Andor.cz - Dračí doupě online

Salón
Baltazar


Popelnicová směska? Ještě, že to neslyší. To by jí ukradnul mnohem více, než jen nějaké jídlo. Přeci jen je na sebe Shaku hodně hrdý. Není to totiž jen egoistická kočka, ale také egoistický démon. Už jen ta kombinace dokazuje, že se jedné o boží výsměch.

"Špatné slovo. Znáš slovo Alkoholik, že? Tak ona baží po kočkách, stejně jako oni po alkoholu." Pokusím se více vysvětlit toto drobné nedorozumění, i když je to celkem humorné. Přesto to bude lepší uvést na pravou míru, než se Shaku bude prohánět. že mu chce strojkem vzít kožich.

"Je to jenom tušení. Doufám jen, že tentokrát se mílím." Povím na rovinu. Celkem mi nesedí, že by ani nenapsala, že chce jiný termín. Vlasy by nyní měla mít už na hranici stavu, kdy je víla ještě ochotná jít mezi lidi. Přeci jen jsou dost choulostivé, když jde o jejich vzhled. Najde se jistě pár případů. kdy to neplatí, ale asi stejně jako, že se najde kočka, která rády plave ve vodě.

"Ale nic. Jenom jedna zákaznice ještě nedorazila, což je u ní velmi nezvyklé. Jistě o nic nepůjde." Povím na vysvětlení a přemýšlím co by jsem mohl udělat, když v tu mě to trkne. Bude to sice velmi malé spojení, ale její číslo je přeci jenom její.
"Tati. Nadiktuj mi prosím to číslo." Počkám, až mi jej otec nadiktuje.

"Na chvíli si odskočím dozadu." Povím a vydám se do zadní části salonu, kde máme věci na uklízení, aby jsem se dal do kouzla. Bude jistě velmi slabé, takže mi nezbude, aby jsem použil svojí magii. Zbyde mi toho pak už dost málo, ale co se dá dělat.
Zamknu dveře. Z batohu si vytáhnu mapu města, kterou většinou nepoužívám, jelikož je trochu stará a pár věcí tam není zakresleno, ale jinak ujde. Připravím si papírek, na který následně napíšu její jméno. Pak už jen připravím další věci a dávám se do kouzla.
Jistě o nic nepůjde, ale jsem přeci jen přehnaně paranoidní a takoví jedinci by se toho měli držet tuby, nehty.

Přístavní čtvrť
Mahalath

„Ó ano, máš naprostou pravdu. Zachránilas mě a já jsem ti za to nesmírně vděčná. Nebýt tebe, smažila bych se teď v pekle. Místo toho se teď můžu krásně vozit ve svém těle, ovládaném démonem. Fakt díky. Tohle bych za nic nevyměnila.“

Místo tvého souboje s dvojicí vypadá klidně a na první pohled i zcela normálně. Normálnímu oku by tu nepřišlo nic podivného, ale někdo jako ty, kdo ví, co hledat si těch detailů všimne. Místa spálená ohnivou magií, stopy po kulkách i zaschlá krev. Najdeš dokonce i místo, kam jsi položila Thomase, když to s ním vypadalo špatně. Odsud je to už jenom kousek k molu. To je v tuhle chvíli liduprázdné a nevidíš tu jedinou loď nebo námořníka.

„Jedna věc by mě ale upřímně zajímala.“ Ozve se Melitta po chvilce.
„Proč? Proč jsi mojí smlouvu nedokončila? Přece mi nehodláš tvrdit, že jsi skočila po prvním těle, které bylo k mání. Navíc ještě po tom, které bylo součástí tvojí smlouvy. Pochybuji, že bys neměla víc kandidátů. Tak proč já?“
Ulice jsou jako obvykle bez lidí a všeho všudy jsi jediná, kdo je v tuhle dobu venku.

Můrov - Přípravy na akci
Karra

Jakmile jsou všichni představeni, tak se Alex přesune k jedné z map, které jsou na stole.
„Všichni víte, jaký je plán, ale kvůli Kařře to ještě jednou zopakuji. Počkáme na noc a potom se vydáte k Parku. Dovnitř se dostanete přes jeden z ne příliš známých průchodů, tady na té straně.“ . Při tom poukáže na jedno místo na mapě, které je od vchodu kterým jsi vstoupila ty celkem slušný kus. „Od té chvíle to bude zcela na vás. Celé skupině velí Grix a to je bez debat.“
Potom jste rozpuštěni, abyste se připravili. Podle všeho máte ještě asi tři hodiny, než budete vyrážet.

„Ano, to je velmi běžný úkaz.“ řekne Kian když mu položíš svou otázku. „Na počátku se někteří domnívali, že to byly právě stromy, kdo mohl za rozšiřování Parku. Ale jak se ukázalo, tak to byl úplný nesmysl. “
Zatím co s Kianem mluvíš, tak se ostatní věnují svým věcem. Tereza si dává dvacet v rohu místnosti, Grix večeří a trojice mužů se jako jediná věnuje nějaké větší přípravě na akci. Čistí zbraně, nabíjejí zásobníky a podobně.
„Nicméně by to mohlo vysvětlovat ty zvuky. Ale bez dalších informací ti k tomu moc neřeknu. Stejně tak by za to mohli domorodci, magické anomálie, nebo nějaká místní fauna, která se prodírala mezi stromy.“
Uběhne pár hodin a nakonec nastane čas. Všichni si posbírají svoje věci a pod rouškou tmy se pod Alexovým vedením vydáte k Parku. Celou dobu se vyhýbá hlavním ulicím a snaží se nepřitahovat moc velkou pozornost. I když v přítomnosti někoho jako je Grix to není až tak jednoduché.
Nakonec se ale přeci jen dostanete na místo bez vzbuzení velké pozornosti. Nepatrná díra ve zdi, sotva dost velká, aby jí prošel největší z vás. Viditelně několikrát opravovaná, ale ne úspěšně.

Spáleniště - Bezejmenný bar
Mavourneen

Přijdeš k barovému pultu, za kterým stojí vysoká dívka. Bude pravděpodobně okolo tvého věku. Dlouhé mastné blonďaté vlasy sepnuté do culíku. Na sobě má špinavou zástěru a košili, na které chybí jmenovka. To poznáš jednoduše podle toho, že jí někdo utrhl a provedl to moc čistě. Na místě zůstalo několik nitek a lehce natržená košile.
„Zdravím, jak posloužím?“ zeptá se dívka, když tě uvidí stát před sebou. „Máme tu pivo, pálenku a . . . to bude asi všechno.“
Police nad barem jsou velmi chudé a kromě několika lahvi bez etikety s téměř čirou tekutinou se tam nachází pouze prázdné půllitry a sklenice. Osazenstvo baru si tě nijak zvlášť nevšímá a starají se hlavně o svoje pití a rozhovor s ostatními u svých stolů. Skupinka v koutě si tě kvůli kartám pravděpodobně ani nevšimla. Zato jejich hry si díky hlasitosti některých členů všimli nejspíš všichni hosté.

Můrov – Doupě

Odpoví mi trochu trapné ticho, ale zachrání to Alex a postupně mi představí celou skupinku. Poslední jmenovaný mne zaujme a ihned si vzpomenu na podivné vstávající stromy a další zajímavé jevy, které jsem v Parku již měla možnost zažít na vlastní kůži. „Těší mne,“ zopakuji znovu frázi a na přítomné se usměji, ale s šaškováním už se neobtěžuji, po tak chladné reakci mne přešla chuť. Než se začne plánovat něco dalšího obrátím se na Kiana, „Znáš faunu a flóru Parku,“ začnu opatrně, „tedy mi jistě můžeš něco povědět o chodících stromech nebo o tom, co při průchodu porostem provází tak hlasité praskání dřeva, jen proto, aby po chvíli zůstalo jen hrobové ticho.. Víš o čem mluvím?“ dokončím otázku a zvědavě nakloním hlavu na stranu.

Spáleniště - nálevna

Čím déle času trávím chozením po Spáleništi, tím více mě tahle čtvrť naplňuje akorát znechucením a odporem. Nechápu, jak tu Caiomhe mohla dobrovolně žít! Páchne to tu a nedá se tu absolutně nijak zorientovat - protože není podle čeho! Už vůbec nejsem nadšená z toho, že se musím vyptávat těch pár kolemjdoucích, které se mi podaří cestou ulovit, ale nezbývá mi nic jiného, pokud tu nechci akorát bezcílně bloudit. Což opravdu nechci. 

Zázraky se dějí, a tak se mi podaří nakonec najít vchod do hospody. Tedy... Hospody, říkejme tomu místní nálevna. Nebo ne, říkejme tomu smetiště, které někdo uklidil, aby se tu dalo sedět a pít. Sice to tady tak nevypadá, ale páchne to pekelně. Proč to nikomu nevadí?! Nakrčím nos a potřesu hlavou, jen ztěží potlačím pšíknutí... No, to první. Pak si ještě jednou, dvakrát kýchnu než se odhodlám se pořádně rozhlédnout kolem sebe. 
Klientela je zde vskutku vybraná, nicméně víc se tu tedy ošklíbám nad tím smradem, když vyrazím tedy směrem k baru. Nebo tomu, co tady ten bar supluje.

Město
Mahalath

„Hmm smlouva. To je to jediné, na co vy démoni myslíte.“ Okomentuje Melitta tvůj návrh na vzájemné příměří. Nezdá se, že by jí ten nápad moc nadchl. Ostatně jako cokoliv, co se tě nějakým způsobem týká. „Proč bych měla vůbec věřit čemukoliv, co řekneš? Už jednou jsi mě podvedla s tou první smlouvou. Co ti zabrání tenhle svůj trik zopakovat? Nemusíš odpovídat, já to vím, nic! Kejvnu na to a než se naděju, tak se se mnou pokusíš vyjebat!“
Láhev po dopadu na zem zazvoní a několik kolemjdoucích se po tobě ohlédlo. Nikdo nic neříká, ale všichni ti věnují alespoň krátký pohled. V centru by se o to už někdo možná zajímal, ale tady ve vedlejších čtvrtích je to všem úplně jedno.
„Navíc celá tahle smlouva smrdí jak gobliní spodky. Střídat se po sto letech? To jako vážně? Vezmi si celou tuhle smlouvu a strč si jí tam, kam vás obvykle lidi posílají.“
Tvoje tělo se dál potácí ulicemi Sognaru a po chvilce začneš rozpoznávat další povědomá místa. Voda a lodě. Zdá se, že tě tvé toulavé nohy nakonec dovedly zpátky domů do přístavní čtvrti. Na místo, kde se toho za posledních 24 hodin událo celkem dost.

Můrov - Doupě
Karra

Když zmíníš představení tak se všichni po sobě navzájem podívají. Nik do z nich nic neřekne, ani se dvakrát moc do seznamování nehrne. Nakonec se tedy slova ujme sám Alex.
„Vezmeme to zkrátka. Tady ten velkej chlápek je Grix“ přitom poplácá po ruce prasečího muže, který se nad ním tyčí jako obr. „Je to neskutečnej silák a ve vaší skupině bude dělat stopaře. Možná na to nevypadá, ale jeho … nos, je hodně citlivý.“ Prasečí muž mu věnuje krátký pohled a lehce zachrochtá.
„Klidně jsi mohl říct rypák, já se neurazím, vážně.“ Zatím co to říká tak si prokřupává klouby a usmívá se.
„No budeme pokračovat.“ řekne trochu znepokojeně a otočí se na trojici po zuby ozbrojených mužů. Na první pohled nejsou nic moc extra, jenom další lidi. Cosi na nich ti dává ale dojem profesionálů. Vojáci, nebo možná žoldáci. „Tohle jsou Tom, Dick a Harry.“ Všichni pokynou na pozdrav a jeden z mužů který je podle Alexova představení nejspíš Harry, se zazubí kovovým úsměvem. „Ti budou zajišťovat obranu. Zabijí cokoliv, co by se vás pokusilo napadnout.“ Při zmínce o zabíjení trojice okamžitě zpozorní.
Další na řadě je dívka. Oproti již zmíněným mužům není její fyzická kondice nic moc tak úchvatného. Ozbrojená je celkem lehce a podle toho co vidíš nepůsobí moc jako bojovník. „Tereza má na starosti zámky, pasti a tak podobné věci. Podle toho co jsem zjistil, tak několik výprav které Dobrodruzi do Parku poslali skončilo právě kvůli podobným věcem. “ Čímž zůstává akorát onen muž. Jako jediný na sobě nemá nic, co by se dalo považovat za oblečení do přírody. Spíše někam do knihovny. Zbraně nemá žádné.
„Kian. Je to učenec a vzdělanec. Je perfektně seznámen se zvířaty a rostlinami, na které můžete v Parku narazit.“ Než stihne pokračovat, tak ho Kian přeruší. „Velmi obecně řečeno. Také ovládám pět jazyků, několik domorodých nářečí a jsem velmi schopný alchymista.“K tomu nic moc už Alex nedodá. Místo toho se zaměří na tebe. „Karra se už představila. Jenom ještě dodám, že jejím úkolem bude magie a léčení. Tím bychom měli asi vše.“

Spáleniště - hledání hospody
Mavourneen

Chodíš několik minut po spáleništi a hospoda nikde. Dokonce ani nic, co by jí nějak vzdáleně připomínalo. Ale nejspíš to má trochu co dělat s tím, že se tu moc nehraje na žádná označení. Cedule, vývěsky, prostě nic. Těch několik, které najdeš, jsou buď přesprejované, napůl zničené, nebo vytvořené někde doma na koleni s plechovkou barvy. I tak, hospoda tu nikde není.
Vyžádá si to několik zastavení kolemjdoucích, než se nakonec dostaneš k tomu, co bude pravděpodobně hospoda.
Jak už bylo zmíněno, tak cedule tu nejsou nic obvyklého a jediné co nějak napovídá o funkci tohoto podniku, jsou světla, hlasy přicházející zevnitř a banda opilců polehávající v ulici před ní. Občas i ve vlastních zvratcích.

Vejdeš do lokálu a vevnitř na tebe dolehne zápach ještě strašnější, než jaký jsi cítila po vstupu na Spáleniště. Je snad dvakrát tak silný než před tím a k tomu všemu se ještě mísí se silným zápachem alkoholu. Kromě toho je ale prostředí uvnitř celkem normální a na zdejší poměry by se dalo říct, že i docela čisté. Hosté jsou především divolidé. Většina je křížená tak půl napůl, ale v jednom koutu sedí banda humanoidních krys, na kterých je lidské akorát jejich držení těla. Jsou větší než dospělý pes a přední tlapky používají stejně obratně jako normální ruce. Ty krom svého vzhledu nijak zvlášť nevyčnívají a klidně spolu hrají karty.