| |||
Trocha klidu Utápím se ve vzpomínkách, ale úplně vypnout okolí si dovolit nemůžu. Patroláři chlastají a dobře se baví. O kus dál se baví Babriela s Alexem, ale příliš tiše, než abych jim rozuměl. Už to není tak zlé jako u srubu. Už to jsou jen vzpomínky na minulý život. „Bombááá!“ Zprudka otevřu oči. Do vody dopadne Benji a voda se rozstříkne doširoka. Malinko se nadzvednu, aby mi vlnky nezalily obličej. Poslouchám, jak si z ostatních dělá legraci a nedechnu se k odpovědi. „A k čemu? Nebylo by lepší jedno dohromady? Jsme rozdělení teď, byli by jsme i potom. Jen by měl každý vyhřívaný bazén.“ Narážku na téma co by asi udělalo horké zřídlo se Sestrami chladu, raději spolknu. Přijde mi, že naše dámské osazenstvo smysl pro humor příliš nezaměstnává. „Líp by se sestavoval tým pro akci venku, kdybychom se znali. Líp by se kryla záda. Tým by si víc seděl a nedocházelo by k rozepřím. Protože kamarádovi odpustíš i to, za co by jsi jiného s chutí zabil.“ Dokončím svůj filozofický vstup a své unavené tělo nechám nadnášet. Rozhovor mezi Benjim a Gabrielou mi neuteče. Nejspíš proto, že ani jeden v tu chvíli nešeptá. „Až odešleš toho holuba, mohl by jsi zkusit znovu tu bombu. Ta první nebyla špatná, ale věřím, že to umíš i líp.“ Zkusím Benjiho vyprovokovat k dalšímu bláznivému pokusu. Teď je klid, relax, prostor pro odpočinek. Na řešení vážných věcí bude ještě čas až vylezeme ven |
| |||
Koupel, výhružky a to další… O samotě bylo líp „A jak už to tak bývá, štěstí všech teď bude záviset na jednom ptákovi.“ Odtuším tiše. Jenže nálada se rychle změní. Zvážním a nakloním hlavu na stranu. Zamračím se. Takže pomsta? No tak to do řady. „Kolik dní nás vlastně ještě čeká? Co přijde teď?“ Zeptám se vážně. „Krom mrazu a sněhu.“ Dodám. Možná není od věci si připomenout priority. Možná by nám někdo mohl říct, co čekat. Podmínky. Nepřátele. Hrozby. |
| |||
Koupí koupí "Pošlu to po poštovním holubovi. Pokud ho někdo nesežere cestou, tak až se vrátíme, tak bude vše zařízené!" Zcela vážně odpovím Gabi, ze které ta radost se shledání úplně čiší. Minimálně to, jak je schovaná za Alexem. Asi bych jí vykoukal další díru někam. "Jo souhlas. Tohle si musíme kurva užít. Tam dál...už je jenom mráz a sníh. Zbytečně? Marcus prostě umřel, to se stává. Víš to sám a ne, že by mě to nesralo, ale byli jsme a budem..." To byl prostě zákon Příhraničí. Co chce to si vezme. Dřív nebo pozdějc. "...u Katrin je to jiné. Tu někdo zabil a až zjistím kdo, tak ho zabiju taky. To byla zbytečná smrt." Smích přejde na krátko v grimasu kamenného ksichtu, který se vrátí zase ke smíchu. "Já myslím, že se tu něco schrastí a v nejhorším je tu furt SVTčko. Takže nebudeš odkázaný na kyj. A já? Já byl v sauně, teď se koupu v teplý vodě...hele mě nic nechybí. Žiju a to je v týhle době to základní." |
| |||
Jen koupel Místo odpovědi týkající se poslouchání se jen dál věnuji rozhýbávání ztuhlých svalů a namožených zad. „Spíš věcí.“ zasměju se lehce když vidím, že i ona se směje „Lidi jsou složitější a ne každý mi za to stojí.“ dodám pak a jen se pohledem pokochám tím, co mám před sebou. I přes všechny ty modřiny se na to stále dívá hezky. |
| |||
Takže jen koupel Zjišťování informací bude muset počkat „Já tě chci poslouchat.“ Odpovím s pokrčením ramen. „Opravuješ hodně věcí?“ Položím další otázku. „Nebo lidí.“ Dodám s náznakem úsměvu. Alex mluví rozumně a jak se zdá má odhad na lidi z Patroly. To, co zmíní mi přijde dost pravděpodobné. A když už jsme u lidí z Patroly… drobné vlnky byly jen předvoj. Za chvíli se objeví sám vlnotvůrce. Nepatrně se zamračím a odtáhnu se ještě před tím, než se dostane blíž. Přesunu se k okraji bazénu… a snad je jen dílem náhody, že mezi mnou a Benjim je teď Alex. „Tomu říkám plán… co kdybys to šel domluvit.“ Navrhnu. „Samozřejmě hned… tohle nesnese odkladu.“ |
| |||
Otázky a doteky „Ty ne...“ souhlasím „...tvoje žebra a záda? Ano.“ odpovím klidně, bez náznaku jakéhokoliv rýpnutí. Prostě jak konstatování faktu. Jako bych se bavil o tom, že to a to auto má prostě vysypané zuby na diferáku. Prosté konstatování faktu. „Jestli nechceš, neposlouchej mě a poddej se tomu.“ navrhnu alternativní možnost. Jo, nikdy jsem to s ženskýma nijak zvlášť neuměl a na řeči jsem nebyl. Možná i díky tomu balancuju mezi různými náladami zrovna u té jediné, na které mi aktuálně záleží. Divné. |
| |||
|
| |||
Koupaliště! Sauna je osázená jenom pár dalšími Patroláři. Jsou to sice párkové slavnosti, takže si v sauně nemám jak krátit krátkou chvíli sledováním ženských, ale zase vím, že jsem mezi svými. Aspoň teda doufám. Po cestě jsem neměl čas přemýšlet, jak se stalo to, co se stalo. To co mi řekl Kluzký mě vrátilo zpátky do reality. Realita byla krutá děvka a když jí ještě někdo pomáhal, tak to stálo za starou belu tak jako tak. V tu chvíli jsem se už necítil dobře ani tady mezi Patroláři. Pokud v tom jsou peníze nebo nějaký úskok našeho vedení, tak nám do zad můžou vrazit nůž i tady tihle. Což bych teda bral za největší sviňárnu, kterou bych zažil. Hlavně mimo Pevnost. V Pevnosti jsem už dělal všelijaké věci. Na to konto jsem se jenom ušklíbnul a očima zatěkal na přesýpací hodiny, které tady byly jako taková vymoženost. Myšlenky mě převedly přes patnáct minut v sauně, takže jsem se celý od potu zvedl a vyběhl ven, kde jsem skočil do ochlazovacího jezírka. Bylo uměle vyrobené, nijak nezahřívané, takže na něm byla skoro krusta ledu. Jako jehličky se mi do kůže zabodal chlad, ale bylo to strašně příjemné. Chvilku jsem si tam pobyla vstřebával ty pocity z chladné vody, abych vylezl a šel najít zbytek. Samozřejmě barbaři neznají příjemnost sauny a tak si dopřávali chvilky v horké vodě sami nebo ve dvou. Podíval jsem se na dav Patrolářů, kteří tam byli s nimi a usmál jsem se. Vzal jsem to s rozběhem... "Bombaaaaaaa!" Jo. Prostě jsem tam skočil jako malej harant, kdy jsem ohodil asi všechny zde sedící, ležící, plavající a jinak dělající. Vyplavu nad vodu a spokojeně se šklebím na všechny strany. Hlavně teda na zdejší Patroláře. Ti mají plnou hubu keců a ne zrovna milých slov. "Polibte mi prdel, aspoň jste se umyli. Jo a pokud by Vás piňďové napadlo, že mi dáte po hubě, tak Vás varuju, že to zkoušel včera Helmuth u Kocoura a dostal po držce. Jsem nový šampion. Takže zavadněte..." Pak spokojenými tempy zapluju mezi "svoje". Jistě mě budou mít všichni rádi. "Tak jaká? Voda je příjemná že? Já navrhuju, aby jsme tohle zavedli v Pevnosti. Pěkně každá frakce svoje teplý jezírko a byl by klid." |
| |||
Otázky a doteky Priority se mění „Nejsem žádná rozbitá věc.“ Zabručím podrážděně. Vyslechnu si informace o Kluzkém a přikývnu. Zvonu přivřu oči, lhala bych, kdybych tvrdila, že to Alex s rukama neumí – je vážně dobrý. „A Benji? Používá sílu? Třísky pod nehty?“ Ptám se tiše. „Ublížil by ti?“ Otočím se pomalu. Ruce tentokrát na jeho boky položím. |
| |||
Zatím ne o moc víc než koupel Její odpověď ohledně výslechů mě nepřekvapí. Vlastně splňuje to, co jsem o Družině slyšel. Když cítím, jak se pod doteky uvolňuje, pousměju se. "Opravovat rozbité věci mi celkem jde." odpovím tiše, aniž bych přestal s masáží. Na to, aby její doteky byly náhodné, jsou příliš časté, ale rozhodně si nestěžuju. I kdyby z toho nebylo nic víc, i tohle je příjemné odpoutání od všeho kolem. |
doba vygenerování stránky: 0.12406396865845 sekund