Andor.cz - Dračí doupě online

Klub Elysium
Karra

Po vstupu do klubu musím usoudit, že to není tak hrozné, jak legendy vyprávěly. Poměrně klidná hudba a lehké přítmí v kombinaci s vskutku pestrou škálou přítomných, včetně trpaslíků, mi usnadňují splynutí s davem a já se velmi snadno dostanu k baru, aniž bych přitáhla nevítanou pozornost. Osloví mne pohublý starší muž s milým úsměvem. Nabízí ovšem pouze alkohol, i když docela pestrý výběr, a nějaké podivné tentononc a tak doufám, že ho neurazím svou žádostí.
„Nabídku lze jen ocenit, ale bohužel mutant nejsem a ani ten alkohol bych teď neměla..“ omluvně se na něj usměji. „Mohu Vás požádat pouze o čistou vodu a pár informací? Sháním Dobrodruha, ideálně takového, který by mne dokázal bezpečně dostat do Parku a zpět.“

Zpátky ve městě
Baltazar

Iris si od tebe vezme peníze a uloží je do škatulky na kuchyňské lince. Potom se vrátí zpátky ke stolu.
„Nemáš zač.“ řekne a věnuje ti milý úsměv. Potom tě následuje ke dveřím, aby tě mohla vyprovodit ven. Puk jde s vámi. Talíř se sušenkami je prázdný, a nezdá se, že by měl jiný důvod se tu zdržovat.

Ocitneš se zpátky v nočních ulicích Sognaru, kde tě ovane studený vítr. Teplo které panovalo v příbytku madam Iris, je pryč. Puk tě následuje ven, kde se rozloučí s Iris. Ta se ještě naposledy podívá tvým směrem. „Pokud by ses ještě někdy ocitl v situaci, že bys potřeboval pomoc, nestyď se zastavit. Už sice neobchoduji, ale pořád vím něco málo o magii.“ Tím se s tebou Iris rozloučí a ty zůstaneš společně s Pukem na prázdné ulici.
„Domů?“ zeptá se po chvilce Puk a čeká, jestli je vaše dnešní dobrodružství už u konce, nebo jestli se vydáte ještě někam.

Příbytek madam Iris
Baltazar

"To dobře vím." Poví trochu sklesle a upiju opět z čaje.
Moc dobře si to uvědomuji a trápí mě to, stejně jako uklidňuje.

Dívám se na kouli před sebou. Chvíli váhám, ale nakonec vytáhnu dvě stovky, které položím vedle koule na stůl. Je to dost drahé, ale stojí to za to. Nyní zase budu nějakou dobu muset šetřit, ale to nevadí. Času mám spoustu, tedy dokud se můj osud nenaplní a nic nenasvědčuje tomu, že by to tak mělo být.
Opatrně si k sobě přitáhnu balíček s koulí uvnitř.
"Děkuji za čaj." Podívám se na Puka. "A za sušenky." Usměji se na něj.
"Myslím, že je však čas, aby jsem odešel a navrátil vaší domácnosti klid." Usměji se na ženu a lehce jí pokynu hlavou.

Zvednu se a s balíčkem v ruce se vydám pomalu ke dveřím.
"Ty tu budeš chtít zůstat Puku, nebo půjdeš se mnou?" Pootočím se na Puka a čekám jak odpoví.

Přístaviště
Mahalath

Sešleš kouzlo a z tvé ruky vyletí ohnivá koule. Míří přímo na ženu v motorkářské bundě. Přímý zásah a jeden protivník vyřazený z boje.
Nebo to bys alespoň očekávala. Kouzlu vystřelenému z takové blízkosti a bez jakýchkoliv předchozích náznaků by se za běžných okolností nedokázal nikdo vyhnout. Přesto se jí to nějakým způsobem podařilo. Koule proletěla kolem a explodovala na místě, kde před několika okamžiky stála.
„Tohle bude sranda.“ pronese žena s úsměvem a vytáhne nůž.

Mezi tím se v tom všem zmatku dal Thomas na útěk. Běžel směrem k místu, kde kotvily lodě, které ho měly dostat pryč. Bohužel tu stále byl ještě muž. V okamžiku kdys seslala kouzlo, sáhl si do záhybů svého pláště a vytáhl odtamtud pistoli. Bez varování začal střílet po Thomasovi. Tomu se nějakým zázrakem podařilo nebýt zasažen.
„Útěkem nic nevyřešíš.“ zakřičí muž. Thomas palbu opětuje. Je očividné, že podobné věci moc často nedělá. Všechny kulky letí úplně mimo, žádná se k muži nepřiblíží ani na metr, zatím co ty vystřelené mužem létají těsně kolem jeho těla.

Přístaviště
Mahalath

Tvá snaha oklamat pronásledovatele se ukázala jako marná. Muž se nad tím co říkáš ani na okamžik nepozastaví. Jeho tvář je klidná a bez emocí. „Prosím, nedělej z nás pitomce." Muž mluví se stejným klidem, jaký vidíš v jeho tváři. „My víme, že je to Thomas. Ten směšný převlek nás nemůže oklamat. Zopakuji to ještě jednou. Pojď s námi a zaručuji ti, že zemřeš čistě a bezbolestně. V opačném případě tě čeká stejný osud jako tvé přátele. Je to velkorysá nabídka, tak bych jí být tebou přijal.“
V ten moment Thomas vytáhne pistoli a namíří jí přímo na muže. Ten se zdá být úplně v klidu i přes zjevnou hrozbu která je teď před ním.
„Jdi do prdele! “ zakřičí, aniž by se snažil maskovat svůj hlas. „Nic jsem neudělal!“

„Ale jdi. Jsi sprostý vrah a zbabělec k tomu.“ odpoví muž. „Tohle je pouhá spravedlnost."

„Já nikoho nezabil! To všechno udělali oni!“

„Nezáleží na tom kdo. Pomáhal jsi svým kamarádům a ani ses je nepokusil zastavit. Jsi vinný stejně jako oni. Teď se vzdej.“
Muž následně odhodí cigaretu a kývne na ženu, která celou dobu stála mlčky vedle něj. Ta se pomalým krokem vydá směrem k vám.

Klub Elysium
Karra

Když vstoupíš dovnitř, tak tě jako první uvítá hudba. Pravděpodobně Jazz, nebo něco takového. Klub je něco trochu jiného, než se mohlo podle toho zářivého nápisu zdát. Panuje zde lehké přítmí a ve vzduchu se vznáší cigaretový kouř. U stolů posedává celkem zajímavé složení hostů. Jak se zdá, tak mluvící gorila nebude zdaleka to nejpodivnější, co zde potkáš. Kříženci všech možných druhů a tvarů, trpaslíci, podivené zahalené postavy a další. V takovém prostředí ty sama moc vyčnívat nebudeš.

Pomalu tě tvé kroky dovedou až k baru, u kterého zrovna teď sedí jenom pár hostů. Jakmile přijdeš dostatečně blízko, tak si tě všimne barman. Je to starší, hubený muž s tmavými vlasy, které se na několika místech lesknou stříbrnými pramínky. Vousy na tváři má pečlivě udržované.

„Vítám vám v Elysiu. Co si dáte?“ zeptá se tě muž a přátelsky se usměje. „Máme tu celkem širokou nabídku. Pivo, víno, trpasličí pálenku, čistý alkohol, i D – 28X. Ale to bych vám moc nedoporučoval, pokud nejste mutant.“