Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 01. července 2024 9:04Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 01. července 2024 7:52Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 30. června 2024 21:53Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Park - Zříceniny Karra Když vstoupíš do zřícenin, tak tě okamžitě přivítá lehké přítmí a chlad. Teplota není nijak zvlášť nízká, ale rozdíl oproti Parku je znatelný. Jakmile projdeš krátkou vstupní chodbou, tak se ocitneš ve velkém sále. Čas zde už vykonal svou práci a tomu odpovídá celkový stav. Strop se na několika místech propadl a skrze díry ve stropě dovnitř prosvítá trochu světla. Jinde se zase skrze kamenné zdi dovnitř prodrala venkovní vegetace, pomalu pojídající stopy někdejší civilizace. Věci, které se nacházely v místnosti, jsou z většiny zničeny, nebo je už dávno někdo ukradl. I tak tví společníci procházejí trosky a hledají cokoliv cenného. Jeden z ozbrojenců prochází místnost se svítilnou v jedné ruce, zatím co v druhé svírá malý krumpáč. I zde pochopitelně narazíš na ony podivné značky, které jsi viděla venku. Zde ale dobře rozeznáš, co je písmo a co obrázky. Některé zdi jsou vyhrazeny čistě textu, jiné pro změnu ukazují jednoduché malby. Písmo s kresbami se pravidelně střídá a často je od sebe odděleno prázdnou částí bez písma nebo jen s jednoduchým zdobením. „Ha, mám další.“ zvolá žoldnéř s krumpáčem a vítězoslavně zvedne něco nad hlavu. Nevíš přesně co to je. Je to malé a na tu vzdálenost nepoznáš, o co se jedná. „Dej mi chvilku a doženu tě. Zatím máš jen štěstí Tome.“ | ||
| |||
 | Přístavní čtvrť
| ||
| |||
 | Zřícenina Svým vstupem jsem přerušila jejich rozhovor a Kian se mi, ač nepříliš nadšeně, začne věnovat. Grix stroze dodá, něco ve smyslu, stejně si dávejte bacha. A já ve výsledku nejsem o nic moudřejší. Opět to samé – nikdo nic neví, ale je to nebezpečné. Dívka zamíří do zříceniny a Grix zkontroluje okolí, zvědavě ho pozoruji, musí mít skvěle vyvinutý čich. Ale za chvíli je Tereza zpátky a my dostaneme povolení se tu také pomotat. Přejdu ke Kianovy, který zkoumá rytiny ve zdech, ale zklamaně zjišťuji, že mi to nic nepřipomíná.. Zvědavě položím dlaň na kameny a vyšlu trochu energie, čekajíce odezvu, vždyť celá zřícenina působí nadmíru zajímavě. Jenže po zádech mi přeběhne mráz, ticho jež mi je odpovědí, je mnohem hrozivější, než zbytek hluchých kamenů v podivném městě. Tyto kameny jsou mrtvé. Uškubnu rukou a otřesu se. Co se tu jen stalo? Ze zříceniny kam zmizela většinová část foukne závan chladného vzduch, jako by se mi chtěl připomenout.. Otočím se tedy ke vchodu a zamířím pomalu dovnitř za ostatními. V kabele mimochodem nahmátnu Lesklivec a lehce po něm přejedu palcem – starší runa, ale na trochu světla mi bude stačit. | ||
| |||
| Spáleniště - Bezejmenný bar Mavourneen Dívka přikývne a sáhne po jedné z lahví na polici. Je už z poloviny prázdná, ale zdá se, že je její obsah stejný jako ve všech ostatních. Potom ti nalije panáka a přisune ho před tebe. „Prosím.“ řekne dívka. Nezdá se, že by to bylo něco divného. Vypadá to a voní jako běžná pálenka. Zahlédneš v lokále pár hostů, kteří pijí podobnou čirou tekutinu a nemají na sobě žádné viditelné následky. „Byt? Hmm, to bude trochu složité.“ odpoví dívka bez přemýšlení. „Poslední volný o kterém vím, si už před časem někdo zabral. Neslyšela jsem, že by se od té doby uvolnilo něco nového, ale můžete se zkusit poptat kolem. Třeba se objevilo něco nového.“ rukou pak ukáže na lokál a ostatní hosty. „Pokud vám ale nevadí trochu se uskromnit a taky trochu méně soukromí, tak by tu něco bylo. Místo kterému tu říkají Útulek. Žádné velké pohodlí, ale jeden se může alespoň v klidu vyspat. “ | ||
| |||
| V Parku - Zříceniny Karra Kian s Grixem se chvilku spolu dohadují o tom, zda jsou nějaké staré zříceniny bezpečné a ne zrovna přátelským tónem. Než se to ale celé stihne ještě vyostřit, tak se do všeho zapojíš ty. „Ano, je to tu docela běžné. “ odpoví znuděně Kian, kterého už rozhovor s vaším samozvaným velitelem už přestával bavit. „Nejpodivnější na tom je ale to, že nikdo vlastně neví, co jsou zač. Podle toho co víme tak nepatří rase elvara a ani trpaslíkům. Dokonce ani domorodci, kteří obývají Park, toho o nich moc neví. “ „O důvod víc se mít na pozoru.“ zakončí za něj Grix. „Jedině tak tu přežijeme.“ Čímž částečně také odpoví i na tvůj další dotaz. Potom kývne na Terezu, která zamíří ke zříceninám. Sám jde kupředu, ale na rozdíl od dívky dovnitř nevejde. Místo toho začne svým nosem zkoumat celé okolí, což působí lehce podivně. Když se dívka zase objeví mezi vámi, tak je hotový i on se svým “filtrováním“ okolního vzduchu. „Okej, je to bezpečný. “ To ostatní vezmou jako znamení a vydají se směrem ke stavbě. „Netahejte sebou nic těžkého, ještě před sebou máme kus cesty.“ zavolá. Potom se usadí na kusu pobořené stavby a bedlivě pozoruje džungli. Společně s ním zůstane venku ještě Harry, který jak to tak vypadá se dovnitř moc nehrne. Kian přejde ke stavbě, ale dovnitř také nejde. Místo toho si začne prohlížet zdi a zkoumat značky, kterými jsou pokryty. Ty jsou do zdí něčím vyryty, ale s překvapivě mistrnou jemností. Žádné velké odštípnuté kusy nebo nepravidelnosti, jen tenká, asi centimetr tlustá linka. Je to cosi mezi písmem a kresbou, ale nepodobá se to ničemu z toho, co znáš. Budova je jinak celá zhotovená z kamene. Žádné dřevo, hřebíky nebo malta. Pouze kameny poskládané na sebe. Navíc se zdá, že do sebe zapadají perfektně jako dílky skládačky. I přes to že se jedná o kámen, tak ale necítíš žádné hlasy nebo život. Není to ale jako při tvé první návštěvě, kdy s tebou odmítaly komunikovat. Ne. Zdá se, že už ze všech těchto kamenů život dávno vyprchal před nějakým časem. Odpovědí je ti tedy pouze mrtvé ticho. | ||
| |||
| Přístavní čtvrť Mahalath Melitta už nic dalšího neříká. Na nic se neptá ani jinak neotravuje. Těžko říct, jestli jí to přestalo bavit, nebo se prostě jen vrátila zpátky ke spánku. Konečně jsi sama. Okolí je až nezvykle tiché. Žádný zvuk ptáků, žádní lidé, dokonce i vítr tu není slyšet. Jediné co občas trochu nastalé ticho naruší, jsou vlny narážející do mola. V dalších několika minutách se nic neděje. Jenom tam tak sedíš a … no sedíš. Všechno je pořád úplně stejné. Celé tohle místo, jako kdyby se zastavilo v čase. Teprve až když se začne barvit obloha z šedé na černou tak si uvědomíš, že jsi tu seděla několik hodin. Na obzoru před sebou zahlédneš na vodě tmavý stín, který se začne pomalu zvětšovat. Trvá to chvilku, než v obrysu poznáš loď. A potom další. Netrvá to dlouho a lodě se dostanou až k molu a zakotví. Vypadá to na tu samou bárku, která tu byla minulé noci. Potom vytáhnou lávku a námořníci začnou vykládat bedny. Před jednou z lodí stojí kapitán. Je to tentýž, s kterým jsi mluvila, když ses snažila dostat Thomase pryč. | ||
| |||
 | Spáleniště - Bezejmenný bar Celkem mi vyhovuje, že mi zde nikdo nevěnuje pozornost, což mi naprosto vyhovuje. Jediný, čí pozornost momentálně potřebuji, je děvče za barem. Přelétnu dívku pohledem od vlasů po špinavou zástěru. Výběr pití, který vypočítá je tedy mizerný a když se tak dívám na špinavé sklo a pochybné lahve nad barem... "Jednoho panáka pálenky," zamručím, ne že bych na něj měla chuť - ale potřebuji ho. A snad po něm neoslepnu nebo něco takového, zdejší osazenstvo vypadá, že ten alkohol zvládá. Jestli s následky nebo ne už opravdu nepoznám, ale... No. "A možná bych k tomu měla i otázku... Když sháním nějaký volný byt, za kým bych tady mohla jít pro... Tip?" zkusím se zeptat. Sice trochu přímočaře, ale... Ne, vážně potřebuji toho panáka. | ||
| |||
| Přístavní čtvrť - Molo
| ||
| |||
| Park „Děkujeme“ mávnu ještě na odcházejícího Alexe a prolezu za ostatními dírou ve zdi. Přede mnou se otevře téměř neprostupná džungle. Uhnu na okraj a počkám, až se dovnitř dostane i poslední, nejmohutnější, člen výpravy. Skupina zaujme zjevně připravené pozice a ostražitě se začneme posouvat vpřed. Pokračujeme stejným stylem hodinu, dvě… a stále se nic příliš neobvyklého neděje. Začínám si myslet, že jsem při své poslední návštěvě Parku měla buď obrovské štěstí nebo naopak smůlu. Když tu se před námi rozevře džungle a odhalí jakési zříceniny je to vskutku vysvobození. Táhne mě to k nim, přeci jen staré bývá kamenné a kameny jsou moje.. a tak když se Kian rozejde kupředu, bezděčně udělám krok za ním. Ovšem Kiana zastaví Grix a tím zmaří i můj postup. „Jsou takové ruiny v Parku časté?“ zeptám se tiše obou pánů, „A nemůžeme se těm méně kamarádským věcem jen nějak vyhnout?“ | ||
| |||
| V Parku Karra „Teď už je to jen na vás.“ řekne ti Alex, když začne trojice prolézat dírou v plotě. Grix mezi tím střeží vaší stranu, pro případ, že by se vyskytly nějaké potíže. I když vlastně ani nevíš, jaké potíže bys měla čekat. „Já na vás budu čekat v doupěti. Hodně štěstí.“ Potom zmizí kdesi v uličkách a přijde řada na tebe, abys prolezla zdí. Všude kolem tebe se rozprostírá hustá džungle. Jedinou připomínkou civilizace je tu zeď a díra, kterou je vidět zbytek města. Tou se jako poslední protáhne ohromný prasečí muž a prodere se dopředu. V rukou svírá brokovnici a u pasu se mu pohupuje velký nůž. Ozbrojená trojice mezi tím zaujme pozice na všech stranách a s očekáváním pozorují zeleň. Zbraně připravené a odjištěné. Harry sebou dokonce na zádech jakousi nádrž, z které jde hadice přímo do jeho zbraně. Na nádrži samotné je pak symbol lebky. „Vyrážíme. Kdybychom narazili na něco podezřelého, tak mlčte a hlavně nevystrkujte nos.“ řekne Grix tobě, Kianovi a dívce. Potom vyrazí kupředu a ostatní ho následují. Harry jde kousek za ním, ostatní ozbrojenci se drží na stranách. Vaše cesta nemá žádný konkrétní cíl, takže jdete vlastně naslepo a čekáte, dokud do něčeho nenarazíte. Mohlo by se zdát, že to nebude nic tak těžkého, ale to není tak úplně pravda. Jdete několik hodin a za tu dobu se toho moc nestalo. Sem tam jste sice zaslechli podezřelé zvuky, ale vždy se nakonec ukázalo, že ten kdo ej vydával, buď po chvilce odešel, nebo přicházely z moc velké dálky. Jinak je to celou dobu prakticky jedno a to samé. Stromy, tráva, liány, nějaké hladově vypadající kytky a občas nějaké drobné zvíře, které uteklo dříve, než jste si ho vůbec všimli. Tak to je nějakou dobu, než se před vámi z džungle vynoří zříceniny nějaké stavby. Vypadají staře a opuštěně. „Zajímavé.“ pronese Kian se zaujetím a dojde až ke Grixovi, který mu zahradí cestu svou chlupatou rukou. „A kam si myslíš, že jdeš?“ zamručí na něj. Kian kousek ucouvne. „Není to zřejmé? Ty zříceniny mohou ukrývat řadu zajímavých věcí. Včetně cenností.“ Grixova ruka pořád setrvává na svém místě. „Jo, kromě dalších méně kamarádských věcí které tě během chvilky sejmou.“ | ||