Andor.cz - Dračí doupě online

Snad není dokonce i Diego upír!

"Tak jet směrem, kudy jeli lidi, které chceme 'stopovat' není nikdy, jako špatný nápad, nemyslíš?" řeknu pobaveně Alessandře.

***
"No, minimálně jednoho dostihli. A zjevně Diego, protože to vypadá na kopí. Tak, je fajn, že se tak rychle aklimatizoval a zabíjení pro nás mu nevadí. No, snad to není proto, že je nějaký pošuk a zabíjení ho naopak baví. To je vždycky ta horší varianta."

***
"Čiao mládenci!"

Oh, nevypdají, ale chudáci úplně v pohodě.

"Luco, řekneš nám, co se stalo, že vypadáš, že se tu zebleješ? Se u toho ten chlap posral, že ti je zle? A nebo běžel do nějakého jejich tábora, kde měli vykuchanou obět? Povídej."

Jako myslel jsem si, že už jsme se dostali za tu fází "Oh, není mi dobře, když někoho odděláme" ale on vypadá, jak kdyby se měl složit.

Luca a Diego

Podrost houstne, takže se místy musíte i trochu prodírat mezi větvemi. Vystopovat, kudy jeli ale není tak těžké, v měkké lesní půdě jdou tu a tam, na místech, kde se koně nemusí prodírat přízemní vegetací, otisky podkov. Půda ještě není suchá jako v létě a včera a dnes ráno pršelo. Dalším ukazatelem, že jdete dobře, je mrtvola jednoho z banditů, která leží mezi ulámanými starými větvemi, porostlými lišejníkem. Nachází se na trošičku méně zarostlém místě, evidentně ho nějakou dobu hnali, než se dostali tak, aby vymanévrovali koně a kopí. Které, soudě dle rány od klíční kosti, která pokračuje druhou v boku, tohoto nebožáka zabilo. Soudě dle stop toho třetího pronásledovali dál. Takže pokračujete ještě kousek.

Třetí mrtvolu už nenajdete. Nebo ne dřív, než narazíte na Lucu a Diega, jak se vrací zpátky. Oba vypadají... No fyzicky jim nic není, ale Diego se tváří trochu rozpačitě, jako člověk, který si není úplně jistý, jestli jeho životní rozhodnutí bylo dobré a vedlo k dobré věci a Luca je... Tak nějak bledozelený a tváří se, že bude možná brzy zvracet.

Takže nejen Israel Schmidt, ale I TY???

"No," zarazím se, protože jsem to úplně nečekala, takovou nabídku. "Asi to nebude úplně ke škodě, když pojedu s tebou a dáme na sebe navzájem pozor," usoudím opatrně a jdu si odvázat koně.

"Kluci, postarejte se tady zatím o toho mrtvýho, kdybyste ho odtáhli třeba někde o kus dál, ať tu nestraší u napajedla, my se za chvilku vrátíme, snad se s Lucou nikde cestou neminem a nebude z toho vtipná historka."
Vysednu do sedla.

"Tak asi pojedeme tím směrem, kterým odjeli?" navrhnu.

Hmm, mince...

"A nechceš mě teda doprovodit? Abysme se teda neztratili a tak. Na tento aspekt jsem nepomyslel a ted mám trošku strach," řeknu a mrknu na Alessandru.
"Jistota je jistota, no ne?"

Bejt to náměstí, tak už po tobě zas hážou mince

"No, já si myslím..."
Že by sis měl sednout a vypnout.
Že by ses měl naučit rozlišovat, do čeho se musíš vložit, protože je to kritický a co ti jenom zbytečně žere život.
Že si toho na sebe bereš hodně.
Že musíš vždycky na všechno dohlížet.
Že musíš vždycky všechny blbý papíry doma projít sám, jinak nikomu nevěříš, že to udělá dobře.
Že musíš mít všechno zbytečně moc pod kontrolou a pak se divíš, kde zamrdáváš tolik času.
Že bys měl víc věřit lidem, že jednoduchej úkol zvládnout sami.
Že...
"Že už budou na cestě zpátky. Ale tak... Tak jim klidně jeď naproti. Nemyslím si že by se ti tady něco stalo. Snad se teda všichni tři neztratíte každej jinde a nebudem vás tu pak hledat. Ale ten les nevypadá moc velkej, je to spíš takovej větší remízek u potoka."
Ne, že by orientace v lese byla někdy mojí silnou stránkou.

They see me rolling

"Děkuji, děkuji obecenstvo!" zvolám k publiku a naznačím v sedle poklonu.

"A já jezdím jak vidíš asi dostatečně, nemyslíš? Jinak bych asi tohle nezvládnul!"

A nemít trošku štěstí. Ale to je prostě důležitý životní vlastnost prakticky vždycky!

A kouknu na Alessandru, když už tedy nedělá blbiny.

"A ty teda myslíš, že bych tam neměl jezdit a je to zbytečný? Vždyť to přece ničemu nevadí ne?"

Což teda nevadí, ani kdybych tu teda zůstal...

To je můj kluk! Ruce pryč, děvky!

Jako samozřejmě jsem nečekala, že spadne. Bastiano dokáže vybalancovat sám sebe i na špičce kříže katedrály jako pán. A nechtěla jsem ho zabít ani zmrzačit. Ale čekala jsem, že to s ním pohodí v sedle a bude trošku nadávat, že jsem pitomá a já se tomu budu gebit a všichni se budou gebit a kůň se bude gebit a ptáci vokolo se budou gebit a jedinej, kdo se gebit nebude bude ta mrtvola tady.

Ale Bastiano to, i když nevěděl, co má čekat, useděl jako frajer. Pustím Sicaria a poplácám ho po pleci. A pak i stejným rytmem, jako koně, poplácám Bastiana po zadku.
"Kluci, vy jste se pro sebe doslova narodili, nikdy nelituju, že jsem toho koně pro tebe tehdy, ehm... Osvobodila!"
Podívám se mu do očí a vesele se usměju.
"Měl bys jezdit častěji, podívej, jakej máš talent!"

Kousek ustoupím, kdyby chtěl teda nakonec přeci jen jet. I když si myslím že Luca s Diegem budou do pěti, deseti minut zpátky a absolutně není třeba zase nutně dělat veškerý mikromanagement skupiny.

tvl tak jako že hodíš 10 na 10ce kostce, to jsme nečekali, Bastiano

"Tyvole!" zvolá Marco ohromeně. "To byla hodně parádní capriola!"
"Ty vole!" přidá se Vittorio "On to useděl jak král!"
"Co vole král. Král králů!" Alessio to taky má potřebu komentovat.
"Frajer jak hovado!" dodá k tomu i Matteo.

"To kdyby viděl ten náš adoptovanej cigoš, co se s náma táhne, tak mu říká od tý doby" Můj pane" a každou druhou sobotu v měsíci mu rituálně nastaví prdel!" dodá Marco a všichni zase propuknou v bujarý smích.
Z Fiorellina výrazu je patrná směsice uznání a naděje, že tohle její kobyla nikdy prostě dělat nebude.

Haha

"Aless-" a víc nestihnu, když se mě kůn pokusí shodit se sedla.

Tak alespoň zavřu oči, ať to nevidím.

A k mému, koňovu, Alessandřinému i všech okolo, stále sedím v sedle.

Já nespadl? Oh...

"Čumíte což?"

Teda, doufám. Já totiž trošku jo!

Máš ještě něco na srdci nebo už můžu odjet? Tsss

V první chvíli mě přepadne vztek. Protože já se snažím a jsem na něj hodná a on je prostě pořád rozhodnutej úplně zbytečně odjet, místo aby se nechal alespoň trošku, trošičku pomuckat a ohejčkat! Já takhle blízko dneska byla šibenici! A jeho to vůbec nebere, však jsem zase zpátky, tak normálka, můžeme se poňuňat jindy kdykoliv, no nebo třeba nikdy taky, žejo! Já tak nemám ráda, když mi jakože dá takhle vždycky košem! Pft!

Ale pak mě napadne, jak to proměnit ve vtípek a celé moje nasrání je pryč.
"No hele, jako mohla bych tě z toho koně zkusit sundat, když jsme u toho, podívej, takhle ho chytím za otěže pod hubou a trošku nacouvám o tři kroky dozadu, jo, asi čekáš, že tě chytím za nohu třeba a strhnu, žejo, ale to by nebyla taková prdel, navíc jsem ti vůbec neukázala," simuluju pěstí pobídku za obřišník a u toho lehce podcuknu udidlem nahoru, až Sicario vyskočí téměř zároveň všema čtyřma nahoru a zadníma vykopne v ukázkové vysoké capriole. "CO JSEM HO NAUČILA, KDYŽ JSEM TI HO TRÉNOVALA!"