Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 26. června 2024 7:50Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Bantariho svět zázraků Baltazar „Vskutku?“ řekne překvapený Alram. Přejde k vitríně, vezme si jednu z těch “mrtvých“ koulí do ruky a začne jí prohlížet. „Asi by bylo dobré, kdyby se na ně podíval někdo, kdo se v tom vyzná.“ Kouli potom vrátí na místo. Opatrně a něžně, jako kdyby to byla ta nejcennější z nich. Puk mezi tím začne přemýšlet, jestli nezná někoho, kdo by mohl poskytnout kouli kterou potřebuješ. Je vidět, že hodně přemýšlí. Obvykle mu stačí moment nebo dva a ví přesně za kým jít. Tentokrát zdá se ne. Než ale stihne něco vymyslet, tak se do toho vloží opět Alram. „To možná nebude třeba. Vím o někom, kdo by mohl pomoci. Nebydlí ani moc daleko.“ Jeho pohled se vzápětí obrátí na Puka. „Puku, znáš madam Iris?“ Skřítech se krátce zamyslí a na konec přikývne. Alram se usměje. „Znamenitě. Zavedl bys k ní našeho přítele Baltazara? Jsem si jistý, že určitě pomůže. Teď k těm knihám.“ Muž pomalu přejde k pultu, kde má vyskládané všechny tebou vyžádané knihy. „Kolik unesete.“ Odpoví stařík pobaveně na tvou otázku. „A pokud jde o délku zapůjčení, tak bych je pokud možno měl rád zpátky tak do týdne nejpozději. Možná i déle, ale potřeboval bych to vědět předem kvůli další případným zájemcům.“ Potom se sehne pod pult a vytáhne další knihu. Tentokrát jednu z těch velkých. Tak velkých, že zabírá celou šíři pultu. Nalistuje stránku kdesi uprostřed, která je už z půlky popsaná. Knihu pak obrátí k tobě a podá ti kalamář s brkem. „Prosím o celé jméno a adresu. Nebo nějaký způsob kontaktování.“ Předchozí jména jsou všechna škrtnutá. U některých jsou přidané značky, nebo poznámky ke knihám. „Případné poškození nebo krádež budou patřičně řešeny. To jen tak pro pořádek, abych na nic nezapomněl." Dodá. | ||
| |||
 | Bantariho svět zázraků Baltazar Křišťálových koulí je opravdu hodně. Od těch velkých, až po malé a od těch, ve kterých je ještě hodně magie, až po ty, kde je úplné minimum. Postupně se s pomocí Shakua dopracovávám až k těm, které hledáme, ale u od pohledu mi je jasné, že tyhle koule budou nepoužitelné. Magie sice téměř zmizela, ale koule vypadají opravdu špatně. "To je stejně jedno. Tyhle koule už jsou v zásadě mrtvé a pokus do nich vložit magii by je sice možná opět oživil, ale také možná rozbil a uvolnil vloženou magii, což by nebylo příjemné. Budu se hold muset poptat ještě jinde. Vlastně by něco mohl vědět Puk." Otočím se na Puka, pokud mezitím už nezmizel. "Nevíš o nějakém místě, kde mají takové koule? Ještě nepoužité?" Tohle bude chtít další čokoládu samozřejmě, ale nemohu jinak, než mu ji slíbit, jelikož u sebe opravdu žádnou nemám a musím počkat do výplaty. Poté svou pozornost přesunu na muže. "Rád by jsem si tedy zapůjčil tyto knihy o živlech, které jste mi přinesl. Kolik a na jak dlouho mohou být zapůjčeny?" Jdu rovnou věci, jelikož není radno chodit kolem horké kaše. "Jakmile bych skončil s výzkumem, tak bych si rád vypůjčil i knihy o změně osudu a nejspíše tedy udělal shrnutí všech informací. Kdo ví co z toho vyplyne." Jedno vím určitě a to, že k tomu bude zapotřebí mnoho energie. Taková, jako je třeba samotná bouře koncentrovaná v malé kouli a pokud by jsem zjistil, jak se bez toho odejít, tak takový zdroj energie a elementu vody, větru a blesku opravdu dobře využiju. | ||
| |||
| Hodinová věž Karra „Cože? Hlídat věž místo mě?“ řekne překvapeně krkavec. „Ne, ne. Ani nápad. Náhodou se vzdálím od věže a lehne to tu popelem jako tehdy Křivá. Ne, to si na křídla nevezmu. V žádném případě. “ Dole pod věží se něco mihne. Nejdříve máš pocit, že se to to jenom zdálo, ale nakonec se ukáže, že jsi viděla dobře. Jednou z uličkou se táhne černá, vysoká postava, jejíž končetiny jsou pomalu jednou tak dlouhé jako její tělo. Jde pomalu, občas se přidržující okolních budov. Zvídavě se přitom rozhlíží kolem sebe. „Pokud tě ale zajímá ‚Park, tak se stačí zeptat.“ odpoví po chvilce Strážce. „Ale moc toho o tom místě nevím. Tenhle takzvaný Park nemá místní ptáky moc rád. Jednou jsem přelétal těsně nad korunami a jsem rád, že jsem přišel jenom o pár ocasních per. “ | ||
| |||
| Klub Soumrak Dorcas „Děkuji.“ řekne nejistě Vincent a položí si květinu po své pravici. Potom upije ze své původní sklenice, ve které jak jsi od barmana zjistila, má nalitý koňak. „Nevím, já nikdy moc na zpěv nebyl.“ odpoví na tvou nabídku a rozpačitě se usměje. Jeho pohled sleduje převážně klub a jeho hosty a čas od času se setká i s tím tvým, než zase zabrousí pryč. „Ale to není ten důvod, proč jsem dnes přišel. “ Vincent sáhne do vnitřní kapsy svého kabátu a vytáhne z něj malý pomačkaný notes. Nalistuje v něm někde uprostřed a přelétne rychle obsah stránek. „Zkoušel jsem zjistit něco o tvé rodině, ale moc velké štěstí jsem neměl. Většinou informace které se dostaly no novin a zpráv. Místní také moc nepomohli. Výpověď svědků se různí a zatím co někteří si na nic nepamatují, tak další tvrdí, že někoho zahlédli, ale nedokážou ho identifikovat. Policejní zpráva byla stejně užitečná jako všechny ty výpovědi.“ Vincent přelistuje o pár stránek dál a dopije svojí první skleničku. „Něco se mi ale zjistit podařilo. Sirény byly už odjakživa spojovány s magií. Je jedno, jestli se jejich síla dokáže projevit, ale pořád tam je. I samotná kapka krve v sobě má její část, i když nepatrnou.“ Na okamžik se Vincent odmlčí a věnuje ti krátký pohled. Jako kdyby přemýšlel, co říct. Nakonec ale přeci jen pokračuje. „V “jistých“ kruzích existují lidé, kteří využívají sílu podobných bytostí pro své osobní potřeby. Krev, vlasy, kosti, vnitřnosti … není to pěkné a navíc hodně nelegální.“Zakončí celkový výčet. Představení Augustýny zrovna končí. Setká se s obvyklým potleskem hostí a vzápětí zmizí kdesi ve vašem zázemí. Další vystoupení prozatím není. „Moje teorie je ta, že tvoje rodina zemřela právě z tohohle důvodu.“ zakončí Vincent své povídání a přisune si druhou skleničku. | ||
| |||
| Spáleniště - byt č. 3 Mahalath Při druhém úderu tvá pěst už jenom proletí vzduchem. Dveře se se skřípěním otevřou do tmavé chodbičky, ale nikdo za nimi není. Zřejmě byly v mnohem horším stavu, než se na první pohled zdálo. Uvnitř panuje ticho. Žádná reakce na otevření dveří ani na bušení. Byt je celkem prázdný. Žádné boty, oblečení a téměř ani žádný nábytek. Ten, který zahlédneš, je v tak špatném stavu, že sotva drží pohromadě. Špína a pavučiny jsou nejspíš jediným důvodem, proč se ještě nerozpadl. Zbytek bytu vypadá dost podobně. Špína a plíseň. Místnosti jsou prázdné a podle vrstvy prachu tomu tak bude už nejspíš delší dobu. Dostaneš se až do kuchyně, která vypadá dost podobně. Jediný rozdíl je ten, že tady někdo je. Sedí na židli poblíž okna. Hlavu svěšenou a zdá se, že nevnímá. Teprve když pod tvýma nohama zavrže podlaha, tak vzhlédne. Je to muž, člověk. Tvář zarostlou, vlasy špinavé a slepené. Pod očima velké černé kruhy, které svědčí o tom, že už hodně dlouho nespal. Když se vaše oči setkají, tak v těch jeho zahlédneš strach. Během okamžiku zpozorní. „Co seš zač?“ řekne třesoucím se hlasem. Popravdě se třese úplně celý. "Co tu chceš? pokračuje. Potom si všimneš toho, cos v první chvíli přehlédla. Muž v ruce drží zbraň. | ||
| |||
| Bantariho svět zázraků Baltazar Ve vitríně před tebou se nachází hned několik křišťálových koulí, všechny uložené na malých polštářcích. Už od prvního pohledu se dá u některých určit, že jsou trochu jiné než ty ostatní. Například jedna z větších koulí přímo uprostřed vitríny je křišťálově jasná a má v sobě takovou zvláštní jiskru. Jako kdyby se uvnitř něco třpytilo a poletovalo tam. Ta, jak Shaku určí, je jedna z těch nejsilnějších, které tam jsou. To vás ale nezajímá. Vy hledáte něco úplně opačného. Shaku tě navede na samotný okraj vitríny, kde se nachází dvě nadějné koule. Obě vypadají staře a tak nějak špinavě, i když jsi si celkem jistý, že na nich není ani smítko prachu nebo špíny. Tyto křišťálové koule jsou prakticky mrtvé. Nejsou nic víc, než jen těžítko. Alram si prohlédne kouli, kterou sis vybral. Při tvé otázce jen smrtně zavrtí hlavou. „Je mi líto. Ačkoliv něco málo o magii vím, tak se v těchto věcech nevyznám. Doporučoval bych spíše nějakého čaroděje. Ti jsou v tom mnohem více zběhlí.“ | ||
| |||
 | Hodinová věž Karra Krkavec se tyčí nade mnou a já přemýšlím, zda jsem někdy slyšela o strážcích. Alespoň to není druid, oddechnu si a hned jsem více uvolněná. Ovšem pomalu začíná převládat má zvědavost a já si prohlížím strážce věže stejně pozorně jako on mne. Vypadá inteligentně a zdá se, že v sobě má i nějakou tu magii, přes níž se mnou komunikuje. Zajímavé stvoření, že by byl něčím na způsob strážců lesa? Každopádně to vypadá, že je na ten titul patřičně hrdý. „Nemusíš se obávat, že bych ti dělala potíže, nemám v plánu si zde stavět hnízdo,“ usměji se jak jen to v této podobě jde. „Snažím se něco zjistit o místním Parku – tedy spíše o místním lese, jaksi mne jeho návštěva dala více otázek než odpovědí. A napadá mne zda bys mi mohl pomoci? O strážcích toho moc nevím, ale na první pohled je poznat, že tu máš důležitou úlohu, určitě máš také více informací než já. A nechci to zadarmo, jistě bych ti mohla být nějak užitečná. Na oplátku za tvou pomoc třeba pohlídám věž, i když jak jsi sám říkal, tak tu nikdo moc problémů nedělá..“ | ||
| |||
 | Klub Soumrak Jakmile dohrají poslední tóny, ticho trvá jen jeden úder srdce, než rozdávám úsměvy vpravo i vlevo tleskajícím návštěvníkům. Několikrát se ukloním, sem tam i hravě mrknu do davu, než se sehnu pro jednu z obzvlášť krásných květin a odejdu z pódia, kde mě okamžitě střídá Augustýna. Moje kroky směřují k baru, abych se mohla napít, po zpěvu mám sucho v krku. Nejsem si jistá, jestli dneska pracuje Noel, nerada bych po příjemném vystoupení koukala na jeho kyselé ksichty, kterými mě vždycky oblažoval... "Hm?" uvědomím si, že na mě někdo mluví, zatímco se opírám o bar. "Circe!" rozzářím se. "Promiň, nedávala jsem pozo-...myslíš Vincenta?" rozesměju se. "Vilbur, já se z tebe...," chichotám se pořád, zatímco pohledem putuju po návštěvnících baru - většina z nich zírá na Augustýnu, jako kdyby byla tou nejkrásnější věcí, kterou kdy viděli. Vincenta naleznu úplně vzadu, je sám. "Děkuju. Skočím za ním," řeknu Circe, než se nakloním a dám ji letmý polibek na tvář. Když mi někdo z barmanů přinese vodu, poprosím je ještě pro pití, které si objednává Vincent. Pak se otočím a začnu proplouvat davem, dávám u toho pozor, abych nic nevylila a zároveň ještě v záhybu ruky nesu květinu. "Ahoj Vincente," zatrylkuju na detektiva a položím před něj jeho drink, než položím svoji skleničku na stůl. Natáhnu k němu ruku s květinou. "To je pro tebe. Co sem tvůj krásný obličej přivádí?" posadím se. "Jestli mě chceš slyšet zpívat, přece víš, že ti můžu zařídit soukromou show," opřu se lokty o stůl a nakloním se blíž k němu, na tváři neutuchající úsměv. | ||
| |||
 | Spáleniště
| ||
| |||
| Bantariho svět zázraků Baltazar "Tak za předpokladu, že by jsem si od vás vypůjčil knihy a nebylo by to moc drahé, tak bych pro vás takový svazek sepsal." Usměji se na muže, který je přeci jen obchodník, takže dobře chápe pojem něco za něco. Pozoruji jej, jak se dává do hledání knih, tentokrát již k tématu, kde je přeci jen něco přesnější text a, kde se dá i něčím řídit. Deníky vzdušných pirátů, jsou vlastně to co potřebuji. Hodlám totiž polapit jednu z velkých bouří, která se zde v určitém období celkem vyskytují. Budu potřebovat i věci na vyvolávání počasí, jelikož právě tu bouři budu chtít posílit a zároveň tak propojit svou magii, což by mi mělo ulehčit, až se jí pokusím uvěznit uvnitř křišťálové koule. Poutání elementálů je opravdu něco, na co si jen tak někdo netroufne. Jsou přímo napojeni na přírodní energii světa, jejich moc je neskutečná a ti, jenž jí ovládnou jí nakonec nedovedou plně využít. Navíc na něco takového bych neměl prostředky. Zostrojané? Pravděpodobně mluví pravdu, takže se opravdu neptám, ale hádám, že jejich kniha bude kvalitní. Budu potřebovat připravit pár věcí. Vše musí být na milimetry přesné, jinak by se bouře uvolnila a co by se stalo, když by se koncentrovaná bouře uvolnila nechci raději ani vědět. Zatvářím se trochu mrzutě, když zjistím, že nemá prázdnou kouli, ale koule, ze které již vyprchala magie by mohla také posloužit, i když v tom případě budu potřebovat přesně určit jaké kouzlo na ní bylo sesláno. Přesunu se ke skříňce a přejedu rukou, takže se koulí dotkne můj stín. Vyčkám, až Shaku určí, v které kouli je nejméně magie, jelikož démoni jsou na to přeci jen citlivější. Pokud najdu správnou kouli, tak na ní ukáži. "Tahle by šla. Jenom. Víte jakým kouzlem byla naplněna?" | ||