| |||
Otázky Zamračím se. Kluzký odpovídá trochu zbytečně rázně. Čti mezi řádky. Vzpomenu si na slova rytíře Jana. Kdyby mu v Pevnosti někdo neustřelil hlavu, mohl mě to naučit líp. Takhle mám občas dost problémů pochopit řádky. Natož to, co je mezi. Ale tohle mi přijde hodně okaté. Informace o lázni je fajn. Otevřeno non stop. Trochu mě jen vadí, že budu muset na seníku nechat věci. Kdokoli může přijít a vzít si co chce. A nemusí být ani z cizích. Spory jdou stranou, říkáš. No, tak tahle skupina je jiná. Od začátku na hovno a hádám, že se to jen tak nezlepší. Potřesu hlavou. „Ještě dvě věci. Musíme zjistit co se stalo. Co způsobilo ty přeludy a proč to nefungovalo na Gabrielu. A druhá věc. Jaká je pravděpodobnost, že nám nikdo nesáhne do věcí, kdybychom šli do lázně?“ Úmyslně vynechám slovo všichni. Už se vidím v lázni a mám obavu, že vím co se stane. Je to nevyhnutelné a radši tady než venku. |
| |||
Jdeme (se) pařitNebudu Benjimu vykládat, že jeho role v rituálu byla dost důležitá. On by to asi stejně nepochopil. A krev se získá snadněji, než kdybych se ho tady pokusila přimět k sexu. Muži prý pak mohou mít problém, aby to vůbec stálo za to. K tomu je lepší vlastní rozhodnutí a souhlas. O tom si každopádně povykládáme v noci. Zítra můžu zemřít a tohle je poslední šance zkusit, jaký to je mít chlapa. Navíc je tu fajn bonus, že tenhle chlap se mi líbí. Kouknu nahoru na Benjiho. "Tak hejbni kostrou." cuknu koutky a čekám, co mu odpoví Kluzský. Na toho jen kývnu, že je vše opet při starém. |
| |||
Čas odejít? Družina, Patrola a ti druzí Upustím od zvedání batohu. V tomhle případě nemám potřebu si nic dokazovat. Sleduji Alexe a přemýšlím o všem, co mi právě řekl. „Chceš mě podrazit? Říct, že to bylo tím čajem?“ Zeptám se. Podle mého výrazu byla teď pusa rychlejší než mozek a tu větu jsem moc nepromyslela. „To je k posrání.“ Rozhodím vzápětí rukama. „Kdybych věděla, jak to dopadne, tak se na nějaké vaření čaje vys... kašlu.“ Není úplně jasné, jestli poslední věty neříkám spíš sama sobě než Alexovi. Nádech a výdech. „Samozřejmě, že to počká.“ Ušklíbnu se. „Bylo by sice nesmírně epické dojít tam a zpět sama… Každý den bych pak chodila ke Kocourovi a všem od vás to připomínala… ale myslím, že si tuhle slávu nechám na nějakou další výpravu.“ Dodám. Vlastně teď zním docela smířlivě. Vracím se k tomu lehce pobavenému tónu. |
| |||
Čas odejít „To by nebylo zas tak složité...“ pokrčím rameny s mírným úšklebkem. Našla by se spousta důvodů pro to, aby mě odbouchla a vzhledem k tomu, že všichni míříme na smrt, nikdo by se v tom moc nebabral. Po její otázce se ale zamyslím. „Komu jinému... Došlo to tobě, dost možná dojde i jemu. Čaj jsi dělala ty, med jsem dodal já. Pro něj dva podezřelí a když mu to řeknem, můžem ho aspoň trochu přesvědčit, že se snažíme hrát na rovinu.“ odpovím po chvíli. |
| |||
Čas odejít Patrola a ti druzí Zvednu obočí a položím ruku na zbraň. „Paráda, už vidím, jak ostatním vysvětluju, proč jsem tě zatáhla do temné uličky a zastřelila…“ Zavrtím hlavou. Ve skutečnosti však vypadám téměř pobaveně. Dokonce mi zacukají koutky úst. „To víš Kluzký… jsem to za dnešek chtěla zaokrouhlit na tři…to je takové hezké číslo.“ Dodám sotva slyšitelně. Na pistoli však nedojde. Alex začne med plivat. Nic neříkám, čekám, co z něho vypadne. „Fakt mu to chceš říct?“ Ozvu se nakonec. „Vrátit už to nejde… tenhle svět nepotřebuje další mučedníky. A hlavně, nebylo to schválně.“ Navrhnu jiné řešení. Moje nálada se prudce změní, když muž zmíní urážení Družiny jako celku. „A ty bys to odlišil? Urážení Patroly jako celku od urážení tebe?“ Vyhrknu. „Jakože to první je pohoda?“ Opatrně se skloním pro svůj batoh. Očividně je čas jít. Pak však přijde otázka na bar… Zaváhám. Je to další důkaz toho, že Alex neměří Patrolu a Družinu stejným metrem. Jedno se musí bránit a druhé urážet. „Ten bar ti neodpustím do nejdelší smrti.“ Oznámím tiše. Zatím však neodcházím. Něco v mém postoji ukazuje, že svá slova nemyslím úplně vážně. Ale co čekal? Že ho v soukromí upozorním na med a on z toho ještě vytříská prominutí baru? Jen tak?! |
| |||
Otázky a odpovědi Když odpoví, že věří v mou nevinu, pousměju se. Zvláštní spojenectví, ale už jsem viděl i podivnější. „Já o tom slyšel jen dvakrát nebo třikrát, ale zaujalo mě to.“ odpovím důvod, proč si to pamatuju. Že to v jednom případě vykládal nějaký nažváchaný a možná i sjetý mágus raději nezmiňuju. |
| |||
Otázky a odpovědi Družina a ti druzí „Věřím, že jsi to nebyl ty.“ Potvrdím tiše. Ještě tišeji, než když jsem mluvila před tím. Jako by projev důvěry byla slabost, o které se nikdo nesmí dozvědět. „Vážně? O tomhle jsem nikdy neslyšela…“ Zarazím se, když Alex zmíní oslabení, které přináší výpravy. Mám chuť se zeptat kolikrát byl venku on… ale nechci, aby to vyznělo útočně. Raději mlčím. Když vytáhne med, zpozorním. Zhluboka se nadechnu… a lehce zkřivím tvář. Blbá žebra! Zase přistoupím blíž a opatrně položím svou ruku na jeho – na tu ve které drží nůž. „Počkej, … co když začneš… vyvádět?“ Zeptám se. Sama nevím, jakou odpověď bych chtěla slyšet. Tohle je šílené. Přišla jsem ho přeci varovat… Nakonec ruku sundám a nechám ho med ochutnat. Po další otázce se viditelně stáhnu. Zadívám se stranou. Chci mluvit a zároveň nechci. Bude si to po tom medu pamatovat? Pochopí, co mu říkám? „Lidi nemají Družinu v lásce.“ Začnu po chvíli. „Je to nevděčná, špinavá práce, … ale někdo ji dělat musí.“ Pokrčím rameny. Očividně držím emoce na uzdě. V tom jsem dobrá. „Jenže lidem pak přijde, že mají právo nás urážet. Ublížit. Jen tak. Z principu. Neštítí se říkat ty nejhorší hnusy… zasahovat ta nejslabší místa… jako dnes ráno.“ Na chvíli zvednu pohled. „Ty jediný jsi mlčel.“ Zakončím vysvětlování, které zdánlivě nedává smysl. Znovu se dívám stranou. „A když se stala ta věc, … když mě napadlo, že by to mohlo být v tom medu. Prostě jsem tě chtěla varovat.“ Vysvětlím. |
| |||
Zajímavý rozhovor Překvapí mě, že se mě Gáb dotýká trochu déle a zaregistruju i pohled rytíře když si toho všimne. Ale nedělám si s tím nijak těžkou hlavu. Prostě to beru tak, tě co se v Příhraničí stát má, to se stane. Viděl jsem příliš modliteb, lidí spoléhajících na různé amulety... Většina jich je po smrti a hnijí někde v ledové pustině. |
| |||
Ze seníku! "To je fakt, příště se budu více ptát než někomu dám krev." Má pravdu, ale moje blbost mě vlastně štve. Jako bych byl nějakej posranej nováček v Příhraničí. Krev, vlasy, nehty nejsou věci, které dáváš jen tak na potkání komukoliv. Chtěl bych nějak popsat to co zažívám, ale je to prostě divné. Cítím to jako vibrace a takový divný pocit. Jakoby skrz Vás něco lezlo a zároveň ne. Prostě pocit na hovno, ale vlastně příjemnej. Zním jako debil já vím, ale takhle nějak jsem to cítil. Nic ke mě nepromluvilo a nic jsem neviděl, teda ne že bych věděl, že mám něco vidět, ale kdyby tak nic. Než se naděju, tak je to pryč... "No není zač. Já jsem tady nic moc neudělal." Pokrčím rameny, protože nemám pocit že bych tady něco dělal. Podívám se do těch jiskerných očí a vím, že si určitě půjdu promluvit večer. Myslím, že rozhodně budeme mít o čem mluvit! Tam není pochyb, ale než se vzpamatuju, tak už leze dolů. Sesbírám se z podlahy a jen vrazím hlavu do otvoru. "Počkej, já jdu taky. Ukážu Ti kde to je. Děje se něco Lede? Jdeme se naložit do vody. Ostatní jsou v cajku?" Houknu na Freyu a rovnou do toho zahrnu Kluzkého, který se tu zjevil. Doufám jenom, že nám nenese nějaký průser. |
| |||
Kluzký Jen co dorazíme do seníku tak nás Freya začne vyhánět. Chápu to, potřebuje provést svůj rituál. Rozhodně jí nechci stát v cestě. Je jediná kdo z nás umí kouzlit, a jestli se o tu jejich magii dá přijít tak chci aby byla plně funkční. Jestli jsem o ni přišel taky zjistím až v boji. Sice jsem toho moc neuměl, ale i to málo mi několikrát zachránilo život. Pro svůj rituál si vybrala Benjiho jako asistenta. Něco o těch jejich rituálech vím. Některé z nich vypadaly jako lesbický grupáč. Opravdu jenom zřídka pro své rituály používaly muže. Není holt silnější magie než krvavé a nebo té sexuální. Člověk by ani neřekl že díky sexu můžete nabrat takovou moc. Jestli má Benji tu možnost se s Freyou vyspat tak je to šťastnej parchant. Alex s Betchanem se vydají pro Gabrielu která málem zkolabovala hned u brány. Je dobře že pro ni šli. I když sice vedu tuhle skupinu, furt nejsem jejich máma a takhle se aspoň naučí spolupracovat. Já vylezu ven před seník a zapaluji si cigáro. V hlavě mám tisíce myšlenek. Dnešek se opravdu sral jak jen mohl. Nedošli jsme ani do Vřídel a už jsme přišli o dva lidi. Člověk si říká že na téhle trase už ho nic nepřekvapí a v ten moment mu Příhraničí dá pořádnou ránu na žebra. Zapaluji si ještě jednu cigaretu a za ní hned další. Přemýšlím co se stalo po srubu. Tohle musela být jedině nějaká sabotáž. Já osobně mám dost silné amulety které mě chrání proti takovým sračkám. Freya vycítí magii a Benji tady žije už tolik let že může Příhraničí považovat za svůj domov. I tak jsme ale byli všichni v prdeli. Něco muselo být s tím čajem. Najal si někdo z Pevnosti někoho na mou vraždu ? Dron mě chce vidět mrtvého a umí tahat za nitě. Jediný dva podezřelí jsou Gabriela a Alex. Pochybuji že by Alex něco takového udělal, ale ta správná suma a nebo pádné argumenty dokáží změnit názor i zatvrzelému člověku. Ti dva jako jediní dávali suroviny na čaj který všichni pili. Budu je muset oba dva proklepnout. Hlavně Gabrielu. Ta jediná by mi na tohoto záškodníka seděla. Je z Družiny a je tady za trest. I když možná ten trest je jenom tak na oko a ona tu je z jiného důvodu. Nebylo by to poprvé kdy by si Dron najal někoho z Družiny aby mě odstranil. A ona je ideální adept. Ale proč by někdo riskoval že se tahle mise posere ? Ledaže by byla do země Ledových vyslána ještě jedna skupina o které nikdo neví. To by pak dávalo smysl. Z toku myšlenek mě vyruší až Betchan který se vrátil. "To je dobře že dostala zabrat. Jenom ať si zvyká. Čím dřív pochopí že život za hradbami je smrt na každém kroku tím líp. V Pevnosti se dá naučit žít celkem snadno. Je to jako žít v Americkém Bronxu. Pravděpodobnost že se ti něco stane je sice vysoká ale pokud se v tom naučíš chodit tak procenta značně snížíš. Ale tady je to jiné. Tady každý tvůj krok může být poslední. Si v neustálém napětí protože nevíš co se ti stane. Přežít tady venku sám je téměř nemožné. Patrola venkem žije, a víme že když jdeme ven tak všechny naše spory musí jít stranou protože jediný na koho se můžeš spolehnout je člověk po tvém boku. Ty chráníš jeho a on chrání tebe. Na osobní spory tady není prostor. Můžeš být sebezkušenější a mít Příhraničí projité křížem krážem a stejně můžeš zdechnout na začátečnickou kravinu." odpovím mu celkem rázně ale nakonec dodám. "Ale horká koupel by bodla nám všem. Termální lázně jsou otevřené nonstop, může tam kdokoliv jít kdykoliv se mu zachce. Navíc osada není až tak velká a všechno je tady na dosah ruky. Pokud tedy máte zájem běž to říct Alexovi s Gabrielou, Alex ví kde ty lázně jsou. Já to skočím oznámit Freyi s Benjim až dokončí svůj rituál. " Pak mi ale připomene naši ztrátu. Trochu se mi zkřiví úsměv. "V tom máš pravdu. Je to velká ztráta a navíc takhle blízko za Pevností. To co se dneska stalo bylo celé špatně. Možná by se tu někdo našel. Zkusím se zeptat u Patroly. Ta suma která se za tuhle misi nabízí je dostatečně velké lákadlo. Jsou to takové peníze že si s nimi budeš moct postavit vlastní osadu. Veškeré zabavené peníze gangům či mafii. Veškerý zabavený proviant...většina z toho jde právě na tuhle misi. A opravdu se nejedná o malou sumu. " Slyším jak starý žebřík vrže. Někdo po něm jde dolů. Freya zřejmě dokončila svůj rituál. |
doba vygenerování stránky: 0.10913014411926 sekund