| |||
![]() | Místo výměny Den 1, ráno Život je vážně pech. Co vše nás jen může při cestě k bohatství potkat. Když to není banda loupežníků, je to nasraný rasistický zbrojnoš. Naléhal jsem. Opravdu moc. Bez účinku. Někdo si prostě usmyslel jak nebezpečná je ta má zrzavá kštice a poslal mě do toho nejzamořenějšího chládku v říši. Plné uřvaných vězňů. Zpropadený fousovec... Ne, tohle není můj háj. Není to má vysněná cesta. Chci pryč.... "Páni v železe, jsem nevinn..." Spadnu na zem jak uzrála švestka. Jazyk vyplazený, oči rozkutálené všude možně a nade mnou jen vychechtávající obrnoš. Mne si ruce jak na nedělní káču a já zadrhávám nutkání povolit svaly v močáku. I takhle se dá osoba umlčet. Od té doby jen kňučím v růžku své cely. Nechci dostat přes papuli. Nezbývá než čekat. Den tiká, vězeňský sál furt smrdí a mě pomalu plesnivý lýtka. Není to dobré tohle čekání !! Ale to se i já dočkám svého.. Po pár dnech mě vyženou ven z cely, jen aby jsme se prošli po lese. Ne, ve skutečnosti jdeme vstříc trestu. A ten přijde k nám hned skrz velký pád. Do vody !!! Kaluž plná studených kapek. A ty dokáží utáhnout ke dnu i takové malé štěně jako jsem já. Ale přežil jsem. Přežil jen abych dostal opět přes čumák. Ani se nesnažím bránit. Dostanu jen po tlamě a okamžitě padnu k zemi ve snaze předstírat bezvědomí. Hernajs mé aktérské dovednosti jsou fakt bídné !! Zmetek to poznal, párkrát si do mě kopl a pak odběhl honit si ego jinam. Jak zavšivená tahle země je !! Z bídy mě dostávají hlasy. "Hehe... Není nad to začít pouť v krvi a s úsměvem na tváři. A nejsem sám !! Jsou tu dva ušoplátníci, dva zavšivenci a nějaký ten člověčí muž. Zvláštní to skupina. Zatímco se sbírám ze země, hned se tři oddělí a já tak zbudu sám jen s pány trpaslíky. Tak to určitě ne-e.. Okamžitě se rozbíhám za trojici uspěchaných zvědavců. Raději trávit čas s dlouhověkými dlouhány než se bortit blátem s trpami. To je na mé rezavé koleno moc. Nezbývá než zapojit své rezavé svaly, běžet po prašné cestě a mňoukavým záludným hláskem hekat do všech stran. "Vážené zneužité panstvo....počkejte na mě....prosíííím..." Co vidí ostatní ? Podivnou zrzavou kouli kulící se po té samé trase odkud přišli i oni. Doprovází to zoufalý hlásek, otrhané oblečení a otravný bolestný úsměv na buclaté tváři. Takový ňuňák k popukání... |
| |||
![]() |
|
| |||
![]() | Místo výměny Den 1, dopoledne Než se všichni proberou, čas o nějakou tu hodinku pokročí, ráno mine, přijde dopoledne a začne se trochu oteplovat. To je tak akorát, chvíle, kdy k sobě přichází Notah a ostatní, aby začal nový život v Kolonii. |
| |||
![]() | Místo výměny Den 1, ráno Trestanecká kolonie, místo výměny Všichni Nedostanu se moc daleko, když zaslechnu, že na mě někdo volá. Asi bych se otočila, i kdyby to nebylo v elštině. Ostatně, jiné ženy tu stejně nejsou. |
| |||
![]() |
|
| |||
![]() | Místo výměny [/b]Den 1, ráno Trestanecká kolonie, místo výměny Všichni Černá Skála byla utrpením, takže když se objeví dozorci a důstojník, nemůžu než se těšit na to, až tyhle plesnivé, věky zmaru prostoupené zdi opustíme. Ještě naposledy se podívám na v kameni lehce vyškrábané čárky značící strávený počet dní a pak poslušně následuju stráž ven. Konečně zase čerstvý vzduch! neodpustím si aspoň trochu veselou myšlenku než jsem popohnán kopancem k rychlejší chůzi za ostatními. Trochu překvapeně zírám, když nás začnou rozpoutávat, ale když první letí z útesu dolů do vody, dojde mi, co bude následovat i pro mě. Poslední pohled na normální krajinu, během letu poslední nádech a let dolů do ledové vody jezera v hloubce pod útesem. |
| |||
![]() | Místo výměny Den 1, ráno Trestanecká kolonie, místo výměny Všichni Pobyt na Černé Skále je peklo. A přesto. Když zjistím, že je čas k odchodu, cítím strach, jako ještě nikdy. Hlad, zima i úděsné podmínky, ve kterých jsem tu živořila, jsou náhle ničím, v porovnání s tím děsivým obřím neznámem, které Kolonie představuje. |
| |||
![]() | Trestanecká Kolonie Místo výměny Byla to dobrá bitka. Rozhodně jsme se nedržel zpátky a rozdával rány kam se dalo a že cílů bylo opravdu hodně. Až moc, takže nebyla šance na to, že bych se nakonec udržel na nohou. Prostě mě strhli a bylo to. Když jsem konečně otevřel oko, které nebylo tak napuchlé a jazykem zkontroloval zbytky zubů a vyplivl krev z huby, tak většina těch zmetků je pryč a zůstali jenom ti noví. Sice mě tělo bolí, ale donutím se vstát. Je potřeba se hýbat a nechci tady zůstávat déle než je nezbytně nutné. Mohli by přilézt další a na nový taneček už nemám moc náladu. Jenom si trochu opláchnu obličej. Studená voda mi udělá dobře. Z nosu vyfrknu další chuchvalec krve a jsem připravený vyrazit. Neznám to tady, ale ti parchanti museli odněkud přijít a zase se tam vrátit, takže tu jistě bude stezka a po té se vdám zjistit kam vlastně vede. |
| |||
![]() | Trestanecká Kolonie Den 1, ráno Jezero je velmi romantické, je napájené deset metrů vysokým vodopádem z nějakého horského potůčku, takže voda v něm není úplně klidná. Silný proud může neopatrné jedince snadno strhnout a buď ho stáhnout pod hladinu, nebo zanést do bariéry, což s této strany znamená smrt. |
| |||
![]() | Kapitola I.
|
doba vygenerování stránky: 0.39326310157776 sekund