| |||
Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni Asi se není čemu divit, že jsem skončila právě tady. Každý, kdo mě alespoň trochu zná ví, jaká jsem. Vznětlivá, hádavá, možná i trochu agresivní. Moje matka jednou použila výraz labilní, ale s tím já se neztotožňuji. Vicious mockery |
| |||
Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni Sice je mi divné, že se na cestě neválí žádný kámen, který by šel použít jako pěstní klín, ale co se dá dělat. Budu těm zeleným kreténům rozbít palice jen holýma rukama. Trochu mě překvapila elfka s tím, že se chce rvát, ale nijak proti tomu neprotestuju. Popoběhnu dopředu, abych zkrátil vzdálenost mezi barbarem a mnou a také ke goblinum. "Tak pojďte vy zelení zkurvysyni!" zavolám na ně hezky obecnou, ať tomu rozumí a zatočím pěstí nad hlavou |
| |||
|
| |||
Cesta od Místa výměny
Ostatní pořád klábosí což není věc ve které vynikám. Goblini jsou naštěstí zticha a rozhodli se na nás skutečně vrhnout a to je řeč, které já rozumím. Jdu jim v ústrety. Nehodlám čekat až dorazí až ke mně. Vyberu si hned toho na kraji. Udělám ještě několik rychlých kroků abych získal pořádný švih . Zařvu a udeřím toho krpatce po palici. Jenom jedna rána a pak rychle uskočím abych viděl i na ty zbylé dva. Jistě to nenechají jenom tak a budou se chtít pomstít a potřebuji se krýt před přívalem jejich ran. (hit 24, dmg 4) |
| |||
Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne Goblini se dají snadno obejít jednoduše po louce, ale o tom nikdo ani neuvažuje. Gavion, Notah a Aervenveal jdou po cestě a přibližují se ke goblinům na vzdálenost asi osmdesáti stop (Notah ještě o deset stop blíže) odkud už je možné, že Goblini Gaviona uslyší. |
| |||
Cesta od Místa výměny |
| |||
Má úcta Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni Probelhám se otevřenou branou a nakonec se mi podaří dohnat dost nesourodou skupinku. Byť velice trpím, že mne kdokoli uvidí v tomto stavu, tak je to pořád daleko lepší než zůstat sám. "Zdravíčko vespolek. Rumtal jméno mé. Rumtal řečený Zlatoústý. Možná jste o mě... Co?" Všichni se dívají někam dopředu. Och! Skupinka goblinů... nebo co je to za hnusná zelená stvoření. Vysoký urostlý člověk (nebo snad půlelf) se s nimi pokouší vyjednávat, za což má můj obdiv. Ač bych byl rád, kdyby tahle situace šla vyřešit mírumilovně, obávám se, že to se nám nepodaří. Vlasatý barbar a vousatý našinec se naopak připravují k boji. A drobná zrzavá kulička dělá, že tu není, což by za normálních okolností byla i má strategie. Teď si však zcela zoufale potřebuji udělat přátele, je tedy čas na hrdinské činy. Což v mém případě spočívá v pění písní s hrdinskou tématikou. Dám si záležet, aby mě dobře slyšel i ten nejodvážnější dredáč úplně vepředu. "Jen směle do nich, nebojme se nic, až bude po nich, půjdem slávě vstříc." Zanotuji jednu z jednodušších bojových písní. Na nic lepšího se momentálně nevzmůžu, ale i tohle válečníkům často dodá trochu odvahy a odhodlání. ---------- Bardic Inspiration pro Notaha |
| |||
Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni Neustále dotírat na přední vrátka. To je ten jednoduchý návod jak se vetřít i do úzce uzavřené skupinky. Tahle naštěstí nepatří mezi ně. Naopak, elfí šťabajzna je víc než laskavá. "Těší mě převelice....Nini...syn nikoho.." ..A pán ničeho... Ohrabaným smeknutím naznačím gesto představení se a zaujmu místo vedle nich. Okamžitě poznám jak rozdílný vlastně jsou. Stačí jejich pár kroků a já už musím dobíhat. Takže zatímco oni jdou pomalu a v klidu, já cupitám jak namazaný stroj. Jedna noha za druhou. Až to vypadá trochu komicky. Ale přeci mě tu nenechaj !!!! Mineme les, palisádu a skončíme zas na prašné cestičce. Ale nejsme tu sami. Ač jsme skupina jak koťata při narození, objeví se před námi houf zelených gobliňáků. Klasičtí pleveláci. Nějaká zbroj, kyj a spoustu křivých zubů. Až mi na krčku husina naskakuje. Brrrr..... Ne. Já vím jakou mam roli. Udělám pár nenápadných kroků vzad a schovám se za velkého človečince s kusem klády. "...a když jim nevymluvíš své, směle navrhuji udělat velké bububu...." Ano, myslím tím vystrašit je. Však jsou to zbabělci. Krysy co se živí krysami. I já bych utekl... Sporná myšlenka mě okamžitě nutí rozhlížet se kolem. Po okolí, zemi, nebi i stromech. Nikdy nikdo neví co se kde šustne. A já mam času dost.....možná až příliš.. |
| |||
Cesta od Místa výměny[/center] Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni No, nějak se naše skupinka sešla. Přece jen, když všichni spíš tak nějak pajdáme, než jdeme, nejsou rozdíly v rychlosti zase tak velké. Dokonce to i vypadá, že máme společnost. Sice mají zbraně a my ne, ale nebylo by to poprvé, co jsem za svůj život tak trochu v nevýhodě. Naposledy to bylo dnes ráno, že ano... Pozoruji naše pravděpodobné nepřátele a trochu udiveně vytáhnu obočí, když na ně ten půlelf začne mluvit. Nerozumím mu, elfština to není, té sice nerozumím taky, ale poznám ji, tak mi dojde, že to možná bude jazyk těch, co stojí proti nám. „Hele špičatý ucho, voni úplně nevypadají, že by nás chtěli nechat projít jenom tak...“ komentuju zbraně v jejich rukou a to, že jsou zde očividně zkušenější než my. |
| |||
Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne A heleme se. Tihle tam dole u vodopádu nebyli. Jsem docela rád, že mám v ruce aspoň ten klacek. Jednoho bych asi ještě zvládl. Možná i dva, ale tři už jsou docela hodně. Naštěstí to vypadá, že jak je nás víc, tak ani jim se moc nechce riskovat. Zatím to na ně jeden vzadu mluví já pozvednu palici abych jí měl připravenou a pomalu se vydám po cestě směrem k nim. Když mě nechají na pokoji tak je asi také nebudu provokovat, ale musím kolem nich projít pokud se chci dostat dál a jim se to možná nebude líbit. |
doba vygenerování stránky: 0.45743107795715 sekund