| |||
Za trochu lásky šel bych světa kraj... Pár dní do transportu Věznice Černá Skála, vězeňské cely Všichni ...ale ne do Kolonie! Bohové! Ne do Kolonie! Už zde, ve věznici, které říkají Černá Skála, jsme daleko za koncem civilizace. A civilizace, považte, to je základní stavební kámen pro spokojený život. Společnost. Bary. Karty. Víno. Ženy. Zpěv. Takhle se žije! Ale zde? Nejnechutnější spodina, odpad všech ras i všech přesvědčení. Věčná zima a zatuchlina. A ten smrad! Ó, ten strašlivý srad! Mám pocit, že ze svých hýčkaných vousů už jej nikdy nevymyji. S vypjetím všech sil si zachovávám společenské dekorum. "Mohu si přisednout, příteli? Jak se daří?" "Rumtal, těší mě. Možná už jsi o mě slyšel. Že ne? Nevadí. Já jsem z daleka. Nechci se vytahovat, ale v našem kraji patřím k nejslavnějším muzikantům vůbec." "Za co sedíš? Já jsem samozřejmě nevinný." Ta ironie! Osude, proč jen sis se mnou tak krutě zahrál? Nejsem žádný svatoušek. Bohové, vy víte, že ne. Avšak sem, na toto hrozné místo, jsem se opravdu dostal neprávem. Na základě křivého obvinění z činu, který jsem ani nespáchal. I když jsem, pravda, spáchal spoustu podobných. Věčné plameny pekelné aby schvátily ty nabubřelé pokrytce, jejichž ješitnost uvrhla mne do této odporné kobky! Nuže, zde jsem. Na cestě, z níž není návratu. Má hvězdná kariéra je u konce. Má sladká mandolína - zabavena. Smutně leží kdesi v temném, vlhkém skladišti, sedá na ni prach, její jemné dřevo se pomalu rozkližuje a struny povolují nebo praskají. Věrný obraz i mne samotného. Také mé nervy už začínají praskat vlivem absolutně kritického nedostatku základních lidských potřeb. Zdejší pokrmy jsou k pláči, a o něčem jako alespoň základní hygiena tu nemůže být ani řeč. Jeden by byl akorát pro smích. Věřte mi, zažil jsem to. Takhle to snad nemůže zůstat! Musíme něco udělat. "Musíme něco udělat," pronesu polohlasem ke svým spoluvězňům. "Slyšeli jste přeci, co nás čeká v Kolonii. Odtamtud není návratu." Popojdu ke dveřím cely a začnu halekat směrem ven. "Haló! Hej! Je nám zima! Dejte nám aspoň pořádné oblečení, nebo tady umrzneme! A jídla nebylo dost. Mám hlad. Och, nemůžete s námi přeci jednat jako se zvířaty!" Vím že je to marné. Vím to, protože to takhle dělám posledních několik dní. Ale co si mám taky jiného počít? Naděje umírá poslední. Třeba se tentokrát někdo chytí. |
| |||
Věznice Černá Skála Pár dní do transportu Věznice Černá Skála, vězeňské cely Všichni Každý si může splést starého muže s mrtvolou ne? Stává se to a především pokud je nemrtví opravdu nablízku a dotyčný stařík vyleze ze stínu s odporným chraplavým zvukem. Navíc jsem nebyl informován o jeho přítomnosti, takže jsem opravdu nemohl tušit, že jde o otce majitele sídla, který mě požádal, aby jsem se postaral o nemrtvého, který zjevně bloudí sídlem. Bylo šero a já se divil, proč na něj vymítání nefunguje. Nakonec jsem ho jednoduše zabil, jelikož jsem měl za to, že jde nejspíše o velmi mocného nemrtvého. Takhle jsem však skončil zde. Vlastně jsem se sám udal, když jsem spatřil všechnu tu krev, která jednoduše nemohla patřit nemrtvému a navíc mi stařík stihl říci, že mám výpověď, což jsou opravdu smutná poslední slova. Doufal jsem, že když se sám udám a navíc jsem duchovní, tak to neskončí tak hrozně, ale byl jsem na omylu. Konečně se ukázali ti, kteří mi celou dobu chtěli bodnou kudlu do zad, jelikož jsem poloviční. Navíc se dost přičinil i otec zavražděného, který chtěl mojí veřejnou popravu, z které naštěstí sešlo. Prý to zařídil náš hlavní duchovní, který se semnou rozloučil se slovy, že i tamější obyvatelé potřebují víru a rozhřešení, které jim mohu dopřát jen a pouze já. Jediné štěstí je, že jsem byl zvyklý na držení půstu a mohl jsem se tak oddat meditacím, které mi pomohli udržet si prozatím zdravého ducha, i přes zacházení a všechen ten smrad, který se všude okolo rozléhal. Dnes stejně jako vždy v tuto dobu se věnuji meditaci, které předcházela modlitba. Byl jsem pověřen svatým úkolem a jako posel boží na zemi jej hodlám přijmout a pomoci těm, kteří to potřebují. Navíc se jistě najde i mnoho mrtvých duší, kterým bude potřeba dopřát klid, aby nebloudili a nebyli ovládnuti temnotou. |
| |||
Věznice Černá Skála Pár dní do transportu Věznice Černá Skála, vězeňské cely Všichni Co tady vlastně dělám? |
| |||
Věznice Černá Skála Všichni vězni mají na sobě: Clothes, Common |
| |||
Věznice Černá Skála Pár dní do transportu Zima je u konce, sněhy pomalu tají a na scénu přichází jaro a to je čas, kdy se v Černé Skále opět začínají shromažďovat vězni pro první jarní transport do Kolonie. Kolik jich je? Snad pár tuctů...koneckonců, co záleží na tom, jestli všichni zimní odsouzenci odjedou s prvním transportem, nebo nějakým dalším.
Ve světle smolných pochodní jsou chodbami Černé Skály postupně odváděni vězni do prázdných cel. Cely mají rozměry 2x2 metry a zatímco stěnu k chodbě a protější stěnu tvoří masivní kameny, mezi celami jsou jen obyčejné železné mříže. Vězni tak nemají možnost vidět cokoliv na chodbě, ale bez problému vidí z jedné cely do druhé. Výjimku tvoří krajní cely, které mají jen jednu stěnu tvořenou mřížemi – logicky tu přiléhající k jiné cele. |
| |||
Svatá říše Alderánská
Černá Skála je hrad nacházející v blízkosti bariéry, ale ještě na straně Říše. Je to poslední zastávka před samotnou Kolonií. Právě zde jsou vždy jednou měsíčně shromažďovány zásoby pro kolonii a nový vězni, kteří tam budou následně odesláni. Právě jednou měsíčně to tu ožívá. |
| |||
Svatá říše Alderánská Svatá říše Alderánská si za posledních několik století podrobila mnohá království, kmenová společenství a dlaší nejrůznější státní útvary, čímž ze sebe udělal tu vůbec největší a nejmocnější říši známého světa. Dnes je Alderánská říše směsicí nejrůznějších ras, kultur, zvyků a tradic, neboť jedním z klíčů úspěchu Říše je schopnost poučit se od nepřítel, převzít od nich co se hodí a začlenit to do vlastní kultury. |
| |||
Prolog
|
| |||
Trestanecká kolonie Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami se rozkládá jedna velká, bohatá a silná říše, kterou místní znají jako Svatou říši Alderánskou. V této krásné zemi jsou si všichni v očích zákona všichni rovni, i když někteří jsou si rovnější než jiní, ale to už tak bývá. |
doba vygenerování stránky: 0.43930220603943 sekund