jsem v pořádku. Cestuju s osobním doktorem, takže netřeba cokoliv, ale děkuji za nabídku."

Pokud mi nechtěl naznačit, že smrdím, což by pak byl super sprostej teda.

"Děkuji vám za informace a tedy půjdu," rozloučím se s doktorem a projdu knihkupectvím zase ven.

Komplikuje se to. Že by vážně byl Kal třeba nevinnej a jenom to na něj ušili? A třeba je taky mrtvej? Tolik otázek. Místo odpovědí, máme furt jenom nový a nový otázky.

A poklidně zamířím k radnici, kde počkám na zbytek.

oh, ooooh

*Buď v klidu, my jsme naprosto v pohodě. Vždycky jsme byli, pač jednak jsme nevinný a druhak mám známý co maj známý.* mávnu trošku rukou.

"Tomu vy tady v Anconě říkáte "obchod?" no tak to vy pičulíne asi není divu, že vám úplně pšenka nekvete, i když válka je vždycky nejlepší půda pro obchod se zbraněmi obecně. Mezi námi, pokud tomuhle říkáte obchod, jste asi dost možná nejhorší obchodník, jakého jsem kdy viděla, fakt ukázkovej příklad ubohý lůzy, která se z toho svýho životního svrabu nikdy nevybabrá ven. A takhle se obchoduje jakože v celý vaší republice, nebo jste nějaká zářná výjimka extrémního zmrda? Já se ptám, protože jsem si chtěla jít ještě koupit něco k snídani, ale teď z toho všeho úplně nemám dobrej pocit, pokud tomuhle, co jste předvedl, jakože říkáte obchod, víte. To tedy i pekař se mi pokusí nabídnout, že můžu dostat chleba bez placení, pokud mu roztáhnu nohy a pak na mýho pobočníka jeho rodinnej příslušník zavolá stráže, zatímco budu tuto službu bez díků odmítat? Já se ptám, protože u nás je civilizace, víte, tak tydle uslintaný barbarský způsoby úplně neznám. A ublížit bych vám samozřejmě mohla. Dovedla bych zabít vás, tamty stráže, zrekvírovat si od nich zbraně, probít se do stájí pro svýho koně a odjet do píči, kdykoliv bych chtěla. Už jsem se v životě probila ze sraček, kterým byste asi nevěřil, todle je hovno proti tomu. No, jenže já nechci.

Protože je zábava na vás lejt hovna, sledovat jak jste posranej a klepete se jak kus bůčku - a já se v životě ráda trochu pobavím. No, tak já nevím, takže asi mluvte, nebo budu mluvit já. Určitě toho mám na srdci dost, co vás bude srát. A kapitán mě taky radši nechá vymluvit se směrem k vám, než aby mě musel poslouchat sám, znáte to - ještě když jste mu svoji mizernou prací, což, mimochodem, nic lepšího bych od hovna jako jste vy ani nečekala, hehe, co si budeme, způsobil újmu," zamrkám sladce.

Je no, chudák.

*Aha... asi dobře pro nás?* zeptá se Diego.

Obchodník furt jenom sedí a snaží se zabít čas, než se kapitán vrátí.

"Prostě nebylo to osobní. Jenom obchod. A oba víme, že si na mě nedovolíte sáhnout. Kdyby to nebyla pravda, už by se to stalo. Takže nechme toho divadla a prostě to v klidu přečkejme, než nás pustí, když tu kvůli vám musím všichni tvrdnout."

Oh, Diego je vlastně pořád tu!

Škoda, že tomu Diego nerozuměl. Taková škoda. Vždycky je lepší, když k dobrýmu představení jsou i diváci! Alespoň takhle to vždycky říkal Bastiano.
Neotáčím se pryč, tu radost Angelovi neudělám. Jen se ohnu v pase dozadu a hlavou dolů, jako bych snad byla posedlá satanem,
vesele odpovím.
*Ale ne, kapitán byl jen té lásky, že nás tady nechal o samotě, abych tadyhle kundimírovi mohla vyjmenovat, čím vším si mě dneska dovolil urazit, po tom co mu sám nandal jak malý děvce. Prostě dneska tuten imbecil nemá úplně den. Teď čekám, jestli upřesní, za co konkrétně se mi chtěl omluvit. Nebo až se pochčí oboje vypadá, že má tak stejnou pravděpodobnost.*

Načež se zase narovnám a zadívám zpříma Angelovi do očí.
"Takže? Co bude? Hm?" pro jistotu udělám úkrok dozadu, abych byla úplně z dosahu na něj a založím ruce v bok. Kdyby ho náhodou napadlo řvát, že mu ubližuju. Protože je to lhář a zmrd.

FRIEND /Kámen

Angelo jenom mlčky sedí, potí se a střídavě kouká na strop a dveře. Vpil by se do židle, bohužel pro něj, není tekutý.

*Ehm, děje se něco? To je tu i nějaká soutěž ve vyprávění dlouhých příběhů, či co se děje?* zeptá se do ticha Diego, který musel poslouchat tuhle výměnu, z které chudák moc neměl.

Friends don't do this to friiiiiiends...

Poslouchám celou tu výměnu, aby mi pokud možno neunikla žádná souvislost. A že tady nějaký vidím. Příbuzenský vztahy, rodinná matrona, který se všichni evidentně bojej, to už naznačil ostatně i tamhle upocenej vepřovej bok v kovárně, wow, omrdání bezpečnosti vlastních rodinných příslušníků pro peníze, tahlencta rodina zmrdů se evidentně neštítí vůbec ničeho, což je fakt smutný, vzhledem k faktu, že i přes to nejsou ve vatě, jen prostě budou nakonec v pekle takhle, pro nic a po prožitým mizerným plebejským životě, kterej je dost o ničem a nikdy nebude lepší. Zatímco to poslouchám, snažím se netvářit nijak. A už vůbec ne samolibě, i když se tak kurva docela cejtím. Jako já samozřejmě vím, že v mým postavení je jednoduchý se nad věcí nejen cejtit, ale i být, protože v jednom měl Baggio pravdu - mi nikdo nic nemůže a jen málokterej následek mých činů by mi vlastně nakonec dokázal nějak ublížit.

"Paní da Mezzo, já se teď vzdálím řešit neodkladné záležitosti a za chvíli se vrátím. Tak se prosím v mezičase tady pánovi prosím omluvte."
"Ale tak zajisté," zazubím se, když zjistím, že tady na tu omluvu budeme s panem Angelem úplně sami. Jemu to dochází zjevně taky, protože okolo sebe začne kopat. Baggio nevypadá jako hloupej pičus, evidentně dohlídne na to, aby každej dostal svůj podíl. No, co si budeme, je smutný, že u toho musel zajebat i mě, která jsem prakticky reálně nic neudělala! Ale tak... Snad na mě naši nebudou za todle zdržení nasraný. A hej, ona to vlastně je zábava. Jako celej můj život. Je jednodušší, když to berete všechno jako velkou hru. Pak vás to, co v životě vidíte a uděláte zpravidla nesežere, jako tady kapitána.

"Nnnee, ne, nebylo to nic osobního paní da Mezzo. Prostě obchod. Je válka, doba je zlá... a já to nemyslel jako zle."
"Ach, aha..." počkám, až za Baggiem zaklapnou dveře a přistoupím k obchodníkovi velmi blízko. S úsměvem psychopata ve tváři.
"Co přesně jste nemyslel zle, Angelo? To, že jste mě křivě obvinil z krádeže i když jsem vám zaplatila? Nebo to, že jste zavolal stráže, i když jsem chtěla jen obchodovat a nic jiného? To, že jste mne nechal vzít do vazby, i když mám na práci lepší věci? Nebo náhodou ne to, že jste na mě namířil zbraň a doufal, že mě to snad vyděsí? To, že jste urážel mého společníka jen proto že je tmavej? Oh, nebo to, že jste urazil mě, jen proto, že jsem žena? Že jste mě, šlechtičnu z jednoho ze starých a vážných rodů, která se před lety přivdala do ještě staršího a váženějšího, veřejně ponížil na náměstí? Nebo to, že i když jsem tomu vašemu upocenýmu plebejci, kterého zaměstnáváte, zaplatila o dvacet stříbrných, což jsem pochopila, že je pro vás SNAD I HODNĚ navíc proto aby mi přestal dělat sexuální návrhy, místo abych mu za takovou drzost podtáhla nožem krk, jak jsem ostatně zvyklá, tak mě ponížil na veřejnosti ještě víc, než to, že mě odvedly potupně stráže na radnici? Co z toho přesně je vám líto, pane Angelo? Protože mě sere všecko z toho a už jsem nechala hořet baráky lidem za míň." zasyčím zlostně, ale dávám si moc dobrý pozor, abych se toho zmetka ani prstem nedotkla.

"Já samozřejmě svých činů lituji. Lituji toho, že jsem šla nakoupit k takovým nevychovaným zvířatům, jako je vaše rodina, protože jsem měla naspěch a doufala, že nebudu muset navštívit více zbrojířů a porovnávat kvalitu jejich služeb. Byla jsem za to náležitě vytrestána tímto nepříjemným a ponižujícím zdržením. A nebejt toho, že jste evidentně nějakej posranej bratranec Baggia, který byl ve válce podřízeným a přítelem člověka, který mi je velmi blízký, věřte mi, že by se to neobešlo bez náležité spravedlnosti, úměrné míře mé veřejné ostudy, která je z mého pohledu značná.

Takže co, co je vám přesně líto a co nebylo osobní? Protože PRO MĚ to osobní je. A hodně."