| |||
Procházka s rozhovorem Jsem rád, že jsem ji svou poznámkou nenaštval. Nebyl to můj cíl, ale chtěl jsem opravdu jen poukázat na to, že každý z nás si něco nese v sobě. „Na pár jo. Deset, patnáct maximálně, ale nic zvláštního. Některé byly úplně v pohodě, některé tolik ne, ale nikdy jsem neměl důvod mu nevěřit.“ odpovím jí. To, že v Patrole všichni známe jeho vztah s Dronem, nezmiňuju. Nevím, nakolik o tom ví Družina, ale kdyžtak by se podle mě zeptala. |
| |||
Kluzký Vidím že rytířovi celá ta situace také vrtí v hlavě. Má ale pravdu. Musíme to zjistit co nejdříve. Ovšem s ním to teď moc řešit nechci. Neznám ho a ještě nevím jestli mu můžu věřit. "Máš pravdu, tohle se musí vyřešit. Ale měli by jsme to spíše probrat jak budeme všichni pohromadě. V lázních na to bude vhodná příležitost." trošku ho odbydu a dodám "Tady se zlodějů bát nemusíš, tohle není Pevnost. Lidi tuhle osadu vybudovali právě z tohoto důvodu. Nemají potřebu krást, mají vše co potřebují k relativně šťastnému životu. A když už se přeci někdo najde tak to s ním skončí velice špatně a garantuji ti že ven z osady se nedostane. Lidi kteří zde žijí chtějí mít klid. I Patrola se zde krotí aby nenarušovala jejich harmonii. " Pak už se ale ze seníku vrací Benji s Freyou. "Všechno v pohodě Benji. Akorát Betchan se bojí o své věci které nechá v seníku." pousměji se na Benjiho který moc dobře ví jak to tu chodí. Na stranu druhou Betchana chápu, když jsem tu byl poprvé tak jsem těm lidem také moc nevěřil. Holt Pevnost vás naučí si své věci hlídat. Vypadá to že jsou všichni rozhodnutí se namočit do horké vody. "Betchane, Freyo běžte pro Gabrielu a Alexe. Alex zná cestu a dovede vás do lázní. Benji ty pojď se mnou, zjistíme jak je to dneska s hlídkama. Sejdeme se v lázních." Nejdříve ti to moc nedává smysl. Vždyť je jasné že dneska hlídá Sivý a jeho oddíl. Vždycky hlídá první oddíl Patroly který se do Vřídel dostane. Pak ti to ale dochází. Ostatní tuhle informaci nevědí, a je ti jasné že s tebou chce Kluzký mluvit o samotě. Benji je v tuhle chvíli jediný komu můžu opravdu věřit. Už jsme spolu něco prožili a u Patroly je řadu let. Když už jsme spolu sami tak spustím. "Oba dva moc dobře víme že to co se stalo za srubem nebyla náhoda. Taková místa v téhle oblasti nejsou a nikdy nebyly, a to už tady oba dva žijeme dlouhou řadu let. Navíc amulety naprosto selhaly a Freya necítila ani špetku magie, o tom by nám řekla. Musel to udělat někdo z nás. Myslím si že něco bylo s tím čajem, ten jsme pili všichni. Bohužel máme dva podezřelé. Gabriela ten čaj vařila ale Alex do něj dodal med. Nerad to říkám a nechci tomu věřit, ale nemůžeme s klidem říct že v tom medu od Alexe nic nebylo. Alexe známe oba dva, byli jsme s ním na výpravách ale není tady tak dlouho jako my dva. Nemůžeme si být jistí že si ho někdo nenajal. Přeci jenom dostatečná suma a nebo pádný argument dokáže přesvědčit i zatvrzelého člověka. Gabriela by k takovému činu měla také důvody. A hlavně je z Družiny, není od nás což jí činní o trochu více podezřelou. Napadlo mě že my nejsme ta skupina která má jít na sever. Že je to pouze zástěra k tomu aby mě Dron odstranil, a vy jste to bohužel odsrali jelikož jste se na tuhle misi přihlásili. Co si o tom myslíš ? " Lázně (Klidně pokračujte v rozhovorech, tady máte pouze pozadí když by jste se rozhodli jít do lázní :) ) Termální lázně. Chlouba Vřídel. Obrovská cihlová budova uvnitř které se nachází několik malých i velkých vodních ploch. Mělké i hlubší. Voda je příjemně teplá a dokonce je zde i malá místnost kam se můžete jít ochladit. Pro ty kterým se nechce máčet ve vodě je zde postavená i sauna s horkými kameny pro zhruba sedm lidí. Z místních tady už skoro nikdo není, zato ale si zde užívá téměř celá jednotka Patroly. Někteří prostě jenom odpočívají v mělkých "bazénech" , povídají si a chlastají vodku nebo nějakou kořalku. A jiní zase dovádí v hlubších vodách. Zápasí spolu, dávají si kohoutí zápasy a nebo se prostě potápí navzájem. Vypadají jako malé děti na koupališti. Na druhou stranu je to celkem příjemný pohled. Člověk aspoň na chvíli vidí že se dá zapomenout na všechny ty sračky kolem a tvářit se jako by byl svět v pořádku. Někteří lidé jsou zde ve spodním prádle ale jiní se neostýchají a ve vodě se koupou nazí. Mezi Patrolou je i pár holek. Zhruba asi čtyři. Až na jednu vypadají všechny jako přes kopírák. Na krátko střižené vlasy do různých účesů. Drsný obličej a svaly. Vypadají jako typické mariňačky z našeho světa. Ta poslední je dlouhovlasá a má poměrně jemný obličej, mezi ty ostatní moc nezapadá. Když si Patroláři všimnou Alexe, mávají na vás ať se k nim připojíte na lok tvrdého alkoholu. Alex pár z nich poznává. Většinu pouze z ubikací a jídelny ale s nějakými si byl i na jedné či dvou misích. Jelikož se nacházíte ve Vřídlech tak je dost pravděpodobné že to co popíjí je pověstná Vřídlovice. Silná domácí kořalka která sice vypálí červa, ale na druhou stranu má sladký ocas který vás potom pohladí po hrdle. Zvyknout si na ní dá ale chvíli zabrat jelikož první pocity které z ní máte jsou jako by vám někdo nalil do krku tekuté olovo. |
| |||
Možná ještě tady Každý něco skrývá? Zamračím se, když se Alex zeptá na můj důvod. Nechci odpovídat a on to dost možná vycítí. Uznale kývnu, když vezme svou otázku zpět. Pak už jen poslouchám. „Myslím, že chápu.“ Zareaguji na informace ohledně Kluzkého. „Byl jsi s ním na hodně výpravách?“ Při zmínce o Katrin se zamračím. Moje prsty, jako už několikrát, přejedu po Alexově zápěstí. „Není to tvoje chyba. Nevěděl jsi to.“ Vysvětlím. „Tohle už se nebude opakovat… jen těžko tu někdo bude mít další med.“ Zkusím trochu odlehčit situaci. „A tenhle můžeme vyhodit...“ Pokrčím rameny. „...nebo ho můžeme použít někde… v bezpečném prostředí.“ Zasměji se tiše. Ta možnost vyznívá jen jako vtip, očividně však čekám, jaké bude na tenhle návrh reakce. Jaké má vlastně Alex zásady? |
| |||
Procházka s rozhovorem „A kdo z nás ne? Proč jsi tu ty?“ zeptám se, ale zvednu ruku, abych ji zastavil „Nemusíš odpovídat. Jen poukazuju na to, že každý z nás si něco drží v sobě. Ale jo, je možné, že Kluzký tají něco významnějšího.“ nepřu se. Nemám důkazy ani o jednom, takže nechci zastávat ani jeden názor. Druhá poznámka je zajímavější. „Legendy Příhraničí...“ odpovím a přemýšlím, jak pokračovat „...Nevrací se všichni. Jen s ním víc lidí než s jinými...“ dodávám a přemýšlím, jestli viděla ta jeho tetování nebo u toho nebyla. |
| |||
Možná ještě tady Co skrývá? Zastavím. „Nevím… přijde mi, že něco tají.“ Přiznám popravdě. „A taky… slyšela jsem, že s ním se lidi vždy vrací… a my přišli o dva už během prvního dne Není to divné?“ Vysvětluji tok svých myšlenek. Jsem vážně ráda, že med necháme na zítra. A ani do seníku nespěchám. Rozhovor o Kluzkém mi přijde zajímavější. |
| |||
Kudy tam? Tudy. Netuším úplně co od toho čekat, ale byl bych idiot, kdybych takovou nabídku odmítal. Zítra můžeme všichni zhebnout a proč si nedopřát aspoň takové drobné potěšení - i kdyby zůstalo opravdu jen u těch zad. „Nevěříš mu?“ zeptám se po její prosbě. „Ale ano. Noc už snad nic nezmění.“ odpovím s pokrčením ramen. Pokud mě chce pro změnu podrazit ona, nějak se s tím vyrovnám. „To zní rozumně.“ souhlasím s jejím návrhem ohledně dramat. |
| |||
Kudy tam? Najednou se jde o poznání lehčeji „Proč ne.“ Zopakuji jako bych hodnotila, jestli je pro mě tahle odpověď dostačující. Nakonec jen pokrčím rameny. Těžko říct, co tím myslím. „A můžeme to Kluzkému říct až zítra?“ Navrhnu náhle. „Dnes už žádné drama.“ Vysvětlím. Ať tak nebo tak, jsem připravená vyrazit. „Tak kudy?“ Zeptám se a dokonce se slabě usměji. |
| |||
Prameny Vidím její zamyšlený výraz. Čekám, jestli přijde nějaký dotaz, ale trochu překvapivě se tak neděje. No, budiž. I to je odpověď. Stejně bych neměl úplně náladu na to vyprávět příběh o zradě, nechání přátel na pospas pustině a o tom, proč teď na kteroukoliv zmínku o něčem podobném reaguju trochu přehnaně. Pokaždé se mi vybaví Fjodorův úšklebek když mě střelil do stehna a zkusil si tak zachránit kůži. Překvapivě jsem přežil a on zhebnul v nějaké pohyblivé anomálii. Pak se ale vrátím do reality a vidím, že stojí ještě o něco blíž. |
| |||
Prameny Naše citlivá místa Nemůžu si nevšimnout reakce na můj dotaz. Někdy mlčky prozradíme mnohem víc, než dokážeme slovy. Zajímavé. Rozhodně si tuhle informaci ukládám a chování Alexe v budoucnu, budu sledovat úplně jinou optikou. V tuhle chvíli však stojím a prostě se na něj dívám – na to, jaký je teď a tady. S mým batohem na zádech. S úsměvem na tváři. Nabízející lázeň. Udělám krok dopředu. „Chtěla bych vědět ještě něco.“ Zeptám se. V očích těžko čitelný výraz. Nechám ticho, aby vybudovalo napětí. „Umyješ mi záda?“ Usměji se a lehce si nasliním rty. |
| |||
Čas odejít? Když zvedám ze země její batoh, zachytím větu, co právě pronesla. Batoh sice nepustím, ale z mého postoje jí musí dojít, že teď se pro změnu dotkla relativně citlivého tématu ona. „Kdybych tě chtěl podrazit, jednu ti fláknu a jdu to říct Kluzkému.“ odpovím chladně. „Věřím ti.“ odpovím pak smířlivěji když vidím, jak se tváří. „A nechci tě podrazit.“ dodám. |
doba vygenerování stránky: 0.11426901817322 sekund