Andor.cz - Dračí doupě online

Ehm, co?

"Jak byli? Jak jsi to poznal? Našel jsi v tom lese kus rukávu v trní, nebo...?"
Ne, fakt mi nedává smysl, jak k tomu došel. Prostě, co by kterýkoliv z našich assassínů dělal v týhle malý vsi pár hodin pěšky od Ancony? Leda by se tady loupežnictví věnovali už dýl a taky by je šli prostě vytrestat, to by na Salvia sedělo, ten kluk se sám sebe neptal "co bych měl udělat," ale pokaždé jen "co by v této situaci udělal Maestro Bastiano." A odpověď, co by udělal, je přesně přede mnou. Klidně to tu srovnal se zemí, jenom aby získal odpovědi na otázky, které... Mi nedávají smysl? A jak věděl, že byl někdo zraněný? Jak člověk dokáže takové věci uhodnout, jen tak z čistého nebe?
"Hrabe ti?" zeptám se po malé chvilce přemýšlení, ve které znovu a znovu, všemi cestami docházím k závěru, který bych nazvala "kravinec z bejka."

Prostě si nemůžeš z prstu cucat takhle náhodný informace! My tady nejsme kvůli Salvia, my jsme tady, protože na nás ze křoví vyskočili tři kreténi a chtěli naše prachy a ty ses je rozhodl zabít! Nemůžeš si vymýšlet úplně nesmyslné věci, jen abys opsravedlnil, že zabiješ nevinný lidi, takhle svět nefunguje!

Pak začne dovnitř házet stříbrňáky. Evidentně sám sebe o svojí teorii, která je z mého pohledu podložená, jak již bylo zmíněno, kravincem z bejka leda, přesvědčil. Dost na to, aby se prostě neotočil a nešel pryč.

Nechápu to. Držím otěže jeho koně a nic nechápu.

Fugg

Otočím se na Alessandru.

"Byli tu. Salvio a nebo Kal tu byli, zranění. Ti vesničani určitě něco ví. Navíc mám prostě pocit, že dost možná Kal ani není zrádce, ale všechno je jinak. A minimálně jeden z nich tu byl. Určitě něco vědí. Kdo ví, možná tu vesnici vypálili kvůli tomu. A já chci odpovědi. A nehodlám odjet, než nějaké dostanu. Mrzí mě to, ale pokud to nebude po dobrém, tak to holt bude muset jít pod zlém. Protože já neodjedu, než zjistím, co ti chudáci ví. Ale stejně jako jejich chlapi, co jsme potkali dřív, ani tihle to prostě nechtějí vyřešit po dobrém. Niccolo vždycky říkal, že dobrý cíl, posvětí prostředky k jeho dosažení. Cítím, že tohle je důležité pro Bratrstvo a pro naše vyšetřování. Takže ať se v téhle vesnici stane cokoliv, je to pro ospraveditelné pro vyšší dobro."

Dnešek bude buď nejlepší den co zažili od toho vypálení a nebo nejhorší... od vždy. Ale je to jejich svobodná volba. Občas možná chápu Templáře, kteří si myslí, že svobodná vůle je pro lidi možná až moc destruktivní. Protože pro tyhle lidi by možná bylo lepší, kdyby ji neměli.

Sesednu z koně a podám otěže Alessandře.

"Neuduste to dítě. Já stejně vím, že ho tam máte," zvolám k domku, z kterého se pláč ozývá.

Minimálně tomu dítěti by bylo líp, kdyby tu vůli neměl. Protože to co teď dělá jsou ukázkové špatné životní rozhodnutí.

Dojdu k domu a najdu u dveří nějakou škvíru, kterou prostrčím jeden a pak druhý stříbrňák.

"Tak, pokud se bojíte vyjít ven, co kdybysme si promluvili přes dveře? Nebylo by to lepší? Odkuď přišli tihle dva stříbrní kluci, je jich ještě víc. Nejspíš dost na to, abyste si koupili nějaké osivo či nové zvířata. Včera jsme byli v Anconě, a trh je plný věcí k nákupu. I nějací svobodní chlapi se tam potloukají..."

Eeeh

Nikdo se neozývá ani napodruhé. Pláč dítěte je tlumenější a tlumenější, myslím si, že se ho ostatně matka snaží utišit tak moc, že je doslova dusí. Stát na zemi, polozila bych Bastianovi ruku na paži. Takhle se na něj jen zoufale podívám.

"Oni se nás bojí, pojďme prostě pryč. Nech jim tady nějaké peníze a pojeďme zpátky. Co jim vlastně chceš? Vždyť jsou to úplní chudáci, nejspíše si ti chlapi chtěli nakrást pár mincí aby mohli koupit osení a přežít další zimu. Možná kozu, kdyby se zadařilo. Nech jim tady na tu kozu a pojeďme,"
Ona to děcko zabije, pokud nepojedeme pryč.

inter(da)Mezzo
U koček ještě zůstaneme

Někdy se prostě na určitých místech objeví osoba, která na dané misto evidentně nepatří. Všechno pak prostě tak nějak komplet působí, jako by to bylo celé špatně. Nemístná osoba na špatném místě. Jako by už svou prostou existencí vyvolávala jakési podezření. Takové to, kdy prostě přešlápnete nervózně na místě, hledítecsi svého a doufáte, že je to celé prostě nějaký omyl, protože je to nějak... Špatně. Nemusí se jednat o nic úplně očividného. Jako krásná dáma, na setkání pouličních násilníků z přístavu. Ne. Někdy prostě z člověka jen jako by vyzařovalo, že tam, kde zrovna stojí či jde, úplně nepatří.

Taková postava zahalená aurou absolutní nepatřičnosti, vchází právě do Casa Rosa. Soudě dle šatů, ušitých dle poslední módy z výstřelků cizokrajných látek a hedvábí, botů i doplňků, se jedná o muže. Byť tedy, dalo by se říci, ačkoliv se nese jako paví král, vlastně nevelkého muže. Na hlavě má těsnou kapuci, zakrývající vlasy a na tváři překrásnou, zlatem a drahými kameny zdobenou Benátskou masku s úzkýma, lehce sešikmenýma očima.

Bohatý šlechtic není v tomto bordelu úplně nepatřičná věc, to se říci nedá. Ani, když jde dovnitř hlavním vchodem těsně po obědě, což není úplně běžný čas na radovánky a trochu smilstva. Je pravdou, že většina těch nejbohatších - a sakra že z tohoto muže od pohledu denáry stříkají - si nechává eskortovat společnice k sobě domů. Ne. V tom to není. Je to v jakési nepatřičné nervozitě, která z muže s každým jeho krokem čiší. Z toho, jak je patrné, že si i přes masku všechno bedlivě, freneticky prohlíží. Že ačkoliv se nese pyšně a s rovnými zády člověka, který není zvyklý zažívat neúspěch ani slýchat ne, dobrý pozorovatel pozná znaky určité nervozity. Jednou rukou si přidržuje druhou, někde v linii svého pupíku, v jakémsi klamu klidu. Vpravdě se ale ruce navzájem drží proto, aby se netřásly. Poslední hluboký nádech a vchází dovnitř.

"Přejete si, mio Signore?" uvítá ho sametový hlas maddame Vittorie.
"Ah. Ano, jistě, já, chtěl bych si objednat jistou službu."
"To samozřejmě záleží, jak moc speciální tato služba má být. Mé dívky dokáží ukojit mnohé chutě, ale jsou hranice, za které nelze zajít."
"Co? Eh. Ne, já tady nejdu smilnit. Já chci, no, víte, mluvit s těmi druhými lidmi, kteří tady provozují..." jako by hledal správné slovo, aby neurazil. "Služby."
"Aha, takže nejdete do Casa Rosa?"
"Tohle není Casa Rosa?"
"Je."
"Tak já tomu nerozumím, takže to není tady?"
"Je."
"Je?"
"Co?"
"Co?"
"Co?"

"Vždyť jsem do toho vašeho doupěte hříchu vstoupil, jmenuje se to tu Casa Rosa, jdu sem."
"Ano, ale jdete šukat do bordelu?"
"Ne, proboha! Navíc to bylo takto řečeno dost neurvalé!"
"Ale na to se celou dobu ptám!"
"Ne, ptala jste se, jestli jdu do... Nechte to být, mio Dio. Ti druzí. Co je lze najmout na práci. Ne na smilstvo, nebo, jak jste neurvale řekla, na šu... Eh. Hledám... Já asi nevím, jak je nazvat."
"Tak je nenazývejte," mávne Vittoria na nejbližší kurtizánu, která jde okolo a něco ji pošeptá. Ta se rozeběhne kamsi nahoru po schodišti. "Běžte tady do těch dveří a udělejte si pohodlí v křesle. Někdo přijde."
"Jen abychom si doopravdy dobře rozuměli, madam. Ne kurtizána. Jsem počestný muž."
"Jo, čistej jako lilium, když hledáte assassiny, věšte si bulíky na nos někomu jinýmu, milej pane."

*****

Neznámý klient čeká v pokoji. Nutno říci, že na lenošku, kde si měl udělat pohodlí, si s tichým "Non una possibilità. Grossolano," nesedne. Vlastně radši na nic nesahá. Jen se postaví na místo, které jemu osobně asi přijde nejmíň nechutné. Netrvá to dlouho a do místnosti vejde Daria. Oblečená do jednoduché červené košile a bílé sukně ke kotníkům.

"To jsme se asi opravdu nepochopili, já nechtěl-"
"Dobrý den, chtěl jste zadat kontrakt?" Daria vysekne lehkou uctivou úklonu a jde si sednout za psací stůl, kde si připraví papír a otevře inkoust.

"Ach, ano." zvláštní, jako by se muž rozmýšlel, co vůbec říct. Jako by snad měl celou dobu v hlavě jiný scénář. Nakonec ze sebe vychrlí "Ztratila se mi kočka!"
"Aha, někdo vám ji zabil a vy se chcete pomstít? Řekněme, že smrt kočky může být brána, jako pádný důvod, mám ráda kočky, ano. Dobře."
"Co to melete, ženská? Já nechci nikoho zabít, říkám vám, že se mi ztratila kočka!" muž semkne palec a ukazováček s prostředníčkem a zamává rukou ve vzduchu.
"Proč to vůbec musím řešit s váma? Proč tady zaměstnávají cikánky? Tohle je delikátní záležitost a já bych ji chtěl probrat výlučně s tím, komu to tady patří! Běžte mu to laskavě oznámit! Mám spoustu peněz a ztracenou kočku a-"
"Jsem tady zrovna já, takže sem s tím zadáním."
"Chci mluvit s majitelem!!!"
"Váš syn zrovna není ve městě, pane Da Mezzo," protáhne Daria nevzrušeně.

"Co? Jak? Já nejsem! Já nemám žádného...!"
"Já nevím no, když si berete masku a snažíte se někam jít inkognito, možná by pomohlo i nebrat si sebou svůj pečetní prsten s rodinným erbem. Berte to jako dobrou věštbu od cikánky pro vaše případné další utajení."
"Ach. Hm. Ale...!"
"No a taky vřeštíte úplně stejně, jako on, když vás něco rozčílí. Což je tak nějak evidentně úplně cokoliv od nedovařené brokolice až po to, když věci nejdou podle plánu."
"Já nenávidím nedovařenou brokolici!"

"Hm. Jakou má barvu?" nachystá si Daria brk a papír.
"Zelenou, ale to i ta dovařená..."
"Ta kočka."
"Aha, ano, kočka. No..." dlouhá odmlka naznačuje, že žádná kočka nejspíše ani neexistuje. "Mourovatou! Je to mourovatá kočka!"
"Výborně, jste pašák, že jste si vzpomněl."
"Nechte si ten svůj blahosklonný tón, ženo!"
"Kde se ztratila?"
"Co já vím? Tak asi někde venku!"
"Aha. Něco dalšího, co bychom o vaší kočce měli vědět, než pošleme tým profesionálů, aby se o její nález postarali?"
"Eeeeh... Ne."
"Jak je velká?"
"Asi jako prostě kočka."
"Hm. Aha."
"Co se vám nezdá? Všechny kočky jsou stejný!"
"Proč si nekoupíte novou?"
"Protože chci tuhle! Když vám uteče otrok tak nad tím taky mávnete rukou a koupíte si prostě nového? Je to moje kočka a chci ji."
Daria povytáhne obočí. "Aha. No dobře."
"Kdy si ji mám přijít vyzvednout?"
"Někdo vám ji přinese."
"Ale-"
"Ano?"
"Nic. Kdy se vrátí?"
"Myslíte tu kočku, že ano?"
"EH-"
"Jak se jmenuje?"
"Ba-CACCIATORE! Chcete nějakou zálohu, nebo něco?"
"Ne, ani ne."

Lidi, pls

Podívám se na Alessandru a pokrčím rameny.

Ale takhle snadno se nevzdám.

"Kdo první vyjde z baráku, dostane stříbrnák. Já vidím, že je někdo uvnitř. A nedalo má naše karavana i doktora, kterého můžeme přivést. Vypadáte, že by se vám možná i mohl hodit. Vyjde tedy někdo? Nechci nikomu ublížit, kdybych chtěl, tak se s vámi nevybavuji. Já a moje žena jenom máme pár otázek."

Well tohle je krátký odpiss

Nic, nic se neozývá. Nikdo neodpovídá, nikdo nevychází. Nevypadá to, že by tito dobří lidé chtěli s vámi něco mít. Nebo s kýmkoliv.
Zblízka nevypadá vesnice o nic líp, než zdálky. Populace evidentně o rapidně poklesla, i když ne na nulu, jak nasvědčuje kouř z uhasínajícího ohně z komína. Z nějakého domu se ozývá pláč kojence. Po pár vteřinách se ozývá tlumeně, jako by se dítě snažil někdo násilně umlčet. Z jednoho spáleného domu na vás civí jeden z mála tvorů, který přežije vše a přizpůsobí se čemukoliv. Rezavá kočka. Jediný tvor tady, kterého zjevně v pozitivním významu slova zajímáte.

Lets the fun begins

"No, víš ženo, já mám vždycky pravdu! I Luca to říkal, hehe."

Blbeček.

"A nadjedeme si. Můj plán stále platí. Snad vyjde."

***
Nejspíš to tu zažilo lepší časy. Když i psi snědli. No, nechápu, proč jsou furt tady, když je to doslova pár hodin i pěšky do Ancony. Či kamkoliv jinam. Tady jim prostě pšenka nepokvete. Není moc důvod, proč tu zůstat. Ale chápu, že sentiment a 'krev a půda' dělají svoje no.

Pomalu přijedeme k domům, které vypadají obývatelně.

"Zdravím, dobří lidé! Jsme strážci karavany, která byla nedaleko odsud přepadnuta! Je tu někdo? Někdo, koho bychom se mohli zeptat na nějaké informace? Máme peníze! A neostýchám se zaplatit!"

Briefly popis vesnice

Vesnice vypadá tak, jak popisoval Diego a tak, jak jste asi čekali. Je to pár domů a pole, které vypadá trochu holé a bez zasazené úrody. Na to, že je jaro... A pak tři menší ohrady pro dobytek s přístřešky. Prázdné. Několik ohořelých domů bez střechy, na kraji tři, které na tom nebyly tak zle, možná úplně nechytly, evidentně i tak ale vyspravované. Nevidíte venku nikoho, jen na jednom z těch lepších domů se rychle s třísknutím zavřou dřevěné okenice. Z tohoto domu vychází z komína kouř, jako by někdo ve spěchu udusil oheň.

Jinak nic, ani slepice, ani husa, ani pes. Nic tam není. Z dálky to moc patrné není, ale podle na koleni udělaných dřevěných křížů tušíte, kde budou ty mělké hroby, o kterých mluvil Diego. No, není to úplně povzbudivý a veselý pohled.

ufffff

"Jo, dobře, dobře, máš pravdu,"
Nádech, výdech.
"Netřeba se stresovat, máme čas než nám uteče pryč, minimálně do Benátek, protože si bude chtít vzít svoje věci. Jako jako myslím lékařské nástroje, jinak vlastně nevím, jaké věci upíři vlastní. Takže minimálně tuhle cestu s námi pojede a máme čas a... A do té doby vymyslím, jak mu říct že to oba víme a že ho máme rádi i jako nelidský monstrum bez duše z pekel a tak. Jo, dobře. Máš pravdu. No a... Hele, myslím, že tu vesnici vidím. Támhle před náma. Tak je otázka, nejdeme úplně z druhý strany, ale jdeme z jiného směru než z té louky tamhle, no, je to tvůj plán, takže chceš to ještě obejít, nebo to bude stačit?" zeptám se a pustím koně uškubnout si trávy na kraji lesa.