| |||
![]() | Přístavní čtvrť - Pátrání po víle Baltazar „Známý?“ řekne Nora překvapeně. „Co je zač, detektiv? Možná by nám mohl pomoci.“ Navrhne nakonec, jak vstupujete do přístavní čtvrti. Ta už není tím, čím kdysi bývala. Vlastně co si pamatuješ, tak to bylo vždy velmi ponuré a tiché místo. Dokonce i v době kdy byl tvůj táta ještě kluk. A od té doby se to tu nezměnilo ani trochu. Někdo si myslí, že tu straší, což není tak úplně lež. Ale zahlédnout ducha člověk může i kdekoliv jinde ve městě. „Máme nějaké jméno, nebo přibližnou adresu?“ zeptá se Nora po chvilce pátrání. Domů tu není tolik, navíc je většina neobydlená, ale i tak by vám prohledání celé čtvrti zabralo dost času. Shaku se probudí a v hlavě se ti ozve rozmrzelé zamručení. „Zase práce? Ach jo.“ povzdechne si démon. „Co to takhle pro jednou zkusit sám a neházet to na mě, hmm? Jo počkat, ty s kočkami mluvit neumíš, moje chyba ... Co mám s tebou dělat.“ povzdechne si nakonec. Potom Shakua jakoby “vytáhneš“ z batohu a on ti věnuje další z těch svých pohledů. „Opravdu musíme hrát tohle divadlo? Proč jí prostě neřekneš, že máš kouzelnou mluvící kočku. Jsem si jistý, že by to pochopila. Není to blbá holka.“ Shaku následně vyskočí z batohu a otřepe se. Podívá se krátce na Noru a mňoukne, aby na sebe upoutal pozornost. Než se ale stihne Nora k čemukoliv odhodlat, tak zmizí. „Kam běžel?“ zeptá se tě. Zatím co se Shaku běží poptat místního obyvatelstva na nějaké informace, tak vám nezbývá nic jiného, než staré dobré pátrání. To není kdoví jak snadný úkol. Obzvláště, když se pomalu blíží noc. Ulice jsou liduprázdné a nemáte tak možnost se někoho zeptat, jestli hledanou vílu nezdá. V jeden moment se blízko jednoho rohu cosi mihne, ale než stihnete reagovat, tak je to pryč. Přístavní čtvrť je s blížící se nocí neobvykle tichá, což přeruší akorát krátké zatroubení lodi z přístavu. |
| |||
![]() | Park - zřícenina Přijdu ke skupince a šťastný nálezce mi s úsměvem předvede co nasbíral: pár drobných drahokamů a jakési kovové plíšky zdobené znaky, jež připomínají ty, co jsem ještě před chvílí zkoumala na zdech budovy.. tyto mne zaujmou daleko více než blyštivé kamínky vedle.. „Krásná sbírka,“ usměji se na Toma, „to jsou nějaké staré mince?“ ukážu na hromádku plíšků, v naději, že by mi pomohly v bližší identifikaci celé budovy. Tu se dohovoru zapojí i druhý muž, zmiňuje příšery, které by zjevně nejraději obral snad i o orgány, ale mne v tu chvíli zaujme něco jiného. V periferním vidění zahlédnu jakousi šmouhu, ovšem zdá se, že jsem jediná, kdo by si čehokoli všiml. Stále koutkem oka sleduji, zda se něco znovu nepohne. „Buď za námi přišel někdo další z venku, nebo si tu bestii budeš moci za chvíli prohlédnout blíž.“ poznamenám směrem k oběma mužům a hlavou lehce kývnu směrem ke zdroji pohybu. |
| |||
![]() | Pozvání - Rubínový palác
|
| |||
![]() | Ztracená Víla Baltazar Otce moje zjištění znepokojuje podobně, jako mě samotného. On tu přeci jen žije déle, takže si o tomto místě dovede udělat lepší obraz a možná i něco zažil. Každopádně. Mě stačí pouhé zvěsti, aby jsem věděl, že pro vílu na takovém místě není vůbec bezpečno. Poté co se otec rozhodne, že pro dnešek zavřeme mě překvapí chování Nory, která se zachová... ani nevím, jak přesně to popsat, ale výsledkem je, že jsem tažen do Přístavní čtvrti, kde by mněla být ztracená víla. Nora to na sobě nenechává znát, ale vypadá to, že má v sobě dost velký zápal nejen pro kočky, ale i pro hledání ztracených víl, nebo jen stejně jako já má ráda záhady. Vytáhnu z batohu mapu a ukážu na oblast, kterou moje kouzlo označilo. "Známý se pokusil zaměřit její telefon a podle všeho je někde v téhle oblasti." Pokusím se nějak zdůvodnit, proč nemusíme prohledávat úplně celou přístavní čtvrť, i když ono ulehčení je naprosto minimální, vzhledem k tomu, jak moc bylo spojení slabé. Můžu být rád, že to prostě jen neoznačilo celé město. "Musíme být opatrní. Úplně okatě se vyptávat by zrovna tady nemuselo být moc dobré." "Saaakuuu? Spíííš?" V mysli se mi ozve nevrlé zavrčení. "Co, když by ses poptal místních koček, jestli neviděli nějakou vílu. Když to pomůže, tak nechám Noru, aby tě rozmazlovala." Pokud to nebude stačit, tak mám v záloze ještě talíř sušenek, ale ten bych si raději nechal pro sebe. Otevřu tašku, aby to vypadlo, že Shaku vylézá z ní. Jeho naštvaný pohled, že mu ruším dalšího šlofíka mě opravdu zraňuje, jelikož normálně takhle živý život nemáme. "Tak, pokusíme se tu tedy něco zjistit. Uvidíme, na co přijdeme." Povím Noře a vydávám se k někomu, kdo vypadá, že má dobrý přehled o tom co se v jeho okolí děje a kdo je na svém místě už nějakou delší dobu, nebo má celou dobu dobrý výhled na okolí. |
| |||
![]() | Ztracená Víla Baltazar Stopa, kterou ti tvé kouzlo poskytlo je nejasná. Víš zhruba, kde by se měla víla nacházet, což je někde v Přístavní čtvrti. To je vše. Tvůj malý experiment ti nedokáže říct přesnou adresu, ani jestli se jí náhodou nic nestalo. S touto novou informací se tedy vrátíš zpátky do salónu, kde na tebe už netrpělivě čeká tvůj otec. „Co jsi zjistil?“ zeptá se. Vše mu tedy povíš a nezdá se, že by byl klidnější. Spíš naopak. „To místo je divné, nikdy se mi nelíbilo. Doufám, že je v pořádku.“ Mezi tím se vrátí Nora. Shaku zůstává venku, ale sleduje vás. „Zřejmě pro dnešek už zavřeme.“ řekne najednou tvůj otec. „Stejně už asi nikdo nepřijde.“ Na to ale zareaguje Nora. „Už? Já myslela, že čekáme ještě nějakou klientku.“ „Ta nedorazí.“ vysvětlí tvůj otec. „A zkoušeli jste jí volat? Třeba se jenom zdržela nebo tak něco.“ tak jí tedy oba řeknete, co jste zjistili. Pochopitelně vynecháte tu část, kde jsi použil magii. Informaci o Přístavní čtvrti potom nějak opatrně vysvětlíte. Dívka chvilku přemýšlí a potom se na vás nechápavě podívá. „Tak za ní zajdeme.“ řekne jen tak. „Podíváme se, jestli je v pořádku a pokud se nic nestalo tak budeme alespoň klidnější. Navíc mám stejně cestu kolem.“ Už ani nevíš, jak k tomu došlo, ale asi o deset minut později tě už Nora táhla za ruku ulicemi Sognaru. Na dívku byla celkem silná, což bys do ní na první pohled nejspíše neřekl. Shaku byl celou cestu zticha a vezl se pohodlně ve tvém stínu, dopřávající si dalšího kočičího šlofíka. „Takže … kam máme namířeno.“ zeptá se nakonec Nora. |
| |||
![]() | Zříceniny Karra „To není štěstí ale zkušenosti.“ odpoví Tom a zasměje. Když potom přijdeš k nim, tak se oba muži se na tebe podívají a Tom sáhne do váčku, který se mu houpe u pasu. Následně k tobě natáhne ruku, ve které svírá několik menších drahokamů a podivné kovové plíšky nejrůznějších tvarů. Ty na sobě nesou podobné symboly jako samotné zříceniny. „Pokud narazíme ještě na nějaké zříceniny, tak bych mohl nasbírat i tři pytlíky.“ pokračuje Tom sebejistě. „To je toho.“ mávne druhý muž jen rukou. „Pár drobností není nic. Když ale narazíme na nějakou bestii, tak tam se můžeme slušně napakovat. Kůže, kosti, zuby, maso …“ Kdesi vzadu zahlédneš koutkem oka mihnout se nějaký stín. Nikdo si toho zdá se nevšiml, ale určitě se tam něco pohnulo. |
| |||
![]() | Pozvání Mahalath „Co je ti po tom.“ odsekne Melitta jako odpověď na tvou otázku. „V tom tvém bordelu tady se stejně nedá nic najít. Měla by sis uklízet častěji. “ Rubínový palác je jedno z těch míst, o kterém už každý alespoň jednou v životě slyšel. Je to jeden z těch nóbl podniků, kterých je v centru jako hub po dešti. I přes to ale nejsou boháči ti jediní, kdo tam chodí. Právě naopak. Velká spousta hostí jsou obyčejní lidé, kteří žijí svými běžnými životy, nebo chudáci, kterým už téměř nic nezbývá, a tak se rozhodli vše vsadit na jednu kartu. Někdy doslova. Už několikrát si zde pár návštěvníků přišlo na pěkné peníze a odcházeli pryč bohatší, než kdy před tím. Když dorazíš do centra, tak už z dálky poznáš, kam jít. Je to jedno z těch rušných míst plných světel a přímo nad vchodem září obrovský rubín. Nepochybně maketa, ale vyvedena nadmíru realisticky. Budova je plná oblouků a ozdobných sloupů. Působí to starým stylem, ale ne tím zastaralým neudržovaným dojmem. Okna jsou zatemnělá, takže dovnitř není z venku vůbec vidět. Hosté proudí neustále dovnitř a ven. Nakonec se taky rozhodneš vstoupit. Uvnitř se ocitneš ve velkém sále. Kam se podíváš, tam jsou stoly s hosty a nejrůznější hazardní hry. U stopu visí velký lustr, zdobený malými kopiemi rubínů, jako byl ten venku. Podlahu potom pokrývá draze vypadající koberec. Všude je slyšet muzika a obsluha se šampaňským chodí neustále sem a tam. Rovněž tvému zraku neuniknou ani zdejší zaměstnanci. A to především ochranka, která se ani nesnaží působit nenápadně. Muži a ženy v drahých oblecích, tak aby ladily s celým podnikem. Nejsou tu ale jen tak na ozdobu. Potkala jsi už dost lidí, abys podle pohledu poznala, že to nejsou žádní manekýni. |
| |||
![]() | Byt
|
| |||
![]() | Park - zřícenina Zřícenina mne ihned uvítá znatelným chladem, ovšem zatím panuje pouze lehké přítmí a já se tak zvládnu orientovat. Projdu jakousi kratší chodbou a přede mnou se otevře větší místnost. Na chvíli se zastavím ve vchodu a prohlížím si stopy jež na něm zanechal zub času. A že byl zvlášť nelítostný. Sálem se rozléhají zvuky šramocení a přehrabování trosek, jak se část mé skupiny pokouší najít cokoli zajímavého. Uklidňuje mne, že nepolevili v ostražitosti a jeden z nich stále obchází místnost se svítilnou. Místo zničených artefaktů se věnuji samotné stavbě, obcházím studené zdi a prsty přejíždím po jednotlivých značkách. Začínají mi být o něco jasnější rozeznávám malby a nápisy.. ale bohužel nejsem o moc moudřejší. Mé rozjímání přeruší až halasný výkřik jednoho z hledačů, chlubí se nějakým nálezem. A zdá se, že to není první. Opustím tedy na chvíli zeď a přiblížím se k nim. „Copak jste našli pánové?“ |
| |||
![]() | Byt - Úklid Mahalath Vydáš se zpátky. Námořníci se jako posledně věnují své práci a o tebe nejeví zjevný zájem. Stejně tak i kapitán, který ti věnuje pouze krátký pohled strážce, hlídajícího své okolí. Cesta domů trvá o něco déle, než je tomu u tebe obvykle zvykem. I tak se toho na ní moc nezmění. Ulice jsou pořád prázdné a není tu moc na co koukat. Doma tě uvítá ta spoušť, kterou jsi tu při svém odchodu nechala. Tedy vlastně Melitta, vzhledem k tomu, že měla zrovna v té době kontrolu nad tvým tělem. Pustíš se tedy do úklidu. Není to nic hrozného. Většina věcí zůstala netknutá, jenom je převrácená, nebo v případě tvého oblečení rozházená všude možně. Úklid netrvá dlouho a za chvilku jsi s ním hotova. U dveří ale najdeš zvláštní obálku, kterou jsi nikdy před tím neviděla. Nevypadá to, že by to byl účet za elektriku nebo nájem. Ne, obálka působí více staromódně, což jenom podtrhuje pečeť, kterou je opatřena. Na ní je vyobrazený nějaký znak, který nepoznáváš a veliké T, které dominuje ve středu pečetě.
Dotyčný má velmi krásný rukopis, jaký se dnes moc často nevidí. Víc informací v dopise ale nenajdeš. Žádná adresa, nebo jméno odesilatele. Naštěstí není adresa třeba. Jméno Rubínový palác je ve městě docela dobře známé a to dokonce i tobě. Jedná se o populární podnik v centru, který se zaměřuje především na hazardní hry. Žádné automaty nebo jiná elektronika. Jen obyčejné věci jako jsou karty, kostky nebo třeba ruleta. |
doba vygenerování stránky: 0.12215495109558 sekund