Kocour

Poslouchám dál bez hnutí Kluzkého hlas a v hlavě si zhruba črtám plán cesty. Oči přitom upírám směrem k zápasu. Zdá se, že se minimálně jednomu idiotovi dneska nevyhnu.

Nemám zdání, jestli to má být balící hláška nebo výhružka, od který si slibuje, že mu ho ze strachu přeblafnu v zadní uličce, ale...nakonec usoudím, že má kluk už celkem upito a stačilo by do něj strčit špičkou boty a složil by se.

"To je od tebe velmi milé." sladce se na něj usměju. "Ale mě spíš přitahují chlapi s pořádnýma koulema." kývnu směrem ke kleci a myslím tím Bejiho. Otázka, zda mu je ten hromotluk v další chvíli nerozdrtí. "Takže mě, omluv. Jdu fandit. Tohle je na mě." přišoupnu k němu skoro netknutý pití a seskočím ze židle. Jenom se podívám, jestli to vousáč vyhraje a pak asi vypadnu.

U Kocoura

Co jsem chtěl, tak se povedlo. Neříkám, že to bylo nejrozumnější co jsem kdy udělal, ale povedlo se. Helmuth byl naštvaný a vyhozený z koncentrace což bylo skvělé. To méně skvělé bylo to, že zahájil svým uspávákem. Naštěstí jsem se mu vyhnul, že jsem se přikrčil a pak mu pravým zvedákem dal ránu do brady. Mám pocit, že jsem slyšel jak mu cvakly zuby, ale v tom hlaholu kolem to mohl být i jenom to, že si nejbližší Patrolář víc nahlas uprdnul. Je skvělé se soustředit na prdy Patrolářů okolo a už míň se soustředit na nasranýho Helmutha. Do hrudi mi narazil buchar a já jsem se odporoučel od něj, když mě nakopl do hrudi a tak od sebe odsunul. Ještě, že jsem moc nejedl...

"Skvěle ty kreténe? Chceš se nechat zabít? Tak mysli na ty okolo a toho Němce se vůůůbec nevšímej. DEBILE!"

Můj vnitřní hlas je ke mě občas moc kritický, ale v jednom měl pravdu. Musím si všímat víc Helmutha, protože on si mě všímá rozhodně. V hlavě mi tepe přívalem adrenalinu a pokračujeme dál. Ten bastard má delší ruce a dost dobře toho využívá. Trošku jsme se ošmátrávali, když udělal rychlý krok a zase zkusil levý hák. Tentokrát jsem nebyl tak rychlý, abych uhnul, takže jsem mu nastavil kryt, ale část stejně prošla. Jedno vím jistě. Kdyby to byla plná rána, tak jdu spát a nevím o světě. Já kontruju, ale pravým hákem, který neomylně trefuje hubu našeho milého Helmutha. Jelikož ho to zjevně rozhodí, tak se mi povede mu dát ještě levý zvedák. Každý z úderů jemu do obličeje je jak bych mlátil do betonu. Ten chlap je tak omlácený, že to ani nemůže cítit, ale krvácet může pořád. Aspoň podle toho, že teď z něj trošku krve teče. Jsem asi první komu se to povedlo, čemuž odpovídá i ten údiv zaznívající okolo.

No a bylo to tu zase. Soustředil jsem se na okolí a ne na Helmutha. Jsem prostě idiot. Co bych víc říkal. Najednou mám v hubě krev a na žebrech cizí koleno. Oboje bolí jako prase a nevím proč vidím tu mlhu? To bych asi neměl vidět ne? Nebo je to normální, že z ničeho nic cítíte v hubě kovou pachuť a prostě jste rádi, že jste rádi? Dál reaguju tak nějak podvědomě a možná asi díky tomu přežiju. Díky nějakému asi pudu sebe záchovy nastavím levou ruku a vykryju levý hák. No vykryl. Dal jsem tam ruku a to bylo všechno, takže to nebyla přímá rána, ale ta mlha co jsem viděl byla mnohem hustší. Asi se ve mě zapl mód myši zahnané do kouta nebo nevím co to bylo. Zpětně si určitě nevzpomenu, ale asi za to mohl i adrenalin.

Vymrštil jsem koleno a zasáhl Helmutha do břicha. Asi vydal nějaký přidušený zvuk, ale to jsem neslyšel. Zvoněnl v uších bylo silnější. Další kop ho dostal ode mě a já jsem měl trošku prostoru. Takže jsem se na něj mohl vrhnout a zbytek sil zkoncentrovat do poslední rány, která kdyby nevyšla, tak mě zabije. Vsadil jsem zase na zvedák a .... stačilo to. Náraz to byl jako do betoju, ale cvakly zuby a Helmuth se kácel na zem. Já tam jen omámeně stál a ještě mi nic nedošlo...

U Kocoura




Betchan ve své zbroji vzbuzuje pozornost Patroly. Nestávalo se že by někdo od Bratrstva došel do tohoto pajzlu. Všímáš si jak se několik Patrolářů po tobě kouká a něco si šeptá, ale vzbuzuješ takový respekt že se nikdo o nic nepokouší. Patrola je s Bratry v neutrálním vztahu, pokud nikomu nedáš důvod tak tě každý nechá být.
Za barem vidíš Kocoura. Je to zhruba padesáti letý, celkem vysoký bývalý Patrolář. Hnědé vlasy po ramena mu místy už šednou, a na horní části hlavy se začínají objevovat první holá místa.

"To už je má hospoda na takové úrovni že do ní chodí i Bratrstvo? Tady máš stakana Zolotý, někdo jako ty přece nebude chlemtat ty chcanky co tady mám normálně. Bratrstvo mi jednou v Severoříčí zachránilo prdel, nebýt nich tak mě odnese Wyverna, takže tenhle stakan je na účet podniku. " řekne Kocour a nalije ti drahou vodku.

Když se rozhlídneš po baru, všimneš si kousek od ringu sedět skupinu Patrolářů která sedí s jedním mladíkem z Družiny. Skupinku tvoří několik mužů různého věku a jedna dívka. Jeden z nich by odpovídal popisu Kluzkého. Kousek od nich si všimneš i tajemné ženy která sedí sama. Nevypadá jako někdo z Patroly.
Všimneš si i jedné dívky která taky nevypadá jako z Patroly jak se motá okolo obchodníka Karloviče.



"Podívejme se, nejste vy ta dáma kterou ke mě dneska doprovodila eskorta? Koukám že jste se naučila v Pevnosti chodit a víte kde správně zatáhnout aby jste si přišla na své. " pousměje se Karlovič když k němu přijdeš.
"Benji je doslova můj šampion, dluží mi jednu takovou řekněme službičku, a zítra odchází na Sever. Věřím tomu že toho skopčáka sejme, jinak bych na něj nevsadil. Ale čert ví komu bude štěstí přát. Každopádně pokud toho skopčáka porazí, ten kdo na něj vsadí vydělá balík." dodá a u toho si prohlíží oba bojovníky.
Helmuta znáš moc dobře. Víš co zvládl provádět s tvými vězni. Pár z nich se díky němu už nevrátilo do své cely. Je to zvíře...hovado...prostě mašina na zabíjení. Jít proti němu je téměř jako sebevražda. Ale říká se že "Na každého chlapa je někde chlap", třeba dneska Helmut narazí na kámen...a nebo třeba Benjiho ponesou nohama napřed.


"Věř mi Alexi...Ligu nasrat nechceš, vím o tom své."
Řekne Kluzký a nalévá další vodku. Zapaluje si cigaretu a tahá z bundy kus papíru a tužku.
"Plány trasy mám na pokoji, ale hrubý náčrt ti udělám. První zastávka budou Vřídla, do večera by jsme to z Pevnosti měli stihnout. Tam strávíme noc a ráno vyrazíme dál. Dostali jsme rozkaz že to musíme vzít přes Dolejší, prý v Pevnosti čekají už týden na dodávku piva, máme zkontrolovat co se tam děje. Stejně by jsme to měli prakticky po cestě takže to bude jenom malá odbočka. Dolejší pak bude na chvíli poslední osada na kterou po cestě narazíme. Pak jsou dvě možnosti trasy. Jedna horší než druhá. Město a nebo Křivoklátské močály. Přes město je to kratší, ale jestli nás zmerčí Rangeři a nebo Myslivci a zjistí že jsme z Pevnosti tak jsme v prdeli. Proti jejich palné přesile by jsme neměli moc šancí. Kocour říkal že tenkrát to vzali přes močály a přišli tam o dva lidi. Z místní fauny se mi ježí chlupy. " kopne do sebe panáka, rozlije další, potáhne z cigarety a pokračuje. Vaše znalosti Příhraničí tímhle končí. Dál než na hranicích okolí Města jste nebyli. Jediný kdo to zná o kus dál je Benji který ale u stolu nesedí.

"Za touhle nebezpečnou trasou by jsme měli dorazit do Brlohu. Je to větší osada, tam bude poslední možnost doplnit pořádně zásoby, pak nás už čeká jenom Severoříčí a Ledové pláně. Za pláněmi už je země Ledových. Pokud se nic neposere tak by jsme za týden měli být tam. "


Jermolov v ringu uzavírá poslední sázky a za chvíli už hlásá začátek zápasu. Helmut je po tvé slovní provokaci pěkně nasraný. Podařilo se ti ho vytočit do ruda. "A teď ti urazím palici ty sráči!" zařve na tebe a vyrazí
(Více v Benjiho příspěvku)


Jeden z Patrolářů kteří Freyu při příchodu pozorovali, sebral odvahu a přichází k ní. Je to zhruba třicátník, lehké strniště, menší hubené postavy.
"Co tady taková žena dělá sama? Nechceš raději někoho kdo tě tady ohlídá? Nikdy nevíš kdo tě může přepadnout nebo něco hůř." dle hlasu se už poměrně napitý.
Kluzký si toho všimne a pozoruje vás, jakoby čekal jak zareaguješ.

Družina:

Místo, kde je Družina jako doma…

„Doufám, že si bereš nějakej nůž…“
Pronesu tiše, zatímco kontroluji své věci. Děsí mě představa, že nebudu mít všechno. Sere mě, že nemám možnost vzít si všechno, co bych chtěla. Připravit se tak, jak bych potřebovala.
„…máš něco pro mě?“
Zvednu se a opráším si kolena.
„Víš, jak to tam vypadá, ne?“
Vysvětlím. Nějakému opilci dojde, odkud jsme a bude si chtít hojit sto let staré křivdy… na to fakt nejsem zvědavá.

…a kam moc často nepáchne.

Kocour:

Kopnu do sebe panáka a ztuhnu. Ten hlas znám. Zatím se však neotočím.
„A kdo jiný by zrovna tuhle skupinu vedl než král sebevražedných výletů, co?“
Ušklíbnu se – zní to stejnou měrou pobaveně jako jízlivě. Poklepu na sklenku a objednám si tak dalšího panáka. Teprve pak se otočím na Kluzkého. Prohlédnu si ho od kořínky vlasů po špičky bot a nakloním hlavu na stranu. Těžko říct na co přitom myslím. Z výrazu obličeje to rozhodně poznat nejde.

„Běž si k nim sednout.
Já přijdu za chvíli.“
Požádám Willa. Chci vědět, co se bude řešit u stolu, zároveň si však potřebuji ještě pár věcí zářídit.

Zpozorním, když se začnou uzavírat sázky. Dlaně mě zasvrbí. Je to lákavé… ale mnohem lákavější je, že se tak dostanu ke Karlovičovi. Vsadím 350 bankovek na výhru Benjiho.
„Kdo je váš favorit?“
Přitočím se k obchodníkovi.

Kocour

Není to jistě slušně, ale slušnost v tomhle místě vytlela v rohu jako střeva posledního odvážlivce, který se rozhodl vstoupit na naše území. Takže se bez většího studu zaposlouchám do toho, co Kluzský povídá skupince, kterou pobral po knajpě.

Moc se na ně nedívám, ať nepřitahuju pozornost, ale občas pokouknu, abych měla představu, jak to ráno bude vypadat. A podle těch řečí je mi celkem jasné, že kamarádit nebudeme. Informace o bratrstvu mi na náladě taky moc nepřidá. Pod tíhou optimismu, trochu ucucnu z mojí sklenky a pak sleduju, co se děje v kleci. Na první pohled zápas vypadá jasně, ale první pohled nic neznamená. Ten vousáč určitě může překvapit. Nevypadá úplně marně. Soustředění mi rozhodí ten kripl s dvouručákem. To slovo často používá Tove a myslím, že by ho řekla i teď. Význam mi nikdo pořádně nevysvětlil, ale myslím, že bohové to schvalují.

A už po nás jdou

Tohle místo je prostě hnus. Je to jen o kousek lepší než ledová pláň. Bezdomovci, povaleči, děvky..
No...i když tahle je zrovna docela pěkná..
Tmavý vlasy, zelený oči. Zbytek moc vidět není, ale dá se odhadnout, že to bude štíhlý a tak akorát vyvinutý.
Jo děvče… na tobě by mi to slušelo. No nic. Povinnosti volají. Potřebuju nákup.

Touhle cestou chodím málokdy a čert ví co mě to popadlo, jít tudy dneska. Na téhle trase to býval samý odpad a při pohledu na výšivku zlatýho ozubenýho kola mám pocit, jakobych právě šlápnul do hovna.
Udělejte něco pro svět a nebo aspoň pro mě a chcípněte. Komplet.
Nevšimnou si mě hned, takže mi ještě stačí vyzradit část plánu. Pak jejich bystrému zraku neujde dvoumetrový hovado ve zbroji s dvouručákem na zádech a rázem je po hovoru. Kdyby jsme byli v ulici sami, nebudu váhat a prachsprostě je sejmu. Jenže tady jsou povaleči a děvky a já nemám náladu vysvětlovat proč jsou na kusy.

Okamžik váhám.
Pronásledovat či nepronásledovat? Toť otázka. Ále. Seru na ně. Můj problém to není. Já si potřebuju nakoupit pár amuletů, protože mi Ignácius, ve své přívětivé náladě, dá leda hovno.
Utratím své těžce vydělané prachy za amulety a stoprocentně zdechnu na něco, na co nebudu nic mít.
Uvažuju a dupu si to ke krámu. Ne moc dlouho. Vědomí, že plánují vraždu mi nedá spát. Chvilku jen tak postávám a dívám se do míst, kde je krám. A pak to vzdám.
Zkurvenej kodex. To by mě zajímalo, jaký pako ho vymyslelo.
Nadávám v duchu. Protože já jsem skoro paladin. Tedy ten hodný a slušný.

Kocour. Hospoda podobná jedný rybářský putyce v Rusku. Tam jsem to měl jen kousek po moři. Vodku nasili po kýblech a stála prd. A tak za prd. Prostě něco jako tady. A atmosféra byla velmi podobná. Vlastně všechno bylo velmi podobné.
Už při vstupu mě přivítal smrad, potu, tabáku, špíny, zrovna nemytých těl a nikdy nemytých těl. Prostě Patroláři.
Už při vstupu je potřeba dávat pozor. Otevřít dveře a uhnout. Často se stává, že ven letí židle, chlap, hejno kulí nebo něčí kule. Podle toho kdo a s čím tam zrovna úřaduje. Ale je nečekanej klid.

V ringu se to řeže. Obr Helmut. Šampion. Už teď lituju toho, kdo proti němu půjde. Ale jen malinko. Každého to je svobodné rozhodnutí.
Usadím se na baru.
„Vodku.“
Co jiného tady taky. Karibský rum mít nebudou. Rozhlédnu se.
Kdepak jsi, lady Hefron? A kde máme Cecháče? I když. Tady nezaútočí. Patroláři by je stáhli z kůže. Ale stejně. Kdepak jste vy všichni?

U Kocoura

Po očku jsem viděl, že se kolem Kluzkého dávají dohromady Ti, kteří půjdou s námi zítra. Je dobře, že se tam někteří blíže poznají. Trošku mě překvapuje, že k sobě Kluzký stáhl i tu holku od Družiny a nebo vlastně ne. Natrhli jí prdel s podnikáním a tak má jedinečnou příležitost jít umřít za hradby.

"Aspoň holka zjistíš, co je to pořádná práce."

Ušklíbnul jsem se a už jsem to nechal být. Sice si moc šancí proti tomu hovadu nedávám, ale to neznamená, že se z něj poseru a nechám se tu zmlátit. Už nejsem mánička, která první večer v Příhraničí dostala po hubě na ulici. Už jsem taky párkrát bojoval a vím kam udeřit. Ty dvě paka se už domlátili a přichází řada na mě a Helmutha. Sundal jsem si vršek stejně jako můj oponent. Očekávám, že bude krev téct proudem, takže nemělo smysl si tady hrát na primadonu. Lehce jsem si ovázal ruce a vlezl do ringu. Když jsme porovnal horní půlku těla mě a mého soupeře, tak se nedivím že většina lidí sází na něj. Kdybych tu nebojoval, tak si taky vsadím na Helmutha. Vůbec, ale nechápu proč se ten blbec nechal přemluvit, aby natáhl Helmuthovi. Vždyť to bylo jasný, že mu to vrátí. Bylo mi ho líto. Hmm líto? Ne je to debil. Což je teda i Helmuth.

"Koukám, že když si byl malej, tak Tě máma pustila na hlavičku viď? To byla asi nejdelší věta co jsi kdy řekl viď? Jo a toho ksichtu co máš se neboj, jsou už dneska doktoři co to umí opravit. Zaplatíš pár rublů a dokonce i začneš vypadat jako člověk. Ne jako hromada hoven."

Tyhle sračky možná fungují na tu sběř co sem tahala ta kráva od Družiny nebo na mladší Patroláře, ale já už tu chvíli jsem. Vím jak pracovat se stresem, protože když propadnete panice, tak jste v prdeli. Můj mozek teď začal operovat v módu Venku za hradbama. Počítal jsem si možnosti a zkoumal jak do něj půjdu. To co jsem mu řekl ho nasere. Rozhodně mě za to bude chtít víc seřezat, ale zase by se nemusel tolik soustředit. Takový pytel hoven nemůže mít víc jak dvě mozkové buňky.