Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Salón Baltazar Otec je. Smířený. Tak bych to nazval. Trochu mě mrzí, že to nechápe, ale na druhou stranu jsem rád, že mě nechá a více to neřeší. Vlastně je moc dobře, že o tom co jinak provádím nemá tušení. Kdyby věděl, že se toulám na nebezpečných místech a navíc v noci, tak by z toho byl leda naštvaný a to ani neví co vše Shaku dovede. Má jej jenom za můj stín, který jsem očaroval, aby se měnil v kočku. Vše je připravené a můžeme otvírat. Jako většinou, tak hned po otevření nikdo nechodí a nějakou chvíli poté ještě také ne. Až po hodině se někdo ukáže. Je to mladá zrzka, která opravdu potřebuje ostříhat, jelikož její vlasy sice vypadají zdravě, ale nedostatečně upravené. Takže tohle je ta výpomoc? S těmihle vlasy? Hrůza. Pomyslím si. "Těší mě. Takže tě tu tedy provedu." Potřesu jí rukou. Postupně jí tedy ukážu, kde se co nachází, jak co tu funguje. Prostě takové běžné věci. "Jinak. Po každém zákazníkovy zametáme hned vlasy a dáváme je zvlášť do pytlů. Jeden známí z nich dělá posléze tupé pro plešatá, takže využije jak krátké, tak dlouhé vlasy. Důležité však je, aby se nijak nepomíchali." Upozorním jí a dbám na to, že mě opravdu poslouchá. "No to bude vše. Když už, tak nechtěla bys rovnou i ostříhat?" Zeptám se jí slušně s neutrálním tonem, aby jsem nedal znát, že mi vadí její vlasy. | ||
| |||
 | Klub Elysium Mahalath Melitta neposlouchá. Určitě tě slyší, ale nedává to nijak znát. Nereaguje na nic z toho, co říkáš. Vaše konverzace je v tomhle směru velmi jednostranná. Těžko říct, jestli to na ní nějak zapůsobilo, protože je až příliš zaujatá Baltazarovým povídáním. Zda jeho nabídku hodlá přijmout, ale můžeš jenom hádat. „Vidím, že se ti toho honí spoustu hlavou. Mohu zaručit, že to co se ti stalo, se už nikdy nebude opakovat. Po zbytek tvého života nebude tvé tělo obývat žádný démon, kterému to sama nedovolíš. “ Elfce se na tváři objeví překvapený výraz Než ale stačí položit otázku, tak promluví Baltazar. „Neber to jako laskavost. Pouze bych chránil svou investici od možné konkurence. Ale to je veškerá ochrana, kterou ode mě můžeš čekat. Nemoci nebo zabití jsou už tvůj problém. I tak se podle mě jedná o skvělou nabídku. Budeš mít zpět kontrolu nad svým životem a až do své smrti o mě znovu neuslyšíš. Co na to říkáš?“ Melitta neříká nic. V době když jsi jí poznala, by po podobné nabídce bez váhání hned skočila. Teď však se svým rozhodnutím váhá. Nepochybně by se tě ráda zbavila, zda však kvůli tomu uzavře další smlouvu s jiným démonem, je otázka na kterou odpověď neznáš. „Není nutné odpovídat hned. "Pokračuje Baltazar. "Dobře si to promysli. Rozhodneš se, až budeš chtít. Já mám času dost. Což mi připomíná, že ten tvůj se pomalu krátí. “ Potom se na Melittu usměje a foukne jí do obličeje nějaký prášek, který ukrýval v dlani. „Moc mě těšilo. Naschledanou příště.“ Melittě se potom začne motat hlava. Jenom díky Baltazarově zásahu nespadne na zem, když nakonec ztratí vědomí. To je ale příležitost, na kterou jsi celou dobu čekala. Její vědomí je slabé a nedokáže se ti nijak bránit. Nadvládu získáš prakticky okamžitě. „Á vítej zpátky. Chyběla jsi mi.“ řekne Baltazar, když otevřeš oči. Není pochyb o tom, že ví, kdo je teď u moci. Cítíš se slabá a tvoje rovnováha není úplně nejlepší. „Opatrně. Účinky prášku ještě úplně nevyprchaly.“ varuje tě démon. | ||
| |||
| Nábor k Dobrodruhům Karra Muž si tě prohlédne od špičky zobáku až dolů. Podle jeho pohledu se zdá, že tebou není moc ohromen. Dokonce ani když mu sdělíš své schopnosti které by konec konců měly hrát v tvůj prospěch. Jemu to zdá se ale nestačí. Místo toho jen mávne rukou, jako kdyby měli čarodějů plno. „Domníváš se špatně.“ řekne chladně. „Nemám zájem. A řeknu ti taky proč. Nestojím tu o žádné zpropadené výzkumníky ani vědce Tohle je sídlo Dobrodruhů. Máme nějaký úkol, a pokud ho máme splnit, je třeba tomu věnovat plnou pozornost. Nepotřebuji nikoho, kdo bude pro výpravu představovat ohrožení. Už tak máme dost ztrát. Takže pokud budeš trvat na svém, moje odpověď zní ne!“ Rukou potom naznačí, abys pokračovala kolem řady, ve které jsi stála pryč. Cesta, kterou během tvého čekání posílal pryč všechny zájemce, kteří nevyhovovali. Nezdá se, že by žertoval, nebo se jednalo o nějaký test. Myslí to naprosto vážně. | ||
| |||
 | Klub Elysium "S tebou se nebaví," odseknu Melittě, když odpoví na Baltazarovu nabídku na pomoc. A pak se dají do rozhovoru. Nevím, jestli to na ní Baltazar jen hraje, nebo to myslí vážně, ale opravdu se mi to nelíbí. Přestanu je tedy vnímat a spíše se začnu soustředit na to, abych nabrala co možná nejvíce sil. Nebo teda soustředila bych se, kdyby jí ten prohnaný zmetek nenabídl to, co nabídl. Zcepeněla jsem... nebo zcepeněla bych, kdybych mohla, skrze Melittiny oči se pozorně zadívala na Baltazara a snažila se přijít na to, jestli to myslí opravdu vážně. Začínala jsem se bát, že myslí. A ano, opravdu jsem se toho začínala bát. Věděla jsem, co obnáší vyhnání démona z těla hostitele. Většinou to obnášelo trochu kouře, nějaké ty svíčky, melodické hučení v řeči, které hostitel nerozuměl a pak těžké kopnutí do nehmotnýho zadku, které vás zaneslo přímo dolu do pekla. A tomu jsem se chtěla vyhnout, protože co si budeme povídat, pořád jsem démon, co utekl z područí vyšších a mocnějších démonů. Leda pokud Baltazar nezná jinej způsob... napadlo mne. Ne! Nic takovýho. Tohle tělo je po právu moje. Uzavřela jsem s ní smlouvu a svou část jsem splnila! | ||
| |||
 | Sídlo dobrodruhů Uvnitř je až překvapivě živo, chybějící bedny jakoby byly nahrazeny lidským materiálem – a to po zuby ozbrojeným. Hned si všimnu dvou front lidí u cedule Nábor, zdá se, že se k nim budu muset přidat. Zařadím se na konec a sleduji celý proces. Zdá se, že to mají docela dobře zařízené. I samotní zájemci o podíl na výpravě jsou velmi rozmanití, kříženci už mne nepřekvapují, ale hlodavec na zadních přeci jen trochu vyčnívá. V řadě stojím skoro dvě hodiny, z tohoto tréninku trpělivosti mne vysvobodí až hlas muže, který to tu má zjevně na starosti. Vypadá, že sám toho má za sebou už víc než dost, jak vypovídají jizvy na jeho tváři. Osloví mne sice poněkud neomaleně, ale rozhodnu se to ignorovat a slušně odpovím. „Zdravím, jsem Karra, mám zájem o studium zdejší originální fauny a flóry, především té Parkové.. Mohu nabídnout své léčitelské schopnosti,“ kývnu hlavou směrem, kde tuším lazaret, „domnívám se, že mé služby neodmítnete. Nejsem tak křehká jak vypadám a umím se bránit, mimo to znám i pár základních kouzel,“ dodám na závěr. Pár věcí jsem si nechala pro sebe, ovšem ani zpěváček nemusí hned všem všechno vyzvonit, pomyslím si s jistou dávkou jízlivosti, ale na muže se pouze mile usměji. | ||
| |||
| Salón Baltazar Tvůj otec si jenom povzdechne. Nic ale k tvé žádosti neřekne, což znamená, že souhlasí. Moc dobře ví, že zakazování by nikam nevedlo. A dokud neděláš nic příliš nebezpečného, je schopen přimhouřit obě oči. Sice neochotně, ale přeci. Úklid a další přípravy už vám moc času nezaberou. Ve dvou jste hotoví během chviličky, částečně také díky tomu, že byla podstatná část hotová, už když jsi přišel. Otevřete tedy jako vždy přesně na čas. Potom už je to jenom o čekání. První hodinu se neukáže ani noha, což není nic neobvyklého. Z počátku se zdá, že ani tu další se nebude nic dít, ale najednou se otevřou dveře a zazvoní zvoneček nade dveřmi. „Dobrý den.“ pozdraví dívka s pohledem upřeným na tvého otce. Potom se podívá i na tebe a také tě pozdraví. Není moc vysoká, možná o půl hlavy menší než ty. Má krátké zrzavé vlasy, které jí končí lehce nad rameny. Nevypadá jako pravidelný návštěvník kadeřnictví. Vlasy má hezké, ale trochu neupravené a na několika místech jí neposedné pramínky padají do obličeje. „Ach dobré ráno. Jsem rád, že jsi dorazila. Tohle je Baltazar, můj syn.“ představí tě dívce. Potom představí dívku. „A tohle je Nora. Ta pomoc, o které jsem se zmiňoval.“ Dívka se usměje a podá ti ruku. V tu chvíli se znovu ozve zvoneček a do salónu vstoupí další žena. „Hned jsem u vás.“ zavolá otec a pohlédne na tebe. „Hochu, byl bys tak laskav a ukázal Noře kde co máme? Já se zatím postarám o naší zákaznici.“ S tím se vzdálí a ty zůstaneš s dívkou sám. | ||
| |||
| Klub Elysium Mahalath „Ne díky.“ řekne Mellita nepřátelsky. „Pomoc nepotřebuji. Určitě ne od někoho jako jsi ty.“ Baltazar se jen nevinně ušklíbne. Nezdá se, že by ho svým přístupem nějak urazila nebo naštvala. „Ale no tak, čímpak jsem si to vysloužil.“ „Já vím, co jsi zač!“ řekne okamžitě Mellita. „I to, co po mě chceš. Na to znovu už neskočím. Takže táhni zpátky do díry, ze které jsi vylezl.“ Baltazar se pobaveně zasměje. A nezdá se, že by to hrál. „Neskrývám, co jsem. Ani to, co požaduji za své služby. Nevím co ostatní, ale já se svými klienty jednám vždy hezky narovinu. Nikdy nepodvádím, vždy dostanou přesně to, co chtějí. To jestli si to později rozmyslí už je další věc. Obchod je obchod.“ Elfka se odvrátí od Baltazara. „Nemám zájem.“ Potom si ho už nevšímá. Tedy alespoň do chvíle, než Baltazar znovu promluví. „Ne?“ řekne jakoby překvapeně. „Jak potom plánuješ zbavit se démona, s kterým sdílíš tělo, hmm?“ Kdo jiný než právě jiný démon by měl vědět jak to provést. “ Mellita mlčí. Cítíš, že se její tep výrazně zrychlil. „Ostatně co bys mohla ztratit? O vše jsi už přeci dávno přišla. Jistě, nebudu tvrdit, že ti vše vrátím, tomu by nikdo nevěřil, ale mohu ti poskytnout čas. Čas svobodná a nekontrolovaná nikým jiným. Zbytek tvého života by proběhl v klidu.“ | ||