Andor.cz - Dračí doupě online

Yo man, I ride like in Red dead!

"No dovolte?" ohradí se mladík.
"Ztratil za stodolou? Já ho na Střele dohnal!"
Mávne rukou k malé venkovní ohradě, kde se pase štíhlá kobyla, podobného tělesného rámce, jakou používají pošťáci.
"Akorát jsem na ni vyskočil bez sedla a no, když jsem ho dohnal, tak jsem moc pak nevěděl, co dělat. Nadběhnout ho nešlo, na to prchal dost rychle, když jsem se pokusil jeho koně chytit za otěže, tak do mě vrazil rukou a shodil mě ze hřbetu. Pak ještě zavolal něco jako "promiň, kámo!" a jel pryč. No pičus. Kámo?"
Zavrtí mladík hlavou na důraz tomu, že je dost nepravděpodobné, že by se zlodějem koní kdy kamarádil.

Pak požmoulá stříbrný v ruce a prohlédne si Bastiana. Ten kluk už viděl hodně koní. A díky tomu ví, že jste dost za vodou, pokud tady máte tři Španěly jednoho Murgese a dalších pět vojenských koní s okolním původem.
"Možná bych vám mohl ukázat, kde jsem ho ztratil," pohodí si mincí v dlani. "Třeba, kdybyste přidal ještě jeden..." zkusí opatrně.

Excelent

Hehe, moje hra opět vyšla na jedničku!

"Víš ženo, nic není pravda a vše je dovoleno, víš!"

***

"Ano, Gasparo. To je přesně to, co chceme vědět. Takže, jednoduché. Honil jsi ho k nějakému rozscestí a nebo jsi ztratil stopu hnedka za hospododu a stačí nám jenom mávnout která to byla cesta?" 

A vytáhnu z kapsy stříbrnák, který lidem pomáhá s pamětí.

O dvacet minut později

Všichni se scházejí na snídani. Jdete jako jedni z posledních, většina lidí je už u stolu a krmí se před cestou. Luca na vás vysmátě mává od stolu. Pepe se sešourá dolů jako poslední. Na stole jsou, ano, vytoužené klobásy a k Alessandřině štěstí kromě uzenin i několik vajec, mléko a sýr. Všichni vypadají odpočatí a spokojení, evidentně spánek celou noc v posteli všem po delší době prospěl. Přiznejme si, na lodi to nebylo nic moc a v Anconě na odpočinek nebyl čas. Marco za něco tiše pojebává Vittoria, ale to je už holt mezi vaší kompanií a nemusí to nikoho zajímat.

*****

Ve stájích, zatímco si chystáte koně, přijde "místní kydač hnoje," vlastním jménem Gasparo. Jedná se o kluka okolo osmnácti. Střední postavy, ničím extra zajímavý. Zamává na vás a jde rovnou k vám, zatímco si chystáte sedla.

"Prý po mně chcete vědět, kudy odjel ten hajzl, který ukradl koně a zdrhnul," začne hned k věci.

Klobása is fren
Shrimps is bugs
Alessandra will be back with more disturbing facts soon

"Ah, nojo, někdy zapomínám, že už ti vlastně nechybí půlka xichtu, cizinče," ušklíbnu se vesele.

"Já ale nemyslel k jídlu," přestanu se zapínat a střelím pohledem k jeho ruce.
"No však já taky ne, " zvednu k němu zpátky pohled a zašklebím se.
To jsem já, Alessandra, blbý vtipy jsou hra pro dva!

Nechám košili polozapnutou, tak jak je a mimochodem ho položím na záda na postel.
"Ale jenom chvilku!" uculím se.
Proto jsi mě budil!
"A doufej, že nám tady zas někdo nevleze, protože se nikdo opětně neobtěžuje zamknout!"

Frens dont do dis to frens

"Já nejsem zrůda!" řekne Alessandře a schovám si půl obličeje jednou rukou, aby mě poznala. "To jsem já, Bastiano!"

Já, Bastiáno, veliký vtipálek!

Vstanu z postele a i přes rozvernou náladu, se na Alessandru zadívám vážným pohledem.

"Já ale nemyslel k jídlu," a chytnu jí ruce, zapínající košili.

"Jistě i tak máme určitě chvilku, než začnou vylejzat z postelí."

GM FREN

Bože, už jsou tady! doširoka otevřu oči a vystřelím na posteli do sedu. Než se rozhlídnu a uvědomím si, kde jsem a hlavně kdy. "Eh, dobré ráno, ty lidmi třesoucí zrůdo," odtuším a začnu si sedat na paty. No, je tu možná v jednom rohu po včerejšku trochu vytopeno.
Hehe he.

Zatímco nadšeně mluví o tom, jaké nás dnes, zítra a určitě ještě pár dní po tom čeká velké dobrodružství, rozčesávám si a svazuju vlasy do copu.

"To je několik dní cesty, i když pojedeme velmi kvapem. A bohužel, lepší variantu asi nemáme."
No, to si skoro říká o ze sedla pěkně odřenou prdel. Mohli bychom se vsadit, kdo bude mít opruzelej zadek jako první! Sakra, dlouhé cestování takhle není žádný med. A to já jezdím na koni často a ráda.

"Máš chuť na ranní klobásu?"
"Snad to teď v kontextu nevyzní úplně blbě," začnu se mezitím oblíkat. "Ale já nejsem takový milovník doslova každý klobásy, co kde vidím, jako někdo jinej, kdo je tu teď se mnou v místnosti," pak se na něj s úšklebkem otočím zatímco si zapínám knoflíčky na košili. "Ale zeptej se na to třeba Lucy, určitě dostaneš uspokojivou odpověď. Ohledně klobás a tak."
Fiorelly se neptej, ta o klobasách nic neví. Hehehe.

GM FREN

"Ranní ptáče, dál doskáče!" řeknu Alessandře a začnu ji budit mírným třesením rameny. "Musíme vstávat a jít ostatním příkladem, víš jak. A navíc, máme toho dneska hodně před sebou. Další cestu. Další snídani. A kdo ví, možná další nové tváře. Od oka je to do Florencie tak 200 kilometrů. To je několik dní cesty, i když pojedeme velmi kvapem. A bohužel, lepší variantu asi nemáme."

Teda, kromě toho, se na to vybodnout, což není úplně řešení. A škoda, že tam nejde ani doplout na lodi. Ale na to má bohužel Florencie moc blbou polohu. Ani si prostě odsud nemůže nijak najet do toho Milána.

Nahodím svůj vtipný ranní přízvuk.

"Máš chuť na ranní klobásu?"

Tak to posunem, protože jsme Assassini a ne nějací... Lovci čarodějnic. Elegiggle.

++++ Animus glitching. Missing data. +++++

A̶̡͆́͒́̒̽̂̍̆͠͠n̶̘͇͔͖̤͐͌́͛̌̀͒̓̈́̚͝͠͝ͅǐ̶͓̐m̶͙̺̙̹̬̺̩̩͙̂ͅú̴̢̡̫̗̰͕̻̳̜͙̮̖͑̑s̴̲̩̼͉̣͌͌̑̒̌̅͋͑͊̃ ̴̢̭̤̲̘̙̣̤̣̭̲̉̇̍̐̇̿͋͋̕̚̚G̸̛̒́̔͒̚͝͝ͅl̸͚̈́͋̀͛̀̿̃͜į̸̧̦̜͖̞̣̙̖̣̣͚͊͋͐͆̉̋̊̀̉̊̌ͅt̴̯̬̥͌c̵̢̯̖͈̀͋̐̈̈́̂̔̎̌̈́̒̓̄̕h̶̨̦̀͐͑̆̿͋̕̕̕
̸̨̢̧̛̪̫͙̜̼̫͈̑͑̋͒̃̈́̒͂̊͐̚̚͠P̶̡̧̛͍͙̖̺̖͓̯̰̦̪̊͂͆̕͜l̷̟̮̲̪͖̓̉̾̌̑̄̉̃͝ͅḙ̷̭̑̀͘͜ã̷̡̮̥͙͈̙̮̝̠̜̤͇̫̣̅̓̑s̴̡̧͇̯̟̠͓̳̼͇͗́̾͗̕ę̶̘̉̈́̆̾̉͝ ̸̡̛̳̤̲̘̬̯͆̉͛ş̸̡̛̳͈͚͓̗͔̻͉͍̒̒̆̿͒͛͒͒̀͛̕͠͠͠t̵̛̟̳̮͍͕̝͔͖͍͍̪̯̘͆̈̋͛̂̔̎̆͋̎̀̇̈͘͜a̸͕͉̫̗͊̽͐̄̈͒ñ̴̹̬͕͚̥̏̈̌̉̓͌̋̈́̎́͑͘͝ḋ̶̡̤̪̘̹̹̙̺̼̥͈̞̥̝͓͌̂͗̑̑̅̐̕͠͠ ̸̤̮̪̒̿͆̇̊b̶̧͍̰͙̟̦̣̯͍̗̱̓̑̽̄̓̀͐̇̈́͗͜ỳ̴̳̬̟̝̙̟͖̩̆̅̈́͋͑̍̔͘͘͝
̷̬͈̦͈̗͖̬̳͇͕͍̣̲̼̔͋̅̀̂̈́̀͐̂̀͒͘̚͘͜S̷̡̧̬̘͎͕̠̮̪̺̻̹̯̮̾̐̚t̵̨͙̮͑̽̍͊̄̓̇̇͝a̸͑͝͠ͅy̶̨͎͍̲̗̘̖̏̓́́͋̕͠͝͝ ̴̤̙̫̬̱̝̞͙͓͕͒̄̈́̈́̀̑̈́͋͜c̶̡̛͓͓͐̋̀̈́̆́̈́͊͘̕a̶̧̟̗̤̳͓̋l̴̦̲͕̮̪̎̒͜m̵̨̨͍̥̼̲͕̮͚̘̮̣͖̻̑̀̈͆͛̐̇͜͝
̵̧̛̫̬́̆̀̆͗Ẻ̷̢̡͇̜̟̰̝̻̜̘̳̻̬̗̹̏͊͌̓͆̋̊v̵̫̝̖͚́̒̉̈̀͗̊͛́̽͂̑̚͝͝e̶̪̪͓͂̋̓̅̈́̈́͛̑͌̿́͂̕͝r̶̡̡̡̢̨̗̩̻̻̰̜̺̜͈͈̈́̾̄͑̀̚y̵̛̪̓̈́̾̈́̓̋̐̑̽̄̑̉̕͝t̶̡͋̋͒̓͘̚ḫ̴̢̨̘̣̮͉̼̥̤̀̾̀͂͊̑̽̒̔̏͠ǐ̸̡͇̯̗̦͕͚̖̜̤͉̺̺̠̈͒͊͌̋̉͑͌̀̕ͅn̸̡͚͑̒̈́̾̇̀͐͐̕̚͝ģ̴̬̻͙̤̳̺͋̄͂́̈́ ̷̖̯̞̮̥͇͍̬̺̈́͆͐̈̂͑̈͒̓̈͊͘͠ì̷̮̤̯̦̳̍͂̅̀̋͂͒͐̓͘͜͝s̸̡̫͖͕̜̩̟̝̮̬̯̫͗͊̎ ̴̛̣̎͆̈́̐͊̂͑̀̐͘͘̚͝u̸͈̞͉̲̱͖̮͊̾̌̌̉͊̃̿͘̕n̵͖̦͇̝͕̽́̓́̏̇̔͘͝͠͠ḓ̴͍͙̮͎̗̖̘͙̈́́͆̓̓̄̂̆͘͝ę̶̟͕̠̝̼̹͕̯̞͍̝͗̽̇̀ṟ̸͖̟̦͔̣̩́͐͂̇̀̎͂̆̒ ̶̢͎̣͖̙͈͓̱͑͒̌̚͝ḉ̷̻͔͎̼̼͙̩̳̆̋͝ỏ̸̧̧̢̢̲͖̭̖̮̖̦͈͕͆̾́̉͒̾n̶̡̥̦̞̙͖̈̎̑̉̍̅͗̾͋͜͝t̷͍̮̘͙̘̥̽̈́̃͑̽͑̔̾̾͠r̷̨̘̤̯͚̊̄̈̿̆͐o̷̰̼͍̠̫̪̹͕͙̩͕̣͋̌̏̆̃́͊͝l̴̺̙̘̰̃̽̅͑̏͌͌̍̈̎̈́͗̽͝
̸̪̯̖̥͌͐͗̌̽͌̈̈̇̌̚̕͜M̶̛̖̼̰͉̗̙̥̃̓̔͐̀̈͑̄̂i̵͙̲̻̿̈́̇̊̎̄͐̏̏̃͗̕̕͠ṡ̸͇̻͎̈́́͒͌̀̚s̵̢̨̧̜͕͖̹̏͜i̴̪̘͍̿̉͐͆̏̑͒͠n̶͎̉́̇͒̚g̶̛̛̰̤͈͇͊̐́́̏͋̈͠ ̷̖̱̤̺̺̜̳́̆D̶̡̢̛̜͔͉̰̙̰̬͔̜̬̲͐̉́̋̎̋̒N̸̦͇̯͐̿͋̿̀̈́͝͝Á̸̧̢̧͇͇̫͕̣̤̮͚̘̯̍̉͘͝ ̸̩̫̫̽͗͌̀͛̓̔͊d̸̛̗̤̤͇͋̏̊̅͋̊̊́͑̎͋̓̈̅ȁ̸̢̼̲̹̳͇̙̮͕̲͚͖̇̂̃͜͠ţ̸̖̜̞̜̲͉̫̊̏̀̒͑͘͜͝a̸̭̤̞͎͎͈̹͉͔̎̏̎͛̊̌̾̀͆̈́̕͜͠͝͝

"Maestro? Jsem chtěl jenom říct že to, jak jsme dneska v lese - AAAAAA!"
"Aaaaaaa!"
"Kurva, co tu děláš?"
"Tak jak mám vědět že tady budete-BOŽE!"

C̴͎͔̘̭̹̗͎̱͋̾̀͐ò̵̹̜̮̲̩͈̫͍͎̩̘̫̖̻̺͑͌̑̊̀̏͗n̸̢̠̙̘̹̹̼̬̪̥̞̗̜͔̟̎ǹ̸̛̰̠͕͂̔̒̀͋͊͘͝e̵͓͔̻̳͎̰̖̦̫͐̾c̸̛̫̘͙̻͕̹̤̪̪̭̐͒̈́́́͊̕̚͠t̷͉͒̀̆̊͋̓̂͆͂̃͘i̵̺͉̞̥̺̘̯͙̙̟͔̯͊́̈́̽̎ô̴̢͙͕̦͈͓̻̰̬͍̝͓͎̄͆͋́̓̓͌̿͝͝n̴͕͉͋̍̆̔́́͝ ̵̨̧̛̫͍͓̙̜̰̹̩̜̻̻͆͌̆͌̈̚̕͝͝ư̶̡̢̮͕̟̹͚̺̣̮͔̘̫̎̓̆̌͝n̷̡̘̣̣͍̲͈̟̤̓̇͂̐̈́s̷̛̟̗̰̒̐̄̒̊̈́̓́͋̅̋̓̐̏t̸̢̎̇̌̆̾̍̃̏̉̍̌ą̷̡͈̣͈̟̤̲̬̈̄̎̓͐̓͗̽̋̋̔b̵̨̛̬̻̭̭̰̱̞̱̲̠̜͌̑̎̓̑̄̉̈́̕͝ͅͅl̴̢̛̩͍̤̉͋͒ȩ̵̺̺̭̣͎͖̳̩̈́̓͗̽̄͋͝

"A ven!"
"JEŽÍŠI, už jdu! To jsou ty kozy o kterých furt básníš? By je člověk z vyprávění čekal vět-"
"VY-PAD-NI-LU-CO!"

D̸̢̫̺͚͇͎̰͘ͅè̸̹̼̖̙̹̈́͛͒́̉̏͋̔́͘͝s̵̢͍̳̩̩̭̀̑̑͂̌̏̊͠ÿ̷̰̪́̓̃n̴̛͍̬͉͍͂̌̆͛̈́̿̐̓̃͝͝c̷̭̩̖͉̀͆̄͊̇̉̒̀h̸̬̜͔̠̫͍̠̱̮̞̓̓͛̂͊̃̀̊̎̕̚͜͜r̵̡̖̰̦̜̣̰̙̔̍͒̒̋̕ö̴̥̘̣́̔̏͌̕͝ͅn̶̨̻͍̣̘̤̞̰̭͙͋́̒̆͆̈̑̅͑̔̑́͜͜͝͝i̶̯̪̟̤͎̼̱̞̫̳͔̅́͐̑̓͛͋̀̅̚z̵̟͈̱̞̲̓͊̐̋̉̀̈̒̐̈̊̇̚͝͝a̴̛͙͖̖̤̾́̌̏̅̈́̅̿̀̓̐̈́̚ẗ̴̛̙̥̦̞̥́̉̽́̌͗̌̐̀̇̏͌i̵̯̞̬̗͈̰͒͂̓̏̑͂͛̃͌͜͝o̷͓̖͓̲͛ͅn̵̛̙̻͊͊̎͒ ̴͍̬̟̉͂̅̉͊͘͘ẗ̸͕͔́̒̂́̇̅̾͋͗͌̔̕h̴̨͎̘͕͕̙͚̜̭͓̖̘͕͓̄̓̎̇̈́̇͐͆́̈ȓ̴̡̩̣͚̼̜̪̖̲̭̭͛̽̈̇͝͝e̴̗͖̯̅̒̀̂̐̋͛̽̓̊̊͆̌ą̸̰͔̱̲̘̱͙͎͖̤̬̜̺̍̀̊t̶̢̜̙̲̳̩͖͍̻͚̑̋̑̂̐̄̄̿̋̉͌̕͠͠
++++ please, calm down,, user A ++++
++++ Heartbeat stabilizing. ++++
++++ Project Venice resuming ++++
.... 
.... 
.... 
.... 
.... 

... Memory defragmentation complete.
Please confirm to continue in Animus.

Mejdlo, no!

"Však Ancona ani žádné bratrstvo nemá," natáhnu ruku přes jeho rameno, aby viděl jak s ní mávám v gestu, které by se dalo přeložit jako "pfff, nuly!" Páč to jsou trapáci, žejo.
"Pak to tam nemaj mít prolezlý Templáři jak svrabem, no žejo."
Nechám ruku spadnout přes jeho rameno a položím mu dlaň na hrudník. Tak jasně že jsem byla někdy cizí. Když jsme byli děcka. A stejně tak mi trvalo, než jsem se skamarádila. Je to už mnohem lepší, od té doby, co, já nevím, mluvím s lidma a tak. No.

"I mýdlo mi daruješ!"
"To taky řekl nějaký slavný filozof? Nebo císař? Že míra přátelství se dá měřit s kostkách darovaných mýdel?"
Píči, znělo to dost vtipnějc, než jsem to řekla reálně nahlas. Trapný! No co už. Načase bejt dotěrně přítulná, abychom na to rychle zapomněli.

Better be right then left!

"Tak i ta samotná voda je fluidní, že jo!" řeknu Alessandře.

"Tak nikdy nevíš, jak to dopadne. Pamatuju si, že si se sama netvářila, že už je to dlouho a že marníme trošku čas, tím že tam jedem. A nebuď zlá na Janovany. Ty narozdíl od Ancony měli alespoň tu slušnost být na druhé straně a neobtěžovat nás v našem vlastním moři. To jsou alespoň slušní sousedi. Jinde."

Možná bysme teda měli i méně sousedů, kdybysme tolik neexpandovali, ale tak není náš problém, že lidi nechápou, že se s námi musí kamarádit!

"Heh, nikdy neříkej nikdy. Já neplánoval po cestě verbovat reálně nikoho. A jak jsme dopadli. Ale každý člověk, kterého poprvé potkáš je cizí. I tys byla kdysi cizí a kde jsme teď! I mýdlo mi daruješ!"