Poslední den

Dopřála jsem Ule poslední společnou noc. Mám ji ráda, ale ničeho hlubšího zkrátka nejsem schopná. Ona to samozřejmě vidí jinak a je tvrdohlavě přesvědčená, že i já změním názor. Jenže tohle není úplně věc názoru.

Vyklouzla jsem z postele a začala se oblékat. Když jsem viděla, že i Ula se probudila, otočila jsem se na ni. "Dnes to bylo naposledy." oznámím jí klidně.

"Freyo, nemůžeš myslet na to, jak to dopadlo před lety. Pokud nikdo, tak ty to určitě přežiješ. O tom nikdo z nás nepochybuje." jala se mě černovláska uklidňovat. S těmi rozcuchanými vlasy, bouřkově modrýma očima a snědou pokožkou, působila divoce a nádherně. Hotová bohyně pomsty. A já tušila, že přesně to za okamžik zažiju.

"Ne, Ulo, i kdybych přežila, nic už nebude jako dřív." pokud Liga získá plány, život v pevnosti se změní od základu. Ale já u toho nebudu. O mých soukromých touhách a plánech nikdo samozřejmě neví. Tuším, že by se to mezi ostatními sestrami úplně nesetkalo s pochopením. Narodila jsem se tady, ale odmítám tomuhle místu zasvětit celý svůj život. A tahle výprava je moje šance.

Ula se samozřejmě rozčílila, když pochopila, že je mezi námi konec. Vyběhla z domu jako pomatená fujavice. Matka mi dole věnovala soucitný pohled a objetí. Potom přede mě položila chlebové placky, nakládané houby a misku včerejší polévky. Byla to celkem bohatá snídaně. Zkrátka poslední den.

Po jídle jsem se vydala za Starší Vědmou.

"Vědmo." skloním uctivě hlavu, když mě vezme na vědomí. Když ke mně promlouvá, hrudí se mi začne rozlévat nervozita. Cítím onu tíhu, které na mě celé Sesterstvo klade. Opravdu tolik záleží na tom, že jsem se narodila tady a jiný Svět neznám? Že nerozumím různým narážkám, cízím nástrojům...že jej znám pouze z krátkých vyprávění a zkazek? Na druhou stranu, mým darem je magie už od mala...o to jediné se mohu opřít.

Starší mi začne předávat a představovat dary. Trhaně vydechnu a potlačím podivný pocit dojetí. "Děkuji vám všem, děkuji za požehnání našich Bohů. Budu s nimi zacházet moudře a obezřetně. Slibuji, že naši věc nezklamu a plány dostane Liga." a myslím to zcela vážně. Dokončím úkol a potom si půjdu po svých.

Jakmile mě Starší propustí, zamířím najít mou sestru, Tove. Říkala, že mi připraví šípy a kinžál, na který si později chci ještě vyrýt runu a provést rituál. Tove je nadšená asi ze všech nejvíc, ačkoliv mám pocit, že trochu žárlí. Ona je totiž skvělá bojovnice a výprava by pro ni byla hračka. O tom zase nepochybuji já.

Zbytek dne trávím přípravou zásob a odpočinkem.

Den před odchodem

Když mi do obličeje zasvítí slunce, tak jen zamžourám, ale hrabu se z postele. Sice chápu Ty, kteří si chcou přispat, ale já se chci najíst a dostat konzervu pro lidi. Nebylo by to prvně, kdy někdo dostane psí nebo kočičí žrádlo. Holt když je krize nebo kuchař debil, tak se stává leccos. Takže vyměním spánek za jídlo, protože spánek se dá dohnat později. Nepočítám, že budu mít dneska nějak moc náročný den. Je pravdou, že jsem včera večer taky pil a hlava trošku protestuje, ale u nejsem tak mladej a blbej, abych se zrubal do bezvědomí, jako půlka Patroly. Tyhle opilecký rána už mě právě strašně nebaví, takže se držím.

"Jo a taky seš škrt. To si nezapomeň přiznat. Jdi do prdele..."

Moje vnitřní hlasy se hádaly mezi sebou, ale měly pravdu. Navíc jsem potřeboval všechny peníze co jsem měl, abych se zvládl připravit na cestu. Při poslední výpravě jsem přišel o nějaké věci a rád bych je ještě doplnil, takže jsem hodlal ušetřit tolik peněz co to šlo. Vycházím z té teorie, že pokud to přežiju budu mít peněz tolik, že to nebudu muset řešit. Pokud to nepřežiju, tak to taky nebudu muset řešit. Život je prostě o prioritách. Vzal jsem si svoje jídlo a rvoucí se dvojici jsem nevěnoval pozornost. Sedl jsem si dost daleko, aby mě nijak nerušili, pokud by se posunuli. Uvnitř mojí pragmatické hlavy mi to jejich věčné rvaní přišlo strašně malicherné. Jeden zprznil jednu díru a druhý druhou. Sice starší, ale druhou tak sakra vyřízené, ale je to holt jejich ventil. Ventil, který velice rychle vyřeší Kříž. Že všechno ustalo se nedivím. Kříž je celkem velkej ranař a kdo je při smyslech, tak si s ním nezačíná. Navíc, když má tu pravomoc někoho poslat do pracovního tábora. To možná půjdu radši na Mrazivý jen s holýma rukama. Bude to větší šance. Jídlo ušlo a chuť čaje byla hnusná jako vždycky, ale dalo se to přežít. Bylo to zadarmo a to já počítám!

Na snídani jsem jenom očkem taky zahlídl Alexe, kterého jsem jen pokývnutím pozdravil. Podle všeho se nechtěl vybavovat a já jsem to vlastně takhle ráno ocenil. Přemítal jsem nad tím kam jdeme a s kým tam jdeme. Kluzkej. Dítě štěstěny a nenáviděné "dítě" Drona. Rád bych někdy věděl co se mezi nima stalo. Ta rvačka tenkrát za to nemůže moct. Navíc kdo má něco proti tomu, když se zmlátí pár Družinářů? Stejně jsou to jenom buzíci. Tenkrát jsem se taky zapojil. Snad každý Patrolář hodný svého zařazení se musel zapojit. Bylo z toho pár šrámů, ale co. S takovými věcmi se prostě musí počítat. To co pak Dron spustil nebo velení Družiny byla zbytečná buzerace, ale Kluzkej to odesral za nás všechny. Jo a to jsem zapomněl. Přežil... Takže si zase zvýšil reputaci a ještě více nasral Drona. Dojedl jsem snídani a dopil čaj. Nechtělo se mi ven, ale muselo to být. Sebral jsem svoje věci a vydal se ke Karlovičovi. Na to co potřebuju bude jeho krámek stačit a pak se uvidí. Na nějaké to domlouvání bude čas později...Prvně já a pak ostatní.

Družina

Takže se to posralo.

Nemůžu říct, že by mě tahle skutečnost nějak zvlášť těšila. Nepříjemné probuzení. Pouta. Pytel. Je v tom zvláštní ironie, protože přesně takhle jsem začínala s vězni já. Takhle jsem je přesouvala na zápasy. Tedy než jsem se v tom naučila chodit. Pak se situace otočila a oni se nemohli dočkat. Žadonili abych je vybrala. Chtěli ty drobné výhody, které pro mě byly naprosté nic - pro ně však znamenaly celý svět.

Takže se to posralo a já můžu jen těžko očekávat, že dopadnu stejně jako vězni. Že se moje situace zlepší.

Už teď mi v hlavě běží tisíce hůře či lépe proveditelných možností. Únikových plánů. Jmen lidí, kteří mohou pomoci. Informací, které na ně mám. Slabin. Závazků. Problém je, že nemám nikoho, kdo by na mě zároveň se závazkem, neměl taky pořádnou pifku. Což se ostatně ukáže hned v cele.

Zdánlivě lhostejným pohledem přejedu muže, který mi právě vyhrožuje smrtí. Je mi jasné, že se budu muset bránit. Nebude to lehké. A rozhodně nebudu bojovat čestně. Jenže mám jen tuhle jednu možnost. Vyšlu tím zprávu ostatním vězňům: „Se mnou si nikdo zahrávat nebude.“ Je velký. Toho musím využít… vychýlit ho. Zasáhnout citlivé místo. Oči? Když se mi tohle nepovede, jsem v prdeli. Cítím to napětí. Chvění, které mi mravenčí na zátylku. Ten pocit nelze popsat. Strach a výzva. Okamžik před bouří.

Jenže bouře nepřijde. Ozve se autoritativní hlas. Pozvednu obočí a škodolibě se na France usměji. V tom pohledu je výzva. Bezděky mu tak oznamuji, že stačí dva strážní, aby se mu roztekla čokoláda. Možná mě však překvapí. Třeba udělá nějakou blbost. To by mi hrálo do karet. Kdyby zaútočil, možná by ho to přivedlo až na samotku. A já bych měla o problém méně. Měla bych čas promyslet svůj plán…
„Pánové, bylo mi ctí.“
Kývnu na vězně. Chci v nich vyvolat dojem, že tohle je opravdu poslední šance, jak mě dostat. Že odejdu a už se nevrátím. Třeba ztratí hlavu a udělají nějakou hloupost. Zmatek, který využiji. Jenže se nestane nic.

Takže se to posralo a já můžu jen těžko očekávat, že dopadnu stejně jako s vězni. Že se moje situace zlepší. Naopak zhorší se. A to sakra hodně.

Vejdu do kanceláře. Kdyby nic jiného, mám hned jasno v tom, kdo mě zradil. Rozhodně však nedopřeji Jeanovi radost z vítězství. Dokonce se lehce usměji, jako bych jeho i Žukova ráda viděla. Vždycky jsem říkala, že tady je to stejná špína jako tam venku… jen tady si hrají na něco víc.
Jen tě sere, že to nenapadlo dřív tebe, co?
Kousavé poznámky pronáším jen v duchu. Nejde se jim ubránit. Ale nemusím je pouštět ven. Můj čas přijde. Samozřejmě, že najdu způsob, jak se osvobodit – jenže to znamená, nedělat zbytečné chyby. Nic si nedokazovat. Zůstat chladná. Vypočítává. Pozorná. Emoce zakalují úsudek.

Takže se to posralo a já můžu jen těžko očekávat, že dopadnu stejně jako s vězni. Že se moje situace zlepší. Naopak zhorší se. A to sakra hodně. Protože soudy se tu nenosí. Tady je každý hned se vším hotov.

Nejradši bych Žukovi vpálila, že pro tak závažné obvinění bude mít jistě dost důkazů. Protahovala a čas využila k zatahání za nitky, … jenže tahle hra je už očividně rozehraná. Tady už za nitky někdo tahal. Na formální spravedlnost se tu nehraje. No dobře.

Vyslechnu si verdikt. Přestože nemám šanci přežít… rozběhne se mozek na plné obrátky. Vypočítává Vzpomíná. Hledá řešení. Jenže tohle je oříšek i pro něj. Náhle však zpozorním. Pokud bych si potřebovala něco zařídit? Tak to si piš, že budu mít spoustu vyřizování. Budu mít tolik vyřizování, abych už se do cely nemusela vrátit. Kdo asi bude ta eskorta? Šlo by se s nima domluvit? Podklatit je? A pokud ne, dopřejí mi alespoň poslední pořádnou noc U Kocoura? Ženě, která se pro Družinu tolik udělala a teď ji chtějí jen sprostě obětovat? Hanba by je přeci musela fackovat, pokud by mě zavřeli mezi vězně...

Den před odchodem

Patrola

odkaz ♬ ♬ ♬ ♬ ♬ ♬

odkaz (Obrázek je bohužel obrovský a já nevím jak ho tady zmenšit :) )

I když neustále nasazujete svůj krk za hradbami Pevnosti a plat je většinou mizerný, být u Patroly má i své výhody. Jednou z nich jsou ubikace zdarma uvnitř základny. Sice to není nic extra pohodlného, ale nemusíte se zde bát že by vám někdo cizí z Pevnosti ukradl věci, a pokud vám něco zmizí, vždycky se to vyřeší několika ranami pěstí... Patrola má v tomhle své zákony, veškeré problémy mezi sebou se snaží vyřešit co nejdříve, než se do toho začne srát Družina.

Sluneční svit se pomalu okny dere do pokojů, a budí Patroláře k snídani. Vypadá to na poměrně teplý den, a že by teplota nemusela klesnout pod 10°C. Dnes vylezlo poměrně pozdě jelikož hodiny ukazují 8:30. Zřejmě na to má vliv blízký východ Azurového slunce, jelikož poslední dny to naše vychází nepravidelně. Někteří Patroláři vstávají okamžitě a hrnou se do jídelny aby byli mezi prvníma. Jiným to vstávání jde hůř. Ať už je za tím to, že se nedávno vrátily z venší, a tak prochlastávají plat u Kocoura, a nebo prostě to že si můžou konečně dopřát spánek navíc...nakonec se všichni schází v jídelně. Snídaně je další z výhod. I když je většinou formou masových konzerv a zbylého pečiva, furt je to o jedno jídlo méně o které se musíte starat. Navíc k ní dostanete rádoby čaj, který sice chutná jako vyvařený ponožky, ale s trochou cukru je to dobré na ranní zahřátí...pokud ho tedy máte.

Dle osazenstva jídelny je jasné, co minimálně půlka základny včera dělala. Velká část sedí s kocovinou a nimrá se ve své plechovce. Někteří po napití z "čaje" ihned letí ven z jídelny držejíc si hubu. V rohu jídelny stojí malý hlouček pěti Patrolářů, a výkřiky podporují bitku mezi Sulikem a Jéčkem. Ti dva se mlátí v jednom kuse, je v tom něco jako "krevní msta". Kdysi dávno jeden z nich tomu druhému něco provedl, druhý mu to oplatil a něco navíc přidal a ten první měl zase nutkání mu to vrátit, a tak to šlo furt dokola.
Benjamin si pamatuje na to kdy to začlo, tenkrát se Jéčko vyspal se Sulikovou holkou, a ten mu na oplátku ojel zase mámu, tam začala první rvačka mezi těmato dvěma, a oba dva skončili na týden v pracovním oddílu. V téhle rvačce to vypadá lépe pro Jéčka, který i když je menší a hubenější, podařilo se mu Sulika položit na stůl, a teď mu sází jednu ránu za druhou. Čert ví kvůli jaké kravině se zase perou. Zanedlouho je ale rozežene Kříž. Téměř dvou metrový, mohutný čtyřiceti letý Patrolář s dlouhým a hustým černým plnovousem. Kříž patří mezi elity Patroly, říká se o něm že je to skoro pravá ruka Drona. Svou přezdívku si získal kvůli jízvě ve tvaru kříže, kterou má na pravé tváři. Oba dva od něj dostanou ránu pěstí a varování " Ještě jedna rvačka...a oba dva letíte na měsíc do Pracovního tábora na severu!! Rozuměli jste?!!" rozlehl se Křížův řev jídelnou. Všichni Patroláři si ihned začali zase hledět svého. Pracovní oddíl je jedna věc, pouze děláte poskoka Družijníkům a děláte špinavou a smradlavou práci při které se Družině nechce mazat oblečení...ale Pracovní tábor je horší jak koncentrák.

I když je Alexander oproti Benjaminovi bažant co je u Patroly pár let, už spolu na pár akcích byli. Poprvé jste se setkali na Alexandrově první akci mimo Pevnost. I když to byla pouze tří denní akce, kdy jste měli zajít na obchůzku do Dolejší a zase zpět, tak i na téhle krátké vzdálenosti číhá smrt na každém rohu, a nováček se i z téhle jednoduché mise nemusí vrátit živý. Jak bylo u Patroly ve zvyku, tak se tenkrát jako na každého nováčka sázelo zda se z mise vrátí a nebo ne. Ale Alexander měl štěstí, jelikož na téhle misi jste potkali vlkodlaka se smečkou, a přežil. Obrovský vlk se stříbrnou srstí roztrhal dva z vás, než se vám ho podařilo sejmout. Kdyby Benjamin tenkrát neměl stříbrnou munici tak by vás asi sežrali. I když je drahá a né každý si ji může hned dovolit, tahle munice vám opravdu zachrání život. Alexander se na nováčka pochlapil, a sám zastřelil dva vlky ze smečky. Vlci kteří se toulají s vlkodlakem jsou větší a zuřivější než ti normální. A jak tradice velela, svou první výplatu Alexander propil se zbytkem skupiny z mise. U Patroly se to tak dělávalo. Pokud nováček přežil první misi, museli se peníze propít aby to přineslo štěstí...a nebo na počest padlým. Benjamin vzpomíná na dobu kdy i on byl na první misi mimo Pevnost.

Alexander se ukázal i jako zdatný kutil, který vám za pár šupů opraví i vergl co vám prodá Karlovič. Pro Patrolu to bylo furt výhodnější než si u Borise kupovat vymazlenou fungl novou zbraň na kterou by jste museli šetřit aspoň čtyři mise.

Kdo se ale ve zbraních opravdu vyznal byl Marcus. Byl z vás "služebně" nejmladší, u Patroly byl teprve druhým rokem a byl to trošku podivín, ale špatnou zbraň poznal pomalu už od pohledu. Když se občas Markus a Alexander společně pustili do nějaké bouchačky, stvořili opravdu kvalitní a spolehlivý kousek.

V Patrole sloužili většinou muži. Každá ženská která za něco stála našla své místo v Lize, a nebo v případě projevení magie v Gymnáziu. Ale i přesto se nějaké ženy v řadách Patroly našly. Jednou z nich byla i Katrin. Mladá holčina která nenechá nikoho ve štychu. Tenkrát na té misi do Dolejší byla taky, a její přítel to štěstí neměl. Byl to jeden z těch dvou co je vlkodlak rozsápal.


Minimálně ze základny a pár misí za hradbami se znáte, a za vidinou velké odměny, jste se všichni přihlásili na misi na severu, v zemi Ledových lidí. I když jsou ty plány důležité pro ochranu Pevnosti, většině Patrolářů se spíše vybaví ta odměna. Před pěti lety byl na téhle misi Kocour, a teď si do konce života může v klidu válet prdel ve své vlastní hospodě kterou za výplatu pořídil, a ještě mu něco zbylo. Za ty peníze by každý z vás mohl mít svůj vytoužený klid protože s takovým jměním se dá už něco plánovat.

Dobrou zprávou pro vás je, že celou misi povede Jencek Kowaljuk přezdívaný jako "Strážný Anděl Patroly" a nebo také "Kluzký" . Přezdívky si nezískal jen tak, ať je mise sebevíc nebezpečná, pod jeho velením se vždycky vrátili všichni živí. Jakoby nad ním vysela strážná ruka. A ať se dostal do seběvětších sraček, vždycky z nich vyklouzl jako úhoř, a proto "Kluzký".
Většina Patrolářů k němu vzhlíží, ale část která patří na stranu Drona, by ho zase viděla nejradši mrtvého. Nikdo neví co si ti dva spolu udělali, ale Dron se ho snaží nenápadně zbavit, jakoby v něm viděl ohrožení svého postavení. Proto ho vysílá na nejnebezpečnější mise, ale on se vždycky vrátí. Víte o něm i to, že byl přes rok v Pracovním táboře na severu. Bylo to za rvačku s Družinou, v dobách kdy ještě Kocour neměl svou hospodu. Tohle si pamatuje jenom Benjamin. U té rvačky si byl. Před Kocourem se hospoda jmenovala Stříbrná Luna, a byl to jenom o něco menší pajzl než je teď.
Kluzký se tenkrát ožral, a rozbil dvěma dotěrným Družijníkům hubu a vyhodil je z hospody. Jenže oni se vrátili s kámošema a strhla se hromadná bitka mezi Patrolou a Družinou ( zda si se zapojil nechám na tobě). Dron tenkrát musel hodně zatahat za nitě aby se všechno zametlo pod koberec, a nevznikl z toho větší konflikt. Muselo ho to stát ranec. Ale někoho obvinit museli, a tak sebrali Kluzkého za vyprovokování potyčky, a poslali ho na sever.

Víte že na misi jdete vy čtyři a Kluzký, ale zdali se přidal ještě někdo další zatím nevíte. Každopádně se zítra máte všichni sejít v 9:00 u Východní brány. Dnešek je poslední den na doplnění zásob a pobavení se, protože zítra opět vyrážíte za hradby kde smrt číhá na každém kroku.


Bratrstvo

Spousta obyvatel Pevnosti vnímá členy Bratrstva za pravé strážce Příhraničí. Muži nosící čest svému brnění, s hrdostí riskují své životy pro záchranu ostatních, jako praví rytíři ze starých bájí a příběhů. Narozdíl od Patroly své služby nevykonávají pro peníze ale pro čest a slávu. I když zavrhli moderní technologie, dokazují že meč a kuše zabije nepřítele stejně dobře jako puška. Kamkoliv přijedou na svých koních tak na ně lid s pýchou vzhlíží jako tomu bylo ve středověku.
Ve svých řadách mají několik Paladinů, elity nad elitami s válečnými koni. Stát se Paladinem je sen každého člena už od panoše. Rytíři Betchanovi se právě teď naskytla příležitost. Jsi v řadách Bratrstva už nějakou dobu, a za ten čas si svou sílou prokázal nespočet služeb které tě dostaly až na pozici Rytíře.



Slunce pomalu vychází na obzor, a svými paprsky tě začíná hladit po obličeji. Máš svůj vlastní pokoj, který je trochu skromě zařízený, ale tobě to stačí. Jakožto rytíř sídlíš na malém hrádku ze kterého si Bratrstvo udělalo svou základnu.
Nedávno si se vrátil z výpravy. Spolu s dalšími členy Bratrstva jste bohužel marně pátrali po Krysákovi. Nekromantovi který byl dříve učněm na Gymnáziu, ale začal se až moc zajímat o temnou magii, tak byl vyloučen. Měl být souzen Radou, ale podařilo se mu utéct z Pevnosti.

Zanedlouho po tvém probuzení ti někdo začne klepat na dveře se slovy "Pane Betchane, posílá mě paladin Uther, máte se k němu co nejdříve dostavit. Čeká na vás v malém sále levého křídla základny."
Hlas patří mladému panoši Henrikovi.



Uther stojí u okna, a ve své pozlacené zbroji pozoruje venkovní svět. První paladin, nejvyšší z nich. I když mu táhne na šedesát, a v šedivých vlasích po ramena jsou "prošlapané" pěšinky, stále působí majestátně a svůj stříbrný obouruční meč ještě nenosí pouze na parádu.

"Vítej bratře. Vím že si se teprve nedávno vrátil z venší a ještě sis pořádně neodpočinul. Musím tě však i přes to požádat o laskavost. Jak jistě víš, příchod Azurového slunce se blíží a Patrola skládá skupinu která se vydá do země Ledových lidí získat plány jejich postupu. Družina k tomu vypsala i velice tučnou odměnu, ale to není zas tak podstatné. Hlavní je to, že dle našich informačních zdrojů se do skupiny dostala i jedna členka Ligy. Sesterstvo už nějakou dobu něco plánuje, ale my nevíme co, a účast na takové misi je pro nás znepokojující..." na chvilku se odmlčí a pak pokračuje.

"Jsi jeden z nejlepších rytířů které zde máme. Tvá síla a výbušnost se nejednou osvědčila v boji. Chci aby ses do té výpravy přidal také, a dohlédl na to aby se plány za žádnou cenu nedostaly do rukou Ligy. Pokud uspěješ....budeš přijat do řad Paladinů. Skupina má sraz zítra v 9:00 u Východní brány."

Myšlenka povýšení na Paladina tě donutí na nabídku kývnout. O tom že se jednou někdo dostane tak daleko sní každý panoš který do řad Bratrstva vstoupí, ale jenom málokomu se dostane takové nabídky.

"Výborně, věřím v tebe. Zítra před odchodem zajdi do zbrojnice, nechám ti připravit malou pozornost Bratrstva. Pokud nemáš žádné dotazy tak můžeš odejít."

Dnešním dnem se ti otevírá nová cesta, ale zítra odcházíš na delší dobu mimo Pevnost. Jestli si potřebuješ něco vyřídit tak jedině dnes.


Sestry chladu

Severní část Pevnosti. Nejnebezpečnější místo za hradbami kde stačí jeden špatný krok a už stojíte na území Ligy... a Sestry si svou oblast tvrdě brání. Ten kdo k nim vstoupí se většinou už nevrátí. Je to místo kterému se Družina radši vyhýbá. I mladá Freya už zprovodila ze světa několik nezvanných hostů. Základna Ligy je jako zmenšená verze Pevnosti...téměř nedobytná. Sestry za svýma hradbama začaly budovat staré sruby do severského stylu a hodovní síně. Ale velkou část jejich území pokrývají pozůstalé domy původního města.



Ráno tě budí sluneční paprsky které pronikají do oken vašeho srubu. Slunce dnes vylezlo poměrně pozdě jelikož hodiny ukazují 8:30. Je znát že to Azurové se pomalu ale jistě blíží. Zítra odcházíš se skupinou Patroly na sever, do země Ledových lidí. Akci má pod záštitou právě Patrola pod vedením Kowaljuka.
Víš o něm že je mezi nimi uznávaný, a že měl kdysi hodně dávno románek s jednou členkou Ligy. Tenkrát to ale pro něj skončilo špatně, a dostal doživotní zákaz vstupu na území pod trestem okamžitého zabití. Zítra se máte všichni sejít v 9:00 u Východní brány. Stále nevíš proč si ale Starší setry vybraly právě tebe.
Ula leží vedle tebe a objímá tě. Ví že zítra odcházíš a tak s tebou chce strávit trochu víc času.
Tvá matka je už ve spodním patře a připravuje snídani. Sestru ale nevidíš, s největší pravděpodobností už hlídkuje na hranicích.
Dnes tě chce vidět Heldur, jedna ze Starších vědem. Chce ti sdělit několik informací ohledně mise, a vrátit ti tvůj luk který si jí včera dala...neměla by si jí nechat dlouho čekat.




Hledur se nachází ve své chýši kde provádí magické rituály. Je jí už něco málo přes padesát let, ale na svůj věk rozhodně nevypadá.

"Aaaaa, mladá Freya, čekala jsem tě....posaď se." pronese jemným ale téměř ježibabským hlasem.
"Zítra tě čeká nelehký úkol, země severu je pro někoho nebezpečná, ale nám poskytuje svou moc. Víš proč si tě Starší vybraly? Sice jsi ještě celkem mladá a spousta Sester má více zkušeností...ale jakožto jednu z mála tě tenhle svět stvořil. Většina Sester sem přišlo z druhého světa stejně jako i tvá matka a starší sestra. Ale tebe Příhraničí odkojilo, neznáš jiný svět než tenhle, pro tebe je tohle tvůj svět. Cítím v tobě velký potenciál mladá vědmo, a tahle zkouška prověří tvé schopnosti. Pro Ligu je nesmírně důležité aby se plány dostaly do našich rukou. S nimi budeme moct konečně převzít kontrolu nad celou Pevností. Každý se nás bojí, každý má strach z naší nevyzpytatelnosti, a s těmi plány si budeme moct diktovat své vlastní podmínky. Na tvou pouť tě nevyšleme nepřipravenou, a zde je pár darů od Starších. "

Podává ti tvůj luk, na boku vidíš vyrytý Mjölnir ve kterém přeskakuje elektrický výboj. " Dokud v kladivu boha hromu bude proudit magická energie, každý tvůj šíp se promění v blesk."

Pak ti podá přívěšek s Huginem a Muninem "Jako havrani hlavního boha Ódina dohlíží na svět, i my budeme dohlížet na tebe. Tvé Sestry ti budou vždy na blízku, stačí jen propůjčit havranům trochu magické moci, a Liga ti přijde na pomoc . Na ostatních nám nezáleží, ale o tebe se postaráme. Ovšem použij je moudře, musíme zůstat stále utajené."

Nakonec ti Heldur podává kovový nátepník se dvěma vlky. Jeden nahání slunce a druhý měsíc "A jako Sköll a Hati mají při Ragnaroku spolknout slunce a měsíc...tenhle nátepník spolkne magii. Ale pozor kouzlo není věčné a určité množství magie ho může zlomit. "

"To je vše má drahá, nechť na tebe bohové dohlíží."

Dnešek je tvůj poslední den za hradbami Pevnosti na dlouhou dobu. Je čas si doplnit zásoby a možná si ještě trochu někde užít.


Družina

Místní strážci pořádku. Jenom díky nim mohou běžní obyvatelé Pevnosti klidněji spát. Zloději, feťáci a jiná chamrať jsou jejich denním chlebem. V jejich řadách kráčela i mladá Gabriela Hefron, která měla na zločin něco jako šestý smysl. Spousta vyčistěných feťáckých doupat, hromada nalezených zbraňových skrýších gansterů a nebo dopadnutí několika mafiánů...to vše byly pouze její zásluhy. Jenže každá mince má dvě strany.
Majorům a dokonce i samotnému Maršálovi Žukovi se zdála být ideální Družijnicí, a měla našlápnuto na rychlé šplhání do vyšších pozic. Ale ona sama věděla že pravda je někde jinde.
Za úplatky od jiných gangů odstraňovala jejich konkurenci za záštitou odznaku zákona a to byl pouze začátek na její cestě zneužívání svého postavení.

Tvá bokovka s vězni ti poměrně vynášela. V hospodě u Černého Kocoura zápasy měly úspěch, a zároveň to bylo ideální místo. Patroláři nic neřekli a sami pro rvačku žili. Nikdo by zde nic nehledal. Jenže pak to prasklo.
Probouzí tě vykopnutí dveří a do tvého bytu napochodovala jednotka Družiny. Nestačila si ani pořádně zareagovat, a už si měla svázané ruce za zády a pytel na hlavě. Než ti všechno stmavlo viděla si za okny vycházet slunce.

Ocitla ses v cele. Tam kam si poslala velkou část místního podsvětí si teď stála ty sama. Podle velikosti místnosti ses nacházela na samém velícím středisku uprostřed Pevnosti. Poznáváš zde pár tváří členů gangů na které si provedla zátah. Všichni tě pozorují s vražedným pohledem. "Jseš mrtvá holčičko...rozumíš?! Seš MRTVÁ!" zařve na tebe Franc. Dvou metrová nasvalená gorila s velkým množství tetování po celém těle. Jeho holá hlava a tvrdý obličej v kombinaci s tetováním na krku pouští hrůzu na míle daleko. Víš moc dobře kdo to je. Byla si s ním domluvená na zátahu, ale protější gang nabídl větší sumu a tak zde místo nich skončil Franc.

"Drž hubu nebo ti ji zavřu sám!" ozval se autoritativní mužský hlas a do místnosti vstoupili dva Družijníci. Jeden z nich přistoupí k tvé cele a začne ji odemykat, druhý na tebe míří samopalem. "Jdeme Hefronová, chce tě vidět Žukov."

odkaz (Obrázek je bohužel obrovský a já nevím jak ho tady zmenšit :) )

Družijníci tě zavedou do Maršálovi kanceláře, a zůstanou stát u dveří. Žukov sedí za svým velkým stolem, a vedle něj stojí Jean a svinsky se usmívá. Tak už víš odkud vítr vane. Jean byl jeden z těch které si přibrala do svého kšeftu s vězni, a ta Francouzská svině je práskla aby tě odstranila.


Žukov si tě prohlédne od hlavy až k patě, a s úsměvem pronese "Ale ale ale, kohopak to tu máme. Slečna Hefronová. Doneslo se mi že prý používáte vězně na ilegální zápasy a vyděláváte na nich peníze. Inu to víte...já mám oči a uši všude. " napije se jakéhosi likéru a pokračuje.

"Za normálních okolností bych vás poslal do pracovního oddílu, ale pořád jste v našich službách odváděla mimořádnou práci a jen díky vám je velká část podsvětí uvězněna a nebo mrtvá. A tak vám učiním nabídku která se nedá odmítnout. Skupina Patrolářů se zítra vydává na sever do země Ledových lidí získat plány jejich postupu. Vy se k téhle výpravě připojíte, jakožto "Zástupce Družiny" samozřejmě . A když se vrátíte zpět s plány, vaše prohřešky budou zapomenuty a vy s podmínkou budete moc znovu pracovat v našich službách.... tedy pokud se vrátíte." u posledního dodatku se ušklíbne, a dokonce i Jean se pousměje.

Oba dva moc dobře vědí že Družijník tam venku nepřežije ani minutu. Členové Družiny jsou cvičení na přežití uvnitř hradeb a né venku. Sama moc dobře víš co všechno tam žije za stvůry. Při pomyšlení na některé historky které si slyšela u Kocoura od Patrolářů ti přejíždí mráz po celých zádech. Jenže pro tebe není bezpečná ani Pevnost. Spousta lidí z místního podsvětí si přeje tvou smrt, a Družina tě už neochrání. Pokud by se ti podařilo utéct tak je možná větší šance přežití s Patrolou tam venku, než s mafii a gangy tady uvnitř.

"Vaše věci dopravíme spolu s vámi zítra na devátou hodinu k Východní bráně. Prozatím budete pobývat tady v cele, a pokud by jste si potřebovala něco zařídit, budete doprovázena eskortou a budete mít svázané ruce. To je vše, můžete ji odvést." pronese Maršál a ti dva kteří tě sem přivedli tě opět odvádí do cely.

Ledový lid

Ledoví lidé jsou humanoidní národ původních obyvatel Příhraničí. Žili zde dávno předtím než se sem dostal první člověk z našeho světa. I když zde lidé prožívají své životy už dlouhá léta, o těchto tvorech se ví stále poměrně málo. Jedná se o přes dva metry vysoké nesmírně agresivní tvory, kteří vypadají jako několik týdnů zmrzlá mrtvola. Jejich technologie je oproti té naší daleko v době kamenné, ale s magii jejich šamanů mají velké problémy i nejvyšší čáryfukové Gymnázia. Dříve se pohybovali po celém Příhraničí, a tvořili ho tak ještě nebezpečnějším než je teď. Společnýma silama se je lidem podařilo vytlačit daleko na sever. Postupem času se zjistilo, že díky teplu které lidé začali vytvářet, nemohou Ledoví lidé opustit sever, jelikož k životu potřebují opravdu silné mrazy. Pak se ale objevilo Azurové slunce....slunce které překryje to naše, a na tři týdny promění Příhraničí na ještě větší zamrzlou pustinu než je teď, a znovu otevře Příhraničí těmto zrůdám. V tenhle moment se Ledový lid znovu pokouší zabrat si zemi pro sebe. Jsou inteligentní, a plánují si své postupy. Proto je pro obyvatelé Příhraničí důležité, aby se plány dostaly do jejich rukou, a mohli se na jejich postup připravit.

Někteří lidé z Pevnosti kteří tu žijí už posledních deset let, si pamatují jak jednou skupina která měla plány získat neuspěla, a Ledoví lidé se dostali až za hradby jindy nedobytné Pevnosti. Frakce byly nuceny spojit své síly dohromady a tyhle monstra vyhnat. Pevnost tenkrát málem padla.

Jsou to odolné bestie, které vydrží několik zásahů, a nepomohou zde ani stříbrné kulky. Jediná věc která na ně má trochu větší účinek jsou magické projektily a magie všeobecně. Jejich bojovníci používají chladné a vrhací zbraně, a umí s nimi sakra dobře zacházet. I Paladinové Bratrstva nejsou kolikrát tak dobří šermíři jako tyhle stvůry.

Nikdo neví jak se vlastně rodí nebo jak vznikají, ale ví se o nich že tvoří usedlosti stejně jako my, a že na severu mají velkou ledovou pevnost.