Andor.cz - Dračí doupě online

Divadlo - zákulisí
Mahalath

Nue renorii.

Venku na ulici panuje nezvyklé ticho. Nevidíš tam sice nic podezřelého, ale i přesto ten pocit přetrvává. Že by tě někdo z té tmy pozoroval? Na tvé volání ale nikdo nereaguje. Nikdo z medvědových lidí se neukáže a tak se vrátíš zpátky dovnitř a pokračuješ dál sama.

Tvou volbou je tichá chodba a ta se ukáže jako správná. Nikdo zde není a nevypadá to ani, že by zde byly nastražené pasti. Ujdeš pár metrů a chodba zahne za roh, kde se dostaneš do další části zákulisí. Přesněji části nacházející se za pódiem.
Nepořádek zde je velký a nezdá se, že by to tu v poslední době někdo uklízel. Bedny, pytle a nějaké staré kulisy. Místy úhledně naskládané na hromady, ale většinou je vše rozházené a připomíná to spíš skládku. Kromě toho je zde spadlá i část lešení, která normálně podpírá kulisy nebo slouží k upevnění světel. Důvod, proč se lešení zřítilo, nikde nevidíš, ale zbytek se zdá pevný. Kdyby to bylo třeba, tak by tě nejspíš i udrželo. Na druhé straně si všimneš i schodiště, vedoucího nahoru, patrně do dalšího patra.

Po své levé ruce máš pódium. Nic se na něm nenachází, ale kousek dál v hledišti zahlédneš skupinku smrťáků. Podstatná část sedadel je vyklizená, takže je zde velká plocha, v jejímž středu se nachází ohniště a několik sedadel rozestavěných kolem. Napočítáš celkem šest smrťáků. Všichni sedí kolem ohniště, popíjejí, odpočívají nebo se spolu baví. Přímo nad nimi se nachází veliká díra ukazující oblohu. Podstatná část střechy divadla chybí, což bylo zmíněno i průzkumníky.
Kdesi v prvním patře, v místě kde se nacházejí balkóny a sedačky, zahlédneš pohyb. Všimneš si tam osoby, která hlídkuje a občas pohlédne dolů na odpočívající skupinku. Vypadá to, že je ozbrojen, ale nedokážeš na tu vzdálenost určit co má. Podle výzbroje na kterou jsi narazila v té malé místnosti to může být brokovnice, nebo nějaká puška.

Průzkum ruin
Walter

Při svém překreslování symbolů na oltáři si všimneš, že pravidelnost, se kterou jsou symboly vyryty, je velmi přesná. Opakují se stále dokola a dokola. V tom samém pořadí a bez jakékoliv obměny. Objedeš celý oltář kolem dokola a dostaneš se zpátky k symbolům, u kterých jsi začal.
Symbol z předchozí strany navažuje přesně na symbol, u kterého jsi začal, čímž tvoří opakující se kruh. Každá strana oltáře (je hranatý pokud jsem to neuvedl), začíná a končí přesně jako všechny ostatní.

„Tohle je blbost! Někdo to tu vybral před náma.“ Zabručí Krizz trochu mrzutě. „Jo a předběhl nás podle všeho o pár let.“ Dodá Ut zkoumající podlahu. „Tak co šéfe, našels něco cennýho? Něco jinýho než všechny tyhle šutry?“ při tom kopne do nedalekého kamene. Ten letí přes prázdný prostor až do propasti. Slyšíš, jak padá dolů, neustále narážející do stěn, stále dál a dál. Pád je hluboký a rány nakonec ustanou. Nezdá se ti ale, že bys slyšel kámen dopadnout.

Jakmile skončíš s oltářem, přejdeš ke kamenné desce. Na světlo z tvého amuletu nijak nereaguje, takže se pustíš do obkreslování. Deska je přinejmenším stejně vysoká jako ty, takže si to vyžádá víc než jeden papír, abys text z desky překreslil. Kromě toho si takhle zblízka můžeš všimnout, jak masivní je. Trhlina není ten největší problém. Hlavní problémem při přemisťování by byla její váha. Nemusíš být odborník, aby ti bylo jasné, že bude vážit víc než tunu.

Výklenky zdá se neskrývají žádné tajemství. Žádná dutina ani tajná místnost. Jediný výklenek, u kterého se to těžko určuje, je ten s deskou. Deska neleží úplně na stěně výklenku, takže je mezi ní a zdí za ním malý prostor, který při poklepání na desku zní jako dutina.
Abys otestoval samotnou stěnu výklenku, musíš vyšplhat kousek výš a zkusit to tam. V těchto místech ale stěna zní jako normální stěna a nezdá se, že by se za ní něco skrývalo.

Rizie jen lhostejně pokrčí rameny. „Ani ťuk. Jestli tu něco bylo, tak to nejspíš už odnesli. Taky je možný, že se tu prostě jen scházel nějakej kult a nic cennýho tu nebylo.“
Na to zareaguje Krizz, který stojí opodál. „Jak že tu nic nebylo. Kulty maj přece spoustu zlata! Vidělas jak velký to tu je? Neříkej, že kult, který se tu scházel, neměl ani floka. To je přece nesmysl. Někdo to tu už musel vykrást. “
Tvá společnice se s goblinem nepře. Jenom si zběžně prohlédne oltář a přejede po něm rukou. Potom obrátí svojí pozornost k výklenkům a zvědavě si je prohlíží. „Asi.“ odpoví goblinovi.
„Nebo to schovali.“ Krizz se pře té myšlence zamyslí, ale nezdá se úplně přesvědčen. „A kam? Za tu stěnu? Nebo za tu?“ ukáže na výklenky. „To podle tebe máme celou tu zeď strhnout?“ Rizie se krátce usměje. „Mám sebou dynamit.“

Doma
Oz


Co? Těch pár světýlek? Pfffm jenom vedlejší účinky démonické magie. Nic co by se nedalo zvrátit. Tedy alespoň myslím. Ale když ti z ničeho nic začnou růst z lebky rohy? To je panečku něco jinýho. A navíc to není vůbec příjemný. Zlatý svítící oči. Navíc, neříkej že to není cool!

„Město je jenom tím, co z něj udělali jeho obyvatelé. “ naváže na tvojí myšlenku Brock. „Jestli je to odporná žumpa, tak jenom kvůli tomu, jak se tu lidi chovají. Jestli se tu potulujou po ulicích zrůdy, je to proto, že je necháme. Vždycky se to dá změnit. Jenom je třeba, aby lidi jednali a neseděli na prdeli s flaškou v ruce. Ale to asi nikdo nedokáže pochopit.“ Dlouze si povzdechne.

„No nic. Já už půjdu. Zdá se, že seš v pohodě a mě čeká práce.“ Déle se už Brock nezdržuje. Rozloučí se s tebou a odejde pryč. Opět jsi ve svém bytě sám a současně ne tak sám.

Tak co dneska podnikneme? Bar, kasíno, bordel, nebo všechno najednou?
Máš trochu zatuhlej krk, trocha pohybu by neuškodila. Takže hádám ten bordel?
Taky tam nemusíme chodit. Včera jsme potkali pár hezkých holek. Slečna "mám ráda grupáč s kutisty" a ta roztomila barmanka. Ta by si určitě dala říct. Nebo můžeme zkusit najít tu tvojí holku. Ale jaká je šance, že bude pořád v pohodě, no? Jestli seš na mrtvoly tak klidně, ale v nekropoli je taky pár hezkých holek. Hezký, pružný a s velkýma ... přednostma. Ani bys nepoznal, že jsou starší než tvoje babička.
A až si zacvičíme, tak se můžeme vrátit k pátrání. Ta nová stopa sice není moc, ale alespoň k něčemu ten tvůj kámoš byl. Tak co říkáš?
Holky, nebo ... holky?

Podzemní ruiny

Se zručností restaurátora starožitností si načrtnu schéma oltáře a překreslím v přesném uspořádání značky ze všech jeho stran.

Jakmile s tím budu hotov, tak se s předchozí opatrností přesunu k výklenku s velkou kamennou deskou, která upoutala mou pozornost. Nejprve pro jistotu přiložím ke kamenné desce svůj amulet, abych zjistil, jestli bude nějak reagovat a poté, co se ujistím, že nevykazuje žádnou reakci na přítomnost světla, magie, nebo mě samotného, přes ní rozložím velký papír a za pomoci uhlíku získám přesné obtažení toho, co je na ní vyryto.

Při obtahování uhlíkem si krátkým pohledem změřím oba gobliny, jestli by byli schopní tuhle kamennou desku dovláčet do mého vetešnictví, což nakonec zavrhnu, protože si nedovedu představit, jak by s tou deskou zdolávali tu metr širokou prasklinu v podlaze, i kdybych jim s Rizie pomáhal.

Až budu mít obtažený celý obsah desky, sbalím si veškeré papíry s náčrty a obtahováním do desek, opatrně prozkoumám všechny výklenky a za lehkého poťukání kladívkem na jejich zadní stěnu se pokusím podle zvuku zjistit, jestli se za některým z výklenků nenachází volný prostor, tajné dveře, či zazděná místnost.

Nehledě na můj úspěch s hledání případné tajné místnosti nakonec prohodím k Rizie: „Tak co, našla jsi něco zajímavého?"

Domov/Kancelář

Zdálo se mi to, nebo jsem u Brocka na chvíli zahlédl něco, co by se dalo brát jako náznak respektu vůči démonovi? Ten hoch nepřestane překvapovat, doteď jsem u něj viděl jen strach a odpor. Asi bych neměl podceňovat jeho zkušenosti s pekelníky. Není sice čarosprávce, ale rozhodně už si taky něco zažil.

Když dojde k myšlenkám ohledně fyzickým změn těla, tak mi to ale nedá.
"Hmm, a jak bys nazval tohle?" prstem obkroužím kruh kolem planoucí díry ve svém hrudníku, "já tohle považuju jako docela slušnej zásah do svýho těla. O očích ani nemluvě. Ačkoliv přiznávám, ocas ani rohy to nejsou. Aspoň něco. Ještě bych si je musel pilovat, aby mi seděl klobouk."

No dobře, dobře, samozřejmě mě hrozně těší, že nejsem jen brána do světa lidí. Přitom se ale naskýtá myšlenka, co vlastně tedy pro tebe jsem. A vím, že mě slyšíš.

Nahlas pak povím: "No tak alespoň moje příčetnost není o nic horší než před tím. Ne že by to byla taková výhra. Něco mi ale říká, že takovej démon se nevydrápe na vyššího jen tim, že má lepší charakter."

"Víš co si ale myslím?" podívám se na moment z okna, než se můj zrak stočí zpět k Brockovi, "v tomhle podělanym městě má každej nějakej problém. Půlka obyvatel jsou příšery fyzicky nebo duševně. A ta druhá půlka jim dělá oběti. Možná, že tahat se s démonem v těle není žádný terno, ale upřímně, nebude to o moc horší než se nechat rozthat vlkoušem v parku nebo posloužit jako lovná zvěř partě elfích spratků na tahu."

Divadlo - Masivní dveře
Mahalath

Přejdeš ke stolu a prohlédneš si zbraně, který zde má gang vyskládaný. Není to nic převratného, ale na běžné poměry je to slušný arzenál. Nic moc speciálního, ani žádná automatika. Je tu několik brokovnic, stejné jako ta, kterou jsi před okamžikem připravila o munici, jedna puška a pár pistolí. Převážně se jedná o policejní revolvery. Najdeš tu i ale dva kousky, které, oproti revolverům nepoužívají bubínek, ale mají zásobníky.
Munice, tu nikde nevidíš. Chvilku trvá, než místnost prohledáš a nakonec jí najdeš v jedné z beden. Je zde vše ke zbraním na stole a v dostatečném množství, aby ses mohla vyřádit podle svého gusta.

Jakmile jsi ozbrojená, přesuneš se ke dveřím. Na druhé straně je ticho. Nezdá se, že by za nimi bylo něco nebezpečného. Popravdě se nezdá, že by za nimi vůbec něco bylo. Otevřeš tedy průzor a nahlédneš na druhou stranu. To co tam vidíš, je cihlová zeď vedlejšího domu a nějaká ulička.

Výborně, našla jsi zadní vchod. Vážně se nechceš stáhnout?
… … …
Klidně mě dál ignoruj, ale sama dobře víš, že jsou šance proti nám. Jsi možná silnější, a lepší než oni, ale jich je víc. Můžeš jich zabít deset, nebo patnáct, ale stačí jeden blbec s trochou štěstí a je to konečná. Teda hlavně pro mě …

Hele jestli kvůli tobě zemřu, tak tě budu v dalším životě chodit strašit. Nevím ještě jak, ale nějak to zařídím.

Cesta domů
Eleanor

„Znamenitě. V tom případě se asi rozloučíme, čeká mě ještě nějaká práce. A víte, co se říká, čas jsou peníze. “ Baltazar pak vstane od stolu ale než odejde, položí před tebe menší štos papírů. Všechny jsou stejné a nahoře vidíš, že jsou nadepsané jako: Smlouva o poskytování služeb. Pokud je prolistuješ, všimneš si řady prázdných políček, do kterých můžeš volně psát.
„Abych nezapomněl. Tady máte něco do začátku. Nepředpokládám, že okamžitě začnete hledat klienty, ale pro případ, že někoho narazíte, by se to mohlo hodit. Stačí jenom vyplnit patřičné údaje a podepsat klientem. A pamatujte si, že to co je ve smlouvě, to platí.“

A s těmito slovy se s tebou démon rozloučí a odejde pryč. Nedlouho po něm zamíříš domů i ty. Mohla by ses ještě zdržet, nebo vyrazit do města hledat potenciální klienty, ale byl to přeci jen dlouhý den.
Doma tě uvítá ticho. Tvůj byt má všechno nezbytné vybavení, ale kromě toho, je pořád jaksi nezařízený. Podle toho co říkal Baltazar, máš před sebou ještě několik dní, než bude tvá odměna připravena. To ti dává dostatek času, aby sis zařídila vše, co potřebuješ.

Podzemní ruiny
Walter

V místě kde se nacházíte, máš pod nohami ještě studený kámen. Abys mohl prozkoumat dlaždice, je třeba nejdříve překročit propast. Uvážeš si tedy kolem pasu provaz a přeskočíš na druhou stranu. To zvládneš bez větších obtíží. Teď už ti nic nebrání v tom, abys prozkoumal ruiny.

"A co máme teda dělat?" zeptá se jeden z goblinů. "Stát na místě a škrábat se na prdeli?"

V prachu si nevšimneš ničeho, co by naznačovalo, že zde v poslední době někdo byl. Pokud ano, muselo to být před řadou let.
Dlaždice, kterými je země pokrytá, jsou celkem obyčejné. Povrch je hrubě opracovaný kámen a tvar nepravidelný. Dvě stejné bys zde hledal jen těžko. Je to dobrá kamenická práce, ale jemná rozhodně není. Žádná z dlaždic nenese žádné kresby ani symboly.
Tvůj test na magii a světlo se ukáže jako neúspěšný. Dlaždice nijak nereagují. Procházíš dál ruinami, zkoumající každý kout. Nenalezneš však nic ani vzdáleně nebezpečného. Žádná léčka ani nástraha, nic.

"Seš si tím jistej?" zeptá se Rizie, když se začneš procházet po ruinách. Zastavit se tě ale nesnaží. Místo toho přeskočí propast s ladností kočky a vydá se za tebou. Oba goblini následují, ale drží se víc zpátky. Prozkoumávají každou skulinu a hromadu kamenní na kterou narazí.

Vydáš se tedy pomalu k oltáři. Cestou míjíš masivní kamenné sloupy. Výšku bys odhadoval na takových deset metrů. Šířka také není nejmenší a ani ve dvou lidech byste ho neobjali. Každý sloup je složený z menších kamenů, cca půl metru vysokých. Jsou opracované, ale nejsou na nich žádné symboly ani značky.
Co dohlédneš, všimneš si všeho všudy asi osmi takových sloupů. Přesněji osm kompletních. Prostory naznačují, že jich kdysi mohlo být daleko víc, ale teď buď chybí, nebo jsou zničeny. Narazíš na několik základen, kde sloupy nejspíše stály a jeden, který se z nějakého důvodu zřítil.
Ani sloupy nepůsobí jako hrozba. Projdeš bezpečně kolem nich a nezaregistruješ nic nebezpečného.

Konečně stojíš před samotným oltářem. Ten je ve stejném stylu jako vše, s čím ses doposud setkal. Prostý styl využívající jako materiál kámen a jednoduché tvary. Ale na rozdíl od sloupů nebo dlaždic narazíš u oltáře na něco dalšího. Značky. Odkryješ část prachu, ale nic na nich ti nepřijde povědomého. Pozoruješ tam určitou pravidelnost, ale nepodobá se to žádnému písmu, které bys znal, ani žádnému o kterém jsi slyšel.
Značky jsou vyryté do oltáře po jeho obvodu. Horní část je hladká, jak je jenom při této hrubé práci možné.

Celou dobu co zkoumáš oltář, se rozhlížíš kolem a pozoruješ výklenky. Nedojde ale k žádnému útoku, ani nespustíš žádnou past. Vše vypadá … bezpečně. Výklenky samotné neskrývají žádné útočníky, ani neposkytují místo, kde by se takový případný útočník mohl ukrývat.
Jsou veliké. Výška asi tak pět metrů. Podobně jako oltář jsou zdobené nejrůznějšími symboly a značkami. Některé připomínají obličeje, jiné postavy. Ale možná je to jenom tvá představivost. Celkově z nich nevyčteš nic užitečného.
Jeden z výklenků ale zdobení postrádá. Místo toho je uprostřed opatřen velkou kamennou deskou. V té je něco vyryto. Možná písmo, vlastně to asi bude písmo, ale jazyk nepoznáváš.

Podzemí - Záhadné rituální místo

Potlačím svou dychtivost a neodolatelnou touhu rozběhnout se rovnou k oltáři a začít ho prozkoumávat. Místo toho se zprvu zaměřím na podlahu místnosti ve snaze zjistit podle vrstvy prachu, jestli tu za poslední desetiletí někdo nebyl.
„Hlavně nikdo na nic nesahejte a nechoďte k tomu oltáři dřív, než si to řádně zdokumentuji," upozorním gobliny, zatímco si budu dělat poznámky.
Pro jistotu aktivuji svůj amulet světla a přiložím k jedné z dlaždic poté, co z ní hadříkem setru prach, abych se ujistil, jestli nějak nereaguje na magii, nebo sluneční světlo vytvořené mým amuletem. Výsledek téhle zkoušky si zapíší, stejně jako symboly na dlaždici, pokud tam nějaké budou. Ještě jednou se pohledem rozhlédnu pohledem po místnosti a udělám si náčrt, do kterého si průběžně začnu kreslit plánek místnosti s co možná nejpřesnějším rozmístěním sloupů, oltáře a výklenků a vydám se na druhou stranu trhliny tak, že jí opatrně překročím v nejužším místě poté, co podám Rizie a goblinům druhý konec lana, které jsem si uvázal kolem pasu, aby mě mohli vytáhnout, kdyby se pode mnou propadla rozpadající se podlaha.

Kdyby se se mnou utrhla podlaha, tak se zkusím dostat na druhou stranu skokem poté, co mě Rizie s gobliny vytáhne, přitom se pokusím doskočit dál od okraje trhliny.

Jakmile budu na druhé straně, opatrnými kroky, se přiblížím k oltáři, přitom si budu dávat dobrý pozor na nášlapné pasti a pro jistotu předtím, než šlápnu na některou z dlaždic poblíž oltáře, provedu stejnou zkoušku, jako jsem udělal s první dlaždicí, kterou jsem prozkoumal. Kdyby některé z dlaždic vykazovala známky reakce na magii, světlo, nebo se při dotyku při očišťování od prachu nějak pohnula, zaměřím se na vedlejší dlaždici. Čas od času se ohlédnu směrem k výklenkům ve stěně a pokud bych zaznamenal pohyb, sáhnu po revolveru očekávajíc příchod nemrtvých strážců tohoto místa a v případě, že by výkleny byly rozmístěné po stěně v několika řadách nad sebou, tak se občas rozhlédnu i směrem ke stropu, a ve snaze předejít útoku mumifikované harpie, nemrtvého ptakočlověka, či jiného nemrtvého, který by uměl létat.

Kdyby se některý z těch sloupů okolo oltáře rozzářil ve chvíli, co se jej budu míjet, pokusím se urychleně stáhnout zpět, očekávajíc nějaký magický výboj, nebo nějaké smrtonosné kouzlo.

Pokud se mi ve zdraví povede dostat až k oltáři, opatrně očistím jeho boční stěny od prachu a usazenin, ve snaze najít nějaké runy, písmo, nebo vytesané obrazce a teprve poté si podrobně prohlédnu to co je na onom oltáři (pokud tam něco je), aniž bych se toho dotýkal.