Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Můrov – Klub Elysium Karra „Samozřejmě a díky.“ mrknu na gorilu a vstoupím do budovy. Nevypadalo, že by byla příliš výřečná, ale získala jsem konečně nějaké konkrétní jméno, tak to alespoň zkusím. Snad mi ten Nakalis bude moci říct, kde bych nějaké Dobrodruhy našla. Můj první tip, že se jedná o hostinec, nakonec nebyl tak špatný, ale zdá se, že jsem skončila v poněkud zářivějším podniku. Vypadá to na ten klub, o kterém vždy pěla druidí mládež místo aby se soustředila na kameny. Nikdy jsem nepochopila, co je na tom místě tak přitahovalo. Rozhlížím se mžouravě zpod krempy starého širáku po nějakém hostinském nebo klubinském, klubovníkovi, klubákovi … Jak se u všech kapradin říká hostinskému v klubu? | ||
| |||
 | Přístaviště
| ||
| |||
 | Příbytek madam Iris Baltazar „Vskutku zajímavé.“ řekne Iris s pobaveným výrazem v obličeji. „Věříš, že je osud pevně stanovený a že ho nelze změnit, přesto se ale právě o to pokoušíš. Pokud mi odpustíš mou upřímnost, tak jsi asi ten nejbláhovější z lidí, o kterých tu mluvíš.“ Usmívá se, ale nezdá se, že by se ti tím chtěla vysmívat. „Nicméně máš pravdu.“ pokračuje už vážně. „ Následky mohou být nepředstavitelné. Zahráváš si s vlastním životem. Pokud to myslíš opravdu vážně, musíš být připraven ho obětovat. A možná ne jen metaforicky.“ Potom křišťálovou kouli zabalí zpátky do látky a balíček přisune blíže k tobě. „Jestli jsi i nadále rozhodnutý to risknout, pak si jí vezmi. Dvě stovky a můžeš si jí hned odnést.“ | ||
| |||
| Přístaviště Mahalath Kapitán zamručí něco nesrozumitelného. Potom se vrátí se zpátky ke své práci a ty se vydáš na cestu zpátky do svého bytu. Obloha je dnešní noc plná mraků, takže nejsou vidět žádné hvězdy ani měsíc. Nic co by ti pomohlo určit čas, ale to není v Sognaru nic neobvyklého. Občas je dokonce těžké rozpoznat, jestli je vůbec den nebo noc. Muž se ale nezmiňoval, že by odplouvali v nějaké blízké době, takže budeš mít určitě pár hodin. Zpátky ve tvém bytě na tebe už čeká převlečený Thomas. Jednoduché kalhoty, šedý kabát, šátek a boty si vybral bez podpatků. Oblečení mu podle všeho padlo, ale nevypadá v něm úplně dobře. Potkat ho někde na ulici, tak bys ho nejspíš považovala za nějakého úchyla. S trochou štěstí, kapucí přes hlavu a šátkem přes pusu by se ale nejspíš za ženskou vydávat mohl. Vezmeš peníze ze své skrýše v kuchyni a potom oba zamíříte do přístavu. Jdete do přístavu stejnou cestou, jakou jsi šla před tím. Thomas tě následuje v těsném závěsu a celou dobu se snaží působit přirozeně. Vypadá to, že se do přístavu dostanete bez potíží, když se na cestě před vámi objeví dvě postavy. Muž a žena. Muž má dlouhé tmavé vlasy, oblek, přes který má oblečený kabát a v ústech cigaretu. Oproti tomu žena má džínové kalhoty, motorkářskou bundu a krátký sestřih. Nevypadá to, že by procházeli. Jenom tam tak stojí a čekají. Potom muž promluví. „ Víme, že jsi to ty, Thomasi. Pojď s námi dobrovolně a mohu ti slíbit, že to bude rychlé. Odpor je zbytečný.“ Thomas zůstane stát na místě jako přimražený. Jednu ruku v kapse svého kabátu a nehýbe se. Zcela zřetelně zaslechneš cvaknutí kohoutku jeho zbraně. | ||
| |||
| Můrov – Klub Elysium Karra Z hrdla gorily se ozve slabé zamručení. „Co já vím? Já tady jenom hlídám. “ Odpoví lhostejně a pokrčí rameny. „Můžeš se zkusit zeptat Nakalise, ten tu každýho zná. Třeba zná i nějaké Dobrodruhy.“ Gorila pak ustoupí o krok stranou, abys měla volný vstup. Před tím než vstoupíš, tak ti ale zahradí vstup svou velkou prackou. „Žádný problémy. Něco šlohneš nebo začneš rvačku a letíš ven. Jasný? Potom už máš vstup volný. Můžeš zkusit své štěstí v klubu, nebo můžeš pokračovat dál v hledání. | ||
| |||
| Můrov Karra Motám se ulicemi ale čtvrť je jako vymetená. Nevidím vůbec nikoho, natož Dobrodruha. Jediné, co naznačuje, že tu nejsem sama, je občasné mihnutí čehosi mezi domy. Možná přízraky, každopádně se mi nepodaří zahlédnout ani je. Už začínám být utahaná marným prohledáváním ulic, když konečně narazím na něco živějšího než oprýskané zdi. Budova se světelným nápisem Elysium by teoreticky mohla splňovat definici shromaždiště, minimálně pro mladé bývaly prý zářící podniky vždy neodolatelné. Ačkoli tento působí opět nezvykleji než cokoli s čím jsem se mimo Sognar dosud setkala. Nakonec usoudím, že to bude určitě něco jako hostinec a popojdu blíž k postavě u vchodu. Již zdálky působila jako řádný hromotluk, ale teď vidím, že to není jen obyčejná ochranka ale doslova gorila. Gorila v obleku a vrána s širákem, to je mi setkání. Sledujeme se navzájem a již tuším, že to asi bude jeden z Divolidí, kříženců, před kterými mne, stejně jako prakticky před vším na co jsem se ptala, kolemjdoucí varovali. Tvář má pokrytou šrámy a zdá se, že má držet nevítané návštěvníky dál od budovy. Mne však zatím neodhání a tak seberu odvahu a znovu se pokusím o komunikaci s místními, kteří se opět tyčí vysoko nad mou drobnou maličkostí. „Karra, těší mě,“ věnuji gorile lehký vraní úsměv a pokračuji, „potřebovala bych mluvit s Dobrodruhy, nevíte zda mám šanci se s nimi zde v Elysiu setkat?“ | ||
| |||
| Přístaviště
| ||
| |||
 | Příbytek madam Iris Baltazar Ano příběhů takových jako je ten můj je mnoho. Přesto oni měli většinou mnohem závažnější důvody. Čím větší změna osudu. Tím větší to chce moc a láska. Ta bude chtít hodně. Opravdu hodně. Tím, že změnil svůj osud pozměním lehce i osudy jiných bytosti. Ty by mněly však skončit vždy stejně. Podívám se uzlíček. Na moment je snad ještě větší ticho, než když odešla a já poslouchal jen jak Puk jí a usrkává svého čaje. "Mnoho jedinců má i za to, že změnit nejde a pouhý pokus jej změnit je vlastně součástí cesty k onomu osudu. Stále myslím na to co by se mohlo stát. Jaké by mohli být následky. Pokud budu úspěšný a budu to mít na dosah. Nevím jestli toho vlastně budu schopen. Udělat něco, co se až tak moc příčí všem zákonům světa." Povzdechnu si a podívám se Iris do očí. "Přesto se hodlám pokusit osud změnit. Buď jej změním, nebo od toho nakonec stejně opustím, jelikož osud je již daný a nejde měnit, i když si bláhově myslíme, že svůj osud si určujeme sami." | ||