Andor.cz - Dračí doupě online

Happy April fools day

"Díky, to bude tedy vše Gasparo," řeknu mladíkovi a zamávám mu na cestu.

My jsme opravdu potkali někoho, kdo nebyl jenom ztráta času. Já normálně žasnu.

Počkám, až stájník odjede a promluvím k naší skupince.

"Tak, máme další stopu. Nějaká díra jménem Gubbia a následně Florencie. A pak asi teda už všichni tušíme, že není nereálné, že bude ten Milán. Což dobrá zpráva je, že tam dost možná opravdu plátno získá Claudio, kterého jsem tam tak prozřetelně poslal. Blbá zpráva je, že když pojdeme od rána do večera, tak stejně nám to bude trvat do Florencie čtyři dny. Což je docela na prd. A přiznám se, že moje stehna se na to moc netěší. Ale tak Římský legionář to skoro zvládl ujít pěšky a to u toho postavil a rozebral tábor a v případě nutnosti i bojoval. Takže to JDE zvládnout. Spíše je otázka, jestli se chceme takhle hnát, když tak nějak víme, že ho nejspíše stejně ve Florencii nechytneme. Byť moc možností co dělat nemáme..."

Teda, můžeme zkusit projet to k pobřeží, chytnout loď, plout do Janova a pak rychle do Milána... ale otázka je, jestli by to i tak bylo vlastně k něčemu.

"Inu, má někdo nějaký záchvěv geniality a nebo prostě tedy spěcháme na Florencii?"

Moje prdel by ocenila, kdyby někdo ten záchvěv měl, ale bojím se, že se to nestane.

Tvl všechny legendární ryby jsem vylovila!

"Děkuju, pane." odpoví, když chytne třetí minci. V jeho očích už se vyloženě zračí klukovský štěstí.

"No, hnědý, " zamýšlí se na chvíli Gasparo a trochu se zamračí. "A měl bílé ponožky. Nevím jestli na všech čtyřech, tak moc si to už nepamatuju. Tmavá hříva." evidentně ještě chvíli přemýšlí, jestli nevyloví z hlavy něco dalšího, nějaký extrémně nápadný poznávací znak - ale bohužel ne. Takže zavrtí hlavou a pokrčí rameny. "To je všechno, co si pamatuju. Možná... Měl hnědomodrou tkanou čabraku. Ale nemyslím si, že toho koně najdete podle čabraky. Neměl ani výžeh, jako ti vaši. Myslím. Ale dobře děláte každý kůň by měl mít výžeh. Pak se o dost hůř kradou. Já mít takového koně jako vy, pane..." zasní se kluk od koní. Evidentně má rád svoji práci ošetřovatele v hostinci.

Tak já vím o čem mluvím, já hodně to hrál a ne jen jako rybačku!

"Dobrá práce Gasparo, opravdu dobrá," řeknu a hodím mu třetí minci za jeho přínos.

Doopravdy, dobrá. Upřímně jsem čekal, že to bude spíše taková ztráta času s ním a on nám doopravdy ukázal cestu. Jsme upřímně překvapen.

"Tak šťastnou cestu zpět do hostince. Ještě poslední otázka, pokud nechceš něco dodat, co by se nám mohlo hodit. Ale hádám, že už není jinak co. Jakou barvu měl ten ukradený kůň? Abych se na něj mohl případně v Gubbiu zeptat."

A detaily jsou při vyšetřování důležité!

oh... No i tak se dá.

Gasparo se uculí, když v jeho dlani přistane druhá mince. Bez odmlouvání jde sedlat koně. Ostatní si už svoje koně dávno chystají a přivazují na sedlo zavazadla i zbraně. Fiorella se na Alessia uculí, jestli by ji náhodou nechtěl pomoct se sedláním, ale ten ji, možná ani ne úplně kupodivu, po včerejšku pošle poměrně nevybíravě do prdele. Luca se chechtá. Matteo dusí smích do hřívy svojí kobyly.
Marco Alessia napomene, že by se měl k dámě chovat slušně i přes to, že mu včera posrala hlavu, protože nechápal, že její nezájem není jen jako, aby se dělala upejpavou.

******

Vyjedete z hospody po cestě a popravdě se musí nechat, že ten kluk Calogera pronásledoval vlastně i poměrně daleko. Minete odbočku na Řím, kde se hlavní cesta větví na dvě stejně velké a pak několik dalších menších odboček, které vedou do různých vesnic poblíž. No, jako ano - platili jste v podstatě za "jel po velké cestě na Florencii a neodbočil do žádné malé vesnice v okolí."
Kluk je ale evidentně hrdej, že vám to mohl ukázat. Nebo je rád, že si vydělal docela dobré peníze. Tak či onak, vesele stěbetá, co v okolí je a jede s vámi, než se po jednom rozcestí zastaví.
" No a tady jel rovně po té cestě, podle mě do Gubbia. Tam musel buď zůstat, nebo vyměnit koně, pokud někde dál spěchal. Akorát, že v Gubbiu není žádný koňský trh, tak těžko říct, jestli pak dalšího zase ukrad, nebo přespal, no. Tady jsem spadl, do té trávy. Byla kratší, než je teď, hehe, no, lepší než na kameny. My už to neřešili dál, no nebyl to náš kůň, i když domácí z toho byl pěkně rozčilenej. Nedělá dobře obcbodu, když vám v hospodě ukradou koně."

Jakože zakopl o kámen, spadl a umřel?

Jéžiš, se nám urazil. Takový mám nejradši!

"Uhmm," řeknu zatímco ho poslouchám a podám mu další stříbrňák.

"Ale tak nasedlej mi alespoň hezky koně, když už ze mě taháš prachy," řeknu smradovi, protože nejsem ani charita, ani oslíčku otřes se. Teda, občas jsem i oboje, ale teď ne!

Což se stejně bojím, že platím jenom za 'Nó pane, pak jel tadyma po cestě, co vede na Florencii a je z ní pár odboček no.'

Yo man, I ride like in Red dead!

"No dovolte?" ohradí se mladík.
"Ztratil za stodolou? Já ho na Střele dohnal!"
Mávne rukou k malé venkovní ohradě, kde se pase štíhlá kobyla, podobného tělesného rámce, jakou používají pošťáci.
"Akorát jsem na ni vyskočil bez sedla a no, když jsem ho dohnal, tak jsem moc pak nevěděl, co dělat. Nadběhnout ho nešlo, na to prchal dost rychle, když jsem se pokusil jeho koně chytit za otěže, tak do mě vrazil rukou a shodil mě ze hřbetu. Pak ještě zavolal něco jako "promiň, kámo!" a jel pryč. No pičus. Kámo?"
Zavrtí mladík hlavou na důraz tomu, že je dost nepravděpodobné, že by se zlodějem koní kdy kamarádil.

Pak požmoulá stříbrný v ruce a prohlédne si Bastiana. Ten kluk už viděl hodně koní. A díky tomu ví, že jste dost za vodou, pokud tady máte tři Španěly jednoho Murgese a dalších pět vojenských koní s okolním původem.
"Možná bych vám mohl ukázat, kde jsem ho ztratil," pohodí si mincí v dlani. "Třeba, kdybyste přidal ještě jeden..." zkusí opatrně.

Excelent

Hehe, moje hra opět vyšla na jedničku!

"Víš ženo, nic není pravda a vše je dovoleno, víš!"

***

"Ano, Gasparo. To je přesně to, co chceme vědět. Takže, jednoduché. Honil jsi ho k nějakému rozscestí a nebo jsi ztratil stopu hnedka za hospododu a stačí nám jenom mávnout která to byla cesta?" 

A vytáhnu z kapsy stříbrnák, který lidem pomáhá s pamětí.

O dvacet minut později

Všichni se scházejí na snídani. Jdete jako jedni z posledních, většina lidí je už u stolu a krmí se před cestou. Luca na vás vysmátě mává od stolu. Pepe se sešourá dolů jako poslední. Na stole jsou, ano, vytoužené klobásy a k Alessandřině štěstí kromě uzenin i několik vajec, mléko a sýr. Všichni vypadají odpočatí a spokojení, evidentně spánek celou noc v posteli všem po delší době prospěl. Přiznejme si, na lodi to nebylo nic moc a v Anconě na odpočinek nebyl čas. Marco za něco tiše pojebává Vittoria, ale to je už holt mezi vaší kompanií a nemusí to nikoho zajímat.

*****

Ve stájích, zatímco si chystáte koně, přijde "místní kydač hnoje," vlastním jménem Gasparo. Jedná se o kluka okolo osmnácti. Střední postavy, ničím extra zajímavý. Zamává na vás a jde rovnou k vám, zatímco si chystáte sedla.

"Prý po mně chcete vědět, kudy odjel ten hajzl, který ukradl koně a zdrhnul," začne hned k věci.

Klobása is fren
Shrimps is bugs
Alessandra will be back with more disturbing facts soon

"Ah, nojo, někdy zapomínám, že už ti vlastně nechybí půlka xichtu, cizinče," ušklíbnu se vesele.

"Já ale nemyslel k jídlu," přestanu se zapínat a střelím pohledem k jeho ruce.
"No však já taky ne, " zvednu k němu zpátky pohled a zašklebím se.
To jsem já, Alessandra, blbý vtipy jsou hra pro dva!

Nechám košili polozapnutou, tak jak je a mimochodem ho položím na záda na postel.
"Ale jenom chvilku!" uculím se.
Proto jsi mě budil!
"A doufej, že nám tady zas někdo nevleze, protože se nikdo opětně neobtěžuje zamknout!"

Frens dont do dis to frens

"Já nejsem zrůda!" řekne Alessandře a schovám si půl obličeje jednou rukou, aby mě poznala. "To jsem já, Bastiano!"

Já, Bastiáno, veliký vtipálek!

Vstanu z postele a i přes rozvernou náladu, se na Alessandru zadívám vážným pohledem.

"Já ale nemyslel k jídlu," a chytnu jí ruce, zapínající košili.

"Jistě i tak máme určitě chvilku, než začnou vylejzat z postelí."