"Jo, to je fakt. Nezaslouží si zreznout. Víc...." komentuju vzhled zachráněné pistole "To záleží co od toho chce... Tahle .45 má vyšší zastavovací efekt a ten její Tokarev zas průbojnost. Provalí zblízka i slabší vestu..." osvětlím Betchanovi rozdíly mezi rážemi. Záleží, co by od toho Gabriela chtěla. Zasměju se jeho upřesňujícímu komentáři. Vypadá to, že rytíř nebude suchar - i když... Když to vezmu kolem a kolem, asi bude ten jejich spolek v jádru podobný Patrole. "Neboj, myslím, že mě by maximálně tak urvala koule." zhodnotím můj a Gabrielin vztah. Pistoli si vezmu, vyhodím zásobník a pokusně natáhnu závěr. Sice ten krám dost drhne, ale nemá vůle, takže to asi nebude nic nezachránitelného. Pistoli hodím do batohu a ve srubu se na to vrhnu až skončím se svým AKM. Aspoň se zabavím.

Když mi Betchan odpoví na dotaz ohledně munice, periferně si všimnu jak zásobníky od Freyi putují k Benjimu. No, co se dá dělat. Stejně jako u Gabriely jsem si její sympatie nepochybně získal včera večer. I když - aspoň co se mě týče, pokud se jedná o věci zajišťující bezpečí všech jako skupiny, měli bychom minimálně spolupracovat. Mít rádi se nemusíme, vycházet spolu též ne, ale pořád jsme něco jako tým co se má ideálně i vrátit zpátky.

Ve srubu pak skočím za Gabrielou s medem do čaje a nestačím se divit. Slova mě tak nepřekvapí i když podvědomě ztuhnu při jejím doteku. Trochu jsem čekal, že mi druhá ruka vrazí mezi žebra šroubovák, nůž nebo něco podobného, ale nestalo se to. Do očí se mi sice nedívá a přirozeně do jejích nevidím i když to může být tím, že je trochu menší. No, na pilu rozhodně tlačit nebudu. "Není za co..." odpovím upřímně se slabým úsměvem, který stejně nemůže vidět. Když pak ke mě napřáhne ruku se svým znovu naplněným hrnečkem, v hlavě sebou málem švihnu. Tohle už je fakt za hranou toho, co jsem čekal. Stáhnu si rukavici a hrneček si vezmu. Sice se naše prsty na okamžik dotknou, ale zase se rychle rozpojí. Obrátím do sebe horký nápoj a cítím, jak mě zevnitř prohřívá. Poté hrneček vrátím zpět majitelce. Že by aspoň příměří když už ne mír? "Díky. Pomohl. Co žebra? Jestli to máš naštípnuté, možná by ti to Freya stáhla..." zeptám se tiše spíš ze zdvořilosti. Přece jen, dostat to Dragunovem i na větší vzdálenost a do vesty je celkem šlupka. Freyu zmiňuju spíš proto, aby si Gabriela nemyslela, že to má být pokračování přestřelky co začala s rytířem a Benjim.

Pak už si na jednom z rozvrzaných stolků kousek od okna rozhodím AKM a jen lehce kartáčkem vyčistím bordel co se tam dostal při přestřelce u garáží. To 1911 už mi zabere víc času protože ho rozhodím opravdu na jednotlivé součástky. I když ty si raději ukládám na mastný hadr ať nepoztrácím pružinky a čepy. Překvapivě dojdu k tomu, že by pistole možná ani nevystřelila a nebo by se bicí kohout po výstřelu nenapnul - napínací pružina má v sobě tolik bordelu, že to prakticky ani není možné. Debatu o mrtvých poslouchám spíš na půl ucha. Nemám tyhle diskuze moc rád, akorát mi připomínají ty, o které jsem přišel já. Když se mě ale Benji zeptá na munici, ani nemusím přemýšlet. Díval jsem se už po přestřelce. "Zásobník a půl." odpovím během skládání pistole zpátky dohromady. Sice nemám vytěrák vyloženě na .45, ale nějak si poradím a nakonec chodí celkem uspokojivě. Na pohled sice nevypadá nic moc, ale to už by chtělo dílnu.

Z přemýšlení mě probere klepnutí sklenice o stůl. "Na příště." potvrdím její slova. "Tohle prý vzal rytíř pro tebe. Měla by šlapat." prohodím k ní, když jí podám vyčištěnou pistoli a zásobník s náboji. Nabídl bych jí i nějakou úpravu, ale zrovna tahle bouchačka toho moc neumožňuje a na hrátky s miřidly tady skrz omezenou munici není prostor.

Srub

Kluzký