Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Rozhovor s klientem Mahalath „Jo. Baltazar mi o všem řekl.“ Odpoví muž. „A je mi to jedno. Stejně mi už nezbývá žádná jiná možnost. Tak sem s tím papírem.“ Zdá se odhodlaný. Zřejmě ho smlouva s démonem neděsí jako to, před čím se tu ukrývá. Což ale potom nabízí zcela jasnou otázku: "Před čím se tu ukrývá?" Krátce přelétne smlouvu pohledem, jako by si jí chtěl přečíst, ale ty moc dobře víš, že to tak není. Tyhle smlouvy nikdo nečte, nikdy. „Potřebuju se dostat z města.“ začne své povídání. „Problém je v tom, že jakmile vystrčím paty z téhle čtvrti, je ze mě mrtvola. A tím myslím doslova. Nemám čas ani prostředky, abych vymyslel něco jiného. Sakra, možná mě sejmou už v momentě, kdy vylezu z tohohle baráku.“ V tu chvíli ti všimneš detailů, které jsi před tím nezaregistrovala. Zatažené záclony, pozice kde muž sedí, dokonce ono chaotické rozmístění nábytku dává teď větší smysl. Muž začne něco hledat po kapsách a nakonec se obrátí na tebe. „Ehm … nemáš pero?“ | ||
| |||
| Zpátky v nočním Můrově Baltazar Vyřídíš s Alramem veškeré detaily ohledně zapůjčení a deníky jsou tvoje. Je to celkem pět menších knih svázaných dohromady rudou stuhou, takže bys neměl mít problémy s jejich nesením. „Budu se těšit na vaší další návštěvu. Přeji hezký zbytek večera.“ rozloučí se s vámi stařík. Tvojí další zastávkou by měla být madam Iris. Jméno, které ti stejně jako do nedávna Alramovo, nic neříká. Naštěstí sebou máš Puka, který už cupitá kamsi ulicí a mává na tebe, abys ho následoval. Vede tě noční ulicí stále rovně. Nezacházíte do žádných postranních uliček ani tajných zákoutí Můrova. Na konci ulice jednou odbočíte a po asi stu metrech se skřítek zastaví před jedněmi dveřmi. Stojíš před starým kamenným domem, který vypadá docela normálně. Nezdá se, že by se tu nacházel nějaký obchod. Dům vypadá na zdejší poměry velmi dobře. Je udržovaný a čistý. Nikde žádné odpadky ani mrtvé krysy. Dokonce si všimneš za okny truhlíků s květinami. Puk ukáže na dveře a potom ti ukáže na zvonek vedle dveří. Když ho stiskneš tak se ozve krátké zabzučení. Potom se rozhostí ticho. Chvilku čekáte, než cvakne klika a dveře se otevřou. Před tebou stojí černovlasá žena v černých šatech.
„Ano? Mohu vám nějak pomoci?“ řekne jemným hlasem a změří si tě pohledem. Po chvilce její pohled padne na tvého malého průvodce a na tváři jí zahlédneš drobný úsměv. „Ahoj Puku. Kohopak mi to sem vedeš?“ Její pohled opět padne na tebe. Chladný, ale ne nepřátelský. | ||
| |||
 | Klub Soumrak Samozřejmě, že si nepřišel poslechnout pár mých písniček. Jestli by to tak bylo, byla bych překvapená. Úsměv se mi ještě víc rozšíří, ale nahlas nic neřeknu, pouze pohledem sleduju jeho ruku, jak si sahá do záhybů kabátu, aby vytáhl ten svůj osahaný notes. Můj sladký výraz, který jsem si pěstovala pro štamgasty, pomalu uvadá, zatímco Vincent mluví. Krev, kosti, vnitřnosti. Ruka mi nevědomky vystřelí k jizvě na krku, památka na vrahy, kteří dostali moji rodinu. Než stačí chudák Vincent upít ze svojí skleničky, kterou jsem mu přinesla, přivlastním si ji a zhluboka si loknu. "Promiň," omluvím si okamžitě a jestli ho to neznechucuje, tak k němu zbytek přisunu. Otočím se přes rameno na odcházející Augustýnu, abych si urovnala myšlenky, než znovu promluvím. Naposledy si přejedu po jizvě na krku, než se obrátím zpátky na Vincenta. "Určitě pro to musí existovat černý trh," řeknu mu. "Někdo, kdo by mě dokázal správně nasměrovat," mluvím tlumeně, protože potlesk pro Augustýnu pomalu uhasíná a nechci, aby nás někdo slyšel. "Dokážeš mi poradit?" zeptám se Vincenta. Jestli ne on, dokázal by to někdo v Soumraku? Circe? Ta určitě ne, kdyby věděla o černém trhu s kousky sirén, určitě by mě už varovala. Vzpomenu si na Rhalyfa a peníze, které tu tak ochotně rozhazuje...ten mi připadá jako typ, který by mohl mít o podobných nechutnostech povědomí. | ||
| |||
 | Hodinová věž Karra „Hmm, to se mi ještě nestalo, aby si les myslel, že do něj nepatřím..“ potichu utrousím, zatímco se krkavec zaměří na něco dole pod věží a hlasitě zakráká. Že by věž chránil, právě od těch černých stvoření, které jsem dole zahlédla? Těžko říct, když sama tam teď nic nevidím.. Strážce se vrátí a odpoví i na mou druhou otázku, jenže ani on netuší, co se v Parku doopravdy děje. Opět zmiňuje monstra, možná na tom přeci jen něco pravdy bude. „Právě takové zelené místo jsem ale hledala. A s prominutím pochybuji, že by se vyšší duchové usazovali v opuštěných domech ve Starém městě. Obvykle preferují právě tu zeleň,“ odpovím a již plánuji jak se do Parku dostat. Přeci se nevzdám tak rychle. „Monstra zmiňuje ve spojení s Parkem snad každý, ale jak taková monstra vypadají, to jsem ještě neslyšela,“ přemýšlím nahlas a zadívám se pozorně na krkavce. „Vypadají snad jako ten černý přízrak co jsem viděla u věže? Je to on, koho jsi odháněl? Zkoušel se s těmi monstry někdo domluvit? A říkal jsi, že se většinou nikdo nevrátí, to znamená, že se alespoň jeden z Parku vrátil? Kdo? A nevíš, kde ho najdu?“ vychrlím ze sebe proud otázek a konečně se nadechnu. Hups.. opět jsem se nechala unést a nebohého Strážce trochu zahltila. Zastydím se a omluvně se na něj podívám. Ale oči mi září nedočkavou zvědavostí a já s napětím čekám na jeho odpověď. Je tu opravdu někdo kdo se z Parku vrátil a mohl by mi pomoci? | ||
| |||
 | Spáleniště - u "klienta"
| ||
| |||
 | Bantariho svět zázraků Baltazar "To je dobrý nápad. Myslím, že nehrozí, že by aktuálně pukli, nebo tak něco, ale pokud koule umře, tak je myslím lepší ji používat jako těžítko, než do ní opět vpouštět nějakou magii. I když někdo, kdo by byl hodně zoufalý by si ji nejspíše koupil." Pozoruji jak nakládá s koulemi, když zjistil, že by mohli být vlastně i nebezpečné pro jeho zákazníky, kteří by o tomhle nevěděli. Puk mě překvapuje. Je to snad poprvé co neví. Tenhle moment si musím zapamatovat, jelikož Puk ví skoro opravdu o všem. Dokonce ví jakou melodii si pískám, když jsem na záchodě, což je tedy spíše znepokojující, než úžasné. Přesto mohu jen koukat, jak namáhá svou hlavičku. Nakonec, se ale dočkám přeci jen nějaké odpovědi, ale místo od Puka, tak od Alrama. Zdá se, že přeci jen bych se mohl seznámit ještě s nějakou zajímavou osobou. Navíc takovou, která by mohla mít něco z toho co potřebuji. Prohlédnu si knihu a přikývnu. Nadiktuji potřebné údaje a usměji se. "No pokud mě čeká ještě cesta, tak bych si zatím vypůjčil jenom ty zápisníky a za týden je přinesl." Hádám, že ty pro začátek budou nejvíce k užitku, jelikož tam má být postup jak zkrotit bouři, což je to co chci. Hádám, že jenom ta jejich bouře bude nic ve srovnání s tím co chci chytnout ját. | ||
| |||
| Hodinová věž Karra „Ptáky, lidi, elfy, všechny kdo tam nepatří. Většinou vetřelcům nějak pohrozí, než je přímo napadne. Hádám, že to bylo, co ten strom udělal.“ Strážce se přesune k samotnému okraji střechy a pohlédne dolů. Těžko říct, co tam hledá, protože ty samotná si ničeho nevšimneš. Vydá krátké zakrákání a zamává křídly. Na okamžik vypadá jako úplně normální pták, do kterého bys neřekla, že umí mluvit. Potom se vrátí zpátky k tobě. „Co to způsobuje?“ zamyslí se a krátce si pročistí peří. „Vůbec netuším. Od té doby co Park uzavřeli, se z toho stalo divné místo plné monster a magie. Není moc těch, kteří by se tam odvážili. A ti kteří se vydají moc hluboko, se už většinou stejně nevrátí. Pokud hledáš místo kde se usadit, tak bych ti radil na to zapomenout. Znám ale pár opuštěných domů tady ve Starém městě. To zelené místo za to nestojí “ | ||
| |||
| Spáleniště - setkání s "klientem" Mahalath Tvá odpověď se muži moc nelíbila. Vlastně by se dalo říct, že ho spíš naštvala, protože hned potom pozvedl zbraň tak, že ti míří přímo na hruď. Je to starý šestiranný revolver, a ačkoliv bys měla být schopná přežít kulku, dokonce i takhle z bezprostřední blízkosti, tak se už několika neopatrným démonům stalo, že na to zrovna takto doplatili. Není jasné co má muž v úmyslu. Ve stavu v jakém je by se tě mohl klidně rozhodnout zastřelit. Naštěstí k něčemu takovému vůbec nedojde. A to kvůli tomu, co řekneš potom. „Baltazar?“ zopakuje překvapeně muž, tentokrát už o trochu klidnější. Nakonec ruku spustí až dolů. „Konečně, už jsem si myslel, že se nikdo neukáže. A proč nepřišel sám?“ Zvědavě si tě prohlíží, jako kdyby si tě snažil někam zařadit. „Ale to je vlastně jedno. Ty mi taky pomůžeš, že? ... ... Musíš mi pomoc!“ Tu poslední větu skoro zařval, V jeho očích v ten moment zahlédneš vztek, který se ale rychle vytratí a je z něj zase jen uzlíček nervů. Očividně je v takovém stavu, že se dá jen těžko předvídat, jak se zachová. | ||
| |||
| Spáleniště - byt č. 3
| ||
| |||
| Hodinová věž Karra „Křivá?“ zopakuji tiše, snažíce si vzpomenout, co jsem o tom místě slyšela.. něco o spáleništi říkali místní, ale opět si pamatuji jen málo – prý nebezpečné místo, ale mám pocit, že to nebylo spálené teprve minulý rok.. Jak starý je potom Strážce? Mé myšlenkové pochody ale přeruší pohyb někde dole pod věží, jakoby se tam něco mihlo, jen si nejsem jistá, jestli se mi to jen nezdá. Opak je pravdou, po ulici se pomalu plouží podivná postava, přidržuje se různě okolních budov a vypadá vskutku nezvykle. Trochu jako jeden lesní duch, kterému jsme říkali z pochopitelných důvodů Větvička. Až na to, že tato bytost je temně černá a mnohem, mnohem větší, že by nějaký městský duch? Musím se na něj zeptat krkavce…přemýšlím a dál pozorně sleduji postavu pod sebou. „Ráda si poslechnu vše, co mi o Parku můžeš povědět.“ odpovím ještě napůl mimo Strážci. Ale vytrhnu se z rozjímání, když si pořádně uvědomím jeho slova. „Park útočí na ptáky? Tak to jsem měla asi štěstí, že jsem se držela nad zdí. Akorát uvnitř na mne spadl strom a pak se sám postavil zpátky…“ zabrblám, pořád tu událost považuji za potenciálně velmi nevhodný vtip. „Nevíš, kdo nebo co to způsobuje?“ | ||