Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
Postava Yuliya Lavellan je onlineYuliya Lavellan
Postava Benjamin Harkness je onlineBenjamin Harkness
Postava Freya je offline, naposledy online byla 21. června 2024 6:19Freya
Postava Alexander Korobkov je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Alexander Korobkov
Postava Betchan je offline, naposledy online byla 21. června 2024 7:17Betchan
Postava Gabriela Hefron je offline, naposledy online byla 20. června 2024 20:05Gabriela Hefron
Postava Aric Stonegate je offline, naposledy online byla 21. června 2024 7:19Aric Stonegate
Postava Izumi je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Izumi
| |||
 | Jako nováPodívám se na Benjiho a jen se poušklíbnu. „Neřeš minulost. Už jsi mi ji dal.“ řeknu dost prostě. Zpátky do těla už ji nenatáhne a já ji vážně potřebuju. Nemám tu nic jiného, co by za řádnou obětinu stálo. A pálit kvůli tomu zásoby by bylo dost nešťastné. O dva údery srdce může Benji cítit, jak se cosi mezi našimi dlaněmi rozvibruje. Postupuje to pažemi vzhůru, naplní mu to hlavu. Ledová dlaně mu přejedou po těle a obejmou ho. Do ucha se mu vkrade tichý šepot, zatímco já stále recituji. Vnímá částečky své krve na mých zádech a našich obličejích. A pokud bude mít štěstí, bohyně ho nechá nahlédnout do minulosti, jak to kdysi vypadalo, když se šampioni proti sobě pustili do boje na život a na smrt. Chuť starých časů ze starého světa. Než se naděje, rituál skončí. Pnutí opadne a ve vzduchu je zvláštní probíjející vůně. Zhluboka se nadechnu. Všechno ze mě opadne. „Zabralo to…! Díky, Benji.“ prohlédnu si ho, jestli to na něm nezanechalo nějakou újmu. Vypadá to, že je v pořádku. Začnu sbírat své věci. „Půjdu se naložit do horké vody, když už jsme v proslulých Vřídlech. Pokud bys chtěl, můžeme si později promluvit. Cestu po žebříku už znáš.“ řeknu jako by nic, ale v očích mi zajiskří. Jakmile mám vše zorganizované, slezu dolů a jdu se doptat, jak a kde se tady dá vykoupat. | ||
| |||
 | Hrdost a staré křivdy Moje rozhodnutí, nepozornost a chyba Stojím a dýchám. Mozek konečně začíná pracovat. Nával adrenalinu po příchodu rytíře mi paradoxně pomohl. Není to žádná sláva. Ale nejsem taková padavka, jak by se mohlo zdát. Jenže jak stojím a kyslík postupně probírá mozek, dojde mi docela zásadní věc. Betchan mě oslovil jménem. Nepamatuji si, že by nás dva někdo představil. Já se nepředstavila určitě. Možná jsem jen zbytečně paranoidní ale nehodlám riskovat. Budu muset zjistit, co všechno ví. Opatrně. Nenápadně. A i když bych si raději politá sirupem vlezla do mraveniště, je mi jasné, že na to ošetření dnes večer nejspíš dojde. Ale ne teď. Teď je plán jiný. Stále se lehce dotýkám Alexova zápěstí. Tenhle druh doteku mám ráda. Není prostoduchý a prvoplánový jako propletené prsty ale je tak blízko žil, až člověk téměř cítí tlukot srdce. Je to jiný druh důvěrnosti. Je v tom něco osobního. Po jeho otázce se na chvíli zamyslím. Nechci do seníku, … i když informace o dvojici nahoře mě zaujme. „Snad to bude jen chvíle… ale chci s tím někam do soukromí. UbytujeME se potom.“ Navrhnu. Vyjdu ven a nechám Alexe, aby vybral místo pro rozhovor. Já využiji té chvíle, abych promyslela, jak přesně chci svou otázku položit. Vím, že tohle může dopadnout jakkoliv. Zároveň se pokusím dát dohromady. Otřu tváře, srovnám oblečení i pouzdro se zbraní. Opatrně se vyrovnávám s bolestí. Konečně jsem připravená mluvit. „Podívej… nechci, aby to vyznělo nějak špatně… ale to, co se stalo dnes. Byli jste úplně mimo. Nechodím ven… ale v Družině už jsem tyhle věci viděla… …tohle dělají drogy.“ Začnu tiše. „Netuším, jestli s tím mám za někým jít… ale nechtěla bych… víš… prostě…“ Znejistím. Na chvíli zmlknu. Zírám muži do očí, jako bych čekala, že se sám dovtípí. Nakloním se o kus blíž. Hlavy teď máme téměř u sebe. „… nemohlo něco být v tom tvém medu?“ Vyhrknu tiše, tak tiše, aby nikdo jiný neslyšel. „Protože já jediná ho neměla.“ Dodám rychle, snad jako vysvětlení svého obvinění. | ||
| |||
 | Mezi čtyřma očima Nevypadá to, že by Gabriela moji pomoc potřebovala. Točí se kolem ní Alex a já se v duchu usměju. Kdybys jen tušil, chlapče. Gabriela si vůči mě zachová chlad. Trochu mě tím překvapí, nečekal jsem, že jí vztek vydrží tak dlouho, ale třeba si to jen namlouvám a za jejím chováním je únava, bolest a prožitky dnešního dne. „Dobře.“ Přikývnu, když mi tvrdí, že jí nic není. Vím, že to tak není, ale je to její věc. „Freya si vytáhla Benjiho do patra. Dole budete mít klid.“ Řeknu suše a vyrazím na seník. „Kluzký? Potřebuju s tebou dát řeč. Můžeme jít někam vedle?“ Doufám, že nebude mít nic proti a půjde. „Myslíš, že by šla zařídit horká koupel pro nás všechny? Nebo aspoň pro Gabrielu. Myslím, že dnešek jí dal dost zabrat.“ Začnu s tím snazším. „A pak tu jsou další věci. Přišli jsme o dva lidi, což v našich počtech a s ohledem na úkol je velká ztráta. Nedalo by se odtud někoho přibrat? Což mě vede k další otázce, a to, co z toho bude mít Patrola za výhody, pokud splníme úkol.“ Ptám se na přímo a očekávám stejnou odpověď. | ||
| |||
 | Přátelé..? "To je fakt..." souhlasím s Gáb, ale nijak dál to nerozvádím. Možná tak akorát Betchan si myslí, že takhle probíhá každá výprava mimo Pevnost, ale všichni ostatní ví, že tohle jsou příliš velké ztráty. A to ještě na známém území... "Dobře." nepřu se a nahodím si její batoh na jedno rameno "Kdyby něco, tak se opři." nabídnu, ale nechávám reakci na ní. Věřím tomu, že bez zátěže batohu už to zvládne. | ||
| |||
 | Na seně se Sestrou Vlasy nejsou všemocné a já jsem celkem spokojený Patrolář, ale po jejím prohlášení se mi zkrabatí čelo. "Obětuješ? Jsou věci, které by jeden měl vědět dřív, než mu vezmeš krev a tak dále!" Zavrčím, ale rozhodnu se jí věřit. Může se mnou dělat skoro co chce, ale je na téhle výpravě stejně jako já a bylo by fajn, aby jsme jí přežili a co si budeme povídat, větší šance je s trojicí já, Alex a Led. Samozřejmě se mi zvedne ego, když tak hezky mluví o tom, že jsem dobře bojoval. Ono v tom ringu to bylo částečně um a částečně štěstí, ale to je při boji poměrně normální. Když se na Vás vysere štěstěna, tak můžete být bijec jaký chcete. Dneska jsme to viděli mnohokrát. Podle pokynu si sednu proti ní a sleduju co se bude dít. Držím jí za ruce a nemám co dělat. Poslouchám tu řeč, která mi nic neříká ač možná si typnu, že je severská, takže pokračuji v tom co sem dělal. Prohlížím si jí a čekám co bude. Dřív by tohle pro mě bylo dost exaktní, ale Příhraničí mě naučilo opaku. | ||
| |||
| Slabí a jejich slabosti… Soustřeď se Trhnu se, když Alex chytí popruhy batohu, … a ihned toho pohybu zalituji. Zatnu zuby. Nadechnu se nosem. Bohužel i to zabolí. „Dnešek… … stojí za… … hovno. “ Oznámím, pro případ, že si muž náhodou nevšiml. Další pomalý nádech – mnohem opatrnější. Vzápětí vzdám svoji snahu tvářit se jako hrdina a lehce svěsím rameny, nechám si stáhnout batoh. Musím se soustředit. Vzpomenu si, že jsem se chtěla Alexe na něco zeptat. Na něco důležitého. Dojde mi, že mrskat se a vypadat jako přítěž, mě dál nedostane… Tohle je sice nové prostředí, nemůžu však ztratit staré způsoby. „Půjdu.“ Rozhodnu se okamžitě. Zatím však zůstávám opřená o zeď. „Jen ty… jsem chtěla…“ Začnu přesně ve chvíli, kdy se vrátí Betchan. Znovu zatnu zuby. Za dnešek bych mu nejraději zlámala každou kost v těle, nechala ho hejkalům a udělala si selfie s tím, co z něj zbyde. Takové to přehnaně spokojené, se zvednutým ukazováčkem a prostředníčkem. Jenže to by znamenalo, … že jsem ve své snaze soustředit se, selhala. Pomalu se otočím, a ještě pomaleji napřímím záda. Obličej mi stále zakrývá kapuce – naneštěstí ne dost. Tváře mám mokré ale bradu odhodlaně vystrčenou. Nutím se ke klidu. Nutím se nevypálit první urážku, která mě napadne. „Nic mi není.“ Pronesu vážně. „Chtěla jsem… jen popadnout dech.“ Oznámím ledově. „Můžeme si někde promluvit?“ Dotknu se lehce Alexova zápěstí, aby bylo jasné, koho myslím. Můj tón se během chvíle úplně změní. | ||
| |||
| Přátelé..? Odvetná rána nepřichází a tak nějak z postoje Gab necítím, že by mě chtěla vypakovat. Dost možná proto, že prostě už nemůže, ale to je fuk. Dva lidi, na kterých mi svým způsobem záleželo, jsme dneska ztratili a Gab je sice jen další člověk, ale přesto... Prostě nechci, aby tu zbytečně zařvala. Nakonec začne i mluvit a vzhledem k tomu, že tu nikdo jiný není, asi je to adresované mě. Musím se sice trochu naklonit, abych rozeznal jednotlivá slova, ale smysl je celkem jasný. „Jo, to vidím...“ odpovídám a uchopím popruhy jejího batohu. „Zkus zůstat stát.“ dodám, když jí začnu popruhy stahovat z ramenou. Kdyby mi batoh náhodou vyklouzl, nechám ho spadnout na zem. Předpokládám, že tam nemá žádnou křišťálovou vázu a budu případně chytat spíš ji aby si nerozbila hubu. | ||
| |||
| Na seně s patrolouUpřímně je mi jedno, pokud by někdo chtěl poslouchat mou konverzaci s Benjim. Ale rituál úplně sdílet se všemi nechci. Naše magie je zkrátka jenom naše. Ačkoliv já o ní přišla. Ale snad jen na chvíli. Benji je naštěstí celkem poslušný a dělá, co po něm chci. To je dobře, alespoň se nemusím rozčilovat. A hrudník mi stejně většinu času zakrývají vlasy. "Moje patronka dohlížela i na bojovníky...byli to její favoriti. Viděla jsem, jak jsi se bil beze zbraně. A dnes jsi se taky osvědčil. Máš to v sobě. Myslím, že ji tvá krev a přítomnost potěší. Vlastně tě tak trochu obětuju, ale žádný strach. Nic se ti nestane. Slibuju." pokusím se ho uklidnit. "Sedni si do kruhu." vyzvu ho. Sama se posadím naproti, až se naše kolena dotýkají. Chytím Benjiho za ruce, zavřu oči a začnu recitovat v norštině, což je jazyk našich vědem. Mohu jen doufat, že očistný rituál zafunguje, a moje síla se navrátí. | ||
| |||
| Senííík?! Tady člověku nedají ani chvilku odpočinout. Reálně to být kdokoliv jiný, tak za to kopnutí mu z ksichtu udělám sekanou, ale takhle? "Málo kdo do mě jen tak kope. A s čím?" To se nedozvím, ale Ice queen leze po žebříku, tak se sundám z nutných věcí a nechám si jen opasek s pistolí. Nahoře na seníku asi granáty potřebovat nebudu. Chvilku mi to trvá a vlastně ani nekoukám jestli ostatní odchází nebo ne, ale lezu nahoru. Zajímalo by mě, proč zrovna já. Doposud jsme spolu asi ani nepromluvili a teď já najednou. Každopádně brzy vykouknu nahoře, kde sedí Freya do půl těla nahá. Musím říct, že pohled je to krásný a tak mi chvilku trvá vytáhnout se nahoru. "Jo to já se dívat budu!" Odpovím, když odtrhnu pohled od prsou a sleduji co budu kreslit. Co se týče magie, tak jsem sice idiot, ale po takové době v Příhraničí jsem se něčemu přiučil. Takže tuším co po mě chce. S tou krví je to ošidné, ale nakonec ruku natáhnu. "Ale buď něžná!" Když řízne tak se mi pohne jen trošku ret směrem nahoru. Trošku se zarazím, když po mě začne kreslit, ale už jsem se upsal. Nechávám jí kreslit a pohled mám zaražený do země, teda...vypadá to tak. Ty prsa jsou tím směrem ne? "Co se bude dít teď?" Ptám se když si beru kalíšek a na záda jí kreslím znak, který mi ukazovala. | ||
| |||
| Slabost a síla Benjo se tváří, že je v pohodě. Nevím proč, ale tenhle chlap mě dokáže udržet aspoň trochu v lepší náladě. Možná je to tím, že do sebe můžeme rejpat a oba to bereme v pohodě. „To je dobře. Že dorosteš. Při takových přesunech by jsi zejtra vypadal jak trpaslík a já na tebe musel koukal svrchu.“ Freye nic není. Přitáhne si a hned nás začne vyhazovat. Překvapeně se na ni zadívám. Hádám, že jen kvůli převlékání to nebude. Freya si to valí nahoru a Benjo má jít s ní. To nás fakt vyhazuješ jen kvůli šuku? Rozhlédnu se. Je nás tu málo. Chybí LaHef. Ztěžka si povzdechnu a vracím se zpět. Někde tu být musí. Třeba jen zabloudila. Nebo jí není dobře. Kurva! Ty žebra! A nebo...ne, to snad ne! Oni mají potvrzeno, že my nejsme bestie, ale jakou jistotu máme my? Ona ty přízraky neviděla. Třeba jsou oni bestie a ona to ví. Nemám daleko k tomu, abych vytasil meč. Vlna paranoii je nezvykle silná a hlavně nečekaná. Ale LaHef stojí v místnosti a nevypadá dobře. „Gábi?“ Oslovím ji tiše, aby věděla, že jsem v místnosti. „Ty žebra vid?“ Zeptám se celkem zbytečně. Jsou to žebra a celkově i únava. Všichni jsme plivali krev a to máme lepší fyzičku než ona s poraněnými žebry. „Pomůžu ti s batohem, ano?“ Čekám na reakci. Rozhodně jí nehodlám brát batoh bez svolení. „Podepřu tě. Nebo odnesu. Být zraněná není slabost. Není slabost nechat si pomoci.“ Pokračuju a čekám na souhlasný pohyb nebo slovo. A jen doufám, že mě nepošle tam, kde slunce nesvítí. "Doma jsem dělal na záchrance. Nejsem doktor, jen záchranář, ale když dovolíš, kouknu jak na tom jsi." Snažím se jí přesvědčit, aby si nechala pomoct. | ||