Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
Postava Yuliya Lavellan je onlineYuliya Lavellan
Postava Benjamin Harkness je offline, naposledy online byla 21. června 2024 7:47Benjamin Harkness
Postava Freya je offline, naposledy online byla 21. června 2024 6:19Freya
Postava Alexander Korobkov je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Alexander Korobkov
Postava Betchan je offline, naposledy online byla 21. června 2024 7:17Betchan
Postava Gabriela Hefron je offline, naposledy online byla 20. června 2024 20:05Gabriela Hefron
Postava Aric Stonegate je offline, naposledy online byla 21. června 2024 7:19Aric Stonegate
Postava Izumi je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Izumi
| |||
 | Plný frontální útok? Otočím se na Betchana a chvíli na něj zírám. Plný frontální útok? První lajna Patrola ve stylu granát a dovnitř? „To je samozřejmě možnost.“ Pronesu tak nějak sama k sobě. „Ale není tohle přesně to, co chtějí?“ Křiknu o poznání hlasitěji. „Nebudou na to připraveni?“ Pokračuji. Já chápu, že v téhle sračce nemůžeme zůstat dlouho, že se čas krátí,… jenže já nemám výcvik, nemám schopnosti ani božskou ochranu, já potřebuji plán! „A co kouzlo, které by nás navedlo někam do bezpečí? Vlastně cokoliv, co by nám teď nějak pomohlo?“ Odpovím Yuli. Ostatně ona sama ví, co má. Já jen hádám. Fajn. Sama cítím, že teď není vhodná chvíle na pokus/omyl v objevování drog na posílení magie… ale jednou to zkusím… nebo minimálně mágům navrhnu. Tedy pokud přežijeme. „Máš kouzlo, které nám pomůže tam? Já nevím – zmapovat to, zorientovat se, cokoliv?“ Zkouším další možnosti u mága. Nakonec to je Alexův dotaz, který mi přijde nejužitečnější. Přikývnu. Tohle bude klíčové! I jeho návrh mi dává smysl. Průzkum mi přijde skvělý – tím spíš, kdyby ho mágové dokázali nějak podpořit. „Co pak poslat jako první vůz s Mišou. Stejně tam chce.“ Přidám, co napadlo mě. „A podle toho, jak dopadne, se zařídit?“ Tedy pokud není i on součástí pasti, … to by bylo dost hloupé. | ||
| |||
 | Plán útoku (všichni) Poslouchám jednotlivé návrhy. O magii nic nevím, ale návrh Gab se mi zdá rozumný - kdyby bylo něco, co by Aricovi dodalo víc síly, mohlo by to vyjít. Ale nakonec se to ukáže jako marné. „Aricu! Dokážeš poznat jestli to o nás ví jako ty o něm?“ zajímám se. Pokud už ten, kdo je uvnitř, ví o naší partě, nemá nějaké velké plánování smysl. Ale pokud neví... | ||
| |||
 | Volby, aneb když máš jen jednu možnost VšichniNečekal jsem Yuli kotvu v podobě sevření paže, ale nakonec jsem za ní byl vděčný. Nechtěné vytržení z kouzla bylo vždy bolestivé, ale člověk se alespoň rychleji vzpamatoval, když se mohl opřít o něco známého. Pokus podat ostatním přesnější obrázek toho, co za nebezpečí by mohlo být ukryto v útrobách osady vyvolal daleko silnější reakci, než jsem zamýšlel. Sestry se očividně začali připravovat na smrt, zatímco rytíř si zahrál za doprovodu Benja krvelačnou písničku. Jediný kdo tu paradoxně ještě vykazoval známky alternativní ho myšlení byla Gabriela. Těžko říct, kdy se její ruka objevila na mém koleni, protože jsem svoje nohy prakticky díky zimě už ani necítil, ale její slova se ke mně dostanou. "Bylinky?" zopakuji spíš pro sebe. V hlavě se mi okamžitě objeví vzpomínka na moderní kuchyni, kde každé koření, stejně jako bylinka měla svoje místo. Byla tu šalvěj, máta, hřebíček, bobkový list a spousta dalších ingrediencí a všechny náramně voněly. Jenže jak by něco takového mohlo zvyšovat magický potenciál? Dokonce si nevybavuji, že bych se s něčím takovým setkal v Gymnáziu. Možná to byl záměr. Pokud by existovala rostlina, která by umocňovala sílu kouzel, jak rychle by se z ní stala nejpopulárnější droga téhle reality? Čarodějové jako byl Krysák by na tom rozhodně frčeli furt a pohroma by byla na světě. Jestli něco takového existovalo, bylo to dobře tajeno před širokou veřejností, stejně jako přímo před magickými učni. "Nevím o žádné takové bylině ani proceduře." odpovím nakonec Gabriele. "A i kdyby existovala, tak jak říkala Yuli, bohužel nemáme v repertoáru žádné kouzlo, které by dokázalo tohle ledový peklo oslabit nebo dokonce zvrátit." pokrčil bych rozpačitě rameny, ale už i to se zdálo nemožné. | ||
| |||
 | Patová situace Co bylo špatného na mé poznámce? Jenom jsem se ujišťovala o faktech, které se třeba můžou hodit.. lepší o tom mluvit předem než pak v zápalu boje, kdy bude chlupáč někomu ožírat nohu, se ptát ostatních, čím tu potvoru ze sebe vlastně dostane... necítím se dotčená za to, že jsem jen chtěla znát věci tak jak byly.. Nicméně, co už víceméně špatného poměrně bylo.. bylo počasí, které nám rozhodně nepřálo. A jestli doteď to nebylo nic moc.. během chvíle se z toho stal více než slušný maras. Kdy měla jsem pochyby o tom, zdali vůbec něco takového bylo normálně možné, bez pomoci cizí ruky a magie.. jenže kolikrát příroda dokázala být horší než ona magická ruka. Pokračovat v tohle dál je poměrně jasná sebevražda, nehledě na to jak moc blízko jste vlastně byly. Jenže, ani vyhlídky toho kam jsme se mohli uchýlit nebyly nic moc.. zjištění, že buďto umrzneme v bouři, nebo můžeme skončit jako žrádlo nějaké potvory.. žádná tahle vyhlídka není příjemná. Když Ari sebou cukne, jako první jej chytnu za ruku. Jako jistou pomoc při návratu z jeho kouzla.. jistá kotva v realitě. To jak reagoval se mi ani zamák nelíbilo. Možná jsem o nedokázala cítit tak jak on, přímo, ale i tady jsem již pobírala střípky, ze kterých mi vstávali chloupky krku. Nejsem moc nadšená z toho, že bychom měli jít dovnitř alá kamikadze.. střílet na vše co se hne v našem dohledu.. ale jaké východisko vlastně máme? A úplně.. nechce se mi nechat svůj zadek umrznout v téhle vánici. "Nic z toho nepomůže.. není kouzlo, co by zastavilo tuhle bouři.." odvětila jsem Gabi skrz těsně u obličeje držící kapuce, hlasitě, jak jen se dalo. Ne, na tohle byla magie krátká. Tedy alespoň ta moje rozhodně.. a Ari je lehce mimo tohle zaměření.. | ||
| |||
 | Plán útoku (Všichni) Tohle mě fascinuje. V každý osadě se rozlezeme a nikdo o nikoho nejeví příliš zájmu. Rozdělíme se na několik skupinek a vůbec nevypadáme jako tým. Ale jakmile je v dohledu boj, nebo i jeho možnost, to se hned tahají esa z rukávu a vypadá to, že jsme x měsíců trénovali zrovinka na tuhle akce. Jen se doladí drobné detaily… Přesně jak říkal náš expert na taktiku. Uděláme složitý a detailní plán útoku a pak tam prostě na hulváta vlítnem. Uhlík kouzlem zjistí, že tam je něco silně magicky aktivního. Ne že by mě to nechalo úplně chladným, ale stejně s tím nic nenadělám. A dokud nezaútočíme nebudeme vědět kdo je silnější. Sestřičky na to mají svůj, na víře založený, názor. Spokojeně na ně kývnu. Otče náš jenž jsi na nebesích...a tak dále. Však ty víš. „Souhlasím s Banjem. Navrhuju plný frontální útok. První lajna Patrola ve stylu granát a dovnitř. Pak variace na Jacka Churchilla. A pak zbytek.“ A Gabriela by mohla zůstat tady a hlídat sáně. Nebo pařez. To je fuk. | ||
| |||
| Iluze volby Za chvíli už nepomáhá ani teplo ostatních. Sněhové vločky divoce tančí a hledají cestu do záhybů oblečení. Až fyzicky bolí, jak vítr pleská do promrzlých tvářích. Je to k posrání! A aby toho nebylo málo, směřujeme do pasti. Jeden po druhém se ochotně hlásíme pod gilotinu – jen proto, že bude rychlejší než pomalé umrznutí. Jinou možnost však nevidím ani já. Prohlášení mága mě ovšem znejistí. Jak silné je to něco tam? Jak bychom tomu mohli vzdorovat? Pokud dokáže tohle, když se skrývá, co bude pak? Prudce zavrtím hlavou – zemřít jako hrdina se přeceňuje. Na hlavu vám to stejně nikdo nevytetuje a vaše okousané kosti laskavě skryjí každou známku slabosti. Protočím oči. Silná prohlášení bez plánu nám jdou výborně. „Hej!“ Dotknu se Aricova kolena, abych se sebe upozornila. „Jde vaše moc nějak posílit? Pomoc zvenčí? Nějaké bylinky?“ Zakřičím, co to jde. „Dokázal bys pak utišit tu bouři?“ Zkusím to. | ||
| |||
 | Vánice Všichni víme, že to co se děje není přirozené. Nikomu z nás se to nelíbí, ale ze saní a v téhle situaci s tím nemáme co dělat. Byl jsem zabalený do tuleně a možná, že Ti co seděli o dvě místa vedle mě přestávali ve vánici vidět. Miloval jsem ten kabát. Teď se mi hodil, ale ten sníh jsem měl úplně všude. Pevně jsem svíral AKčko a doufal, že se brzy dostaneme někam, kde tohle skončí, ale věděl jsem že ne. Byli jsem ještě daleko a tohle se prostě nedalo. Brzo nám zakopne kůň a budeme v prdeli. Nakonec se dostavíme k rozestavěné osadě a věci vezmou svůj spád. Hlasování je hezká věc, ale vlastně nevím o čem tu hlasujeme. Jsme v prdeli a jediná cesta je tam zalézt ještě hlouběji. Díky tomu, že víme že jsme v prdeli si můžeme vzít lubrikant a zajet ještě hloubš než to netrhne prdel nám. "Není o čem. Pěšky dál chcípneme a tady aspoň víme s čím máme tu čest. Prostě tam vtrhneme a budeme zlí hoši a holky. Možná na nás čekají a možná nečekají, že jim prostě přijdeme rozkopat prdel." Vím co dokážou vampýři, takže to celé bylo dost odvážné řečení, ale v kapse jsem měl nějaký ten granát a můžete být sebelepší a mít sebevětší péro, ale pokud Vám pod ním bouchne ananas, tak jste akorát tak kastrát. | ||
| |||
 | Bouře, nedaleko osady
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Volba Všichni Počasí se během několika desítek minut doslova zblázní. Relativní komfort saní se stejnou rychlostí změní opět v ledové peklo. Stejné, jako když jsme museli šlapat sněhem. Co hůř, sněhová bouře je tak silná, že pokračovat dál naslepo by se rovnalo skoro bláznovství. Jenže nakráčet někomu v tomhle počasí do osady si říkalo o náboj na přivítanou. Pak se vedle mě ozve rytířův hlas a jeho vize byla ještě o chlup temnější. Těžko říct na čem svojí teorii založil, ale byl jsem rozhodnutý si ji ověřit. Jakmile se dostaneme dostatečně blízko vyslovím tiše slovo "Insajt" a moje oči se lehce rozzáří v zlatém podtónu. Závoj sněhu lusknutím prstu vystřídá šedočerná krajina ve které aktuálně zlatou barvou svítí pouze tři věci. Yuli, Freya a v osadě ukrytá bytost. Její aura byla daleko silnější než moje a Yuli dohromady, než ji však stihnu prozkoumat blíž, udeří mě do mysli rána, která doslova vypne můj pohled. Cuknu bolestí až vrazím loket do Betchana sedícího vedle. "Nevím jestli jsou to vampýři, ale je tam něco magicky daleko silnějšího než jsme my a snaží se to skrývat svojí přítomnost." zakřičím místo omluvy nazpátek, abych ostatním poskytl další informace před definitivním rozhodnutím. Nemyslím si, že by se vampýři stavěli s osadou. Bylo pro ně snažší si něco obsadit. Tady mohlo jít skutečně o nějaký podivný kult, klidně vedený zmíněným lykanem. Tak či onak, pokud půjdeme dovnitř měli bychom být první, co budou střílet a nečekat až na vyzvání. | ||