Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Hodinová věž Karra „Když už nic jiného, tak ti alespoň řeknou, jak v Parku hned nezemřít.“ dodá Strážce na adresu Dobrodruhů. Teď už jenom zbývá je najít. Máš sice jméno, ale jsi prakticky stále na začátku své cesty. „Není zač.“ odpoví krkavec. „Rád jsem pomohl. Moc často tu návštěvy nemívám, tak to byla fajn změna. Ať tě na tvé cestě provází duchové Starého města.“ Rozloučí se s tebou a vzlétne. Na okamžik ho ztratíš, ale potom ho zahlédneš, jak krouží vysoko nad věží. Tak a teď zpátky do práce. Cíl je jasný, teď ho jenom najít. Ale kde začít? | ||
| |||
| Přístavní čtvrť - pátrání Mahalath Okamžitě začneš s pátráním. Ať se během přenosu stalo cokoliv, tak je velká šance, že šlo jen o drobnou odchylku při přesunu. Magická energie v Sognaru se občas chová velmi zvláštně. Nebylo by to poprvé, co se stalo něco podobného. Byt je prázdný. Projdeš ho celý, i koupelnu. Všechna tmavá místa a zákoutí kam by se tvůj klient mohl zatoulat, ale bez výsledku. Nikde tu není. Utíkáš tedy ven, abys začala s pátráním tam. Nemusíš hledat ani moc dlouho, když ho zahlédneš v jedné z postranních uliček, jak pozoruje své okolí. Když tě spatří, tak zamíří hned k tobě. „Díky bohu. Co se to sakra stalo? V jednu chvíli stojíme v mém bytě a pak jsem tady a sám. Neměli jsme se objevit u tebe?“ Co tě našel, tak je Thomas zase trochu na hraně. Celou dobu se rozhlíží kolem sebe a pevně svírá pistoli ukrytou v kapse své bundy. „Co teď? Jak se odsud dostanu pryč? Máš nějaký plán?“ | ||
| |||
| Příbytek madam Iris Baltazar „Opravdu?“ Zeptá se s drobným překvapením. „Už je to dlouho co jsem svůj obchod zavřela a přestala obchodovat. Ale když už jste tady a posílá vás Alram. Pojďte dál.“ Dveře se za vámi zavřou a vy jste uvnitř. Žena vás dovede do kuchyně. Není příliš velká, ale působí útulně. Vše je zde vyrobené z masivního dřeva, bez zbytečných ozdob, občas jen s lehkým vyřezávaným vzorem. Celou místnost naplňuje příjemná vůně bylin, které jsou rozvěšené na několika provázcích u stropu. Uprostřed stojí masivní stůj s dvěma lavicemi po stranách. „Dáte si čaj?“ zeptá se, zatím co dává konvici na plotnu. „Šest kostek cukru, že Puku?“ Skřítek souhlasně přikývne a vyskočí na lavici, odkud celou dobu mlčky pozoruje madam Iris. Když je čaj hotový, položí ho na stůj společně s talířkem se sušenkami. Puk se po nich okamžitě vrhne a do jedné se pustí. Žena to vše pobaveně sleduje, než zase obrátí svou pozornost k tobě. „Tak, teď mi pověz, proč vás za mnou Alram poslal.“ | ||
| |||
 | Hodinová věž Karra Obvykle, ne vždy, pomyslím si, ale už se dál se Strážcem nehádám. Proud mých otázek, který následuje, ho zarazí. Hups, vážně musím zapracovat na komunikaci s místními, ale když tento fakt zdůrazní i krkavec, trochu se urazím. Vůbec jsou jeho odpovědi lehce ostré, ale asi si za to můžu sama, jsem zvyklá mluvit spíše sama se sebou než s ostatními a podle toho to také vypadá. Poslední z mých otázek se však ukáže být velmi užitečnou. A tak, když krkavec domluví, nadechnu se k odpovědi. Přeci jen jsem během jeho proslovu trochu zchladla. „Promiň, nechala jsem se unést.“ omluvím se krkavci. Je to tvor vskutku zajímavý a tak doufám, že jsem ho příliš nenaštvala. „Tihle “Dobrodruzi“, či jak se jim říká, by mi možná mohli pomoci. Podívám se po nich.“ Odmlčím se a v nově nastoleném lehce trapném tichu cítím, jak pomalu ustupuje vlna adrenalinu spojená s nadšením, jež mne tak snadno ovládne, a s jejím odchodem se opět navrací způsoby, které se pro váženou druidku sluší. Asi bude něco pravdy na tom, že starší se mění pomalu zpět v děti, věk bych na to měla…Ale proč zrovna v tu chvíli, kdy potkám konečně někoho kdo může zodpovědět mé otázky? přemílám si v hlavě co se stalo a pokud by to bylo možné na černém peří zaregistrovat, pak by krkavec viděl jak rudnu. „Děkuji za tvou pomoc, Strážce, a pokud to bude v mých silách, mileráda ti ji oplatím.“ lehce se narovnám a prohrábnu si peří, už nechci jeho názor na mne shodit níž než je. U kamene, to jsem to zase jednou prolétla. Ještě, že to není druid, to by bylo řečí.. | ||
| |||
 | Zpátky v nočním Můrově Baltazar Poté co se rozloučím s Alramem se vydávám za Pukem dále do Můrova. Jméno ženy, kterou by jsme měli navštívit mi je naneštěstí neznámé, ale hádám, že to jistě bude velmi zajímavá osoba. Už jen proto, že žije v Můrově, kde zjevně o podivné jedince není nouze. Zastavíme před domem, který vypadá, jako každý jiný. Nic zajímavého, kromě truhlíku s kytkami zde nevidím. Chvíli přemýšlím jestli jsme zde správně, ale šance, že by se Puk spletl je prakticky nulová, takže tohle bude nejspíše opravdu cíl naší cesty. Zazvoním na zvonek a podrbu Puka ve vlasech v té jeho čupřině. Zvonek je klasický bzučák. Původně jsem si už říkal jestli neuslyším bití zvonu, nebo něco takového, ale opravdu to vypadá, jako obyčejný dům. Madam Iris vypadá... Je to upírka? Nezvykle světlá pleť a pohled, z kterého mrazí. Opět, než se zmohu na odpověď, tak už si všimnula Puka, který mě samozřejmě opět představí. Já si tedy ze zdvořilosti přiložím jednu ruku na srdce s lehce se ukloním. Hádám, že tohle jednání jí bude milejší. "Pěkný večír přeji. Jak řekl Puk, jsem Baltazar, Baltazar Maximov. Doporučil mi vás Pan Alramem, kvůli zboží, které sháním." Povím zcela klidně s milým výrazem a samozřejmě s nutnou dávkou zdvořilosti a úcty. Ta žena je totiž určitě starší než vypadá. | ||
| |||
 | Když se sere...
| ||
| |||
| Klub Soumrak Dorcas Tvoje reakce Vincenta trochu zaskočí, i když moc překvapeně se netváří. Nejspíš něco takového čekal. Dál listuje svým notesem a dělá, jako kdyby se nic nestalo. Nakonec notes zastrčí zpátky do kapsy svého kabátu. „To je dobrý.“ odpoví. „Klidně to dopij. Já bych stejně už asi pít neměl. Čeká mě ještě nějaká práce a taky bych to měl trochu omezit.“ Vincent klidně vyčkává, co bude dál. Když potom položíš svou otázku, tak si smutně povzdechne. „Ano, takové místo v Sognaru opravdu existuje.“ řekne a je znát, že volí svá slova opatrně. „Dá se tam najít prakticky cokoliv a zcela určitě i to, co myslíš. Předem ti ale říkám, že to není dobrý nápad. Není to bezpečné místo a to ani pro člověka. A předně také proto, protože bys mohla najít to, co hledáš.“ Na okamžik Vincent nic neříká. Tiše si hraje s prstenem na své ruce, zatím co ho soustředěně pozoruje. „Ne.“ řekne nakonec. „Není to dobrý nápad. Je mi líto že to říkám, ale radím ti, abys hodila minulost za hlavu a na všechno zapomněla. Bude to tak asi lepší.“ | ||
| |||
| Smlouva uzavřena Mahalath Thomasovi se na okamžik v očích objeví strach, když vytáhneš dýku. Netrvá ale dlouho. Zřejmě si musel připomenout, že jsi tu proto, abys mu pomohla, a nemáš potřebu mu ubližovat. Tedy ne víc než je třeba. Svůj zkrvavené palec přitiskne na dokument, který ihned nasákne krví. Potom si strčí prst do pusy a po chvilce ho vytáhne, už o něco čistší. „No … ani moc nevím. Nejspíš nějaký vrazi.“ Řekne nejistě. Víc ti ke svým pronásledovatelům neřekne. Místo toho začne vyprávět, co k tomu vedlo. „Mě a pět dalších chlápků si někdo najal na jednu práci. Potřeboval jsem prachy a detaily nejsou důležité. Měl to být jednoduchý džob, ale něco se posralo. Někdo na nás ušil boudu a začalo se střílet. Tři z nás zařvali, než jsme se dostali pryč. Rozhodli jsme se chvilku počkat, než se situace uklidní. To ale mezi tím oddělali jednoho z nás.“ Z tváře mu zmizí všechna barva a ona se zase roztřese. Oči se mu rozšíří hrůzou, když si začne vybavovat tu vzpomínku. „Všude byla krev. Jako kdyby někdo vymaloval všechny stěny rudou barvou. Nikdy bych neřekl, že jí může v člověku být tolik. Tělo bylo roztrhané na kusy. Válely se po celé místnosti, některé visely i na lustru. V ten moment nám bylo jasné, že musíme zmizet. Bylo už ale moc pozdě. Včera mi zavolal ten poslední. Říkal, že má pocit, že ho někdo sleduje. Domlouvali jsme se, kde se setkáme. Než jsme to ale stihli dořešit, tak se z druhé strany ozval strašný křik.“ Tím jeho vyprávění končí. Nejsi ale o moc moudřejší, kdo nebo co po něm jde. Vrazi, mafie, nějaké monstrum? Thomas udělá všechno co mu řekneš a přitiskne ruce k tělu. Ještě než se pustíš do práce, tak se zeptá: "Bude to bolet?" Špinavý pokoj vzápětí zmizí a objevíš se u sebe doma, v bytě v přístavní čtvrti. Hned si všimneš, že je něco špatně. Thomas s tebou není. Není možné, že by zůstal na Spáleništi. Víš docela určitě, že ve chvíli kdy ses přemisťovala, tak byl ještě s tebou. Něco se muselo pokazit. | ||
| |||
| Nová práce
| ||
| |||
| Hodinová věž Karra Krkavec se uchechtne. „Je vidět, že jsi tu opravdu nová. Duchové jsou různí a neomezují se pouze na ty tvé magické lesy. Ale nebudu se s tebou přít. Chceš les, tak se uhnízdi v lese.“ Dál už se k tématu nevyjadřuje a místo toho pokračuje v čistění peří. Tedy alespoň do chvíle, než začneš klást své otázky. „Co stíny? Ti …“ Víc ale Strážce říct neřekne, protože ho zahltíš svými otázkami. Krkavec mlčí a nic neříká. Dokonce si tě mlčky prohlíží ještě chvilku po tom, co domluvíš. Zřejmě jsi ho zaskočila. „Všechno?“ zeptá se, nejspíš aby se ujistil, že už nezaskočí žádný další příval otázek. „Víš, nevím jestli sis toho všimla, ale máš drobný problém, pokud jde o komunikaci s druhými. Nicméně pokud jde o tvé otázky, tak ne. Stíny jsou možná trochu divné, ale jinak jsou celkem neškodní. Tedy, netvrdím, že by se nedokázali bránit, ale ještě jsem neslyšel o žádném případu, kdy by někoho napadli.“ Potom zapátrá v paměti, co byla tvá druhá otázka a odpoví i na ní. „Pár bláznů co se zkoušeli domluvit, se taky našlo. Všechny pochopitelně něco sežralo, tak hodně štěstí pokud to chceš zkoušet. Doporučuji se osolit a okořenit.“ A tím se dostáváte k tvojí poslední otázce. A tentokrát, se i někam dostáváte. „Pár jich je. Myslím, že si říkají “Dobrodruzi“ nebo tak nějak, ale osobně je neznám. Lovci a žoldáci, to je asi všechno co ti o nich mohu říct. Určitě by tě dokázali dostat bezpečně dovnitř a ven. “ | ||