Andor.cz - Dračí doupě online

Divadlo - cesty do dalšího patra
Mahalath

Rozhlédneš se kolem sebe a hledáš, kudy by ses mohla dostat do dalšího patra. Nabízí se tu několik možností a ta nejvíce očividná je přímo před tebou. Jde samozřejmě o část lešení, které zůstalo stát. I přes to, že se část zřítila, vypadá zbytek pevně a dokázala bys po něm vyšplhat nahoru. Určitě tě dostane do dalšího patra a možná i výš. Otázkou však je, kde vylezeš?

Další možností je schodiště, které objevíš na druhé straně zákulisí. Je úzké tak akorát pro jednoho člověka a nepochybně vede do dalšího patra. Podle toho jak je umístěné by ses nejspíš dostala i někam k balkónům. Hned vedle schodiště nalezneš i chodbu, která se táhne podél okraje divadla a směřuje kamsi dopředu. Hodně připomíná chodbu, kterou jsi sem přišla.

To jsou možnosti, které máš, nejde však o jediné cesty. Stále jsi neprozkoumala hlučnou cestu a cestu u schodiště. Obě dvě vedou do přední části divadla, takže pravděpodobně někam k hlavnímu vchodu. I zde by se nejspíš našla nějaká možnost. Zda bezpečná, to už není tak jisté.

Ruiny - 3 ... 2 ... 1 ...
Walter

Krizz si promne ruce a s širokým úsměvem se zašklebí na Rizie. „Tak to je jiná. Jen do toho. Třeba něco objevíme.“ Rizie pak položí na zem svůj batoh a začne se v něm přehrabávat.
Nakonec vytáhne svazek dynamitu, dost velký, že kdyby explodoval, tak vás všechny pošle za vašimi stvořiteli. Z něj vytáhne několik tyčinek, asi o půlku kratší, než normálně bývají a zbytek uklidí zpátky do batohu. Tyčinky pak umístí kolem kamenné desky a spojí je všechny tak aby měly jeden dlouhý doutnák. Goblini se tou dobou už stahují pryč do bezpečné vzdálenosti.
„Připravte se. “ S těmito slovy Rizie vytáhne zapalovač a doutnák zapálí. Pak se rozběhne k oltáři, který přeskočí a ukryje se za ním. Nastane ticho, narušované pouze tichým syčením doutnáku.

BOOM!

Ozve se ohlušující exploze. Kameny létají všude kolem a prach zahalí okolí výklenků. Když nakonec usedne, tak spatříte, co dynamit napáchal.
Deska, která se dříve ve výklenku nacházela, je pryč. Sem tam zahlédneš nějaký malý kus, ale nedokážeš identifikovat, která část desky to byla.
To ale není to hlavní. To hlavní bylo, co se nacházelo za deskou. A to je ... ... nic.
Za deskou se nenacházela žádná tajná komnata ani skrýš pro poklad. Jediné co tam naleznete, je kamenná stěna. Dynamit udělal díru (do hloubky) zhruba o délce tvého předloktí a poškodil značnou část výklenku a ozdobných motivů. Vše je popraskané nebo do určité míry chybí.
To platí i o několika dlaždicích v blízkosti výklenku a oltáři, který poškodily odlétající kameny.
Pokud by ses rozhodl provést další test s kladívkem, zda se za zdí přeci jen nenachází nějaká dutina, tak bys nic neobjevil.

Goblini vylezou ze svého úkrytu s očekáváním v očích, ale to se rychle změní ve zklamání.
„No tak nic. Alespoň jsme to zkusili.“ Krizz pak dojde k tobě, zatím co Ut zkoumá díru ve zdi, jestli přeci jen něco neobjeví.
„Tak co šéfe? Chceš se tu ještě zdržovat, nebo se vrátíme? Tady už asi nic nenajdem.“
Rizie si prohlédne svou práci a i když se za deskou nenacházela žádná tajná skrýš, tak vypadá spokojeně.
„Jestli chcete zkusit i ostatní výklenky, tak řekněte, dynamitu mám ještě dost.“

Podzemí - Deska na odstřel

„Tady za tou deskou by něco být mohlo," prohodím s úsměvem k Rizie. „Na poklepání to tu působí dutě, ale tady o kus výš ne. Sice se mi trochu příčí odpálit dynamitem prastarou desku, která může mít velkou historickou hodnotu, ale nutkání zjistit, co je v tom dutým místě, je silnější." Znovu si změřím kamennou desku pohledem a podívám se zpět na Rizie a zeptám se jí: „Kolikrát už jsi pracovala s dynamitem?" ale než mi stačí odpovědět, dodám: „Víš co, radši to nechci vědět. Já pracuju maximálně se střelným prachem při výrobě nábojů. Odpalování zdí zkrátka není moje parketa."

Ať už se Rizie pustí do vysekávání děr pro jednotliví tyčinky dynamitu, nebo je začne zastrkávat do nějakých mezer, prohodím: „Máš mou plno důvěru, ale pro jistotu půjdu támhle," ukáži k nejvzdálenějšímu výklenku ve zdi a pomalu se vydám tím směrem.

Tohle je Riziina parketa a nebudu se snažit předstírat, že umím něco vyhodit do vzduchu. No, popravdě vyhodit něco do vzduchu bych zvládnul a možná by mě to i bavilo, ale rozhodně si nejsem jistej tím, že bych to tu neodpálil tak, že by nám nespadnul strop na hlavu.

Divadlo - zákulisí

"Už mi říkali hůř," povzdechnu si sotva slyšitelně, zatímco mířím k prázdné chodbě. Pomalu, opatrně procházím chodbou, pečlivě naslouchám a ještě více pečlivěji volím každý svůj krok. Očekávám, že se za každým záhybem, za každou zatáčkou někdo objeví. Nerada bych, aby mě někdo překvapil.
Dostanu se do zákulisí, hned za podium. Zastavím se kousek za spadlým lešením, tak abych měla výhled do hlediště a zároveň z něj byla co nejméně viditelná. Podium je prázdné, opuštěné. Vybízející k představení, napadne mne, ještě než můj pohled sklouzne k hledišti, které bylo celkem radikálně upraveno. Ohniště uprostřed vyčištěné plochy, kolem kterého sedí šest parchantů. Jak jsou bezstarostní, pousměji se a zvednu pohled ke střeše, ve které zeje díra, jakoby z ní vyskočil čert. Pak můj pohled upoutá pohyb na ochozech, tedy spíše na balkonech. Chvilku mi trvá, než pohyb pořádně zaměřím, než si uvědomím, že je tam chodící hlídka. Dobrá, nejdříve musím vyřadit jeho, pak teprve partičku u ohniště.

Podívám se na druhou stranu zákulisí, jestli tam nespatřím nějakou další cestu, případně překážky. Pak se pořádně rozhlédnu kolem své současné pozice, abych našla co nejvíce skrytou cestu právě na druhou stranu zákulisí. Možná tam někde budou schody nahoru, nebo přístup do další části divadla.

Divadlo - zákulisí
Mahalath

Nue renorii.

Venku na ulici panuje nezvyklé ticho. Nevidíš tam sice nic podezřelého, ale i přesto ten pocit přetrvává. Že by tě někdo z té tmy pozoroval? Na tvé volání ale nikdo nereaguje. Nikdo z medvědových lidí se neukáže a tak se vrátíš zpátky dovnitř a pokračuješ dál sama.

Tvou volbou je tichá chodba a ta se ukáže jako správná. Nikdo zde není a nevypadá to ani, že by zde byly nastražené pasti. Ujdeš pár metrů a chodba zahne za roh, kde se dostaneš do další části zákulisí. Přesněji části nacházející se za pódiem.
Nepořádek zde je velký a nezdá se, že by to tu v poslední době někdo uklízel. Bedny, pytle a nějaké staré kulisy. Místy úhledně naskládané na hromady, ale většinou je vše rozházené a připomíná to spíš skládku. Kromě toho je zde spadlá i část lešení, která normálně podpírá kulisy nebo slouží k upevnění světel. Důvod, proč se lešení zřítilo, nikde nevidíš, ale zbytek se zdá pevný. Kdyby to bylo třeba, tak by tě nejspíš i udrželo. Na druhé straně si všimneš i schodiště, vedoucího nahoru, patrně do dalšího patra.

Po své levé ruce máš pódium. Nic se na něm nenachází, ale kousek dál v hledišti zahlédneš skupinku smrťáků. Podstatná část sedadel je vyklizená, takže je zde velká plocha, v jejímž středu se nachází ohniště a několik sedadel rozestavěných kolem. Napočítáš celkem šest smrťáků. Všichni sedí kolem ohniště, popíjejí, odpočívají nebo se spolu baví. Přímo nad nimi se nachází veliká díra ukazující oblohu. Podstatná část střechy divadla chybí, což bylo zmíněno i průzkumníky.
Kdesi v prvním patře, v místě kde se nacházejí balkóny a sedačky, zahlédneš pohyb. Všimneš si tam osoby, která hlídkuje a občas pohlédne dolů na odpočívající skupinku. Vypadá to, že je ozbrojen, ale nedokážeš na tu vzdálenost určit co má. Podle výzbroje na kterou jsi narazila v té malé místnosti to může být brokovnice, nebo nějaká puška.

Průzkum ruin
Walter

Při svém překreslování symbolů na oltáři si všimneš, že pravidelnost, se kterou jsou symboly vyryty, je velmi přesná. Opakují se stále dokola a dokola. V tom samém pořadí a bez jakékoliv obměny. Objedeš celý oltář kolem dokola a dostaneš se zpátky k symbolům, u kterých jsi začal.
Symbol z předchozí strany navažuje přesně na symbol, u kterého jsi začal, čímž tvoří opakující se kruh. Každá strana oltáře (je hranatý pokud jsem to neuvedl), začíná a končí přesně jako všechny ostatní.

„Tohle je blbost! Někdo to tu vybral před náma.“ Zabručí Krizz trochu mrzutě. „Jo a předběhl nás podle všeho o pár let.“ Dodá Ut zkoumající podlahu. „Tak co šéfe, našels něco cennýho? Něco jinýho než všechny tyhle šutry?“ při tom kopne do nedalekého kamene. Ten letí přes prázdný prostor až do propasti. Slyšíš, jak padá dolů, neustále narážející do stěn, stále dál a dál. Pád je hluboký a rány nakonec ustanou. Nezdá se ti ale, že bys slyšel kámen dopadnout.

Jakmile skončíš s oltářem, přejdeš ke kamenné desce. Na světlo z tvého amuletu nijak nereaguje, takže se pustíš do obkreslování. Deska je přinejmenším stejně vysoká jako ty, takže si to vyžádá víc než jeden papír, abys text z desky překreslil. Kromě toho si takhle zblízka můžeš všimnout, jak masivní je. Trhlina není ten největší problém. Hlavní problémem při přemisťování by byla její váha. Nemusíš být odborník, aby ti bylo jasné, že bude vážit víc než tunu.

Výklenky zdá se neskrývají žádné tajemství. Žádná dutina ani tajná místnost. Jediný výklenek, u kterého se to těžko určuje, je ten s deskou. Deska neleží úplně na stěně výklenku, takže je mezi ní a zdí za ním malý prostor, který při poklepání na desku zní jako dutina.
Abys otestoval samotnou stěnu výklenku, musíš vyšplhat kousek výš a zkusit to tam. V těchto místech ale stěna zní jako normální stěna a nezdá se, že by se za ní něco skrývalo.

Rizie jen lhostejně pokrčí rameny. „Ani ťuk. Jestli tu něco bylo, tak to nejspíš už odnesli. Taky je možný, že se tu prostě jen scházel nějakej kult a nic cennýho tu nebylo.“
Na to zareaguje Krizz, který stojí opodál. „Jak že tu nic nebylo. Kulty maj přece spoustu zlata! Vidělas jak velký to tu je? Neříkej, že kult, který se tu scházel, neměl ani floka. To je přece nesmysl. Někdo to tu už musel vykrást. “
Tvá společnice se s goblinem nepře. Jenom si zběžně prohlédne oltář a přejede po něm rukou. Potom obrátí svojí pozornost k výklenkům a zvědavě si je prohlíží. „Asi.“ odpoví goblinovi.
„Nebo to schovali.“ Krizz se pře té myšlence zamyslí, ale nezdá se úplně přesvědčen. „A kam? Za tu stěnu? Nebo za tu?“ ukáže na výklenky. „To podle tebe máme celou tu zeď strhnout?“ Rizie se krátce usměje. „Mám sebou dynamit.“

Doma
Oz


Co? Těch pár světýlek? Pfffm jenom vedlejší účinky démonické magie. Nic co by se nedalo zvrátit. Tedy alespoň myslím. Ale když ti z ničeho nic začnou růst z lebky rohy? To je panečku něco jinýho. A navíc to není vůbec příjemný. Zlatý svítící oči. Navíc, neříkej že to není cool!

„Město je jenom tím, co z něj udělali jeho obyvatelé. “ naváže na tvojí myšlenku Brock. „Jestli je to odporná žumpa, tak jenom kvůli tomu, jak se tu lidi chovají. Jestli se tu potulujou po ulicích zrůdy, je to proto, že je necháme. Vždycky se to dá změnit. Jenom je třeba, aby lidi jednali a neseděli na prdeli s flaškou v ruce. Ale to asi nikdo nedokáže pochopit.“ Dlouze si povzdechne.

„No nic. Já už půjdu. Zdá se, že seš v pohodě a mě čeká práce.“ Déle se už Brock nezdržuje. Rozloučí se s tebou a odejde pryč. Opět jsi ve svém bytě sám a současně ne tak sám.

Tak co dneska podnikneme? Bar, kasíno, bordel, nebo všechno najednou?
Máš trochu zatuhlej krk, trocha pohybu by neuškodila. Takže hádám ten bordel?
Taky tam nemusíme chodit. Včera jsme potkali pár hezkých holek. Slečna "mám ráda grupáč s kutisty" a ta roztomila barmanka. Ta by si určitě dala říct. Nebo můžeme zkusit najít tu tvojí holku. Ale jaká je šance, že bude pořád v pohodě, no? Jestli seš na mrtvoly tak klidně, ale v nekropoli je taky pár hezkých holek. Hezký, pružný a s velkýma ... přednostma. Ani bys nepoznal, že jsou starší než tvoje babička.
A až si zacvičíme, tak se můžeme vrátit k pátrání. Ta nová stopa sice není moc, ale alespoň k něčemu ten tvůj kámoš byl. Tak co říkáš?
Holky, nebo ... holky?

Podzemní ruiny

Se zručností restaurátora starožitností si načrtnu schéma oltáře a překreslím v přesném uspořádání značky ze všech jeho stran.

Jakmile s tím budu hotov, tak se s předchozí opatrností přesunu k výklenku s velkou kamennou deskou, která upoutala mou pozornost. Nejprve pro jistotu přiložím ke kamenné desce svůj amulet, abych zjistil, jestli bude nějak reagovat a poté, co se ujistím, že nevykazuje žádnou reakci na přítomnost světla, magie, nebo mě samotného, přes ní rozložím velký papír a za pomoci uhlíku získám přesné obtažení toho, co je na ní vyryto.

Při obtahování uhlíkem si krátkým pohledem změřím oba gobliny, jestli by byli schopní tuhle kamennou desku dovláčet do mého vetešnictví, což nakonec zavrhnu, protože si nedovedu představit, jak by s tou deskou zdolávali tu metr širokou prasklinu v podlaze, i kdybych jim s Rizie pomáhal.

Až budu mít obtažený celý obsah desky, sbalím si veškeré papíry s náčrty a obtahováním do desek, opatrně prozkoumám všechny výklenky a za lehkého poťukání kladívkem na jejich zadní stěnu se pokusím podle zvuku zjistit, jestli se za některým z výklenků nenachází volný prostor, tajné dveře, či zazděná místnost.

Nehledě na můj úspěch s hledání případné tajné místnosti nakonec prohodím k Rizie: „Tak co, našla jsi něco zajímavého?"

Domov/Kancelář

Zdálo se mi to, nebo jsem u Brocka na chvíli zahlédl něco, co by se dalo brát jako náznak respektu vůči démonovi? Ten hoch nepřestane překvapovat, doteď jsem u něj viděl jen strach a odpor. Asi bych neměl podceňovat jeho zkušenosti s pekelníky. Není sice čarosprávce, ale rozhodně už si taky něco zažil.

Když dojde k myšlenkám ohledně fyzickým změn těla, tak mi to ale nedá.
"Hmm, a jak bys nazval tohle?" prstem obkroužím kruh kolem planoucí díry ve svém hrudníku, "já tohle považuju jako docela slušnej zásah do svýho těla. O očích ani nemluvě. Ačkoliv přiznávám, ocas ani rohy to nejsou. Aspoň něco. Ještě bych si je musel pilovat, aby mi seděl klobouk."

No dobře, dobře, samozřejmě mě hrozně těší, že nejsem jen brána do světa lidí. Přitom se ale naskýtá myšlenka, co vlastně tedy pro tebe jsem. A vím, že mě slyšíš.

Nahlas pak povím: "No tak alespoň moje příčetnost není o nic horší než před tím. Ne že by to byla taková výhra. Něco mi ale říká, že takovej démon se nevydrápe na vyššího jen tim, že má lepší charakter."

"Víš co si ale myslím?" podívám se na moment z okna, než se můj zrak stočí zpět k Brockovi, "v tomhle podělanym městě má každej nějakej problém. Půlka obyvatel jsou příšery fyzicky nebo duševně. A ta druhá půlka jim dělá oběti. Možná, že tahat se s démonem v těle není žádný terno, ale upřímně, nebude to o moc horší než se nechat rozthat vlkoušem v parku nebo posloužit jako lovná zvěř partě elfích spratků na tahu."