Andor.cz - Dračí doupě online

Čoboli? Gďe?

"Kelti?" zopakuju a vystřelím pravačkou.

"Sedmá legie! Galské tažení!"

No, dobře... že bych zase tak neumíral? Ale to nesmím před Alessandrou dát znát! Protože jinak nebudu spoluchudáček s kocovinou, ale blbec, co se opil.

"No, ty kyryse. Prostě jsem byli tak na šrot, že nás to nenapadlo. Kdybysme nebyli úplně na šrot, tak neodpadneme poblití někde v zapadlé uličce, ale dojdeme v klidu do hostince. Ale my holt nebyli v pohodě. Víš co, to je ta známá dualita člověka. Když jsi na kaši, děláš věci, co by jsi racionálně nedělala. Ale když budeš jednat racionálně, neskončíš nikdy na kaši. Tedy tyhle ty úvahy 'proč jsem na šrot nedělala víc racionálních věcí' jsou zbytečné. Buď děláš chytrá rozhodnutí a nebo bleješ na dlažbě. Oboje nejde prostě dohromady."

Asi... už mi je fakt líp!

"Běž první ženo. Jakožto zodpovědnější člověk, který se tolik neopil ti daruji tvůj moment záchrany ve vaně dříve, než mě. Jak jsi sama poznamenala, potřebuješ ho více, než já. Protože mám asi větší míru než ty a pak se tolik nezgrcávám a neválím se v tom."

Hehe, teď je stejně ve stavu, že mi nic nemůže udělat, hehe. Což je dobře, protože já zase nejsem ve stavu se bránit.

Hodím poslední poblitý hadry na zem a natáhnu se na postel.

Lol to přebolí ty vokurko!

"Luco, je to důležitý. Prve Diego a Fiorella, až pak řeš bůčky," řeknu pokud možná co nejvíc rozhodným a velitelským hlasem, ale je spíš tak trošku bídnej, co si budem. Celá jsem taková nějaká bídná. Ale zároveň nechci aby kvůli nám byla nějak bídná i Fiorella. I když věřím, že ona se o sebe postarat dovede a hlavně - hledají vraha. Ona doopravdy absolutně nevzbudí pozornost. Člověk by nevěřil, že dokáže plácnout po zadku psa, natož že podřeže chlapa a nehne u toho brvou.

"Hrozně. Nechápu, jak jsem se sem dostal. Vím, že jsme potkali Lucu a blik, jsme tady. Tak kokotno mi je."
"Prostě ses zvedl, protože jsi nechtěl dostat zeblitou šerpou a šel. Však už jsme se takhle párkrát automaticky vrátili. A ne že by nám neco zbejvalo, když nás objevily ty stráže. Tyvole, my kokoti, kelti vyprcaný," vzpomenu si na toto unikátní slovní spojení ze včera.
"Proč jsme si nesundali ty kyrysy? Bysme pak měli víc klidu, byli jen nějaká chátra. Zas by nám asi sebrali měšec. Mě nesebrali teda, nevím jak tobě, ale doufám, že ne. Pamatuju si ten kámen totiž. Ten si pamatuju."

Musím si oddechnout a chvíli ležet na zádech, bylo to moc slov.

"Já bych docela šla, jsem úplně celá od hlavy až k patě, tyvole- jak ro děláš, že nejseš TAK zeblitej, přitom je ti hůř než mi? Přijde mi, jak bys do tý vany furt hrozil, že přibliješ."

Chudák Bastiano

"Mi je furt hrozně zle," řeknu Alessandře, když Luca odejde.

"Hrozně. Nechápu, jak jsem se sem dostal. Vím, že jsme potkali Lucu a blik, jsme tady. Tak kokotno mi je." A smutně zavrtím hlavou.

No, byla to chyba, jít oslavovat sedmou legii. Tak nějak jsem to tušil, že se to stane.

Začnu se pomalu svlíkat, abych ze sebe dostal tu smradlavý hadry. Ale dost opatrně, abych se z těch prudkých pohybů nepoblil.

"Chceš jít do vany první ty a nebo mám já? Je tvoje volba, jakožto ženy. Přiznám se, že já nevím, jestli se chci rychle okoupat a nebo se naložit na dva dny."

Mlíko a bůček, to bude durchfálek!

"Jasně, maso, Diego a Fiorella, píšu si to do hlavy a jdu to zařizovat. Vy tu zatím neumřete a pokud možno se ani nepoblijte. Nechceme, ať nás vyrazí, že zasmradíte celý hostinec! Ne, že by se tvářil hospodský nadšeně, když jsem vás sem vedl. Což, vy jste asi nebyli a možná furt nejste ve stavu si takový detailů všímat. Tak já pluju to zařídit!"

Odpoví Luca a vydá se ke dveřím.

Mlíčko joo!

"Já chci mlíko..." řeknu za Pepem, ale ten už je pryč.

Nevím co proti němu má Alessandra, ale mi mlíko vždycky udělá dobře. Je to opravdový všelék! To a tučný jídla. Hmm!

"Luco, sežeň mi nějaké tučný jídlo. To mi vždycky udělá dobře, díky ti!" a hodím na Lucu psí oči, i když nejsou nejspíše potřeba.

Snad to hned nevyzvracím. Kurva, zvracení, fuj, nesmím na takový věci myslet!

Mlíčko neee

"Já ale nechci mlíko..." zasténám nešťastně a podívám se na Bastiana, aby mi pomohl, že taky nechce pít mlíko, nikdo nechce pít teď mlíko!!!
Že ne? Řekni něco! Řekni mu že... A je fuč. Moje reflexy fakt teď stojej za hovno, nedala bych ty stráže, kurva. Nesmím takhle pít, pak jsem akorát slabá!

"Chcete ještě něco? Jinak půjdu asi po městě hledat zbytek týmu, že jste tady a nemusejí vás dál hledat."
"Běž pro ně, ať nám ještě neseberou Fiorellu s Diegem..." odpovím mu a popravdě mám o ně větší starost, než o nás. My se ze všeho vždycky nějak to. Prostě.

"My se umyjem a asi umřem. A fakt to byl Templář. A ti dva s ním taky. Museli jsme... Splnit svoji povinnost, Luco."
Řeknu vážně.
"A pak jsme se opili jak dobytci. No, to už jsme asi nemuseli, ale chtěli. To byla kurva zas noc." dodám bez té původní vážnosti.

Pepe Chillviano

Pepe nakloní jenom hlavu na bok.

"To je pravda. Děti už jsou doma."

Nemít masku, nejspíše by bylo vidět, že se určitě u toho usmál.

"No, půjdu vám zařídit tu horkou vodu a TO MLÍKO a vodu. Ať nám teda neumřete. Hehe."

Pepe jen zavrtí hlavou a odšourá se pryč.

Zůstanete tak jenom s Lucou, který se na vás starostlivě kouká.

"Chcete ještě něco? Jinak půjdu asi po městě hledat zbytek týmu, že jste tady a nemusejí vás dál hledat."

Pepe, ale... PEPE!!!

Mávnu unaveně na Pepeho v hostinci a jdu nahoru. Cesta po schodech je ve finále náročnější, než jsem čekala.
Kurva a to jsem si říkala, že bych do okna vylezla po římse, aby nikdo neviděl, jak jsem se sprasila a vracím se domů za bílého dne, celá zeblitá. Tak asi hovno no.

"Jste už přeci jenom dospělý rodiče, ne?"
"Nojo, ale děti jsou doma..." odporuju slabě, jako by mě to mělo omluvit. No, neomlouvá mě to, ale tak - hej, udělám to klidně znova až zase budu v nějaké díře, kde mě nikdo nezná, haha.

Teda, chci říct. Kurva, už to nikdy neudělám, dyť na tu kocovinu umřu, jak mi je kokotno!

Svalím se prostě na zem, protože do peřin se mi v současném stavu ouplně nechce. A stát se mi taky v současným stavu ouplně nechce.

"No. Na kocovinu nemám asi nic."
Hlasitě zasténám.
"Pepe, musíte něco mít, jste naše naděje, jak neumřít, já nechci pít žádný mlíko, jestli polknu mlíko, tak určitě zas vrhnu..." a dostáváme se do fáze odmlouvajícího pacienta! Pepe moc dobře zná tuto moji fázi ze všech stran.

"My o tom náhodou něco víme, žejo. Sejmuli jsme včera..." začnu počítat na prstech, abych se zastavila někde u sedmičky a odpověděla prostě "Moc. A nakonec i sebe, je mi zle, Ježíši, je tu někde pod postelí prázdnej nočník?"

Ale nakonec to udržím v sobě, dílem i díky tomu, že prostě už moc není co. Spíš bych i tak jen nějak nasucho dávila.

"Pepe, zařídíte nám aspoň vanu? Vás neodmítnou, jste doktor..."

Tak ještě posun před spaním.

"Jak někdo? To jste byly vy? Vy hovada! Jak? Proč? A nebo víte co, řeknete to radši, no, ne tady venku. Když teda můžete chodit a jste tak nějak úplně v pořádku tedy."

Byť Luca řekl, "jste v pořádku" v jeho hlase bylo jasně slyšet, "ani omylem" ale co měl chudák dělat.

***
V hostinci byl jenom Pepe - zbytek vás někde hledal. Teda, pokud jde o naši družinku. Jinak tam samozřejmě byl hostinský, pomocníci a pár štamgastů. Ale oproti večeru tu bylo relativně prádno.

Ale Pepe stačil, to on byl klíček k tomu, aby se vám udělalo líp.

"Hmm, kocovina. Já už myslel, že jste z toho vyrostli. Jste už přeci jenom dospělý rodiče, ne? Hmm. Tak, co tu máme?" řekne Pepe a začne se hrabat ve své brašničce.

Po chvíli vzhlédne od ní zpět k vám.

"No. Na kocovinu nemám asi nic." a pokrčí rameny.

"Ale tím pádem vám ordinuji hodně vody, hodně mléka a spát. Tyhle ty tři věci jsou důležité, pokud máte být večer použitelní. Ne, že by se dalo moc chodit ven, vzhledem k tomu, že stráže jsou jako sršni a hledají tu nějaké zabijáky. Ale o tom, speciálně vy dva, nic nevíte, co? Hmm."

Koukl Pepe na vás a pak později na Lucu, který sebou mimoděk cukl, když to Pepe zmínil.

"Ah. Já to tak nějak tušil."

Pfff, tak jsem to neřekl!

Střelím po Alessandře - jen pohledem, zatím.

"Já neumírám, nestraš ho! Víš jakej Luca je. Já jenom-" a dám si ruku před pusu.

No. Furt mi není dobře. Ale alespoň chodím. Před pěti minutama bych tomu nevěřil.

"Já jsem jenom indisponovaný. Ale jinak v pořádku. Pokud po mě nebude nikdo chtít... já nevím, rychlou chůzi a prudké pohyby, budu v pořádku."

Stačí pořádně jenom dýchat. Nádech. Výdech. A nemyslet na blitky. Protože ty tahají jiné blitky. Fuj, blitky.

A znovu si dám ruku před pusu.

Idiote.