Pryč, Pryč, PRYČ

Kam nás cesty a myšlenky zavedou?

Konečně se dáme do pohybu. Na nic nečekám a vyrazím. Celý můj plán s dramatickou pomstou se otřásl v základech. Sleduji okolí a až bolestně si uvědomuji, že vůbec netuším, co všechno může přijít. Hrozba tu číhá všude… pod zemí, ve vzduchu, …. Existuje vůbec nějaké bezpečí? Měla bych to zjistit! Měla bych se vrátit? Proplížit se. Prosit. Vydírat. Žadonit.
Blbost!
Nevrátím se tam. Ne takhle.

Zamračeným pohledem přejedu ostatní. Ať už se to vezme odkudkoliv, ta hádka byla zbytečná. Jenže někteří z nich mě vytáčí. Tak strašně mě vytáčí!

Mlčím. Nebo se o to alespoň snažím. Rozhodně nemám v plánu promluvit jako první. Občas si bezděky promáčknu místo, kde mě zasáhla kulka – zkouším, jak jsou na tom žebra.

V hlavě projíždím všechny možnosti, které mám. Přehrávám si hádku i večer v hospodě. Znovu a znovu se propadám do nemilosrdného vzteku. Jenže pak je tu boj. Záchrana mého života. Ne, jen jednou. Ty, kteří mě nejvíc vadí mi nejvíc pomohli. Paráda!

Dává se do mě zima. Zuby nedrkotám ale příjemné to není. Nejsem zvyklá. Ruce mám ledové. Srub je díky tomu jako domek z pohádky. Bezpečí… nebo minimálně jeho iluze. Sleduji, jak v něm mizí dva z nás. Vážně doufám, že tam nic nebude. Že se schováme a chvíli se odpočineme.

Konečně můžeme dovnitř! Po tom všem je to splněný sen.

Když Kluzký zmíní čaj, zaváhám. Rychle si rovnám vše, co mi běželo hlavou. Očividně mě stojí dost přemáhání říct:
„Já čaj udělám.“
Moc se nerozhlížím. Nesnesla bych, kdybych teď viděla něčí povýšený výraz. Jen se trochu snažím obrousit hrany. Rozhodně nepodlézám!

Zmizím v kuchyňce.

Netrvá to tak dlouho, vyprávění ještě neskončí, a jsem zpět. I s čajem. Položím ho a usadím se někam poblíž ohně. Sama už mám nalito, pomalu upíjím. Zkřehlými prsty se zahřívám o svůj plechový hrnek.

Srub

Cesta lesem je až nepřirozeně klidná. Téměř žádné zvuky ze zasněženého lesa nejsou slyšet, jakoby spal zimním spánkem. Je to ale takové...nepříjemné ticho před bouří.
Cestu vám tvoří stará dřevorubecká stezka vyježděná lesními stroji, která leží pod vrstvou sněhu.
Můžete jít zhruba dvě nebo tři hodiny když dorazíte ke starému srubu.



Patroláři ho zde objevili, a začali ho používat jako zastávku na trase Pevnost až Dolejší. I když ho ale používala hlavně Patrola, srub byl pořád otevřený a v jeho stěnách si mohl najít své bydlení kdokoliv nebo cokoliv.

Kluzký sundává svou brokovnici kterou si vzal zpět od Gabriely, a staví se ke dveřím srubu.

"Benji pojď za mnou. Já a Benji to prohlédneme, zbytek čekejte venku a hlídejte okolí." pronese a pak na tebe kývne hlavou že je připravený aby si mu otevřel dveře.

Procházíš spodní místnost a malou kuchyňku za stěnou. Krom plynového vařiče zde nenacházíš nic podezřelého. Kluzký mezitím kontroluje horní patro, a za chvilku schází dolů.

"Běž říct ostatním že je to v pořádku, já mezitím rozdělám oheň." prohlásí a pouští se do štípání dříví které leží u krbu. Vždy když Patrola tohle místo opouštěla, nanosila dovnitř nějaké dřevo pro další skupinku a nebo na to, až se budou vracet do Pevnosti.

Spodní patro srubu tvoří velká společenská místnost s krbem. Je zde několik starých židlí, jídelní stůl a dokonce i něco co dříve byla asi pohovka. Nyní je na několika místech zašitá všemožnýma látkama. Na levé straně od dveří se nachází dřevěná zeď a za ní malá kuchyňka s linkou a plynovým vařičem a na pravé straně se nachází schody do druhého patra kde jsou jenom tři matrace na zemi a noční stolky.

odkaz (Praskání v krbu )

Oheň který Kluzký rozdělal se začíná rozhořívat. Netrvá dlouho a místností projede příjemné teplo.
"Čtyřicet pět minut pauza na jídlo, pak vyrážíme ať to do Vřídel stihneme ještě než padne úplná tma." řekne Kluzký a začne se hrabat v batohu.
"Kurva...nemáte někdo čaj? Chtěl jsem uvařit pro všechny na zahřátí ale nechal jsem ho na pokoji..."

Konečně máte chvíli klidu od doby co jste opustili Pevnost. Konečně můžete na chvíli vydechnout. Dřevěné stěny srubu vám dávají aspoň malý pocit bezpečí, a i ten malý kousek může v Příhraničí hodně znamenat.

Kluzký využívá toho že jste v teple a sundává si horní část oblečení. Jeho tělo je pokryto obrovským množství malých tetování. Většina z nich jsou nějaká písmena a u nich různé věci. Takhle od oka jich může být zhruba třicet. I přes tetování je vidět že toho hodně přežil. Lehce vyrýsovaná ale zato tvrdá postava je poseta několika jízvama. Některé jsou jasně po kulkách...ty další od všemožné havěti.
Sedá si na židli, vytahuje si z batohu tetovací jehlu zasazenou do dřevěné rukojeti a černou barvu. Vezme si jí do pravé ruky a na volné místo levého bicepsu si začne tetovat. Po chvilce vidíte písmena M.R a kolem nich se začíná rýsovat krysí zadek s ocasem a nad každým písmenem jedna packa s drápama. Marcus Ranger... až teď to všechno vidíte. Písmena značí jména a ten zbytek jejich smrt. Co se mu musí nechat je to, že na to jak vypadá tak dokonale maluje. Nikdo vlastně neví kdo byl Kluzký před tím než se dostal do Příhraničí, ani jak se sem dostal. Jediné co se o něm vlastně ví je to, že je tady déle jak Benji. Ten si ho pamatuje ještě za dob kdy byl mladík s holou tváří.

Když Kluzký dokončuje své tetování, z ničeho nic se rozpovídá. Jakoby ho to vnitřně tížilo, a on to potřeboval dostat ven.

"Většina lidí mi přezdívá Strážný Anděl Patroly, i když nevím proč. Prý je to požehnání...se mnou je nízká pravděpodobnost že se někomu něco stane....ale já v tom vidím spíše prokletí. Tolik lidí na mě spoléhalo...a tolik lidí jsem zklamal. Viděl jsem umřít už tolik dobrých mužů a žen, že mě to v noci budí ze spánku. Každého z nich si pamatuji, a každého nosím stále sebou. I ty které jsem znal, a zemřeli se mnou na akci která nebyla pod mým vedením. " podívá se na tetování na pravém předloktí. Jsou tam vyobrazená ústa svírající v zubech nůž, nad nimi KOM. a celou pusu svírají vychrtlé ruce s dlouhými prsty. Pousměje se

"Komandos...Prcek který ke své přezdívce přišel v severní zóně. Stopovali jsme v ruinách továrny jakousi bandu která otravovala osadníky. Celej den jsme trčeli venku kde byl čtyřiceti stupňový mráz. Nakonec jsme bandu obklíčili, ale bylo potřeba do budovy vlézt oknem v prvním patře a otevřít pak ostatním. Padlo to na toho nejmenšího. Ten blbec aby mohl rychleji tasit nůž, tak ho stiskl mezi zubama. Pusu otevřel, ale ještě třicet minut potom běhal s nožem v hubě dokud neodmrzl. Od té doby mu už nikdo neřekl jinak. Už se pomalu zapomnělo i jeho pravé jméno." rozesměje se Kluzký a s utlumením smíchu dodá "Stáhl ho vodník když si krátil cestu přes bažiny."

Alex s Benjim si Komandose ještě pamatují, i když Alex jenom krátce. Znáte i historku jak ke své přezdívce přišel. Je to jedna z těch vtipných historek které se v Patrole vyprávějí.

Poté se ale úsměv promění v kamennou tvář a zrak sjede k levému rameni. Jízva od lidského kousnutí je přetetovaná černou barvou a uvnitř zubů se nachází písmena J.F

"Joan Fergussová...Než se dostala do Příhraničí tak byla doktorkou. I tak se ale přidala k Patrole. Prý sloužila na frontě, a Patrola jí to připomínala. To ona byla pravý Anděl Patroly. Nespočtu lidí zachránila život, a zvládla nemožné věci. Dostali ji Plenitelé když jsme se vraceli z akce. Křičela, brečela a prosila aby jí nechali. Nešlo jí už pomoc. Bylo už pozdě. Jeden z nich se jí zakousl do krku. Dostala kulku z milosti. Nezasloužila si takovou hnusnou smrt. Ona ne...a tak jsem si pro její tělo osobně došel. Byla to jistá smrt, ale já měl zatemnělou mysl, nemohl jsem dopustit aby skončila v žaludku těch hnusáků. Vrhl jsem se hned za nimi. Bezcitně jsem zabil každýho zasranýho kanibala který se mi postavil do cesty. Ten poslední mě svalil na zem, a šel mi zubama po krku. Kryl jsem se ale jemu se povedlo prokousat mi bundu a zakousnout se mi do ramene. Vrazil jsem mu nůž do břicha a začal jsem škubat nahoru. Cítil jsem že ho to bolí, a já jsem pokračoval, až jsem toho sráča vykuchal jako rybu. Joan jsem našel ležet s několika kousanci. Má skupina mě už dávno odepsala, byla to sebevražda. O to víc pak byli překvapení když jsem se společně s tělem objevil u hradeb Pevnosti. Fergussovou jsme spálili a uložili mezi další urny."

"V ten den se ve mě něco zlomilo. Řekl jsem si že takhle už ne. A tak jsem začal dělat všechno pro to, aby se mnou na výpravě už nikdo neumřel. Jenže tohle není pohádka. Tohle je Příhraničí, a to nikoho nešetří. Nikdy nezachráníš všechny. Marcus je po dlouhé době první člověk kterého jsem ztratil....a bohužel, nemohu říct že byl poslední." povzdechne si nakonec, potře tetování kořalkou, obleče se a zapálí si cigáro. Nabídne i ostatním. Jsou to balené cigarety. Nějaké s filtrem a nějaké pouze se smotaným papírem namísto něj.

Benji si Fergussovou pamatuje. Nebylo jí moc přes třicet. Brunetka s vlasy po ramena. Milý obličej. Pečovala o tebe když si na své první akci málem umřel. Dala tě zase do kupy. A víš také jaký osud jí potkal, a jak tenkrát Kluzký řádil. To proto tenkrát zmlátil Jeana a skončil v Pracovním Táboře.

Nyní vám Kluzký prozradil malou část svého příběhu. Znovu otevře placatku se kterou si před chvílí polil tetování.
"Tak...na Marcuse, a na ostatní padlý které si Příhraničí vzalo." napije se a pošle placatku dál. Je to nějaká domácí pálenka, silná ale zahřeje.

Kabooooom!

"Ale tak jdi do prdele!"

Zavrčím, když se do nás pustí ještě M14cka. To je prostě nahovno. S tímhle jestli umí střílet, tak nás tady udrží a počká si na to co má přijít. Pokud nám lezou do zad krysy, tak kvůli té všudy přítomné krvi se zase ukážou a pak se děj vůle AKčka. To je jako u blbjech. Jestli já nebo Alex sundal toho jednoho střelce, to nevím a je mi to fuk. Umřel a nestřílí. Za mě ideální situace. Kdyby se za skalpy braly prachy, tak se možná více snažím dívat, ale takhle? Nasrat. Otázka co ten Sudájev. Podle všeho se přesouvá někam k nám, ale to je vlastně dobře. Bude se líp odstřelovat. Teda už teď mě vysírá to množství munice, které jsem tady vystřílel. Pomalu jsme se ani nepohnuli z Pevnosti a já už jsem přišel o půlku zásobníku. Ještě, že jsem udělal větší zásoby díky výhře a tolik mě to nebolí, jenom mě to sere.

"Granát!"

Z myšlenek mě vytrhne kovový váleček, který ten přiblížený bastard hodil směrem k nám. Nijak jsem nepřemýšlel a přiskočil k tomu válečku. Od pohledu to byl jasný granát domácí výroby a tam hrozilo, že bouchne kdykoliv, ale nad tím nelze přemýšlet. Prostě jsem ho vzal a hodil zpátky majiteli. Nesnažil jsem se, nepřemýšlel jsem, prostě jsem ho hodil. Výbuch a krvavá pěna.

"A máš to zmrde!"

Zavýsknu nadšeně a vlastně nevidím, že za mnou se odehrává celkem nepěkný souboj na téma Gabriela, kotníčky, hraboš a Alex. Tenhle boj je strašný chaos a upřímně pokud se odsud co nejdříve nedostaneme, tak tu zařveme úplně všichni. Naštěstí naše vnitřní komando odvedlo svou práci velice dobře. Upřímně jsem litoval každého kdo byl v té budově. Bratan nablízko není někdo s kým si chceš povídat. Trošku mě sere, že nemám čas obrat mrtvé. Je to nejlepší způsob jak si vydělat, ale tak radši budu mít prdel v jednom kuse než pár penízků navíc...

Sólo pro dva staromilce

Je to odporné, co se z lidí může stát za hradbami Pevnosti. Příhraničí vás buď zabije, zmrzačí anebo vás změní ve zrůdu a udělá z vás tak svůj nástroj. Takovým už není pomoci. Smrt je vysvobození. A tak na to musím nahlížet. Protože jinak mě Plenitelé dost děsí. Nahlas bych to samozřejmě nikomu nepřiznala, ale už je to tak.

Betchan zvládne dva a můj kinžál třetího. Otřu čepel do kalhot a zatvářím se u toho dosti nelibě. Hnusná práce. A to je teprve začátek.

Syknu bolestí. "Musíme sebou hnout." popoženu svého společníka, i když to určitě není třeba. Sere se to. A sere se to hodně.

Nebudu plýtvat šípy a nechám Betchana střelce vyřešit. Stejně se do všeho hrne první. Možná je to ten jejich kodex nebo jak se tomu říká. Když vezme, co vezme, tak já seberu náboje do ákáčka a mačetu. Umím s ní zacházet a původně jsem si ji sice nechtěla brát, ale když je teď tady...asi to bude mít nějaký důvod.

Potom se přidáme k ostatním. Vidím, že jsme už o nikoho nepřišli. Jen ta hubatá ženská z družiny je nějaká ohlodaná. No, běhat snad ještě dokáže.

S Freyou po boku

Kývnu uznale na Freyu. O jejich magii jsem slyšel a vlastně až teď ji i viděl.
Zvenku je slyšet palba. Podle zvuku a způsobu palby tam jedou minimálně tři pušky. A možná i pistole.

Pár kroků. Zvažuju, jestli neuklidit čepel a nevzít do ruky kuši. Jestli tam jsou střelci tak už na tři metry je kuše lepší než meč. Ale skřeky nesoucí se barákem nejsou lidské. Silně sice připomínají opilé a zfetované jedince, kteří se potácí ulicí a předstírají zpěv, ale tentokrát to je někdo horší. I když ne o moc.
Přesto uklidím kratší zbraň a vytáhnu meč. A udělám dobře. Sice o bestii vím, ale i tak sebou trhnu, když se na mě vyřítí.
Krátký nápřah co mi prostor dovolí a seknu bestii přímo po krku. Rána je dost silná na to, aby přišla bestie o hlavu.

Dupot na schodech a ženou se další dva. A to je přesně ten rozdíl mez Bratrstvem a zbytkem. Jiné frakce by je vykropily na desítky metrů, ale Bratrstvo se s nimi utká na blízko. Je to něco mezi šílenstvím a víře o nepřemožitelnosti. Třeba bratr Uther si vždy myslel, že je nepřemožitelný a celkem mu to vyšlo. Já si myslím, že jsem cvok a taky mi to zatím vychází. A nebo to je dílo mého úžasného Amuletu.

Kodex mi velí ochránit Freyu a jeden proti dvěma je pořád velice přívětivá situace. Zabiju svého a otočím se na jejího. Ale její, stejně jako můj má už úplně jiné starosti. Vlastně žádné starosti.
Uznale na ni kývnu a hlavou mi proletí naprosto kacířská myšlenky.
Spolupráce Bratrstva a Sester. To by byla nádhera. To by se celá ta ledová svoloč venku mohla jít leda vysrat. Proč jsme vlastně rozhádaný? Musím se jí na to zeptat.

Barák je čistý. Díky ní ho nemusíme prohledávat místnost po místnosti, ale přesto ho zběžně projdeme. Ani ne kvůli nepříteli, jako spíš kvůli věcem, které by se nám mohli hodit. „Krájíme koláč“, kryjeme se navzájem, prostě ukázková spolupráce. V Pevnosti by jsme si šli po krku, tady bok po boku vtrhneme nepřátelům venku do zad. Tam je to rychlé. Nepřítel je plně zaměstnán palbou našich a ze směru odkud jdeme nečeká žádné problémy. A zbývá to lepší. Obrat mrtvoly.

Dívám se na to, co je tu na výběr. Zbraně jako takové mi jsou k ničemu a ty si stejně rozeberou ostatní. Seberu amulet. Nečekám, že by ho Freya se svou magií chtěla. A dynamit. Ten by se mohl hodit. A 1911. Tenhle legendární kousek tu taky nemůže zůstat. Sice nevím, co s ním budu dělat, ale on se někdo najde, kdo si ho rád vezme.

Seriál Náměstíčko a jeho pokračování:

Přátele si drž blízko, nepřátele…


V očích mě ještě štípou slzy, plíce pálí z nedostatku vzduchu. Snažím se vyhrabat na nohy a zaujmout nějaký smysluplný postoj za dodávkou. Sledovat okolí. Hlídat záda ostatním.

Myšlenky však neustále utíkají jinam – k tomu, co se včera stalo v hospodě, k hádce, která proběhla před chvílí. To jsou důvody, proč jsem nakonec zachránila Benjiho a Alexe. Před chvílí jsem to nebyla já. Takhle se chovat nemůžu. Takhle nepřežiju. A o nic jiného tu přeci nejde – jen o přežití…

… a samozřejmě o pomstu. Jenže té se nedočkám, když mě budou všichni nenávidět. Budu muset zkousnout hrdost, sklopit uši a dát vztahy do pořádku. To, proto jsem zachránila ty dva, abych si získala jejich vděk. Možná aby měli výčitky svědomí, pokud nepřežije ta holka od nich. A pak, až přijde vhodná chvíle, mi zaplatí. Alex, Kluzký a dost možná i Benji.

Jenže tohle je sakra špatná chvíle na plánování. Krysy sice hlídat zvládnu ale jinak si vyhlídky na přežití totálně poseru. Zem se propadne a objeví se… monstrum. Lépe to popsat nejde. Jistě – slyšela jsem o něm, ale vědět a vidět jsou dvě rozdílné záležitosti. Prudce naberu vzduch, ale ruka se zbraní zamrzne. Nevystřelím. Nebýt Kluzkého, nejspíš nás ta věc dostane.

Než se vzpamatuji, letí mým směrem brokovnice. Paráda. Jenže tohle není Terminátor, abych používali dvě zbraně najednou. Zastrčím Tokareva… brokovnici už však pořádně nechytím. Objeví se další Hraboš a strhne mě k zemi. Vykřiknu. Nedůstojně a vyděšeně. Teď je mi to však fuk. Znovu se pokusím vytáhnout pistoli. Strach je však příliš silný. Nezvládám to. Rozhodně ne tak, jak bych chtěla. Jsem pomalá a nemotorná. Nebo mi to tak alespoň přijde.

A najednou se objeví Alex. Alex a záplava střel. Instinktivně si schovám hlavu a nahrbím záda. Srdce mám až v krku. Když mě muž popadne, aby mi pomohl se odtáhnout, pevně se ho chytím. V očích teď nemám nenávist – je v nich pravý a nefalšovaný strach. Rychle uhnu pohledem. Takové pocity ukazovat nechci. Postavím se na nohy a drapnu brokovnici. Nějak mi došla slova… pohledu do očí se budu ještě nějakou chvíli vyhýbat. Ostražitě sleduji okolí, připravená vypadnout tak rychle, jak jen to půjde. Jednou rukou zkusím, zda je dodávka otevřená – pokud by se objevil další Krtek, vrhu se do ní.

Stahující se smyčka

Kluzký láká pozornost odstřelovače na sebe, a Katrin má tak možnost si přesně zamířit. Prásk! Její SVT vyšle hromový výstřel. Střela se ale ztrácí kdesi v oblacích. Patrolářka se natolik soustředila na svůj cíl, že si nevšimla krysy která se jí plíží do zad, a v momentu výstřelu jí chytá za nohu a táhne pryč. SVT zůstalo ležet na místě, ale Katrin nehodlá dát svůj život zadarmo. Vytahuje Makarov který vám daroval Dron a vypálí několik ran kryse do hlavy. Obří hlodavec sebou trhne na stranu a s posledními záškuby končetin pomalu umírá. Katrin se doplazí zpátky na své místo, ale od jejího Tokareva jí odradí kulka z Dragunova která se před ní zavrtá do země.

Kluzký toho využije a svým Vintorezem posílá dva výstřely přímo ke střelci. Díky optice nemá problém trefit svůj cíl, a z podkrovního okna se tak řítí dolů bezvládné tělo spolu se zbraní.

Alex a Benji se začínají přestřelovat se dvěma bandity v pravém domě. Do vaší zbraňové debaty se ale připojuje i třetí ze střelců. Kulky vám zasviští nad hlavami, a výstřely vychází ze zbraně M14. Bandité náboji nešetří. Nemusí. Když vás porazí, budou mít nábojů dostatek, a pokud ne...tak už jim to bude jedno.
Společně se vám ale daří odstranit jednoho ze střelců v pravé budově. Tohle AKčko si do vás už dneska nevystřelí...snad. Třetí střelec vás ale znovu donutí se schovat, a těsně před tím si všimnete že muž se Sudajevem za dávky postupuje dopředu blíže k vám a schovává se za roh budovy.
Začíná to pro vás vypadat že tuhle přestřelku přežijete. Dva jsou mrtví, a pravděpodobně jenom dva zbývají. Z téhle myšlenky vás ale rychle vytáhne malá oválná věc, která dopadá přímo před vás dva. Rozhodně se jedná o granát domácí výroby který určitě dokáže být destruktivní. Nevýhoda tohoto granátu je...že nikdy nevíte kdy vybuchne. Jeden z vás (Nechám na vás kdo) ale pohotově reaguje a stíhá granát odhodit.

(Ten který bude házet Granátem ať si hodí desetistěnnou kostkou. Hod granátem, 1-4 Granát vybouchne kousek od tebe a tlaková vlna tě povalí na zem, nic vážného krom vyraženého dechu z dopadu se ti ale nestane, 5-7 Granát vybouchne kus od vás a nic se vám nestane, 8-10 podaří se ti hodit granát zpátky jeho majiteli kterého cupuje na malé kousíčky)

-------------------------------------------------------------------------------

Betchan a Freya vstupují do budovy. Z venku slyšíte zvuky přestřelky a zanedlouho i výbuch granátu. Můžete jenom doufat že se vašim společníkům nic nestalo. Vy teď máte jiný problém. Když se Freya napojila na Kluzkého kompas, odhalila že máte v domě společnost.

Po několika krocích se dají do pohybu. Jakoby cítili čerstvou krev která jim přišla přímo do huby. Myšlenku že se v domě skrývali další střelci zahnal první skřek z horního patra. Během sekundy mu odpovídají další. Tohle nejsou obyčejní lidé...tohle jsou Plenitelé

odkaz (Skřeky Plenitelů)

Svou přezdívku získali díky svému řádění. Tihle znetvoření kanibalové vyplení všechno kam přijdou...do posledního kousku lidského masa. Jejich děsivý skřekot se rozeznívá místnostmi. Ať už se mezi sebou znetvořili jakkoliv, a ač se tomu nedá věřit...pořád to jsou lidé. Pořád vědí co jsou střelné zbraně zač a když na to přijde tak je zvládnou použít, a vědí že venku se jim mají vyhýbat když to jde. Ale když jim někdo přijde až pod nos, ihned toho využijí. Život venku a konzumace lidského masa jim zatemnila mysl. Stali se z nich magoři, blázni bez logického uvažování. Bestie které bezmyšlenkovitě zaútočí na všechno co se hýbe. Všechno živé je pro ně pouhou potravou. Jejich chování tak připomíná spíše divoká zvířata než lidi.
Ten který se nacházel ve spodním patře se z poza rohu vyřítí na Betchana. Je to celkem pořádný pořízek. Jenže díky Freyni magii si o něm moc dobře věděl, a tak si s ním spravil krátký proces dřív než stačil doběhnout. Kdyby si o něm ale nevěděl, tenhle by tě určitě zaskočeného zvládl povalit na zem.





Jekot a vřískot za doprovodu dupání ze schodů se k vám blíží z druhého patra. Do místnosti za pár vteřin doběhnou muž a žena. Na chvíli se zarazí, a pozorují vás. Syčí a smějí se. Betchanovi to připomíná hyeny z našeho světa. Pak muž vydá zvuk podobající se vlčímu vytí, zacvaká zubama, žena si před vašema očima rozřízne koutky rtů a oba dva se rozběhnou proti vám. Žena drží v ruce nůž a muž mačetu. Tihle dva proti vám nemají v přímém střetu žádnou šanci. Oba jste až moc dobře vycvičeni na to aby vás někdo takový sejmul. Ale kdyby jich bylo víc, mohl byl by to problém i pro vás.
Mrtvá těla se kácí k zemi a Freya ucítí pichlavou bolest v hlavě. Na vteřinu zavřeš oči a vidíš že počet střelců se zmenšil o dva (Nebo tři, záleží na výsledku granátu), ale také vidíš že něco velkého se objevilo v zádech vaší skupiny. Není času nazbyt, jestli ten chlápek svým "vytím" přivolal další Plenitele tak tu můžou být každou chvíli. Kompas odhalí pouze blízké nepřátelé, a nikdo neví jak daleko mohou další Plenitelé být. A poslední co teď potřebujete je další společnost.

-----------------------------------------------

Přestřelka pokračuje. Třetí střelec z M14ctkou je nepříjemně otravný a nedává vám moc prostoru. Hefronová vám hlídá záda s domněnkou že se krysy mohou vrátit. Jenže rachot střelby přilákal něco většího. Pár metrů od Gabriely a Kluzkého se z ničeho nic propadla půda, a z ní vylezlo minimálně dvou metrové stvoření.



V Pevnosti se mu říká "Hraboš" a nebo někdy taky "Krtek", mohutná odporná bestie o které nikdo neví jak vznikla. Z povídání ji znají i v Družině. Hraboši mají na svědomí nesčetné množství opravářů a jejich doprovodu právě z řad Družiny, jelikož se nebojí lovit i u hradeb Pevnosti. Jejich styl lovu napovídá jejich jménu. Podhrabou se pod svou oběť, a stáhnou jí do díry.
Kluzký pohotově reaguje, strhává brokovnici z batohu a dvěma výstřely rozšmelcovává bestii hlavu na malé kousky lítajícího masa. Jenže Hraboši neloví sami, vždycky minimálně ve dvou. Kluzký ti vráží do ruky svou brokovnici se slovy "Jestli se ještě nějaká z těch sviní vynoří, ustřel jí hlavu!" pak se ale zase věnuje střelci.

Nechce riskovat další smrt, může tam sice být už poslední střelec, ale taky jich tam může být víc, proto čeká až jim Freya a Betchan vlítnou do boku. Dvě strany se hlídají hůře jak jedna.
Stiskneš brokovnici v dlaních, a během chvilky se malý kousek od tebe objeví další díra. Bestie z ní vyskočí rychlostí blesku a jde ti po nohách....

(Hoď si desetistěnnou kostkou. 2-4, bestie s tebou škubne a ty upustíš zbraň, pokusí se tě odtáhnout do jámy, ale naštěstí si toho všimne někdo ze skupiny, kdo nechám na vás. Pošle do bestie výstřel, ta mizí v jámě ale žije, za chvíli se vynoří před střelcem a ten si bude muset taky házet, s tím že i když hodí 2-4 tak bestii stejně už zabijete. 5-7 Bestie s tebou škubne, ale ty pevně svíráš brokovnici a usmrtíš ji jedním výstřelem přímo do tlamy, 8-10 zastřelíš bestii dřív než stačí cokoliv udělat. Pokud ale hodíš kritickou 1, bestie tě stáhne do díry, chytneš se pouze okraje a jeden člověk tě bude muset chytit a držet zatímco druhý bude muset pokropit bestii aby tě pustila. V tomhle případě také nechám na vás kdo bude dělat co :) )

Pomalu ale jistě se kolem vás začíná utahovat smyčka nepřátel. Zvuky vaší přestřelky musely být slyšet na míle daleko a kdo ví čí pozornost jste na sebe ještě upoutali. Všímáte si že Freya a Betchan vychází z budovy a odstraňují poslední vzdor.

-----------------------------------------------------

Projdete zbytkem budovy a dostáváte se do boku posledního střelce který se krčí za zídkou (Nebo dvěma, záleží na výsledku granátu, druhý se Sudajevem se schovává za rohem na pravé straně skupiny.). Zorné pole máte volné, a tak jak pro luk, tak i pro kuši tahle vzdálenost není žádný problém. Střelci jsou mrtví, ale takový rachot musel být slyšet na míle daleko, a mohl by přilákat další nezvanou pozornost. Musíte rychle vypadnout, ale byla by škoda tady všechny ty věci nechat. V rychlosti popadnete co můžete a mizíte se zbytkem skupiny pryč.

[Platí pouze pro Betchana a Freyu] (Každej můžete vzít dvě věci. Na munici si házíte kostkami kolik jí zůstalo.
Loot: SVD Dragunov s optikou plus munice ( 1k10) , M14 plus munice (2k10), AK 74 s bajonetem plus munice (3k10) ,
[-PPS-43 Sudajev (2k10), Záleží na výsledku granátu, když granát uspěje tak tenhle loot se nepočítá-] , 2x Granáty domácí výroby, Mačeta, sekerka, dlouhý nůž, 2x Pistole Tokarev plus munice (2k10), Pistole Colt 1911 plus munice (2k10) (1k6 magická munice) , Neznámý amulet, Dynamit )

Když se všichni seskupíte, konečně opouštíte ruiny starého města a vcházíte do sněhové pustiny Příhraničí. Zhruba hodinu jdete po zasněžených polích až přicházíte na okraj lesa.

Skave....Krysy!!!

Chytil jsem se za srdce a předstíral zásah. Podle všeho uměla naše milá Družinářka taky kousat a nebýt u toho debil. Třeba nakonec taková kráva nebude, ale to se pozná až po noci venku mimo Pevnost. Samotný pobyt mimo Pevnost pro ty, kteří na to nejsou zvyklí je dost šílený, takže uvidíme jak moc se nám oddělí zrno od plev. Odpovědět jsem už nemohl, protože poslouchám rozkazy a tak se zařadím a dávám pozor na svoje okolí. To, že vidím mihnout se krysy se mi vůbec nelíbí. Vím co je takhle havěť zač a taky vím co dokáží ve velkém počtu. Když se kolem nás začnou rojit, tak z úchytu vytáhnu svojí polní lopatku. Na tenhle druh práce je stejně lepší. Strašně rád bych je spíše odehnal a nevířil tady krev, ale tohle asi není úplně na mě. Rozdával jsem kolem sebe rány lopatkou, ale plochou stranou takže jsem krysy spíše zaháněl. Bohužel krysy byly tak agresivní, že jednu jsem musel vzít hranou a být svědkem, jak se na ní vrhají její kolegyně. Což je pro nás super, protože máme o pár krys méně.

"Do píči starý"

Zavřu v duchu, protože nahlas to není vhodný, když slyším jak krysy dostaly Marcuse, ale já nemám možnost mu nijak pomoci. Jsem od něj prostě daleko a nemám jak zasáhnout. Je mi ho líto, ale na to teď není čas. Musíme postupovat a dostat se odsud. Byl bych rád, kdyby někdo dělal svojí práci a my se hned u Pevnosti nemuseli potýkat s takovými věcmi jako je tohle krysí hnízdo. Garáže byly za námi, ale průser byl ještě před námi. V téhle fázi bych moc rád řekl, že jsem rád, že jsem si koupil nový náramek proti střelám.

"Díky Helmuthe!"

Původně jsem ho nechtěl, ale teď? Teď jsem kurevsky rád, že ho mám. Ležím v krytu a jen kývu hlavou na to co říká Alex. Ti dva jsou jen přebytečné maso, které nás má zaměstnat, ale jak moc velký musíš být debil aby jsi ve třech útočil na takhle velkou skupinu?

"Jo. Jen nás mají prášit a čechrat pro ten Dragunov. Zmrdi."

Kluzký rozkazuje a já automaticky poslouchám. Ovšem tak jako tak, nehodlám moc plýtvat municí. Nám jde o to, aby jsme je zaměstnali než do nich vletí úderná skupina a tak když se vykloním, abych střílel tak jen rána, dvě a zalezu. Rád bych taky řekl, že jsem o těch krysách věděl, ale nevěděl. Takže když se ozvou výstřely, tak se jen otočím a vidím umírající hlodavce a Družinářku se zbraní co kouří. Na to, že dostala do hrudi SVDčkem dobrý. Možná to nebude taková píča. Bude to menší píča. Kývnu a vrátím se ke své práci. Ti hajzlové možná nejsou tak blbí. Ty krysy nás můžou nadehnat a až nás ožerou oni posbírají to hlavní. Munici, zbraně a tak dále. Teď jsem rozhodně za sebe těkal více jak před sebe.