Andor.cz - Dračí doupě online

oh, ooooh

*Buď v klidu, my jsme naprosto v pohodě. Vždycky jsme byli, pač jednak jsme nevinný a druhak mám známý co maj známý.* mávnu trošku rukou.

"Tomu vy tady v Anconě říkáte "obchod?" no tak to vy pičulíne asi není divu, že vám úplně pšenka nekvete, i když válka je vždycky nejlepší půda pro obchod se zbraněmi obecně. Mezi námi, pokud tomuhle říkáte obchod, jste asi dost možná nejhorší obchodník, jakého jsem kdy viděla, fakt ukázkovej příklad ubohý lůzy, která se z toho svýho životního svrabu nikdy nevybabrá ven. A takhle se obchoduje jakože v celý vaší republice, nebo jste nějaká zářná výjimka extrémního zmrda? Já se ptám, protože jsem si chtěla jít ještě koupit něco k snídani, ale teď z toho všeho úplně nemám dobrej pocit, pokud tomuhle, co jste předvedl, jakože říkáte obchod, víte. To tedy i pekař se mi pokusí nabídnout, že můžu dostat chleba bez placení, pokud mu roztáhnu nohy a pak na mýho pobočníka jeho rodinnej příslušník zavolá stráže, zatímco budu tuto službu bez díků odmítat? Já se ptám, protože u nás je civilizace, víte, tak tydle uslintaný barbarský způsoby úplně neznám. A ublížit bych vám samozřejmě mohla. Dovedla bych zabít vás, tamty stráže, zrekvírovat si od nich zbraně, probít se do stájí pro svýho koně a odjet do píči, kdykoliv bych chtěla. Už jsem se v životě probila ze sraček, kterým byste asi nevěřil, todle je hovno proti tomu. No, jenže já nechci.

Protože je zábava na vás lejt hovna, sledovat jak jste posranej a klepete se jak kus bůčku - a já se v životě ráda trochu pobavím. No, tak já nevím, takže asi mluvte, nebo budu mluvit já. Určitě toho mám na srdci dost, co vás bude srát. A kapitán mě taky radši nechá vymluvit se směrem k vám, než aby mě musel poslouchat sám, znáte to - ještě když jste mu svoji mizernou prací, což, mimochodem, nic lepšího bych od hovna jako jste vy ani nečekala, hehe, co si budeme, způsobil újmu," zamrkám sladce.

Je no, chudák.

*Aha... asi dobře pro nás?* zeptá se Diego.

Obchodník furt jenom sedí a snaží se zabít čas, než se kapitán vrátí.

"Prostě nebylo to osobní. Jenom obchod. A oba víme, že si na mě nedovolíte sáhnout. Kdyby to nebyla pravda, už by se to stalo. Takže nechme toho divadla a prostě to v klidu přečkejme, než nás pustí, když tu kvůli vám musím všichni tvrdnout."

Oh, Diego je vlastně pořád tu!

Škoda, že tomu Diego nerozuměl. Taková škoda. Vždycky je lepší, když k dobrýmu představení jsou i diváci! Alespoň takhle to vždycky říkal Bastiano.
Neotáčím se pryč, tu radost Angelovi neudělám. Jen se ohnu v pase dozadu a hlavou dolů, jako bych snad byla posedlá satanem,
vesele odpovím.
*Ale ne, kapitán byl jen té lásky, že nás tady nechal o samotě, abych tadyhle kundimírovi mohla vyjmenovat, čím vším si mě dneska dovolil urazit, po tom co mu sám nandal jak malý děvce. Prostě dneska tuten imbecil nemá úplně den. Teď čekám, jestli upřesní, za co konkrétně se mi chtěl omluvit. Nebo až se pochčí oboje vypadá, že má tak stejnou pravděpodobnost.*

Načež se zase narovnám a zadívám zpříma Angelovi do očí.
"Takže? Co bude? Hm?" pro jistotu udělám úkrok dozadu, abych byla úplně z dosahu na něj a založím ruce v bok. Kdyby ho náhodou napadlo řvát, že mu ubližuju. Protože je to lhář a zmrd.

FRIEND /Kámen

Angelo jenom mlčky sedí, potí se a střídavě kouká na strop a dveře. Vpil by se do židle, bohužel pro něj, není tekutý.

*Ehm, děje se něco? To je tu i nějaká soutěž ve vyprávění dlouhých příběhů, či co se děje?* zeptá se do ticha Diego, který musel poslouchat tuhle výměnu, z které chudák moc neměl.

Friends don't do this to friiiiiiends...

Poslouchám celou tu výměnu, aby mi pokud možno neunikla žádná souvislost. A že tady nějaký vidím. Příbuzenský vztahy, rodinná matrona, který se všichni evidentně bojej, to už naznačil ostatně i tamhle upocenej vepřovej bok v kovárně, wow, omrdání bezpečnosti vlastních rodinných příslušníků pro peníze, tahlencta rodina zmrdů se evidentně neštítí vůbec ničeho, což je fakt smutný, vzhledem k faktu, že i přes to nejsou ve vatě, jen prostě budou nakonec v pekle takhle, pro nic a po prožitým mizerným plebejským životě, kterej je dost o ničem a nikdy nebude lepší. Zatímco to poslouchám, snažím se netvářit nijak. A už vůbec ne samolibě, i když se tak kurva docela cejtím. Jako já samozřejmě vím, že v mým postavení je jednoduchý se nad věcí nejen cejtit, ale i být, protože v jednom měl Baggio pravdu - mi nikdo nic nemůže a jen málokterej následek mých činů by mi vlastně nakonec dokázal nějak ublížit.

"Paní da Mezzo, já se teď vzdálím řešit neodkladné záležitosti a za chvíli se vrátím. Tak se prosím v mezičase tady pánovi prosím omluvte."
"Ale tak zajisté," zazubím se, když zjistím, že tady na tu omluvu budeme s panem Angelem úplně sami. Jemu to dochází zjevně taky, protože okolo sebe začne kopat. Baggio nevypadá jako hloupej pičus, evidentně dohlídne na to, aby každej dostal svůj podíl. No, co si budeme, je smutný, že u toho musel zajebat i mě, která jsem prakticky reálně nic neudělala! Ale tak... Snad na mě naši nebudou za todle zdržení nasraný. A hej, ona to vlastně je zábava. Jako celej můj život. Je jednodušší, když to berete všechno jako velkou hru. Pak vás to, co v životě vidíte a uděláte zpravidla nesežere, jako tady kapitána.

"Nnnee, ne, nebylo to nic osobního paní da Mezzo. Prostě obchod. Je válka, doba je zlá... a já to nemyslel jako zle."
"Ach, aha..." počkám, až za Baggiem zaklapnou dveře a přistoupím k obchodníkovi velmi blízko. S úsměvem psychopata ve tváři.
"Co přesně jste nemyslel zle, Angelo? To, že jste mě křivě obvinil z krádeže i když jsem vám zaplatila? Nebo to, že jste zavolal stráže, i když jsem chtěla jen obchodovat a nic jiného? To, že jste mne nechal vzít do vazby, i když mám na práci lepší věci? Nebo náhodou ne to, že jste na mě namířil zbraň a doufal, že mě to snad vyděsí? To, že jste urážel mého společníka jen proto že je tmavej? Oh, nebo to, že jste urazil mě, jen proto, že jsem žena? Že jste mě, šlechtičnu z jednoho ze starých a vážných rodů, která se před lety přivdala do ještě staršího a váženějšího, veřejně ponížil na náměstí? Nebo to, že i když jsem tomu vašemu upocenýmu plebejci, kterého zaměstnáváte, zaplatila o dvacet stříbrných, což jsem pochopila, že je pro vás SNAD I HODNĚ navíc proto aby mi přestal dělat sexuální návrhy, místo abych mu za takovou drzost podtáhla nožem krk, jak jsem ostatně zvyklá, tak mě ponížil na veřejnosti ještě víc, než to, že mě odvedly potupně stráže na radnici? Co z toho přesně je vám líto, pane Angelo? Protože mě sere všecko z toho a už jsem nechala hořet baráky lidem za míň." zasyčím zlostně, ale dávám si moc dobrý pozor, abych se toho zmetka ani prstem nedotkla.

"Já samozřejmě svých činů lituji. Lituji toho, že jsem šla nakoupit k takovým nevychovaným zvířatům, jako je vaše rodina, protože jsem měla naspěch a doufala, že nebudu muset navštívit více zbrojířů a porovnávat kvalitu jejich služeb. Byla jsem za to náležitě vytrestána tímto nepříjemným a ponižujícím zdržením. A nebejt toho, že jste evidentně nějakej posranej bratranec Baggia, který byl ve válce podřízeným a přítelem člověka, který mi je velmi blízký, věřte mi, že by se to neobešlo bez náležité spravedlnosti, úměrné míře mé veřejné ostudy, která je z mého pohledu značná.

Takže co, co je vám přesně líto a co nebylo osobní? Protože PRO MĚ to osobní je. A hodně."

Oh how the fuck should I know, I didn't see much, did I?

Kapitán pokyne strážím a ty vás pustí do místnosti, kde už čeká obchodník. Je to relativně prostá místnost, ale furt to není cela. Je tu stůl a pár židlí. A nádobí. A knihovny s knihami, nějaké skřínky a truhlice... nejspíše asi společenská místnost pro strážné, která běžně neslouží jako výslechová cela.

"Cooo? Co tu ty dva dělají?!" začne křičet Angelo na kapitána.
"No jsou tu, aby se mohli vyjádřit k těm obviněním. Co myslíš, že by tu jinak dělali."
"Já před nimi nechci mluvit."
"A já tu vůbec nechci být, si nevybereš," řekne kapitán, který si najde číši, do které si naleje víno, schované v sekretáři.
"Nechci to takhle vytahovat, ale určitě víte, že mám příbuzného ve vedení města... a určitě by nebyl rád, kdyby se o tomhle dozvěděl."
"Angelo, ve vedení města je šest rodin. Každý kdo tu žije alespoň tři generace tam má nějakého příbuzného. Ty máš, já mám, moje žena má dokonce dva. Kdyby tahle byla místní, je taky s nějakým radním příbuzná. Pokud si chceš stěžovat, že jsem tě pozval na návštěvu radnice, protože jsi dělal na trhu bordel, buď mým hostem."
"Já dělal bordel? To oni!"
"No, konečně se někam dostáváme. Povídej. Jak?"
"No... přepadli mě!"
"Přijde ti, že vypadají, že přepadávají náhodné stánky na trhu?"
"Jak to mám vědět? Já jsem poctivý obchodník, co jenom poctivě obchoduje. Nestýkám se ze zločinci, jako někdo tady, když se v nich tak vyzn-"
"Našlapuj opatrně Angelo. Není tady tvoje máma, aby tě zachránila."
"Moji mámu do toho netahej! Nebo jí to řeknu!"
"Bože, jak ti přepadli ten stánek?"
"No... výhružně!"
"Výhružně?"
"No, vyhrožovali, že mě zabijou, pokud jim nedám peníze a zboží zdarma."
"Vždyť vyděláváš tím přeprodejem stěží na uživení. Viděl jsi, na jakým přijela koni? Marco ani není nijak dobrej kovář."
"No já vím, ale slíbil sem mámě, že ho zaměstnám, tak to dělám. Co mám jako dělat? Všichni nemůžou prodávat koření, hedvábí a otroky. Někdo musí zaměstnávat i kováře. A je válka. Dělám to pro Republiku!"
"Vždyť jste nám dodali vadný helmy!"
"Podle tebe vadný! Mě přišli v pohodě!"
"Chceš je vyzkoušet?"
"Chceš to říct mé mámě?"
"A kdo ji prý furt vytahuje?"
"Kdybys nebyl můj vzdálený bratranec, tenhle výslech bych netrpěl."
"Všichni měšťani jsme tu vzdálení bratranci Angelo, všichni!"
"Tak mě pusť!"
"Tak mi nedělej na náměstí bordel!"
"Fajn."
"Fajn."
"Fajn!"
"Tak se zvedni a běž."
"A co ti dva? Budou teda za to přepadení nějak potrest-"
"VYPADNI!"
"Alespoň omluvu! Jsem vážený měšť-"
"Dobře."
"Dobře?"
"No, říkám dobře. Dostaneš svoji omluvu. Paní da Mezzo, já se teď vzdálím řešit neodkladné záležitosti a za chvíli se vrátím. Tak se prosím v mezičase tady pánovi prosím omluvte."
"Nemůžeš mě tu s nima nechat samotnýho!"
"Jó?" usměje se kapitán Baggio, "Když mě přetáhli na noční hlídce obuškem přes hlavu v nekvalitní helmě, nevybavuju si, že jsi tam byl semnou, abys vyřizoval reklamaci."
"Ale-"
"Ciao!" řekne kapitán a odejde z místnosti.

Nastalou chvíli ticha prolomí Angela roztřeseným hlasem.

"Nnnee, ne, nebylo to nic osobního paní da Mezzo. Prostě obchod. Je válka, doba je zlá... a já to nemyslel jako zle."

A ratatata taaa taaa taaa taa taaaa... Děkuji, teď mi to hraje v hlavě. Děkuji, Bastiano, děkuji.

"Dneska je po nich ohromná sháňka, po těchto dvou mladých mužích. Před chvílí tady byl mladík a věřte nebo ne, ptal se mě úplně na to samé! Bylo teda poměrně zvláštní, že se mě na to ptal do okna. V patře. Vy jste alespoň přišel po schodech. Takže vás taky nic netrápí, kromě toho, že hledáte své přátele? Hmmm... " nakloní lehce tázavě hlavu do strany v gestu, jaké moc dobře znáš.

"Nejprve jsem nevěděl, koho myslí, víte, úplně mi vypadlo, že zde ten cizinec byl, protože o nic nešlo. Ale chlapec mluvil dost dlouho, až se mi přeci jen začaly po některých zmínkách spojitosti vybavovat. Byl tady chvíli po ránu, jako vy. A říkal, že jeho přítel má kašel a asi horečku. Protože snad zmokl v bouři na lodi, když pomáhal s lanovím, tak jsem mu dal nějaké byliny na uťišení horečky a odhlenění. Do týdne měl být v pořádku, o nic nešlo, běžné podchlazení. Doporučil jsem mu klid na lůžku a v teple. Ale hodně větrat, aby odešel špatný vzduch. Vyvětrat a zapálit vonné oleje. Ó ano, to vždy doporučuji všem. Banální záležitost,"
zrak mu padne na minci, kterou mu nabízíš. " Drahý příteli, ta imformace nemá vůbec žádnou cenu, nechcete alespoň něco za to? Pustit žilou? Nějakou mast? Byliny na odvar? Zrovna je tedy populární i nápoj lásky, ale věřte mi, je to prostě a jednoduše nefunkční šarlatánský podvrh. Pořád zde za mnou někdo chodil, jestli takový nemám a já vždy řekl, že jsem doktor a ne alchymista nebo jiný šarlatán, ale nakonec jsem zjistil, že je jednodušší vytvořit tyto rozkošné flakonky s šeříkovou silicí a zájemcům o toto pezzo di merda je nabídnout s doporučením, ať se jimi dvakrát denně potřísní za krkem, ať mám pokoj, než se s nimi přít. Čím pěknější flakon, tím vice to funguje, to dá rozum," dodá nevzrušeně.

Na druhou stranu, pokud voňavka není jediná substance, která vám zaručí to, že se dámě pán, případně naopak, nehnusí smradem, tak co jiného by mělo zabrat?

Sundává si masku, a do pyče. Mám před sebou herce Gojka Mitiče!

Matteo je nějaký drzí, když ho Marco neukázňuje. Aby s nimi s takovou bylo k vydržení, když se teď vzhlédl v mluvení a myšlení. Pff. Za chvíli nám začnou i kecat do pátrání a nebo i rovnou navrhovat, kam máme jet ne? Pffff. Honí se mi hlavou, když jdu podél knih. Ani pořádný čtení tu nemají. Ale jinak je to docela hezký město. Však je to starý město, starší než Benátky. S původní Římskou i Byzantskou architekturou. Je jedna z mála věcí, které Benátky nemají, jak vznikli na zelené louce. Teda. Zelené bažině. A tu jsme.

"Jmenuji se Bastiano da Mezzo a před pár týdny Anconou projížděli mí dva přátelé, o kterých nemám zprávy, co opustili město. Bylo mi řečeno v podniku kde přespávali, že se jednomu z nich udělalo zle a jeho přítel šel právě za vámi pro lék. Byl to zrzek a měl římský přízvuk s benátskou příměsí. Hádám, že tolik jich tu asi běžně nechodí. Pamatuje te si ho a co měli za problém?"

A vyndám minci, kterou doktorovi nabídnu. "Na zlepšení paměti."

Fluidní plány jsou... Fluidní!

Matteo se rozchechtá, opravdu nahlas a bodře.
"Takže žádnej plán není!" mávne smíchy rukou, zatímco druhou drží otěže a kluše vedle tebe.
"Alessio měl pravdu, když říkal, že si s vámi na misi užijem srandu, jak s nikým! Vy dva jste prostě..." chvíli jako by hledal správná slova, ale nakonec řekne jen "... moc." a pak se začne nevěřícně smát a kroutit hlavou.
"Fakt, Bastiano, čekal jsem hodně různejch věcí, z Alessiova vyprávění a historek - myslel jsem si, doprdele, že jsou všechny napůl smyšlený. Ale teď tomu věřím, všemu. Už se vlastně těším, až mu doma povyprávím, jak... No, tady odbočuju k oblouku, tak, hehe, hodně štěstí."
Stáhne koně na stranu a odjede pryč. V dobré náladě, evidentně.

Takže na ulici osamíš jen se svým koněm a pár kolemjdoucími, kteří se ti klidí z cesty a někteří si tě měří pohledem a snaží kamsi zařadit.

Dojedeš na náměstí, které není od místa, kde jsi, úplně daleko. V jednom rohu se pár strážných na něco vyptává hloučku lidí. Z popisu, který ti před odchodem z hospody dali zloději, doktor sídlí v měšťanském domě, v patře, nad krámkem s knihami, kterým se dá projít dozadu a nahoru. A je to na opačné straně, než hlouček lidí něco řeší, takže se rozhodneš zamířit zjistit, zda je doktor doma.

Vejdeš do stroze zařízeného obchodu s knihami, kde není nic, kromě polic, plných knih a muže za pultem, který si čte knihu. Vzhlédne k tobě a pozdraví. Pod pultem je cedule "Il dottore è sul retro e al piano di sopra." Asi majitele obchodu velmi nebavilo odpovídat na tento neustále se opakující dotaz. Ne tedy, že by každý, kdo hledá doktora, uměl číst, ale to je smutný životní příběh na jindy. Takže, jak říkali zloději, doktor je vzadu a nahoru po schodech.

Projdeš tedy uličkou mezi regály s knihami a dojdeš ke dřevěnému schodišti. Na jeho konci jsou dveře do bytu, který nejspíše slouží stejně tak jako ordinace, jako příbytek lékaře. Po zaklepání ti otevře mile vypadající starší muž v černém rouchu, masku na sobě nemá.
"Dobrý den, přejete si, příteli?" zve tě dál do síně ze které jdou dvoje dveře. Jedny pootevřené do něčeho, v čem poznáš pracovnu a místo, kde léčí pacienty, druhé zavřené a vlastně nedůležité, nejspíše do jeho ložnice. Na sekretáři v síni leží položená kožená maska s dlouhým zobákem. V místnosti voní směs bylin a kadidla a takový ten těžký vzduch, jako by zde delší dobu nikdo nevětral, aby nevyvanul ven byliny.

Tak jdeme k výslechu, to bude prdel!

Nojo, akorát že já nejsem dobrý materiál na opravdovýho vojáka, protože nerespektuju autority. A nikoho vlastně. A neposlouchám a dělám si co chcu. Ale jinak bych určitě zabila hodně lidí. Hodně jakože hodně hodně.

"Bartolomeo rád říkával, že 'Nic není pravda'."
"Vidíte? Už mě skoro máte rád. Každej do toho nakonec spadne. Jsem k zulíbání, zeptejte se manžela, až se tu po mně přijde shánět." ušklíbnu se.

"Vevnitř je Angelo. Vy nebudete nic, opakuji NIC, říkat, pokud vás nevyzvu. Rozumíme si a nebo mám svoje rozhodnutí ještě přehodnotit?"
"Nojo, jako bych já snad někdy moc mluvi- nojo, nojo. Rozumím tomu, co jste říkal. Nebojte. Stejně se v tom bude dusit i bez toho. Stačí sedět a koukat. Už jsem párkrát na divadle byla."
A BYLO TO HROZNÝ!!!