Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Klub Elysium Muž se zamyslí, ale nakonec mám štěstí – pokoje jsou. Z mé dlaně si vezme tři mince, což je adekvátní obnos a já mohu zbytek spokojeně ukrýt zpět do brašny. „Děkuji“ usměji se na něj a převezmu klíč od pokoje. Dle instrukcí vystoupám po schodech, místy nadzvedávajíc lem hnědého pláště. Chodba jež se přede mnou táhne není žádnou promenádou, spíše naopak, ovšem nesmrdí a se svou drobnou postavou nemám problém se dostat až ke svému pokoji. Ten je téměř na konci chodby, někde za ním se tedy nachází i zmiňovaná koupelna. Nahlédnu dovnitř a jsem příjemně překvapena stolkem s židlí. Okno trochu zklame výhledem na nevábnou uličku, ale v noci stejně nemám v plánu zírat z okna do tmy města. Nechám ho tedy zavřené a vyrazím do koupelny. Když už mám v pokoji stůl i s židlí, tak toho využiji pro přípravy pár šikovných kamínků. Přeci jen, pokud jdu zítra za nějakou bandou bláznů, jak mi je Rungo víceméně popsal, pak se budou pravděpodobně hodit. Po nezbytné hygieně setrvám u umyvadla a vylovím hrst oblázků, těch šest kamínků pečlivě opláchnu a osuším pláštěm. Vše je připraveno a mohu se vrátit zpět do pokoje. Pečlivě za sebou zamknu dveře, aby mne nikdo nevyrušil, a usednu na židli, která i pode mnou lehce zaskřípe. Kamínky rozložím do půlkruhu na stůl. Přejedu nad nimi rukou a do každého vložím trochu té zemité, všudypřítomné energie. Takt probuzené je po jednom beru do dlaně a drápům podobnými prsty vyrývám runy. Oheň, skví se na prvním kameni, stisknu ho v dlani a runa se rozzáří; „Mirobad ain'rene“, zašeptám pozdrav oblázku a jeho přirozený jas se zatetelí. Jemně ho posadím zpět na stůl a uchopím další. Vzduch - Anemsis, Voda [/i]- Laila, Země - Barrom, Zvuk – Skling, země.. klesne mi hlava a já na vteřinku usnu. Pomrkávám a smutně hledím na kamínek v dlani. „Zdá se, že mne dnešní poletování přeci jen vyčerpalo.“ omluvně vysvětlím a konejšívě pohladím nedokončený oblázek. Tento poslední, nepojmenovaný, vsunu do jedné z mnoha vnitřních kapes dlouhého pláště. Všechny ostatní hotové kamínky s čerstvými, středně silnými, runami uložím do váčku k Lesklivci a Archibaldovi a vložím ho i s nimi zpět do brašny. Tu strčím pod polštář a na svůj staronový podhlavník spokojeně ulehnu. Zabalená do pláště, využívajíc deku pouze jako vylepšené prostěradlo se cítím o něco blíže známému stylu života. Širák zůstal opuštěný na židli a já, již značně klimbající, se rychle propadnu do říše snů. | ||
| |||
 | Doma Melitta
| ||
| |||
 | Doma -> Další den Baltazar Podivné sny a únava. Hádám, že mě večer navštívila noční můra, což je, ale divné, jelikož Shaku by se měl, tedy pokud by se mu chtělo. O někoho takové postar. "Dělo se dneska večer něco? Přijdu si hodně bez energie, takže buď nekvalitní spánek, noční můra, nebo jsi večer zase byl za tou kočkou odnaproti. Je ti jasné, že jestli se jí narodí koťata, tak nám je ta bába hodí na krk? Já se o ně starat nebudu a je jedno, jak moc jsou roztomilá. I když hádám, že ty je budeš chtít prostě sníst co?" Radši na to ani nemyslím. Shaku sice vypadá jako normální kocour, ale pořád je to démon a jeho démonická stránka se nikdy nezmenšila. Já si jí jenom přestal tolik uvědomovat. "No, dneska přijde do kadeřnictví víla. Ne, že vylezeš a budeš jí chtít sníst. Jestli se o to pokusíš, tak měsíc budeš bez sušenek. Je ti to jasné?" Promluvím tentokrát normálně na mého démonického společníka. I přesto, že sdílí mojí obsesi po sušenkách, tak stále mám obavy, že víla pro něj bude přeci jen velmi lákavé sousto. Zvednu se a dojdu k jedné z poliček, kde se nachází lahvička od parfému, který nějaká ženská vyhodila. Já jsem jí naplnil směsí louhovaných okvětních lístků a trochou jablečného octa. Mělo by to zamaskovat pach démona, který je sice velmi slabí, jak mi již potvrdil Puk, ale víly jsou přeci jen hodně vnímavé. Udělám tedy mě a Shakuovy rychlou snídani. Já mám dvoje vajíčka s kusem chleba a Shaku dostane rybu. Chvíli sice bude smrdět rybinou, ale jakmile se stane stínem, tak spolu s tím zmizí i onen zápach. "Hurá do práce." Povím, když jsme po snídani. | ||
| |||
 | Doma Mahalath (Mellita ) „To jsou kecy! „ Odsekne Mellita. „Podvedla jsi mě a moc dobře to víš!“ Je naštvaná. A popravdě není se ani čemu divit, po tom co se jí stalo. Není to ale typický hněv, jako když někdo nechá své emoce volně vyvěrat, tenhle je více kontrolovaný. Trochu jiné než jak si Mellitu pamatuješ. „A to jestli ti vrátím kontrolu, si ještě rozmyslím.“ Dodá s posměšným úšklebkem na tváři. Jak jí sleduješ skrze její oči, tak vidíš, že vypadá celkem sebevědomě. Nezdá se, že by se bála. „Navíc pokud je tu někdo k hovnu, tak jsi to ty. Takhle se zřídit jedním kouzlem. Čekala bych od velkohubého démona víc. Najít tě tam někdo, tak už si spolu nepovídáme. Mimochodem nemáš zač. “ Jak Mellitu posloucháš, můžeš si všimnou drobných detailů, které nesedí k Mellitě kterou znáš. Rozhodně nepůsobí jako milá a přátelská holka jako před lety. Po chvilce se začne rozhlížet po tvém bytě a přehrabovat se v tom bordelu, který se tu všude kolem povaluje. Sem tam vezme něco do rukou, prohlédne si to, aby to mohla vzápětí hodit někam za sebe. Nejspíš něco hledá, ale i když jsi v jejím těle, tak nedokážeš vyhrabat co. | ||
| |||
| Klub Elysium Karra Barman ti věnuje krátký pohled. Chvilku zdá se přemýšlí, jestli něco takového mají. Se svojí odpovědí si dá chvilku na čas. „No, nejsme žádný Ritz, ale pár volných pokojů by se tu našlo. Nic speciálního to není, ale na přespání více než dostačující. Akorát se snídaní ani pokojovou službou nepočítejte.“ Když vytáhneš peníze tak se barman nakloní více nad bar, aby si mohl prohlédnout, co nabízíš. Chvilku si tvůj obnos prohlíží a potom si vezmi tři mince, které uschová ve váčku, pověšeném u opasku. V další chvíli sáhne pod pult, odkud vytáhne starý klíč s visačkou. Na ní je číslice 4. „Tady po schodech nahoru a doprava. Dveře se stejným číslem, jako je na klíči. Koupelna je na úplném konci chodby. Za klidný spánek neručím.“ S těmito slovy se vrátí zpátky ke své práci. Schody, které ti ukázal, se nacházejí kousek za barem. Když vystoupáš nahoru, dostaneš se do dalšího patra. Zde také schody končí a nikam už nepokračují. Chodba je úzká a řečeno velmi, velmi slušně, tak celkem udržovaná. Svá nejlepší léta má už dávno za sebou, ale odpadky ani mrtvé krysy tu nikde neleží. Tvůj pokoj se nachází téměř na konci chodby. Není nijak velký. Už ve chvíli kdy nakoukneš dveřmi dovnitř, ho vidíš celý v jeho "kráse". Je tu jedna postel, stolek s židlí a skříňka. Také tu máš jedno okno, to ale vede do zadní uličky, takže máš akorát výhled na zeď a odpadky. | ||
| |||
| Klub Elysium O katakombách slyším prvně, ale v tuto chvíli mne více zajímá ona banda, o které Dobrodruh mluví, tak se ho rozhodnu netrápit dalšími dotazy. „Dobře, děkuji za pomoc,“ usměji se na Runga, který ze mne vypadá dost zdeptaně, trochu lituji, že si nemohu dovolit jít s ním, ale co nadělám.. Poté co se odebere zpět ke svému stolu, dopíjím vodu a přemýšlím..Rungo sice zmiňoval, že najdu příslušná individua u Mastné čtvrti bez ohledu na denní dobu, ovšem s tím jak se tu (ne)vyznám je pravděpodobnější, že je najdu ve dne. Snad tento podnik funguje jako hostinec i ve více smyslech než jen podávání nápojů a jako shromaždiště pro bytosti všeho druhu.. Zaměřím se tedy opět na muže za pultem s novou žádostí. „Prosím vás, je možné tu přespat? A pokud ano, bude tohle stačit?“ Vylovím z kapsičky hluboko v brašně hrst mincí a nabídnu mu ji, jejich hodnota bude v řádu desítek, přesná čísla je pro mne stále trochu zdlouhavé zjišťovat, když musím přemýšlet za kolik která mince platí.. Dosud jsem si přespání vždy ještě dovolit mohla, tak snad tu nemají všichni ceny jako za Rungovy služby. | ||
| |||
| Přístaviště -> Doma?!? "Léčení" začalo. Cítila jsem, jak mě ubývá sil a jemu naopak přibývá. Sledovala jsem, jak přestal krvácet, jak se rána pomalu zacelovala a on se pomalu začal probírat. Když promluvil, ulevilo se mi. Ovšem neměla jsem sílu mu odpovědět, natož poslouchat co říká dál. Jeho hlas se pomalu vytrácel a já stále více a více slábla. Nakonec se stalo to, co jsem doufala, že se nestane. Odpadla jsem. | ||