Svatá říše Alderánská

„Za čest, řád a povinnost."

Svatá říše Alderánská si za posledních několik století podrobila mnohá království, kmenová společenství a dlaší nejrůznější státní útvary, čímž ze sebe udělal tu vůbec největší a nejmocnější říši známého světa. Dnes je Alderánská říše směsicí nejrůznějších ras, kultur, zvyků a tradic, neboť jedním z klíčů úspěchu Říše je schopnost poučit se od nepřítel, převzít od nich co se hodí a začlenit to do vlastní kultury.

Hlavním městem je Svaté město Rillanon. Toto město je stále domovem jeho Císařské milosti, církve Nebeského Otce, císařské Kabaly a dalších mocenských uskupení, které jak se říká, řídí osud celého světa. Město Rillanon je velice vyspělé, vznikají tu první kanalizace, rozvíjí se lázeňství, osobní hygiena již není sprostým slovem. No zkrátka si toto město prochází jakousi obdobou renesance, kdy jsou znovuobjevovány výdobytky starších civilizací na jejichž ruinách Říše stojí.

Hornické údolí, kde se již více jak století nachází Trestanecká kolonie je jednou z mnoha provincií říše. Hornické údolí je bez pochybu tou, co se zdrojů přírodního bohatství týče, nejbohatší provincií. Bohužel je také tou nejvzdálenější provincií od centrální moci v Rillanonu a přímo sousedí s necivilizovanými barbarskými kmeny.

Není žádným tajemstvím, že v časech před Kolonií bylo toto území neustále pod náporem nejrůznějších barbarů, toužících si utrhnout ze zdejšího bohatství. Barbaři obvykle přišli, vyplenili to či ono město, nebo doly a zase odtáhli. Území bylo třeba znovu osídlit, umístit zde nové legie, jenom aby se na přes rok zase všechno opakovalo. Asi před sto lety se stala tato situace neúnosnou. Někdo v Říši si jednoduše uvědomil, že není možné toto území neustále dokola znovu osidlovat, že není možné tu udržovat silné posádky, co by si s barbary poradili, že je vojáky třeba jinde. A tak se stalo, že po dalším nájezdu stepních barbarů padlo rozhodnutí o vytvoření bariéry, co by toto údolí oddělila od zbytku světa.

Území bylo evakuováno, vznikla bariéra – Kolonie, začali se sem internovat trestanci z celé říše, aby zde začali s novým životem. Jelikož je celé toto území naprosto nevhodné pro jakékoliv zemědělství, byly vězni nuceni začít obchodovat s Říší. Tento obchod probíhá dodnes, i když jeho přesné podmínky zná jen pár vyvolených státních úředníků.

Prolog

Svatá říše Alderánská

Věčné město Rillanon, hlavní město Alderánské říše

Trestanecká kolonie

Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami se rozkládá jedna velká, bohatá a silná říše, kterou místní znají jako Svatou říši Alderánskou. V této krásné zemi jsou si všichni v očích zákona všichni rovni, i když někteří jsou si rovnější než jiní, ale to už tak bývá.

Říše je to skutečně veliká a zahrnuje v sobě bezpočet různých ras, druhů a kultur, které si za posledních sto let podrobil a připojila je sobě ve jménu Nebeského otce. Není tedy divu, že to v mnoha končinách této říše vře…i když se o tom ve slušné a počestné společnosti nemluví.

Specialitou Alderánské říše je způsob, jakým se vypořádává se všemi možnými kriminálníky, válečnými zajatci a vůbec všemi císařskými odpůrci bez ohledu na jejich pohlaví, společenské postavení, nebo bohatství. Pro všechny tu je jen jediní trest – doživotní vězení v TRESTANECKÉ KOLONII.

Trestanecká Kolonie je jedním z velmi významných zdrojů nerostného bohatství Alderánské říše, problém však je její poloha na samém okraji Říše, na hranici s divokými, necivilizovanými kmeny barbarů, skřetů a další havěti. V minulosti, před více jak sto lety, před bariérou, všichni tito nepřítele říše pravidelně útočili na toto údolí a na posádky říše – což výrazně prodražovalo místní těžbu až se to stalo neúnosným. Císař tak rozkázal Kabale svých mágů vytvoření Magické bariéry, která celé údolí obklopila a vytvořila tak zároveň jakýsi špunt před útoky těchto divochů.

Magická bariéra funguje velmi jednoduše, všechno pustí dovnitř, ale nic živého nepustí ven. Všichni, kdož se pokusí projít bariérou ven jsou spáleni na prach její silou. Tak tomu je jíž více jak sto let.

Vládu uvnitř Bariéry mají v rukou vězni, ale ti nemají jinou možnost, než plnit příkazy říše a zajišťovat dodávky stříbra pro říši, jinak by pomřeli hlady. Půda uvnitř Bariéry byla vždy nehostinná, ale posledních sto let, co je vystavena magii bariéry je úrodná snad ještě méně než kdy dříve. O nějakém soběstačném zemědělství si mohou nechat místní vězni jenom zdát, stejně tak množství divoké zvěře nemůže ani zdaleka pokrýt potřeby potravin Kolonie. Pro císařský dvůr není nic jednoduššího než pozastavit zásobování kolonie, nechat místní pomřít hlady a začít nanovo.

Na závěr je třeba říci, že o tom, co se v Kolonii děje nemá nikdo z vnějšího světa ani tušení a vlastně to ani nikoho moc nezajímá. Je to zkrátka jedna z věcí, o které se ve slušné společnosti nesluší mluvit.