Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Spáleniště Poslouchám tu ženskou a zoufám si, že z ní nic konkrétního nevyrazím, když se začne motat ve dnech. Pak ovšem zmíní v jakém stavu Keavy naposledy zahlédla. Zůstanu na ni konsternovaně hledět, krátké zavrčení, které se mi vydere z hrdla zastihne i mne nepřipravenou. Někdo jí ublížil?! Někdo Keavy zbil?! A teď... Teď byla pryč! Možná bych mohla hledat útěchu v tom, že to možná znamená jen to, že odsud odešla a před někým se schovává, ale... I tak! Pere se to ve mně tak moc, až z toho skřípu zuby a zatínám ruce v pěsti. "Není, zmizela," odpovím ženě, pokud mi teda po mém krátkém výstupu rovnou nezabouchne před čumákem. "Dobřře, díky," dodám... No, ne zrovna klidněji, spíše ve snaze se aspoň nějak ovládnout. Šetřit si svůj vztek na tu správnou osobu. A pokud z ženy už nic dalšího nevypadne, vydám se z domu pryč. Ten chlap říkal, že tu nálevnu nemůžu nenajít... No, v jeho vlastním zájmu doufám, že měl pravdu. | ||
| |||
 | Můrov – cesta ulicemi Jeho odpověď mě nepřekvapí, nečekala jsem žádnou vybranou společnost. Ale Alexandr, jak se mi můj průvodce záhy představil, se zdá být relativně důvěryhodným a působí, že má zbytek skupiny i tak trochu pod kontrolou. To by mohlo jít, oddechnu si a trochu se uvolním, nemusím hledat jinou cestu do Parku. Sídlo Alexovy skupinky vypadá zvenku dosti chatrně a i když se dušuje, že to uvnitř bude lepší, příliš se to neliší. Rozvrzané dveře a schody někam dolů do podzemí. Ale zabezpečené to tu mají, ne, že ne. Za zvuku odemykajících se zámků se dveře do sklepa pomalu otevřou a spatřím vnitřek místnosti. Není to žádná slavnostní síň, ale prakticky zařízené doupě. Kde se kolem velikého stolu uprostřed schází zbytek skupiny, patrně aby si prohlédli koho jim to Alex přivedl. Na první pohled zaujme dvoumetrový kříženec podobný divočáku, vzhledem ke svému vlastnímu vzhledu, mám pro podobné bytosti slabost. Lehce se na něj usměji a očima přelétnu i zbytek skupiny. Dva mladí, tři ozbrojenci a jeden nepříliš nadšený muž s brýlemi. To bude zajímavé, pomyslím si a ladně smeknu širák odhalujíce neposedná pírka na vrchu vraní hlavy. „Karra jméno mé, bude mi potěšením přidat se k vaší skupině. S kým mám tu čest, smím-li se ptát?“ napodobím dvorní manýry a vesele se zašklebím na skupinku před sebou. Nevypadají na úplné suchary a já mám chuť si po tom příšerném náboru trochu hrát. | ||
| |||
 | Ulice Sognaru Kam a proč tam jdu nebylo důležité. Nevnímala jsem kam jdu. Jen jsem upíjela z flašky, vyhýbala se lidem, občas do někoho vrazila a šla dál. Když Melitta, k mému překvapení, odpověděla, zastavila jsem se, opřela se zády o nějakou zeď a podívala se na noční nebe (pokud je noc). | ||
| |||
 | Salón Baltazar Nora svraští obočí, když jí řekneš jméno jeho rasy. Chvilku přemýšlí o tom co je to za rasu, ale nakonec jí ten vtip dojde a ona začne se smát. "Takovým táta říká popelnicová směska." dodá s širokým úsměvem. "I tak bych se s ním ráda pomazlila." "Kočkoholička? Já myslel, že holíte jenom dvojnožce. Na můj kožich ale ať nešahá. Okomentuje situaci Shaku. Dovnitř se nevrací a zůstává venku před salónem. Hned potom jdeš za otcem. Ten je zpočátku lehce zmaten tvým označením "Speciální zákaznice." Odjakživa považoval za speciální případ pouze paní Robinsonovou, i když nahlas to asi nikomu kromě tebe nepřiznal. Stačí ale drobné nakopnutí a hned ví, která bije. "Myslíš že se jí něco stalo?" zeptá se očividně klidný. To co ho ale trochu znepokojuje, je zmínka o Shakuovi a tvém pátrání. Nic sice neřekneš přímo, ale je to tvůj otec a tak nějak tuší o co se jedná. To ho znepokojuje trochu více, než možnost, že by se jeden jeho zákazník nedostavil. "Ne, nic nemám. Ale můžu jí zkusit zavolat. Mám na ní telefon." Hned potom se přesune k telefonu a svému notesu, kde má napsaná jména všech stálých zákazníků, společně s telefony a občas i adresami. "Děje se něco?" zeptá se Nora, která to vše nechápavě pozoruje. Otec chvilku zkouší telefon a žádná odpověď. Po asi šesti minutách to nakonec úplně vzdá. "Nic, pořád to vyzvání, ale nikdo to nebere. Třeba jí do toho jen něco přišlo." Navrhne nakonec. | ||
| |||
 | Salón Baltazar Nora se tváří zklamaně, ale to jen do chvíli, než zjistí, že mám kočku. Říkat jí, že ve skutečnosti je to démon, který nemá problém se zabíjením lidí by jistě nebyl dobrý nápad a tak jí chvíli nechám v marném hledání. "Před chvílí vylezl na střechu se vyhřát na sluníčku." O tom, jak by se tam měl dostat nic neříkám. Je to přeci jen kočka, tak snad má bujnou představivost. "Toulavus ulicus." Povím s co nejvážnějším a nejprofesionálnějším tónem, než se uchcechtnu. Shaku se už vrátil a nezdá se, že by si to zrovna užíval. "Vlastně si to umím živě představit. Občas mám s jednou kočkou problémy. Třeba jí sendviče mých kolegů" Pokusím se k němu vyslat nějakou té ty pozitivní emoce a vděčnost. "Tak pověz na co jsi přišel a můžeš si jít zase schrupnout, jen pozor. Zdá se, že nora je Kočkoholička." "Tak to jsou... dobré zprávy." Pokusím se promluvit pobaveně a pomalu jdu za otcem, ke kterému se nakloním a zašeptám. "Tati. Nezavolal bys naší speciální zákaznici? Dal jsem prohledat okolí a nikde jí vůbec nezahlédnuli. Nejsem jediný, kdo by mohl stát o kousek víly. Ještě pak o vílu celou. Nemáš tady někde něco, co by podepsala?" K vyhledávacímu kouzli je potřeba mapa, něco dotyčného, třeba jen podpis. Pak krystal na provázku a slina lovce, takže stačí i kočičí sliny. No hádám, že Shaku nebude moc nadšený. Musím to stačit na pokrytí kamene. Budu kroužit nad mapkou a tam, kde se kámen ustálí a dopadne slina z kamene, tak tam v okolí by mněl být cíl. Naneštěstí nic lepšího nesvedu. Je to dost nepřesné, ale lepší než nic. | ||
| |||
| Spáleniště Mavourneen Žena se na okamžik zamyslí. "Myslím, že to bylo naposledy v pondělí." potom se ale hned zarazí a opět se zamyslí. "Nebo to byl pátek? Už si vážně nevzpomínám. Ty dny jsou občas jeden jako druhý a moje paměť už není jako dřív. Vzpomínám si ale, že jsem jí potkala, když jsem zrovna šla na nákup. Bylo to tady na schodech, vracela se domů. Tvář měla samou modřinu a krvavý šrám, chudinka. Nepochopím surovce, kteří bijí ženy. Ptala jsem se jí, jestli nepotřebuje pomoc, ale jenom mávla rukou a zmizela ve svém bytě. Od té doby jsem jí vůbec neviděla. Doufám, že je vpořádku." Z toho jak ženu pozoruješ tak nic nenasvědčuje tomu, že by ti lhala. Dokonce i tvé smysly to potvrzují. | ||
| |||
| Ulice Sognaru Mahalath Touláš se bezcílně městem, flašku alkoholu v jedné ruce, druhou si občas pomáháš abys udržela rovnováhu a nesvalila se na chodník. O cestu samotnou se moc nestaráš. Tvoje nohy jdou samy a jejich cíl je neznámo kde. Ulice kolem tebe se mění, stejně jako obyvatelé města. V jednu chvíli procházíš spáleništěm, kde tě do nosu hned udeří zápach divolidí, vzápětí si to pak šlapeš kolem tiché Nekropole se zlověstnou září nad zdmi. A potom tě napadne zkusit, jestli je Melitta vzhůru. "Co je ti po tom? Chceš se mi vysmívat, jak se mě ten tvůj kámoš evektivně zbavil? Jak už nemám nic zkoušet, protože nemám šanci vyhrát? Posluž si. Jen do toho, sem s tím." Melitta samozřejmě vzhůru je a je také plná energie. Přesto, i když na tebe chrlí ten svůj proud slov, tak necítíš žádný velký hněv. Naštvaná je, o tom není pochyb, ale není to stejné jako když ti před těmi spoustu let nadávala do zmetků, nevěstek a všech možných elfích urážek. | ||
| |||
| Spáleniště - Ostatní byty Místní nálevna chvíli počká, nyní se pouštím do obtěžování místních nájemníků. Je to pěkně k vzteku, lidi ani jiné existence tady vážně nejsou zrovna sdílní nebo nápomocní. Cítím akorát vzrůstající pocit frustrace, zlosti a zároveň nejistoty, co mě tlačí v žaludku. Je to zatraceně nepříjemný pocit... Je to... Je to strach. Nesnáším to. Přesto si nedokážu pomoci, Keavy je pryč... A já nevím, kde je. Nemám ani páru, kde by vůbec měla být! Zatraceně... Málem poskočím, když mi přeci jen někdo otevře. Jen chvíli si ženu zkoumavě prohlížím, ne, ne, tuhle šanci musím chytit za pačesy dokud to jde. Vysvětlím jí stejně jako tomu muži, co se stalo a napjatě čekám na odpověď. Jo! Anebo... Nebo spíše ne. Přenesu váhu z nohy na nohu, dělá mi trochu problém zůstat v klidu. "Ah... A pamatujete si, kdy jste ji viděla naposledy? Nebo cokoliv, na co si ještě vzpomenete..." vyhrknu naléhavě. | ||
| |||
| Klub Elysium -> Ulice města
| ||
| |||
| Salón Baltazar „Byl kuřecí.“ řekne Nora zklamaně, oči sklopené směrem k zemi. Ne však na moc dlouho. Jakmile totiž zaslechne zmínku o kocourovi, tak se jí oči rozzáří. „Ty máš kočku?“ Okamžitě se začne kolem sebe rozhlížet, koukat na skřínky a pod stůl. „Čiči.“ Zkouší Nora volat Shakua. Ten ale nikde poblíž není, tím si seš docela jistý. Z toho, co dokážeš díky vašemu spojení vyčíst, se právě teď nachází nejspíš někde na střeše. „Co je to za rasu?“ začne se Nora vyptávat, když ho nikde nezahlédne. Její pozornost je teď upřená přímo na tebe. Mezí tím se situace v salónu moc nezměnila. Žádní zákazníci teď nechodí a ten jediný co tu byl před chvilkou, přišel jenom proto, aby se mohl objednat. Jinak to žádná velká sláva není. A potom se konečně ozve Shaku. „Věřil bys, že kočky tady v okolí jsou pěkní zabedněnci? Většina neumí ani pořádně mňouknout. A z těch já mám tahat nějaký informace. Už jsi to někdy zkoušel?“ Shaku se pomalu přibližuje stále blíž, až ho nakonec ucítíš venku na ulici. „A navíc jsem ještě rozespalej.“ Potom v hlavě zaslechneš cosi, co bude nejspíš zívnutí. „Ale mám cos chtěl. Nebo spíš nemám. Tu holku nikdo v okolí dneska nezahlídl. I když pochybuji, že ti zablešenci vůbec ví, co to víla je. Pořád jen leží, myjou se a nic nedělají … má to ale někdo hezký život. Mám taky ale nějaký dobrý zprávy. Jedna banda toulavých koček prej viděla tu děsnou ženskou, co sem za tebou chodí a pořádně jí prohnala. Prej utíkala jak o život. “ | ||