Andor.cz - Dračí doupě online

Klub Elysium
Mahalath

"Podíl." zopakuje Baltazar trochu zamyšleně. "Problém s dušemi je ten, že se špatně rozdělují. Navíc a neurazte se, někdo ve vaší pozici nedokáže na plno využít jejich potenciálu. S těly je to dost podobné. Obě dvě věci pro mě představují velmi cennou komoditu. Ale co pro vás? Položte si otázku. Jsou pro vás teď tyto věci důležité?
Na chvilku se odmlčí a vypije drink před sebou. Na skleničce zůstal lehký povlak tmavé tekutiny, který, i když se jedná jenom o zbytek, velmi silně zapáchá. Baltazar si objedná další skleničku, tentokrát ale následuje tvého příkladu a dá si rum. Barman mu nalije skleničku a flašku nechá před vámi.

"Proto bych navrhoval spíše kompenzaci v prostředcích, které by se daly mnohem lépe využít." pokračuje. "Peníze jsou něco, co obvykle neurazí. Nemám sice tak velké prostředky ale rozhodně bych dokázal dát něco slušného dohromady. Také bych mohl poskytnout krystalizovanou esenci duší." Nepříliš známá věc, ale během svého působení na křižovatkách ses s tím výrazem také setkala. Obvykle se jednalo o krystal krvavě rudé barvy, který byl vytvořen z duše živé osoby. Vhodné k posílení vlastních schopností, vytváření magických předmětů, nebo jednoduše k obchodu.
"Také poskytuji informace. Někdy je obyčejná informace cennější než celý pytel zlata. Co vy na to? Zaujalo vás něco z toho co nabízím?"

Klub Elysium

Trochu mne zarazí, když mi sdělí, že se jeho práce nese v duchu toho co znám. Zprvu mne napadne, že mluví o tom, co dělám teď, ale jak mluví dál, začne mi docházet o čem mluví. Už chci začít namítat, že kdybych chtěla dělat to, co znám, zůstala bych na křižovatce. On ovšem pokračuje a svou práci mi lépe vysvětlí. Jasně, dělala bych to samé co před lety, ale teď s tím rozdílem, že bych to dělala na sebe... a vlastně i na něj. Ale určitě bych z toho měla mnohem více než když jsem to dělala pro ty tam "doma".
"Byla jsem křižovatkový démon, takže vím o co se jedná," přikývnu a se zamyšlením chytnu sklenku rumu. Chvilku s ní kroužím po desce barpultu, s lehce nakloněnou hlavou sleduji Baltazara a přemýšlím. Stejně mě na nic jinýho asi neužije... a navíc je to šance dostat se k něčemu lepšímu, převracím nabídku ze všech stran, hledajíc výhody a nevýhody.
"Přejděme k tomu důležitějšímu. Jaký by byl můj podíl?" zeptám se ho narovinu a napiju se rumu. Jak jinak, než že rum opět naklopím celý do sebe, takže jen ledabyle mávnu na barmana se skleničkou v ruce.

Můrov
Baltazar

Cítím se nesvůj. Mé tělo lehce orosil pot a Shaku syčí na stín. Nedivím se mu. Já sám vnímám z onoho stínu hrůzu, kterou je těžké popsat. Tvor se tyčí vysoko nade mnou. Vzdálenost mezi námi je opravdu malá a já si nemohu být jist, že rychlost jeho pohybu, je i jeho maximální rychlostí. Stačil by jeden velmi rychlý pohyb. Nejspíše bych stihl rozsvítit baterku, ale stále nevím jak silný bude účinek.

Přízrak na mě přestane koukat a vydá se opět na svou pouť, která nejspíše spočívá v bloudění uličkami Můrova. Chlad, který mě ovanul až zastudí na kapičkách potu, na mém tělo.
Pozoruji jej, dokud se dostatečně nevzdálí a poté se kouknu na Puka, který se odhodlal k tomu promluvit. Jenom přikývnu a raději se vydáváme dál.

Puk přidal a tak přidám i já. Netrvá však dlouho a Puk mě dovede k budově, která bude, asi naším cílem. Je dost chatrná a samotný vývěsní štít skoro nečitelný. Budu muset být velmi opatrný. Nevím jaký jedinec, se vevnitř ukrývá a jaké nebezpečí od něj může hrozit.
Chápu proč má Puk hrůzu z knih. Je jich tu opravdu hodně a pokud by tu nějaká na člověka spadly, tak by to nemusel přežít. Puk má to štěstí, že je skřítek, ale i tak je to tu nebezpečné.
Zároveň je to však i úžasné.
"Haloo. Je tu někdo?" Promluvím trochu více nahlas, než je normální mluva a rozhlížím se okolo.
Samozřejmě mě zaujala nádrž s plejtvákem, ale raději se u toho moc nezdržuji a rozhlížím se dál.

Příchod do Sognaru
Lilith

Sognar. Místo, které jsi znala jenom z vyprávění. Znělo to jako dokonalé místo, kde začít znovu. Bez obav, že by ti tvůj původ nebo minulost mohli dělat nějaké potíže. Bylo to ale až moc dobré, aby to mohla být pravda. Jistě v tom bude nějaký háček nebo něco, co ti neřekli. Většina z těch, s kterými jsi mluvila, navíc nebyli tak úplně při smyslech, takže je dost možné, že něco vynechali, nebo zapomněli.
Už je ale pozdě na to jít zpátky.

Město je rozhodně zajímavé. Tolik různých bytostí, tolik emocí a citů. Cítíš, jak se tvé instinkty probouzejí. Podvědomě tě to láká vydat se do nitra města a ochutnat tu energii tohoto cizího místa.
V jednu chvíli dokonce zjistíš, že tě tvé omámení dovedlo do části města, kterou tak úplně nepoznáváš. Když o tom uvažuješ, tak si nevzpomínáš, jak ses sem vlastně dostala.

Rozhlížíš se kolem, jestli nezahlédneš něco povědomého, co by ti pomohlo se zorientovat. V tu chvíli zaslechneš, jak kousek od tebe zastaví auto. Ohlédneš se a uvidíš stát kousek od sebe taxík. Starý žlutý taxík, jehož barva už není tak zářivá, jako v době kdy bylo auto vyrobeno. Za volantem sedí muž. Věk okolo čtyřiceti. Tvář má zarostlou vousy a na nose mu sedí černé kulaté brýle, které zcela zakrývají oči. Ne že by, je v šeru, jaké panuje, potřeboval.
Muž se podívá směrem k tobě a promluví.
„Mohu vám pomoci? Někam vás odvézt, nebo nasměrovat?“

Klub Elysium
Mahalath

Baltazar se radostně usměje. „Těší mě váš zájem. Nebudu tedy dál chodit kolem horkého kotle. Má práce zde je celkem prostá. Moc se neliší od toho, co už znáte. Vlastně by se dalo říci, že se jedná prakticky o totéž. “
Na chvilku se odmlčí a pokyne gestem k barmanovi. Ten mu po chvilce přinese pití. Tmavá a hustá kapalina, která se nepatrně leskne a stoupá z ní kouř. Baltazar lehce usrkne a věnuje barmanovi milý úsměv.
„Rozdíl mezi tím, co tu dělám já a tím co se děje u nás “doma“ je ten, že zde jde veškerá provize mě. Nebo v tomto případě nám. Mými klienty jsou jak prosté bytosti, tak démoni samotní. Někdo chce bezpečný a pohodlný život. To jak bude dlouhý, už ho tolik nezajímá. Někdo stojí o moc, jiní o peníze. Však to znáte.
No a potom jsou tu démoni. Těm jde především o jedno. Těla. Jak jistě víte, fyzické tělo je naší vstupenkou do tohoto světa. Za starých časů bylo třeba čekat na nějakého kultistu až nás povolá, nebo riskovat násilné posednutí. Proč ale čekat a brát si jen duše?“
Baltazar posléze sáhne do kapsy a vytáhne malý notes. Otevře náhodnou stránku, kde zahlédneš seznam jmen s čísly a nějakými dalšími popisky.
„Vaším úkolem by bylo jednat s jednotlivými klienty a plnění jejich přání. To může být občas pořádná otrava. “ Potom se tomu zasměje. „Tak co říkáte, zaujalo vás to? Nemohu tedy zaručit stálý přísun práce a zdravotní pojištění.“

Park z ptačí perspektivy
Karra

Úspěšně se ti podaří vyletět nad koruny stromů. Jakmile se tak stane, tak tě začne opouštět ten zvláštní pocit, který si měla uvnitř Parku, až je nakonec pryč úplně. Před tím sis toho nevšimla, ale cítíš se teď mnohem lépe než před tím.
Pohled dolů pod tebe je něco, co se jen tak nevidí. Hustý les, ve kterém ses ještě před chvilkou nacházela, se táhne kilometry a kilometry na všechny strany. Je opravdu ohromný, a ty jsi z něj viděla pouhý okraj. Koruny stromu se tyčí vysoko do výšky, namačkané jedna vedle druhé, takže toho není moc k vidění. A potom je tu také ta mlha, která se nad lesem vznáší.

Kromě parku se ti naskytne také dobrý pohled na město samotné. Nebylo by asi přehnané tvrdit, že jsi nikdy dříve žádné takové město neviděla a nejspíš už ani neuvidíš. Svou velikostí předčí ta největší města a můžeš jenom hádat jak je velké. Domy, mrakodrapy, plovoucí ostrovy a samozřejmě již navštívený městský park-
Město je ale o něco lépe čitelné a odhalí ti tak o sobě mnohem více informací. V jedné části se nachází vysoký mrakodrap, obklopený moderními stavbami a spoustou světel. To bude zřejmě část, kterou místní nazývají Centrum. Asi nejživější místo ve městě.
Kousek dál si všimneš místa, které je pravým opakem Centra. Malé a prosté domky, postavené převážně ze dřeva a kamene. Jenom pár budov je tu vyšší než dvě patra. Jedinou výjimkou je zde hodinová věž, která se tyčí v samotném středu.
Je tu také přístav. Kolem toho jsi už jednou procházela. Prázdné a ponuré místo. Nevzpomínáš si, že bys tam viděla moc lodí.
Poslední místo, které vzbudí tvou pozornost, je další část obehnána zdí. Nevidíš tam ale žádné stromy, tak jako v parku. Zdi jsou vysoké a na vrcholku opatřené železnými ostny.

Můrov
Baltazar

Stín udělá pár kroků blíž a zastaví se asi metr od tebe. Výškový rozdíl mezi vámi je teď ještě více patrný než před tím. Stín se sehne níž a jeho tělo se zkroutí do nepřirozené polohy. Jeho hlava je teď na stejné úrovni jako tvoje. Prázdný obličej bez úst a jakýchkoliv dalších rysů. Jenom ty zářivé oči. Stín nakloní hlavu na jednu stranu a chvilku si tě prohlíží. Potom jí nakloní na druhou stranu a situace se opakuje.
Celou tu dobu se Puk krčí za tebou a ani se nepohne. Stín o tebe nakonec ztratí zájem. Nevydá žádný zvuk ani nic neudělá, prostě odejde pryč. Když prochází kolem tebe, cítíš závan chladu.

Teprve až když Stín zmizí za rohem, se Puk konečně uklidní.
„Nevím. Courají se pořád po Starém městě, ale nikdo neví proč. Nemluví, nejí, jenom tu chodí.“ Potom Puk zase pokračuje v cestě. Jeho tempo se trochu zvětší a Puk se teď opatrně rozhlíží kolem sebe. Žádný další Stín už ale nepotkáte.

Zastavíte se před kamennou budovou. Skrze zavřené okenice ven vychází zlatavé světlo. Nade dveřmi si všimneš vývěsného štítu, na kterém podle všeho kdysi býval nějaký znak. Už ale nepoznáš jaký. Nápis pod znakem je také sešlý, ale stále ještě dostatečně čitelný. Bantariho svět zázraků
Vejdete dovnitř.

Vstupujete do velké osvětlené místnosti, plné nejrůznějších věcí, především ale knih. Knihy jsou vyskládané v policích, na stolech a v komínkách na zemi. Knihy zdobí většinu zdí a jejich hromady na zemi vytvářejí uličky, někdy tak akorát aby jimi prošel dospělý člověk.
Asi nejpodivnější věcí, kterou tu lze nalézt, je velká vodní nádrž. To samo o sobě není tak zvláštního, ale když přijdeš blíž, tak si všimneš toho, co plave uvnitř. Tím je plejtvák obrovský, akorát tenhle měří asi jenom dva metry.

Park

Krčím se u stromu v očekávání příchodu enta či něčeho podobného, ale vůbec nic se neděje. Po chvíli utichne i ono praskání. I tak ještě chvíli zůstanu u stromu, ale už si přijdu nevhodně, neboť stále nic nepřichází a já tu čekám pomalu v plné polní. Nenápadně tedy všechno schovám zpět do kapsy a povzdechnu si. Buď začínám být senilní nebo si ze mě někdo dělá šprťouchlata a to dosti otravným způsobem. Les se mi přestává líbit, není tu ani živáčka. Uvědomím si, že jsem opravdu od vstupu do lesa nezahlédla žádné zvíře, ale přitom les není mrtvý.. A já doufala v poklidnou procházku zelení a místo toho mám les, skoro stejně divný jako město samotné.

Nezbývá asi nic jiného, než se vrátit ze zelené džungle do betonové, snad budu mít větší štěstí a podaří se mi zjistit víc o tomto místě a o zvedajících se stromech a divných zvucích. Na malou chvíli se zamyslím nad tím, zda nebudu pokračovat v cestě směrem k tajemnému zdroji praskání dřeva, ale už se mi nechce naskakovat při každém nezvyklém zvuku v obavě, že na mě zase něco spadne. Ne, děkuji. Udělám to tím jednodušším způsobem. Trochu uraženě, stále si myslím, že v tom má prsty nějaký sice mocný, ale škodolibý duch, se přesunu kousek dál od stromu a připravím se na přeměnu. Dnes jsem ji ještě nepoužila a tak bych měla mít plný počet tří podob zatím otevřený, každou zvládnu zatím nejdéle šest hodin, kromě vrány - ta je mi ze zjevných důvodů jaksi vlastní, jen zůstat v ní déle než 24 hodin bych opravdu neměla nebo to mi v lepším případě přibudou delší pařáty..

V mysli ustálím obraz vrány s lesklým černým peřím a přidám adekvátní dávku magie mé i přírody. Otřesu se, jako by mi tělem proběhla vlna mravenců a už se rozhlížím po lese z jiné perspektivy. Celý proces proběhne v řádu sekundy, pokud by tu byl nějaký pozorovatel, zahlédl by pouze záblesk a místo malé postavy s vraní hlavou a širákem by na jejím místě stála drobná černá vrána. Pohodím spokojeně hlavou, „Cha, možná jsem senilní, ale tohle mi jde, že?“ , fakt, že mám právě kvůli nepovedené přeměně permanentně vraní hlavu vynechám, to žádný škodolibý bůžek vědět nemusí. A navíc to bylo jen jednou, od té doby si dávám pozor. Naposledy se rozhlédnu po lese a ladným odrazem se vznesu nad stromy, mířím sice zpět do města, ale trochu si omrknout vzdužný prostor nad parkem ještě nikomu neublížilo. Prakticky podél zdi se tak blížím zpátky směrem k prvním ulicím a cestou mrkám na hustou zeleň, jestli mi neodhalí něco zajímavého z nové ptačí perspektivy.

Cesta do Můrova
Baltazar

S tím, že Puk zmizel si nelámu hlavu. Opět jen dokázal, že magie skřítků je opravdu něco velmi tajemného. Není po něm ani stopy a co je hlavní, tak ani magické. Opravdu bych stál o to z něj něco získat, ale na to je Puk příliš opatrný.

Dostavím se domů, kde se dám hnedka do práce. Připravím kruh a jdu pro ingredience. Světlušky opravdu už pošli a tak je jednoduše dám do hmoždíře, kam přidám i tři listy světélkující řasy, která roste ve sklenici s vodou pod stolem. Je tam tak ideální stín, i když je den a o tak se k ní nějaké to světlo dostane.
Řasy a světlušky roztluču do kašové hmoty, kterou přidám na několik míst v kruhu. Pak položím solné krystaly, které jsou nic moc, ale lepší aktuálně nemám. Jako poslední je svěcená voda. Do středu kruhu pak už jen umístím sklíčko baterky do kterého vyryju runu, která představuje světlo a po okrajích do kolečka runy ochrany a svatosti. Následně se dávám do rituálu jehož výsledkem je magická skleněná čočka do baterky. Je potřeba zdroj světla a trocha magie, aby se čočka aktivovala, ale přízraky a podobné by to mělo zahnat. Doufám v takové troje použijí, než čočka bude už jen poškrábaným kusem skla, na který by bylo třeba provést rituál znovu.

Práce jde od ruky a zatím tu máme klid, takže mám možnost opět vysvětlovat své spolupracovnici, že to, že nemá ráda zázvorové sušenky je jasný důkaz toho, že není člověk a i tak by jí měli chutnat, jelikož je to nejlepší věc, kterou tu prodáváme a podobné věci, které jednoduše končí smíchem.
Nával na sebe nedal k večeru moc dlouho čekat a o proti předchozímu dni je to mnohem lepší. Trochu mě mrzí, že žádný zdejší zákazní se nerozhodl využít mých směnných služeb, ale hold nepřišel nikdo, kdo by o tom věděl a navíc jen samí lidé. Hrůza. Jsem radši, když je tu hromada různých druhů a vše to vypadá pestře a zajímavě.

Když se po práci dám do hledání Puka, tak mě na něj upozorní Shaku, který opět využívá svůj pestrý slovník, který je ještě pestřejší od doby co poslouchá naší sousedku, jak pomlouvají, kde koho z okolí. Někdy bohužel padne prý slovo i o mě a o tom, že mě nikdy neviděli s žádnou slečnou a, že možná jdi po té dívce z práce.
"Ahoj Puku."
"Neboj, už tě nechá být, ale ty si budeš moci zdřímnout jako stín, i když se raději vyvaluješ jako kočka." Ušklíbnu se po těchto myšlenkách na Shakua.
Počkám, až Shaku vstane a dojde ke mě. Otře se mi o nohu a tak jej několikrát pohladím a podrbu mezi ušima, než zmizí a mě se navrátí můj stín.
"Hurá tedy na výpravu."


Puk zní každý kousek tohoto města a to i pod ním, i když jsou místa, kam si ani on netroufne. Nicméně se tedy nemusím strachovat, že by jsme nějak bloudili a především jdeme tou nejkratší možnou cestou, i když Puk by se tam nějak dokázal dostat jistě i rychleji, když by mě neměl sebou. Jsem na to místo dost zvědavý, ale hlavně mám trochu obavy, jelikož při mém štěstí v Můrově jistě na nějaký ten přízrak narazíme.
Můrov na sebe nedá zase nějak dlouho čekat a než se naděju, tak už kráčím po starých kostkách a pozoruji domy, které občas osvětlí jedna poblikávající lampa.
Jakmile se objeví stín, tak zpozorním a ihned si beru do ruky svou baterku. Právě proto jsem si ji připravil. Očekával jsem, že na něco takového pravděpodobně narazíme. Navíc mi dochází, že by jsem se na ten stín mohl zeptat Puka.
"Ty asi nevíš, co jsou tyhle stíny zač co Puku?" Povím potichu zatím co za ním kráčím, stále pozorující stín a i tak se očkem koukající okolo pro případ, že by se vynořil ještě nějaký.
Normálně jdou přízraky vědomé, ale tyhle v Můrově jsou opravdu hodně temné, až takové stíny bývalých vědomí. Uvažoval jsem, že by jsem se pokusil jednoho chytit, ale nakonec jsem na to neměl odvahu.

Kráčím tedy za Pukem a dávám pozor. Jsem připraven použít svou baterku, která by měla přízrak zahnat.