Andor.cz - Dračí doupě online

Prochajda pomáhá na koco-bleurgh!

"TojeLuca!!!" začnu na něj mávat. Ve své hlavě si to představuju tak, že na něj mávám naprosto zběsile a rychle, ale v realitě asi jen tak jakože nějak vlaju rukou ze strany na stranu.

Proboha, co se vám stalo?
"Eeee, víno, medovina a asi i nějakej šnaps no... Teda chci říct, že mi úplně nesedl salát, neasi. Jako rozhodně to nemá nic společného s tou žábou." odpovím a pořád je mi extrémně kokotno.

"Někdo v noci zabil místního kapitána stráže,"
"Hehe, někdo, no," ukážu prstem na Bastiana a dodám "Zasranej Templář, svině." pak se musím zhluboka nadechnout, pač mě bere zas trochu na blití.

"... Nevzbuzovat pozornost - což dva zeblití strážní moc nedělají."
"Hej,jednoduchý." odpovím prostě a pustím na zem šerpu, kterou jsem popoháněla Bastiana a pak si začnu odvazovat i kyrys.
"My to zvládnem dojít a ty to asi někde ukliď, tu do toho sena, nebo..." mávnu rukou, že je mi to vlastně fuk.

"Kde je Pepe... Potřebujeme Pepeho, Bastiano umírá."

No, máte štěstí!

Než se naše poblitá dvojice pořádně vypotácí na hlavní ulici, mají štěstí, že natrefí hned na Lucu.

Na první pohled vás nepoznal, ale když jste na něj začali mávat, došlo mu to, co jsou zač tihle dva poblití strážní...

"Já nic neuděla- maestros? Proboha, co se vám stalo? My vás od rána hledáme, když jste se neobjevili... Fuj, jste oba celý od blitek, jak kdybyste se v tom váleli. Mamamia, je hnus. Smrdíte až sem."

A začne si ostentativně mávat před nosem a udělá pár kroků vzad.

"Měli byste se jít umýt a schovat. Asi bysme měli držet nízký profil, dneska to ve městě trošku vře a hemží se strážema. Někdo v noci zabil místního kapitána stráže. Takže by to chtělo držet se při zemi a nevzbuzovat pozornost - což dva zeblití strážní moc nedělají."

Chvíli na vás ustaraně kouká a dodá: "Jste teda vůbec schopní dojít do hostince?"

Ok, natural 10 je holt dobrý.

Vzmuž se. Nejsi přece sračka ne? Nádech, výdech, bum, bum, jedeme.

"No jo ženská," řeknu Alessandře a načež se pokusím postavit... a doopravdy i stojím.

Já stojím? Já stojím!

Popojdu pár kroků a furt se držím na nohou.

Že by stačilo se prostě dostat z toho hnusnýho smradu blitek?

Ujde dalších pár kroků a dokonce se dostanu z uličky na hlavní ulici.

Snad jde Alessandra za mnou.

Rychlé rozhlédnutí ukáže, kde je věž paláce a z něj už jde odvodit kudy přibližně jít.

No, to jsem se vzmužil nějak víc a líp, než jsem čekal. Ale tak to je přeci jenom jen a jen dobře!

"Tudy! Kupodivu, ani nejsem daleko od toho hostince!"

Snad už sebou po cestě neseknu!

Tak a dost

Bastiano začne nabírat smyslů. Poznám to z toho, že přejde plynule do dramatického divadelního představení. No, takže je mu trochu líp, ale než se s ním odsud vykopeme, to bude nadlouho.

Já bleju jak šakal, ale zároveň jakmile to je všechno venku, je mi zle, ale dokážu nějak fungovat. Kdyby nad náma ještě tak půl hodinku ti strážní prdelili, věřím, že bych je už snad i dala na férovku pět na jednu. Takže postupně prostě přicházím k sobě. I když nebudu lhát, jako sakra bych si lehla a chrápala, až by se hory zelenaly.


"Běž za nosem, to je nejlepší přístup k životu!"
No a dost, ty debile. Nemůžu tě tady nechat ležet, jak chceš a jít pro pomoc. Jdeme spolu, jinak se ti tu ještě neco stane!

Extremis malis
Extrema remedia!

Zamávám v ruce zeblitou šerpou a přiblížím ji k němu, jako bych ho chtěla tím hadrem odehnat. Jak husu, nebo něco. Přitlačím i slovně a dodám něco jako.
"Jdeme, jdeme, kš kš kššš..."

Já nechcal pod stůl, ale močil!

"Já nejsem dramatický, já umírám!" odseknu Alessandře.

Dobře, to možná znělo dramaticky.

Když začne mluvit o úplatné kárce, cukne mi v oku.

Kurva, máme vůbec peníze?

Šáhnu rychle po měšci, ale naštěstí tam je. Sice prořídlí obsahem, ale nikdo nás naštěstí neokradl.

"Běž, ženo. Běž a přivez Pepeho, nechť mě tu umírat a snad přijdete dostatečně rychle na to, abych neumřel." a dramaticky si dám ruku na čelo.

"Můj život je na vlásku! Ah. Já nebohý!"

No, cestu ti neřeknu. Nemám nejmenší tušení, kde můžeme být.

"Běž za nosem, to je nejlepší přístup k životu!"

Hehe

"Jo, miluju tě i zeblitá, děláš jak by se to stalo prvně ty podstůlchcáči," zasměju se a poodejdu od kaluže vlastních zvratků.

To byla noc, dopíči! Kdyby tohle viděl Ezio, zase bysme si poslechli přednášku o zodpovědnosti a dospělosti. Ne, že bychom nebyli dospělí, se tak jen nechováme, někdy. Většinou vlastně, když na to přijde.

Možná měli někteří, Claro ty čubko a Machiavelli, ty pračuráku, pravdu. Máme na sebe navzájem naprosto zhoubný vliv a podporujeme se v hroznejch věcech, který nám nakonec ale vždycky projdou, protože jsme na to dva.

Však - tohle taky prošlo! Však jdou pryč a nechali nás bejt, abychom se mohli vypařit a samozřejmě nikdy neukázat na koňským trhu! Teda... Já se určitě na koňským trhu ukážu, ale v civilu! Třeba tam bude něco, co bych si mohla pořídit jako bolestný, za to, jak mi je kokotno. Určitě mi bude míň kokotno s novým koněm.

"Teď musíš přestat bejt dramatickej a říct mi, kudma se dostanem domů. Pepe nám z toho pomůže. Pepe a spát. Třeba... By nás tam někdo za nějaký menší obnos dovezl na káře?"

Chudák Bastík

"Ano pane! Před obědem tak budeme nastoupení jako... jako nastoupení lidi, co nastupují na nástupy. Tak," řeknu co nejvyrovnaněji co to jde.

Hlavně ho ťed nepoblij.

Počkám, až hlídka odejde a zacouvám ke zdi, a spokojeně po ní sjedu do sedu.

"Miluješ mě? Zabij mě, prosím. Mě je tak zle, že já se neodplazím nikam. Chci jen ležet a spát a umřít. Ne nutně v tomhle pořadí. Proč jsme to udělali? A kde je vůbec ten pičus, co nás do toho namočil? Kdyby se mi dostal do rukou!"

Můj monolog však přeruší nenadálí nával zvratek do krku, které naštěstí zvládnu udržet a nevypustit ven.

Měli jsme si najít lepší místo na nocleh. Mohl jsem v klidu spát a odpustit si toto.

Hehe

"Chce se mi z vás zvracet, vy bando poblitejch dementů," řekne velitel opovržlivě, kouknu na vás z despektem a odplivne si.

"Pokud vás před obědem neuvidím na trhu, tak vám tu náhradní halapartnu oběma narvu do prdele. Hlavicí napřed. Jasný? Jasný prasata?"

Načež velitel jenom zavrtí hlavou a vydá zbytku hlídky pokyn k přesunu.

Chudák Bastiano

Sergio? Kdo je Sergio? Já jsem Sergio!

"Jasnéějc to říct nejde." odpovím Alessandře a kleknu si na všechny čtyři.

Tak máš nejvíc stabilitu. Čtyři nohy. To je jak kůň a jak ten pěkně stojí. Pojd, zvedni se na zadní, pojď.

Snažím se narovnat a pomalu se i postavím na nohy.

"Vidíte pane? Jsem úplně v cajčíčečku. Uplně v pohodičce."

Nejsem. Chci umřít. Lehnout si a umřít.

Takovej pěknej kluk! Řekla o sobě Alessandra, která v rámci převleku za muže vypadá asi jako průměrný Bobin de Cross

Když zmíní slovo Francouzi, tak si jako slušný Ital odflusnu třikrát na zem. Fuj Francouzi!!!

"Zmrskat nepotřebuju, pro mě je dost trest, že vypadám takhle," mávnu zeblitou mokrou šerpou okolo na všecky ty rozmazaný blitky, které jsem tu nejdříve nadělala - a upřímně, tyvole, do mě se vleze víc, než bych čekala, je žaludek tak odhadem půlka mýho těla? Se na to musím zeptat Pepeho! A následně rozpatlala, když jsem se hrabala na nohy.
"Jinak jsem tak pěknej kluk..." znovu si odbrknu, ale tentokrát jde jen vzduch bez nádivky.

"My to zvládneme. Hned přijdem, pane."
Abych tomu dodala na důležitosti, tak se vyhrabu vratce na nohy.
"Sergio, dělej ty kokote ožralej, musíme se jít umejt ať nesplašíme smradem hajtry."