| |||
Zpátky ve městě Baltazar Poryv studeného větru, který mě ovane, když opustím dům je příjemný. Mám sice rád teplo, ale nyní je mi neznámo proč chlad na kůži příjemnější. Možná to bude kvůli obavám, které mnou cloumají, nebo jsem se přehřál tím čajem. "Děkuji. Moc rád jsem poznal a přeji pěkný zbytek večera." Rozloučím se s Madam Iris, načež zaklapnou dveře a já se spolu s Pukem a Shakuem ocitnu sám na ulici. Shlédnu dolů na Puka a zamyslím se. Dneska myslím bylo už dost dobrodružství a celkem se těším na svou měkkou postel a na svou zítřejší práci. Hlavně, aby jsem nyní v pořádku odnesl kouli a svazky. Už se nemohu dočkat, až se pustím do jejich čtení. "Ano Puku. Už se vrátíme." Vyrazím tedy s Pukem a Shakuem směr k našemu příbytku. Dneska jsem se poznal s dvěma zajímavými jedinci a něco mi říká, že je nevidím naposledy. |
| |||
Klub Elysium Karra Poděkuji, usrknu brčkem vodu a sleduji Runga, kterého mi muž za pultem zavolal. Na Dobrodruha vskutku vypadá, zjizvená tvář a pravá hromotlucká postava. Opět se tak někdo tyčí vysoko nade mnou, jen tentokrát to není gorila a je zjevně ozbrojený, u pasu má teď jen jakousi mačetu, ale předpokládám, že jí to zdaleka nekončí. Milá dáma je příjemná změna.. ale dlouho se nad tím nestihnu pozastavit, neboť Dobrodruh není zrovna výřečný, přelétne mne pohledem a jde rovnou k věci. Kolik platím bych taky ráda věděla.. zas tak často jsem průvodce nepotřebovala, přemýšlím a rozhodnu se pro opatrnou sondu. „Záleží, kolik normálně za takovou cestu Parkem bereš?“ odpovím a čekám, zda na takový výlet mám. |
| |||
Přístaviště Mahalath Kouzlo, které jsi vrhla proti ženě, se minulo účinkem. Nejen, že jsi jí nezasáhla, ale ani se ti jí nepodařilo zpomalit. Bez větších potíží uskočila a pokračovala plnou rychlostí přímo k tobě. Nebýt tvého přemisťovacího kouzla, tak by tě nejspíše zasáhla. Opět jsi unikla její čepeli, ale je jen otázkou, jak dlouho tomu ještě zvládneš unikat. Hned potom jsi přešla do protiútoku. Muž byl zaměstnán Thomasem a žena až do poslední chvíle netušila, že její dýka nezasáhla nic jiného než vzduch. Byla to perfektní příležitost, ale ani ta se nevydařila. Jakoby měl nějaký šestý smysl, ohnal se po tobě muž volnou rukou a chytil tě za zápěstí. Jeho stisk byl nezvykle silný. Dokonce i tvé elfí tělo, které běžně nemá konkurenci, ti nepomohlo. A přitom to byl člověk. Neměl žádné elfí rysy, mutace, dokonce ani neseslal nějaká kouzla, která by vysvětlovala tu sílu. „Hej přestaň zdrhat a bojuj!“ zavolá na tebe žena, když si konečně všimne, kam jsi zmizela. Na nic nečeká a vyrazí zase za tebou. To už se ti ale podaří z mužova sevření vysmeknout. Vystřelí tvým směrem dvě střely, ale žádná nebyla tak přesná, aby ti hrozilo nějaké nebezpečí. Potom svou pozornost zaměří zpátky na Thomase. Tou dobou už od vás byl pěkný kousek, ale to muže nezastavilo. Kulky vyletěla z jeho zbraně a zasáhla Thomase přímo do zad. Následně spadl k zemi a zůstal ležet. Stále se ještě hýbal ale nezvedal se. |
| |||
Přístaviště Nadšeně a s pocitem zadostiučinění se ušklíbnu, když chlápek zmizí v ohni, který jsem po něm vmetla. Sice mé oslavy netrvají dlouho, ale po úspěšném přenosu se opět ušklíbnu, chytnu Thomase za loket a nasměruji ho k lodi. |
| |||
Přístaviště Mahalath Muž pálí po Thomasovi jednu kulku za druhou. Tedy až do chvíle, než po něm hodíš ohnivou kouli. Tentokrát zcela jasně vidíš, že koule zasáhla svůj cíl. Plameny pohltili svůj cíl a muž v nich úplně zmizel. Nemáš ale čas se radovat ze svého vítězství. Žena jde stále po tobě. Podaří se ti přemístit na poslední chvíli, zrovna když se už se její čepel blížila k tobě. Nejen že má žena neuvěřitelně dobré reflexy, ale je také nezvykle rychlá. Na nic nečeká a pustí se hned za vámi. Najednou kolem vás proletí kulka. Nebezpečně blízko ale nikoho netrefí. Podíváš se po jejím zdroji a spatříš střelce. Je jím stejný muž jako před tím. Jeho kabát ještě na několika místech doutná a on sám nese známky lehkých popálenin. Přesto se nezdá, že by se tím znepokojoval. Pouze uhasí kabát a vymění zásobník. „Nevzpomínám si, že by ta banda měla nějaké čaroděje. Ty k nim určitě nepaříš, že? Pověz mi, jak může zloděj dovolit takového bodyguarda? Pochybuji, že by měl tolik peněz.“ Ženu máte v zádech, zatím co muž blokuje druhou stranu. |
| |||
Klub Elysium Karra „Samozřejmě.“ odpoví barman a postaví na bar sklenici s vodou, vedle které po chvilce položí ještě brčko. Když je tohle za vámi, tak se barman zaměří na tvůj druhý požadavek. Ani nad tím nepřemýšlí a hned odpoví. „Ano, pár by se jich tu našlo. Dokonce myslím, že tu zrovna mám někoho, kdo tam chodí docela často.“ Barman se rozhlédne po podniku. Jeho pohled se zastaví u jednoho ze stolů, kde zrovna popíjí skupina mužů. „Hej, Rungo!“ zavolá. Jeden z mužů se podívá vaším směrem. Má delší tmavé vlasy a obličej plný jizev. „Pojď sem, možná bych pro tebe měl práci.“ Hned potom muž vstane. Je ohromný a tělo samý sval. Pomalu dojde až k baru a postaví se vedle tebe. Měří nejméně tak dva metry, ale nezdá se, že by to byl nějaký kříženec nebo nějak upravený. Podle toho co vidíš, bys řekla, že je to obyčejný člověk. „No?“ řekne Rungo a upře svůj pohled na barmana. Na sobě má maskáčové kalhoty a tílko, díky kterému si můžeš dobře prohlédnout jeho tělo, které stejně jako obličej zdobí řada starých zranění a šrámů. U pasu má připnutý nůž. I když by možná vzhledem k jeho velikosti bylo příhodnější to označovat za malý meč. „Tady ta milá dáma hledá někoho, kdo by jí bezpečně dostal do nitra Parku.“ Rungo se s klidným pohledem na tebe podívá a změří si tě od zobáku až dolů. „Kolik platíš?“ zeptá se nakonec. |
| |||
Přístaviště
|
doba vygenerování stránky: 0.11991190910339 sekund