Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Dračí tesáky a drápy
Družina
| |||
 | Jak na bojNa dračí tváři se mi objeví podivný škleb který byl až nebezpečně podobný těm, jež mívají lidé když s něčím přes svou naivitu nesouhlasí i když souhlasit musí. Tohle byl přesně ten případ a mel se řeči těch dvou moc nelíbily. Dlouho, dlouho... zajímalo mě, jestli memli podobný přístup i ti mágové: "Vytvoříme si armádu živých mrtvých a ovládneme svět! Nebo radši ne, to bude dlouho trvat." Nad tou představou se ušklíbnu, kdežto Jezdec u nás opět nabral své hrdinství a povznášející schopnosti. Nemohl jsem odolat a napřímil se. | ||
| |||
 | Střet s krysím národem V naději, že vás světlo pochodně ochrání jste postupovali pomalu kupředu. Světlo pochodně osvětlovalo temné obrysy krysám podobných humanoidů, kteří se drželi po většinu doby mimo jeho dosah. "To sú ale šeredy!" Zasténá trpaslík svírajíc svou sekeru pevně, jako by jej ona jediná mohla zachránit. Když jste ušli asi deset metrů a již jste viděli o dalších pár metrů před sebou vstup do dalšího tunelu, tak se ozvalo uši rvoucí krysí zapištění. A pak se to stalo.... Najednou pochodeň nepochodeň prostě se na vás vrhli, jako diví. Krysouni na vás začali dorážet a ohánět se zubatými zbraněmi, ale snaží se držet z dosahu těch vašich. "Ech! Zatracené svině!!" Hekne trpaslík a ohání se sekerou. Jste takřka obklíčeni odhadem je jich okolo vás tak na dvacet. Je to zoufalá situace a je jen otázkou času, kdy přestanete stíhat zahánět je od sebe. Rozloučení s elfím městem Rozešli jste se každý do svých komnat, abyste si pobalili své věci. Netrvalo ti to dlouho a tak jsi byla relativně brzy připravená před svým koněm ve stájích. Strážný mu přidržoval uzdu a ujišťoval tě, že to je ten nejrychlejší kůň kterého zde mají. Arwin přišel trošku později, než ty ale ani jemu to netrvalo zase nějak extrémně dlouho. I jemu byl ukázán jeho rychlý kůň. Oba jste se vyšvihli do sedel a s rozloučením s muži tvé matky jste je pobídli do cvalu městem. Prořítili jste se ulicemi města a už zdálky jste viděli, jak vám hlídka u brány otevírá, abyste mohli projet bez zastavení. O okamžik později jste zmizeli pod příkrovem zeleně lesa. Jeli jste vedle sebe, nebo těsně za sebou směrem, kterým vám matka vytyčila, jen abyste tam byli co nejrychleji. Hnali jste koně tryskem v naději, že to v něčem pomůže. Uháněli jste dál a dál a možná by to tak šlo až k vašemu cíli, ale osud vám uchystal do cesty něco jiného. Museli jste své koně zprudka zabrzdit, protože přímo vám v cestě se vyrojila skupina elfů. Všichni byli bledí a vypadali, že jsou již v určitém stádiu rozkladu, ale i tak se pohybovali docela rychle a jejich bezduché oči se na vás upíraly. Vrhli se na vás, aby vám zabránili pokračovat v cestě. Je jich tu asi deset a netváří se, že by si chtěli povídat. Tyto první komplikace naznačují, že bezpečnost lesa je více narušena, než jste si mysleli. Dračí vlek v lese Obě dračice byly připraveny a Al vydal povel. A tak jste mohli vyrazit lesem. Na nosítkách se vezla spousta vesničanů jeden na tom byl hůře, než druhý. Těch pár co mohlo držet obstojné tempo se pohybovalo okolo vaší podivné karavany. Alovy myšlenky se často obracely k druidům v naději, že se těmto chrabrým ochráncům lesa podaří zastavit nepřítele a třeba jej i porazit. Nebyl však čas nyní pozbývat naděje. Plahočili jste se lesem, ano plahočili protože pro dračice to nebyla úplně příjemná cesta a neustále se vyhýbat statným stromům, aby někde neuvázly se svými vleky taky, nebylo zrovna dvakrát jednoduché. Využili jste asi dvou hodin klidu k vaší cestě. Poté vás již začíná zmáhat únava, ale i tak udržujete tempo, protože vás žene myšlenka, že jste již nedaleko města. Další hodina zběsilého trmácení se a vy si můžete oddechnout, že jste již na dohled města. Jsou slyšet hlasy plné úlevy a radosti, že jste už prakticky v bezpečí a pak se ozve něco, co vám zmrazí krev v žilách. Táhlé zadunění rohu, který není váš ale přesto je blízko, že to skoro vypadá, jako by musel být jeho původce za nejbližším stromem. "Dohánění nás! Utíkejte!" Křičí na sebe elfové a začínají panikařit a někteří se rozbíhají směrem k městu. Rozprava se starcem Jezdec se smutně pousměje a lehce pokývne hlavou. "Malari má pravdu Lirtieli. Sice je zde mnoho mladých bojovníků a já je mohu učit, avšak je to otázka dlouhých časů, než získají potřebné zkušenosti a čas je něco, co my nemáme. Navíc nemohl bych je naučit kouzla dračích jezdců to....to nejde pokud se nespojíš s nějakým drakem je to...hmmm...řekněme výsada, kterou mají jen ti, kteří se rozhodnou zasvětit svůj život jednomu drakovi." Pokusí se to vysvětlit a pak pohlédne přes hradby na ležení nemrtvých za řekou. "Každopádně dokud dýchám tak tato pevnost nepadne. Jsme to jediné co stojí mezi těmi zplozenci pekel a naší milovanou zemí." Tváří se najednou opět odhodlaně a nezlomně. Vyzařuje z něj něco, co pozvedá mysl a duši. "Připravím se na tuhý boj. Vyztužíme bránu. Ztížíme jim přístup přes řeku, uděláme cokoli, abychom se ubránili.....začínám se však bát, že budeme potřebovat pomoc někoho ze sousedních království, jinak nás nakonec udolají." Sevře mezi prsty kámen opracovaný do cimbuří a zahledí se v dáli. I vy poznáte, že situace je vážnější, než se zdá. | ||
| |||
 | Cesta ,,Vyrážíme!" Křiknu a k druidům kývnu. ,,Nechť vás les chrání..." Vyrazíme, abychom dorazili do města včas | ||
| |||
 | Poslední přípravy a vycházíme! V duchu se trochu zaraduji, že můj návrh na nosítka byl přijat ochotně a ihned se začal realizovat. V klidu sedím a čekám až Alasseon s druidem dokončí rozhovor. Když se druidové rozloučí a začnou se pomalu vytrácet do lesa, aby nás prozatím ochránili před dalším nečekaným útokem. Náhle někdo z elfů za námi zavolal, že nosítka jsou připravená a můžeme vyrazit na cestu. Všichni si přáli být odtud co nejdále. Nechám na sebe připevnit nosítka s raněnými a padlými. S netrpělivým pofrkáváním a zarýváním drápů do hlíny čekám než vyrazíme. Při tom všem čekání k mému sluchu dolehnou zvuky lítého boje z části lesa, kam odešli druidové. Rychle jsem pohlédla na Lenoru, zda je připravená...vypadala velmi unaveně. Vyrážíme.... | ||
| |||
 | Útěk Zavrtím hlavou na Alovu otázku. Byla jsem unavená, potřebovala bych si odpočinou než budu dál nějak používat svůj ledový dech. Něco drobného k snědku by taky nebylo k zahození, ale na to si zřejmě budu muset ještě nějaký čas počkat. Teď byly mnohem důležitější věci. Snažila jsem se proto pomoci jak jenom jsem mohla. Když elfové dokončili nosítka, zabrala jsem jak jenom moje síly dovolili. Musíme najít způsob jak s nimi bojovat a hlavně jak je vůbec porazit a zneškodnit... | ||
| |||
 | Další cesta „ Edrona? Kdo je to? To jméno… nevzpomínám si, že bych .. ho znala.“ Promluvím opatrně. Popravdě nemám ponětí, kdo Edron může být. Ale zjevně zná on mě, když to matka říká. Jedním krokem jsem došla k matce a jemně jsem jí sevřela prsty ve svých dlaních. „ Musíte vydržet, matko.“ Jemně jsem jí dlaně stiskla. Ruce se mi chvěli. Nechtěla jsme ji tu nechat samotnou jen tak, teď když se blížilo takové nebezpečí, ale jestli to, kam nás posílá, může zachránit naše království, pak to udělám. „ Nechť nad námi všemi hvězdy bdí.“ Promluvila jsem tiše a pak jsem ji pustila. Otočila jsem se a pohlédla krátce na Arwina. „ Sejdeme se na nádvoří a vyrazíme hned, jak to bude možné.“ Promluvila jsem pevně. Musíme si pospíšit. Nedá se jinak než spěchat. S tím jsem se otočila a odspěchala jsem rovnou do svých komnat. Nenechala jsem nikoho k mým věcem přistoupit, nebyl čas, aby mne chystala dívka, která pečuje o moje pohodlí. Na lůžko jsem postupně nachystala všechno potřebné. Tornu, svou hůl, zbraně, obvazy a léčivé masti. Nesmíme se nikde zdržet, ale cesta může být dost dlouhá, a kdo ví kam, nás zavede. Nakonec tam přistál ještě váček s mincemi. Z rozpuštěných vlasů jsem si uvázala pevný cop, který nebude nikde překážet a převlékla jsem se do cestovních věcí, tedy do kalhot, košile, pevné kožené zbroje elfí práce a temně zeleného pláště. Pevné kožené boty doplnili moje vzezření. Naposled jsem se podívala po pokoji, jestli bude třeba ještě něco a následně jsem posbírala všechny své věci, které jsem sebou brala, načež jsem vyrazila na nádvoří za Arwinem a snad i nachystanými věcmi od matky. | ||
| |||
 | Na hradbách Podívám se na mladého draka a musím upřímně říci, že mě jeho slova pobavila. Můj pohled pak sleduje starému jezdci. Jistě, že mám strach, ale musíme ty zrůdy udržet tak dlouho jak jen to bude možné. Vždy se může stát nějaký zázrak... Již dva draci...odešli, jeden letěl jinam a druhý padl v boji...pomoc, kterou nikdo nenahradí. Máme tu sice jedno dráče...ale to bychom do boje vůbec pouštět neměli. Nemá žádné zkušenosti a v podstatě teprve objevuje svět.. moje myšlenky jsou velmi chmurné, proto si je nechávám pro sebe. Další řeč Lirtiela je velmi...zvláštní, nevím kde se to v něm vzalo, ale na tom nezáleží. Má pravdu...nesmíme se nechat ovládnout beznadějí. "Lidé tu možná jsou...a i já bych byla schopna nést jednoho z nich, ale ti lidé tady kolem potřebují výcvik a já pochybuji o tom...že by se dal zvládnout během chviličky. Mám takový dojem, že to klidně může trvat měsíce i roky...nemám pravdu?" řeknu a s poslední otázkou se otočím na starého jezdce. I já bych potřebovala výcvik, nejsem zvyklá někoho nést na hřbetě...sice už jsem starého jezdce jednou nesla, ale...v tu chvíli mi přišel jako zátěž, měla jsem pocit, že se nemohu pohybovat tak volně jak bych chtěla, ale to je dost pravděpodobně o zvyku.... | ||
| |||
 | Krysí bojovníci "Obávám se, že jsem stejně zmatený jako ty, kamaráde..." odpovím a snažím se s pochodní rozhlédnout co nejdál to půjde. Na jednu stranu ve mně bují napětí, jak se budu bránit takovým stvůrám jenom s pochodní v ruce. Na druhou stranu vidím, že se k nám jen tak nehrnou. A navíc ty zbraně. Dejte mi je do ruky, ať tomu železu dopomůžu k lepšímu osudu. Na tohle se nedá dívat. "Ale vypadá to, že se nekamarádí s ohňem, díky Bohům za tohle světlo, že odhání tyhle příšery temnot." Nebo taky čekají na chvilku nepozornosti... na kamarády... Poslouchám jestli neuslyším další krysí válečníky se přibližovat. Mezi pískotem a nervózním těžkým oddechováním o tom ale silně pochybuji. "Myslím, že nejlepší bude postupovat dokud máme v rukou oheň... Postupuj dál do jeskyně a já se je pokusím od nás držet dál. Každej dávejme pozor a když se budeme držet spolu, tak nám snad Bohové pomohou z tohohle pekla." Vykročím směrem dál do jeskyně a snažím se hledat cestu, která by nás odsud vyvedla. Zároveň však nezapomínám kontrolovat svého společníka, abychom se nerozdělili a naše protivníky, abych byl připraven na každou případnou obranu. | ||
| |||
| Jak se Krysařem smrti stát"Takový mocný kouzelník zde asi je, ale dělá pravý opak než uspává mrtvé - budí je." Zvážním. Někdo kdy by je uměl budit je přece nejlépe umí také uspat a naopak, ne? Pak ale přijde Denní chodec s zajímavou alternativou a sice, Dračími jezdci. Chvilku se mi v hlavě skládal mlžný opar toho, jak výsledná kombinace musí vypadat, až z toho nakonec vyšel drak, jež zasedával člověka. Bylo mi to nějaké divné a proto jsem i přes slovní nesmyslnost pořadí přehodil. Nikoliv dračí jezdec, jakožto drak jezdící na člověku, ale člověk jezdící na draku. Až potom mi mysl předložila spásně vypadající obrázek jednoho z těch plechových tvorečků, jak sedí na dračím hřbetě. | ||
| |||
| Obyvatelé labyrintu hory "Nemyslím sa, že by sa chtěli povídat." Sykne tvůj společník a pevněji sevře sekerku v ruce a nervózně se ohlíží kolem. I tobě stéká studený pot po zádech a nevíš přesně odkud očekávat nepřítele. Kdybys byl alespoň tak navyklý na to pracovat ve tmě a měl lépe vyvinuté oči, jako někteří tví trpasličí příbuzní, abys viděl i bez světla. Ale kdež bohužel. Pak něco opět zašramotí a ozve se zvířecí zapištění. Je hlasité a hlubší ale připomíná krysu. A pak odhalí světlo tvé louče původce.
Uvidíš krysám podobná humanoidní stvoření s ostrými tesáky a zubatými meči, které by se styděl ukovat i ten nejhorší trpasličí kovář. Oči těchto stvoření planou lačností po vás skočit, ale drží si odstup něco na vás pískají a výhružně se ohánějí svými meči. "U ohorelého fusu, i čo je totoď." Vyhrkne trpaslík a snaží se ti nějak krýt záda protože nevíte kolik jich tu je kromě těch dvou, které vidíte. Zahrady elfího paláce Nalayna matka se na chvíli zamyslí a bedlivě pozoruje tvář své dcery, než se opět odváží promluvit. "Dostanete ty nejrychlejší ve městě. Poletí s vámi rychle jako vítr. Dejte na sebe pozor a hledejte Edrona. Až na něj narazíte jistě jej poznáte. Navíc bude si tě pamatovat." Lehce se na Nalayu usměje a odsouhlasí tak, že můžete jet sami a že pravděpodobně onen Edron Nalayu zná. Jak, nebo kdy jej mohla Nalaya vidět? Kdo ví. "Věci ty nechám připravit. Teď už se nezdržujte čas je drahý a máme jej málo. Snad se vrátíte včas a ty stvůry se nedostanou příliš blízko." Potřese hlavou a pak se na vás oba zadívá. "Nechť s vámi kvete štěstí děti." Popřeje vám ještě a pak se pomalými kroky vzdaluje zpátky do paláce. Arwinovi strážní kupodivu jdou beze slova s ní. Evakuace vesnice Druidové přikývnou. "Dobrá tedy nechť se vás drží štěstí princi půjdeme jim trochu zatopit. Snad se opět šťastně sejdeme." Kývne jejich vůdce a pak začnou mizet do lesa, tak náhle, jak se objevili. Aby mezi vámi udělali obrannou linii. Mezitím občané vesnice rychle uchystali velká nosítka pro raněné, která by mohli uvázat na draky, dle Alasseonových instrukcí a nakladli na ně raněné. "Můžeme vyrazit!" Ozve se někdo od nosítek. Zvládli jste do v rekordním čase a je nejvyšší čas, protože z dálky už k vám doléhají zvuky bitvy, nejspíše se druidové střetli s předsunutými jednotkami nepřátel. Hradební rozprava Jezdec se zachmuřeně trpce usměje. "To neví nikdo maličká, ale nezbývá nám, než bojovat, jak dlouho to půjde. Pokud padne tato pevnost budou mít ty příšery volnou cestu do království." Pak pohlédne na Lirtiela. "Tvé myšlenky jsou zajímavé, nicméně bohužel obávám se, že nikdo kdo zde je ani já nemám tolik magické síly, abych je kouzlem uložil ke spánku jinak by to asi nešlo." Povzdechne si jezdec. Stáří a poslední krušné dny si na něm vybírají svou daň. "Na něco takového by bylo třeba mocného kouzelníka a nebo silného a mladého dračího jezdce a jeho draka, kteří by vládli dobře magií. A ani jedno z toho zde nemáme." Opře se dlaněmi jezdec unaveně o cimbuří. | ||
