Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Příbytek madam Iris Baltazar Iris mlčky naslouchá vyprávění, oči upřené na tebe. Ruce má složené před sebou na stole a kromě občasného mrknutí se vůbec nehýbá. Oproti tomu Puk se láduje už asi třetí sušenkou. Chroupání ustane jen na chvilku, když se napije svého přeslazeného čaje. Hned potom zase pokračuje. „Tak tedy osud. Zajímavé.“ pronese Iris, když domluvíš. Napije se ze svého šálku a pokračuje. „Kolikrát jen jsem už podobný příběh slyšela. A přesto se vždy najde někdo další, kdo se o to chce pokusit. “ Na tváři se jí na okamžik objeví lehký úsměv, který ale stejně rychle zmizí a povzdechne si. „Chvilku zde počkej.“ řekne a následně vstane od stolu. Odejde z kuchyně někam pryč a ty zůstaneš s Pukem sám. Dům je najednou tichý, i když občas to ticho přeruší slabé zavrzání dřeva. Vaše hostitelka se zanedlouho vrátí a v rukou nese malý uzlíček látky, který před tebe položí na stůl. V něm, jak se dozvíš když ho rozbalí, je zabalená křišťálová koule. Není moc velká, spíše taková kapesní připomínající malé sněžítko. Shaku se zdá být spokojený. Není v ní žádná magie a nejedná se ani o žádný podvrh nebo levný šmejd. „Než ti jí ale vezmeš, tak bych byla ráda, kdyby sis mě vyslechl. Nebudu tě přesvědčovat, abys toho nechal. Stejně bys mě neposlechl. Pamatuj si toto. Osud je nevyzpytatelný a nemá rád, když se někdo plete do jeho záležitostí. Buď připravený na to, že můžeš změnit více, než chceš.“ | ||
| |||
| Přístaviště Mahalath Kapitán se podívá tvým směrem a změří si tě od hlavy až k patě. Potom vrátí svou pozornost zpátky k námořníkům přenášejících náklad. „Nejsme rybáři.“ řekne lhostejně a dál se o tebe nezajímá, stejně jako zbytek jeho posádky. Přesto je na něm cosi jiného. Kapitán se nezdá být tak duchem nepřítomný jako ostatní, i když tě už také ignoruje. Tedy až do chvíle, než položíš svou další otázku. Opět se na tebe podívá a tentokrát jeho pohled na tobě zůstane o něco déle než před tím. „Obvykle vozím pasažéry spíše do města, než z něj . . . ale . . nevidím důvod, proč by to nešlo. Už vás život ve městě omrzel? “ Aniž by ti dal nějaký čas zareagovat na jeho otázku, tak hned přejde k tomu podstatnému. „Odplouváme před rozedněním. Čekat se na nikoho nebude. Žádná zavazadla ani zvířata. Pokud budeš dělat problémy, jdeš přes palubu a nezajímá mě, jestli neumíš plavat. Rozumíme si?“ | ||
| |||
| Můrov Karra Krátce poté, co se vrátíš do své humanoidní podoby se vydáš na průzkum. V naději, že nalezneš někoho z těch, o kterém mluvil krkavec, nebo alespoň stopu, která by k někomu z nich mohla směřovat, pátráš po čemkoliv užitečném. Čtvrť, ve které se nacházíš, je ponurá a prázdná. Široko daleko nevidíš živou duši. Všude kolem tebe se tyčí spousta tmavých domů. V některých se svítí, ale není jich moc. I tak ale všechno najednou působí prázdně. Od chvíle cos vše pozorovala ulici z věže, se toho moc nezměnilo, ale ten pocit je úplně jiný než před tím. Několikrát zahlédneš pohyb, nebo mihnutí nějakého stínu. Když se ale ohlédneš, případně následuješ za roh, kde zmizel, tak nic nenajdeš. Nějakou dobu se jen tak potuluješ, než konečně něco upoutá tvou pozornost. Světlo. Přesněji neonový nápis, na kterém stojí Elysium. Dole pod nápisem je vstup do nějakého podniku a vypadá to, že mají otevřeno. U dveří vidíš velkou svalnatou postavu. Přijdeš tedy blíž abys zjistila víc a teprve teď si uvědomíš, že je to gorila. Ale ne ledajaká gorila. Tahle stojí vzpřímeně jako člověk a na sobě má oblek. Jeho tvář je plná jizev a šrámů. Když se dostaneš dostatečně blízko, tak na tebe zaměří svůj pohled. Nic neříká, ani ti nebrání ve vstupu, jenom tě sleduje. | ||
| |||
 | Hodinová věž Baltazar Pozoruji naší hostitelku očekávající slova, která budou buď pro mě kladná, nebo naopak nikoliv. Usměji se a podívám se na Puka. Slyšel jsem o tom, že příliš cukru v těle může vážně uškodit zdraví, ale skřítci to tak zjevně nemají. Možná právě i cukr pro ně slouží jako hlavní palivo pro jejich těla a díky tomu mohou používat svá kouzla. Aplikovat magii pomocí cukru jistě jen tak někdo nezkoušel. "Za panem Alramem jsem zašel, jelikož hledám způsob jak změnit osud. U něj jsem tedy hledal knihy a zápisky, či svazky, které o tom pojednávají. Každopádně vím jednu věc velmi dobře a to, že na takové kouzlo je třeba neskutečné množství přírodní energie. Já se rozhodl pro jede z nejmocnějších zdrojů energie a chci se pokusit spoutat bouři. Navíc se nechci pokusit spoutat obyčejnou bouři a právě na spoutání takové bouře je potřeba specifický předmět, který splňuje určité požadavky. No a když pominu předměty, která spadají spíše do legend a nebo jsou tak vzácné, že se pro ně zabijí po stovkách, tak jako nejlepší možnost jsem určil křišťálovou kouli. No a jelikož jí musím naplnit určitou magií, která nesmí mít sebemenší odchylku, tak nesmí obsahovat žádnou jinou magii. No a tak jsem se dostal dnes k vám." Lehce si upiju z hrnečku. Řekl jsem si, že bude lepší jí říci všechno, jelikož jinak by měla dotazy a mě by se pak nemuselo chtít moc odpovídat a pak by mi ji nechtěla prodat. | ||
| |||
 | Přístavní čtvrť
| ||
| |||
 | Hodinová věž Karra „Snad se ještě někdy setkáme, nechť tě duchové ochraňují!“ zavolám za vzlétajícím krkavcem. Zdá se, že míří zpět na hlídku, a i já bych se měla vydat dál. Rozhlédnu se kolem věže a usoudím, že budu věřit Strážcově o tezi o prakticky neškodných stínech a zkusím se projít po Starém Městě. Přeci jen je pravděpodobnější, že nějakého Dobrodruha najdu na zemi než že by létal po střechách. Zamířím tak k již vyhlídnutému, relativně skrytému, koutu u jednoho z chatrných domků a rychle se proměním zpět. Ahh, to bylo osvěžující se zase jednou proletět. Ještě vyhrabu z příslušné kapsičky sušenou trnku a již ze zvyku ji pomalu žvýkám pro doplnění energie, ačkoli zrovna po přeměně ve vránu to už není nutné. Alespoň něco pozitivního na té hlavě... Každopádně je čas se opět pohnout. Vykouknu zpoza rohu a vyjdu na ulici rozhlížeje se po nějaké ceduli, výrazném kouři, zkrátka čemkoli co by naznačovalo přítomnost nějakého toho lidského shromaždiště– kde je také lepší místo pro hledání dobrodruhů všeho druhu a informovaných lidí než-li tam, kde jich je co největší koncentrace? | ||
| |||
| Přístavní čtvrť Mahalath Thomas do sebe obrátí skleničku s rumem, jako by to byla jen voda. Když se pak začneš ptát, tak jen pokrčí rameny. „Nevím. Po tom co sejmuli ostatní, jsem se snažil vyhýbat veřejným místům a lidem. Ani domů jsem se nevracel, pro případ, že by tam na mě někdo čekal. Ale jestli sledovali byt na Spáleništi nevím. Možné to je.“ Potom si začne postupně prohlížet jednotlivé kusy oblečení, které jsi přinesla. Tváří se lehce zmateně. „No nevím, čekal jsem spíš něco jiného. Kouzlo nebo tak. Myslíš si, že to zabere?“ I tak ale pokračuje dál v prohrabávání věcí a v jejich přikládání k sobě. S tím jak ho pozoruješ, to vypadá, že budeš mít dost času. Venku je mrtvo. Nikde ani noha, což v tuhle dobu není nic moc neobvyklého. V přístavní čtvrti moc lidí nepobývá a ti co tu bydlí, se na ulici moc nezdržují. Výjimkou je ovšem starý přístav. Ten právě v pozdních hodinách celkem ožívá. Dnes tomu není jinak. Když dorazíš na molo, všimneš si tří zakotvených plavidel. Všechno to jsou staré rybářské lodě. Posádky zrovna vykládají jejich náklad, který jsou v devadesáti procentech velké a těžky vypadající bedny. Všechno nosí do nedalekého skladiště, aniž by se zdržovali s čímkoliv jiným. I tebe očividně ignorují. Prošlo kolem tebe už možná deset námořníků a ani jeden o tebe nezavadil ani pohledem. Pohled upřený buď před sebe, nebo na náklad. Na vše dohlíží postava stojící před jednou z lodí. Na sobě má dlouhý černý plášť a čepici. Tvář má zarostlou hustým bílým plnovousem. S bednami nijak nepomáhá místo toho sleduje námořníky, jak pracují. Kromě posádek lodí pak už nikoho jiného nevidíš. | ||
| |||
| Příbytek madam Iris Baltazar Iris se usadí na lavici naproti vám. Elegantně uchopí šálek s čajem a trochu upije. Vzápětí ho položí zpátky na podšálek a přidá si do něj malou lžičku cukru a znovu ochutná. Tentokrát se zdá s jeho chutí už spokojená. „Takže.“ začne nakonec. „K čemu potřebuje mladík jako ty křišťálovou kouli? Jsem si jistá, že pokud hledáš nějaký netradiční dárek pro přítelkyni, tak bys jistě pochodil lépe u Alrama. Ale to by vás za mnou potom neposílal, že?“ Žena se usměje a znovu upije ze svého čaje. Puk váš rozhovor moc nevnímá. Místo toho se soustředí hlavně na sušenky a čaj, do kterého si přidal ještě tři další kostky cukru a jednu jen tak snědl. Zřejmě proto Iris postavila na stůl jednu misku s kostkami cukru a druhou s klasickým sypkým. "Takže?" řekne po chvilce Iris. Její oči tě pozorně sledují. | ||
| |||
| Příbytek madam Iris Baltazar S úsměvem přikývnu opět lehce hlavou a vejdu dovnitř. To, že již neprovozuje obchod vysvětluje proč její dům vypadá tak obyčejně. I když. Uvnitř to určitě bude jistě úplně něco jiného vzhledem k jejímu stylu oblékání. První ucítím vůni bylin. Má oblíbená, tedy hned po vůni čerstvě upečených zázvorových sušenek. Na tu totiž nic nemá. Vnímám jak Shaku souhlasí. Dobrý čaj, zázvorové sušenky a svit sluníčka s pohledem na zeleň. To je pro mě představa ideálně stráveného odpoledne, kterou jsem si už velmi dlouho nedopřál. Prohlédnu si kuchyni, která je vcelku podobná té mojí. Jenom je tu tedy o dost menší nepořádek. Já všude skladuji nějaké sklenice a nádoby plné různých věcí. Kdyby nebylo čerstvého vzduchu a vůně bylin, tak by to tam jistě moc nevonělo vzhledem k všem těm věcem, které tam mám. "Jistě." Povím potěšen, jelikož jsem po svých myšlenkách na čaj opravdu dostal chuť. Vypadá to, že s Pukem se zná už delší dobu, jelikož ví jaký má rád čaj, i když fakt, že tenhle skřítek má rád sladké je snadné si zapamatovat. "Děkuji." Povím po přinesení čaje. "Sháním křišťálovou kouli, do které ještě nebyla vložena žádná magie." Přejdu rovnou k věci. "Pan Alram byl tak laskav, že mi o vás pověděl a tady Puk znal cestu." | ||
| |||
| Přístavní čtvrť
| ||