Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 01. července 2024 9:04Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 01. července 2024 7:52Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 30. června 2024 21:53Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Sídlo Dobrodruhů Nejenže se po mně muž neotočí, jak jsem doufala, ale ještě se mi vysměje. Už chápu proč mají plný lazaret přinejlepším zraněných, když si do skupiny nepustí léčitele.. bručím v duchu a kráčím pryč, holt budu muset najít nějaký jiný způsob. Projdu kolem dalších neúspěšných uchazečů, kteří můj výstup nijak nekomentují. Jen jeden holohlavý muž se oddělí od skupiny a přidá se ke mně. „To mi povídej,“ odfrknu si nad chlápkem co mne tak hezky vyhodil. Pak si uvědomím, že jsem tím možná protrhla vizáž jakéhokoli váženého akademika a nenápadně si poupravím klobouk. Muž pokračuje v řeči a to co z něj padá, je přinejmenším zajímavé. „Taková nabídka zní velice zajímavě, ráda se k vám přidám,“ usměji se zobákovitým úsměvem, spokojená, že za mne právě vyřešil ožehavý problém, možná. „A že jsem tak smělá, mohl byste mi o té vaší skupině něco víc povědět? Přeci jen nechci skončit s nožem v hrdle někde na kraji Parku, víte jak to chodí..“ dodám lehkým konverzačním tónem neb takové věci mi ještě nikdy nikdo zcela bezděčně nenabídl, a znovu se na muže usměji – nerada bych ho zahnala, vypadá informovaně. | ||
| |||
 | Klub Elysium
| ||
| |||
 | Prázdná stopa Spáleniště, před bytem Caiomhe Zamračím se, když se ten mužský podiví, ačkoliv mi vzápětí vysvětlí proč. Stejně tak mi dojde, jak to Keavy myslela s tím, že se tady uvolnil byt, a tak je její, ale stejně mi to přijde příšerné. Takhle to tady funguje? Zdejší se poflakují po čtvrti a prolézají baráky kvůli prázdným bytům? Takřka bez hnutí skrze škvírku muže sleduji a snažím se odhadnout, jestli mi opravdu říká pravdu. Když zmíní, že to, co tu zbylo vyhodil, mám chuť na něj opravdu zle zavrčet, ale vlku div se, udržím se. Kvůli Keavy. Nádech. Výdech. "Fajn, dobře. Díky. Jen se ještě chci na něco zeptat, a pak vypadnu," slíbím mu, ačkoliv se u toho netvářím ani trochu mile. Oči se mi žlutě blýskají a je znát, že se držím zpátky. A pokud zjistím, že jsi lhal, vrátím se a ty dveře vyrazím i s tvými zuby, človíčku. "Jak dlouho byl ten byt prázdný? Zjistil jsi to sám nebo ti dal někdo tip?" vyhrknu. Nejsem si jistá, jestli mi tohle k něčemu vůbec bude, ale... Mám snad něco více? Zatraceně, Keavy... Mám pocit, že vylétnu z kůže. | ||
| |||
 | Spáleniště - Před bytem Mavourneen „Pronajal? Nikdo.“ odpoví muž s lehkým překvapením ve svém hlase. Naštěstí vzápětí vše vysvětlí. „Byt byl už nějakou dobu prázdný, a majitel nikde. To obvykle znamená, že zemřel, nebo odešel pryč. Takže jsem se sem nastěhoval.“ Říká úplně klidně, jako kdyby to bylo něco naprosto normálního. Kdo ví, možná, že v těchto končinách tomu tak opravdu je. Dveře jsou otevřené stále na malou mezeru a za ní vidíš řetízek, který má zajistit, že zůstanou otevřené přesně tak a ne víc. „Věcí tu moc nebylo.“ pokračuje muž. „Většina byla pryč dříve, než jsem se nastěhoval. Cokoliv co mělo nějakou cenu, ukradli a ten zbytek už k ničemu nebyl, takže jsem ho vyhodil.“ V nastalém tichu muž chvilku mlčí, očekávající další otázky. Na jeho tváři je vidět, že se mu váš rozhovor moc nelíbí a měl by ho co možná nejdříve za sebou. „Hele je mi líto co se stalo, ale nevím, kam tvoje sestra zmizela. Tohle se tu děje pořád, a kdybych něco věděl, tak to řeknu.“ | ||
| |||
| Salón - Shaku jde pátrat Baltazar Shaku ti nevěnuje moc velkou pozornost a to i přes to, že do jisté míry dokáže číst tvé myšlenky a nálady. Tedy až do doby, než na něj promluvíš a požádáš ho o pomoc. „To jako teď? Když jsem se umyl a konečně našel správnou polohu na spaní?“ Zeptá se na oplátku Shaku. S tím jak ho znáš, si můžeš být celkem jistý, že to myslel zcela vážně. „No tak jo. Stejně potřebuju trochu na vzduch. A taky mi trochu vyhládlo, takže bych si kousek víly dal.“ S tím Shaku zmizí pryč. Salón je tichý a žádní další zákazníci nepřišli. Tvůj otec začne poklízet, zatím co Nora se ztratí vzadu v zázemí. Po chvilce odtamtud zaslechneš její hlas. „Sakra kam zmizel ten sendvič?“ | ||
| |||
 | Salón Baltazar Když by existovali energičtí upíři, jako, že možná existují, ale neslyšel jsem o nikom, kdo by to mohl potvrdit, tak Paní Robinsonová by byla jedním z nich. Stále jenom mluví a mluví. Člověk je maximálně schopný na nějaké to hmm, chápu, to je mi líto a souhlasím. Nic jiného totiž nemá vlastně smysl. Stále si jede a jede tu svou a já mám pocit, jako bych každou chvíli co jí tu poslouchám přicházel o roky života. Moje utrpení je skoro u konce. Sundám zástěru a vytáhnu zrcadlo, aby se na sebe mohla podívat i zezadu. Přijdu si unavený, i když jsem toho zrovna moc nedělal, přesto, že si Paní Robinsonová zaplatila snad skoro vše možné co nabízíme a tím se celý tento proces protáhl na něco okolo hodiny. Převezmu peníze, zamávám a velice nahlas a důrazně si oddechnu, když za ní zaklapnou dveře a ona je pryč. Na chvíli se potřebuji o něco opřít, aby jsem neztratil pevnou půdu pod nohama. "Toto okouzlující stvoření byla Paní Robinsonová. Moje osobní noční můra v květinových šatech a parfémem značky Vylij na sebe vše co se dá. Osobně jí podezřívám, že je to energetický upír, ale ti jsou doufám jen pověra, jinak jsem totiž přišel o roky života." Ještě jednou si vydechnu a trochu naštvaně se podívám na Shakua. Stále očekávám příchod víly, ale ta ne a ne přijít. Už mi to je celkem podezřelé, jelikož víly celkově nemají tendence chodit pozdě. Především tato víla chodila vždy na čas. To jí Shaku stihnul sníst, když jsem se nedíval? Podívám se tázavě na kocoura, jako bych od něj čekal nějakou odpověď. "Shaku. Nešel by ses zeptat okolních koček, jestli náhodou neviděli v okolí vílu ze zravo zlatýma vlasama? Mám o ní trochu obavy, ale nemůžu odtud jen tak odejít a magii tu také provozovat nemůžu. Ne, že bych nyní mohl použít hledací kouzlo." Povím telepaticky kocourovi a čekám co mi na to odpoví, tedy spíše jaké budou jeho požadavky. | ||
| |||
| Spáleniště - před bytem Dveře mi statečně odolávají a muset na ně bušit ještě chvíli, tak bych vážně začala přemýšlet o tom, že se do nich nemilosrdně pustím. V ten samý okamžik se ovšem dveře otevřou, ovšem k mé velké neradosti to není má sestra - ten kdo za nimi stojí a nedůvěřivě na mě mžourá skrze úzkou škvíru. Nakrčím nos, ten chlap se mi nelíbí. Ale mě by se nelíbil každý, kdo by byl v sestřině... Bytě... Dobře. "Co? POČKAT! Nenicneprodávám!" vyhrknu rychle. Muž se zarazí a já stejně překotně pokračuji dál, hlavně aby ty dveře nezavřel. "Hledám sestru, bydlí tady. Caiomhe, Keavy... Kde je?" Jenže dle muže tady sestra nebydlí už týden. Zamrkám. Jednou. Dvakrát. Nejraději bych ho popadla po krkem a vytřásla z něj i to, co neví. No možná především to, co se mi snaží tvrdit, že neví! "Ale... To není možné. Ne, nespletla jsem se, určitě ne, už jsem tady za ní byla... A byl to tenhle byt. Týden říkáte? Kdo vám ten byt pronajal? A věci! Nezůstaly tu po ní nějaké věci?" zavalím ho v rychlém sledu otázkami, zatímco se přiblížím ke dveřím tak blízko, jak mi to muž dovolí. | ||
| |||
| Spáleniště - Před bytem Mavourneen Dveře jsou zamčené. Klika se sice pohne, ale jen aby ti mohla dát vzápětí najevo, že bez klíčů s dál nedostaneš. Hlavním problémem je tu zámek, který se oproti dveřím zdá nový. A stejně jako dveře drží pevně na svém místě. Možná bys je dokázala rozbít, to by si však vyžádalo nějaký čas a rozhodně bys na sebe upoutala pozornost. Naštěstí ale není třeba nic takového dělat, protože se po chvilce dveře samy otevřou. Objeví se malá škvíra a v ní tvář muže, který si tě prohlíží s mrzutým výrazem ve tváři. „Co chceš? Nic nekupuju.“ Odbyde tě jako podomního obchodníka a chystá se zavřít, aniž by vůbec čekal na odpověď. Řekneš mu tedy svůj důvod, což ho donutí zase dveře pootevřít. Stále však jen na malou škvírku, kterou ho sotva vidíš. Je to starší muž s krátkými vlasy plných šedin, kruhy pod očima a strništěm na tváři. Na sobě má akorát tílko a trenky. Oboje potřísněné nějakými skvrnami neznámého původu. Muž samotný je podle všeho obyčejný člověk, navíc ne zrovna v dobré formě. „Nikoho takového neznám.“ odpoví na tvou otázku. „Bydlím tu už přes týden a to jméno mi nic neříká. Možná sis spletla adresu. O pár ulic dál by měl být podobný dům. Zkus se podívat tam.“ | ||
| |||
| Klub Elysium Mahalath „Dobrá, domluveno.“ řekne Baltazar a usměje se. „Vyrovnám se s tebou, až budu mít nějakou další práci. Tedy pokud na to nespěcháš. Obvykle sebou moc peněz nenosím, ale pokud je potřebuješ, tak bych mohl zkusit něco sehnat.“ Potom upije ze skleničky a vytáhne si z kapsy zdobené pouzdro a z něj doutník, který si vloží do úst. Potom pouzdro obrátí k tobě a nabídne ti. Chvilku mlčky popíjíte, než položíš svou otázku. Baltazar vyfoukne z úst malý obláček, který změní tvar do podoby ryby a ta začne plout vzduchem tak jako by to byla normální ryba. „Jak dlouho?“ zopakuje otázku a zamyslí se. Je ticho déle než jindy když jste spolu mluvili. Nezdá se, že je to něco o čem by často mluvil. „Popravdě si už ani nevzpomínám. řekne po chvilce. „Pár století? Mám pocit, jako bych tu byl už odjakživa. A před tím nebylo nic co by stálo za to si pamatovat. “ | ||
| |||
| Klub Elysium
| ||