Andor.cz - Dračí doupě online

... zas, Leona o tobě zpívala! Gala-Xie přání - Aáá, Aáá, Aáá!

Jo, je to tak. Cestování divočinou je sice asi místy sranda - ale vzato kol a kolem jsem prostě holka z města. Která se narodila ve městě, vyrostla ve městě a ve městě i nadále setrvává. Takže noční život sleduji se zalíbením jako cosi, co důvěrně znám a poznávám. Šlapky, několik specifických nočních smradů, jako jsou například čerstvé vinné zvratky, nějaké smrady, co z Benátek neznám - třeba hovna, doufám, že aspoň, já nevím, psí a koňská a ne od místních obyvatel, parfémy šlapek, některé od počuchu laciné. Smrad pouličních stánků s občerstvením pro případné opilce. To všechno jako by mě po nudné plavbě lodí uprostřed ničeho a pak cestou na koni, taktéž uprostřed ještě většího ničeho, jaksi konejšilo. Občas na někoho nenápadně ukážu a něco Bastianovi pošeptám, nějakou tu upřímně míněnou pomluvičku, nebo postřeh. Hrozný vlasy. Hrozný hadry, tyvole podívej, tenhle má blitky na kalhotách, prostě taková klasika.

Pak dojdeme k avizované říčce. No, vydlážděný to tu maj pěkně.
Hehe.
Ale to bude asi tak nějak jediný.
Ještě mají pěknej mostek.

"Ber to z tý lepší stránky, lasice," zasměju se a ukážu na neznámého "hrdinu," močícího do kanálu. Přitisknu se svému doprovodu bokem na bok a obejmu ho zezadu okolo pasu.
"Aspoň to budeme mít teplý. Když se smíchá proud té řeky s tím jeho, hladina vzroste tak... No o půlku, řekla bych."

Pak se uchechtnu. Vlastně proč ne.

"Hej, ty hanebníče darebácká! Že ti stydno není, chcát tu takhle do řeky!" zvolám pobaveně a hlasitě.

PFf

Když se naše skupinka dvojice vydá na svoji pouť za osvěžením v říčce, už je venku tma. A taky spousta pouličních zábav.

Ožralové na ulicích, kteří blijou či chčí na rohy domů. Děvky, které lákají všechny, co mají zájem, do bočních uliček. A náhodní kolemjdoucí, kteří spěchají se taky zprasit a nebo najít boční uličku.

Naše družina brzo najde mostek, z kterého je krásně vidět na řeku, která protéká městem.

Kanál je vskutku pěkný, udržovaný a opravdu ve směs městský. Je pěkně vydlážděn, i se schody, a není to žádná bahnitý potok, který by městem jen tak protékal. Měsíc svítí a na hladině se tak třpití jeho svit i odráží budovy, jež jsou kolem kanálu postavené.

Je tu však jeden problém. I ve tmě je vidět, že skrze vodu občas vykoukne nějaký kámen či velký trs traviny. Tedy, jinými slovy je tam na piču vody. A to si člověk ještě musí umět do ní sednout.

Atmosféru a idylku nočního koupání pak zkazí ještě nějaký chudák, který přijde ke kanálu a po proudu do něj začne chcát.

Tvl! Ta je spíš paní š-š-š.

"Ahá!" ušklíbnu se vesele, což ostře kontrastuje s jeho nesouhlasným výrazem absolutního zklamání a nedůvěry v mé mentální schopnosti.
"Takže TY jsi ten pán Aáá!" zvolám tiše v náhlém poznání.

"...občas." dodám ale škádlivě.

Iveta Vláčková, neasi

Ah.

Zamračím se. A zavrtím hlavou. Tak nějak zklamaně, aby to šlo poznat.

"Pan Aáá, jako," a dodám šeptem, "Sasín."

Dělá si ze mě prostě legraci či to ne-myslí vážně?

Pan kdo? Je pan Aaaa, Leona Machálková?

"Eh?" zaseknu se na chvilku.
"Kdo to vůbec je?" moc nechápu, o kom to tu mluví. Což je trochu blbý, když se tváří tak hrdě sám na sebe - a ještě se mě ptá, co si o tom myslím.

Co si o tom mám myslet? Kdo je ten pan Aáá?

Ne, jakoukoliv, neasi

Ah, dala mi pusu, mohlo to být všechno hezký a tak, ale ona si nemůže odpustit rejpat!

"Chrmp," řeknu zřetelně a stejně tak zřetelně se zamračím.

"Já tak vypadám vždycky. A zamysli se, že no moje dumavá, není lepší, když pan Aáá nevypadá ale na první pohled jako pan Aááá, aby každý nevěděl, že je Aááá? Hmm? Co myslíš. Ha!"

A mám tě!

Machálkovou???

"Co já? Vypadám taky, jako zamlada?"
Usměju se v odpověď.
Ach, kníre ohavný, nezvaný návštěvníku na krásné tváři mého manžela! No, co na to říct? Nikdy nenosil žádné vousy! naštěstí mě vysvobodí z rozpaků vtípek o masce.
"Haha, však už ji nepotřebuješ!" obejmu ho okolo pasu a políbím na tvář. Pak ho zase rychle pustím.

"Viděla jsem, jak si to víno cpeš do batohu, tak mi trošku došlo, že by to mohlo být na naši večerní koupačku," začnu se culit. Z lahve. Už jsem dlouho nikde takhle nekalila víno z lahve!

"Však se na sebe ale podívej, jak vypadáš v té svojí noční košilce dobře," pohladím ho rukou po rameni a obhlížího ho ze všech stran. "Jeden by skoro řekl, že jsi..." nakloním se k jeho uchu, aby to nikdo neslyšel, "... Assassin."

Gala je důležité. Nejvíce s Leonou.

"Sluší ti to, ostatně, jako vždy," řeknu Alessandře, když přijde dolů.

Rozpřáhnu ruce a otočím se na místě.

"Co já? Vypadám taky, jako zamlada? Teda," a zakryju si rukou půl tváře. "Teď je to asi více autentické."

Být v Benátkách a ne tu, i bych si tu masku vzal. Ale teď se bojím, že by jenom budila moc pozornosti.

"Koupil jsem nám nějaké víno na cestu tedy," a poklepu na batůžek.

tak já se taky hodím ho gala

"Já půjdu napřed, mám toho hodně na převlékání!"
Hm. No, já ještě v klidu dojím, protože to zatím nemám hotový. Takže zatímco Bastiano mizí nahoru do společného pokoje pro všechny, což je asi upřímně reálně to nejlepší, co se dalo sehnat, já si ještě v klidu doobírám ze svého stehýnka všechno maso, které jsem zatím nesnědla. Jen doufám že Marco a kluci si našli něco k snědku, když nechtěli ani na večeři a rozhodli se shánět stan a tak vůbec. Což teda chápu - mít stan je taková, řekla bych, strategická výhoda, když někde chcete kempovat ve vojenském ležení.

*****

S Bastianem se minu na schodech, když on schází dolů a já nahoru. Naznačím mu, že to bude jen minutka a přidám do kroku.

Já to tak složité nemám, přeci jen on celou dobu jede v pěkném condotierském úboru pro šlechtice. Já... No, jako je mi to skoro blbý, ale já nosím vlastně skoro pořád to samé.

Ne tedy, že by mé oblečení nebylo hezké a kvalitní. Především zbroj, kovaná platnéřským mistrem z Florencie je překrásná a jedinečná práce. Ale tu si teď naopak sundávám dolů. Jdeme polehku. Takže neberu ani meč ani druhý meč, ani kladivo ani kopí, (doprdele, KOLIK sebou tahám zbraní) ani... No, vlastně si beru přes látkový kabátek s kapucí jen pásek s měšcem a svůj malý řeznický nožík. Několik vrhacích nožů skryju pod svrchní kabátek, na brašničku na pásku dám tři kouřové bomby, protože kdo ví, jak moc velkou zábavu dnes nakonec budeme dělat - a někoho zbombit a nechat dusit JE moje definice zábavy! A do stejné brašničky i malou lahvičku s jedem. To už taková zábava není, ale tak hodí se. Někdy.

Pak seběhnu dolů, zatímco si Bastiano evidentně do batůžku schovává víno. No, úplně jako zamlada to nebude, to jsme ho někde v rámci všeobecného veselí často ukradli. Ale hej, jsme dospělí lidi. Tenhle malý dotyk civilizace nám neuškodí.

Ničemný a sprostý ničema!

"Tak, přesně tak!" řeknu Alessandře a uznale pokývnu, zatímco si beru do ruky husí nohu.

"Já půjdu napřed, mám toho hodně na převlékání!"

***
Tak, když jako za mlada... honí se mi hlavou, když si na postel odkládám svůj baret.

Tak co si vezmu? Jenom kalhoty a košili? Zase taková zima není, asi bych musel nosit i svrchník s kapucí... ale teplo taky ne. Těžká volba. Ale tak vezmu si ho. Bez kapuce to není jako zamlada! Haha. A dýku do boty. Skrytou čepel. A teď ta důležitá otázka. Mám si vzít pistole? Ty se hodí vždy, ale tak nemá to ten punc "starých dobrých časů" no. Ale tak, můžu si jednu hodit do baťůžku. Tam o ní nikdo nebude vědět, a když se bude hodit, tak tam bude. Batůžek potřebuju. Kam jinam bych dal víno, že jo. Hehe. Jo. Vrhací nože, když není pistole, potřebuju za opasek vrhací nože, neasi. Tak... můžu asi jít. Noc čeká!

***

Sejdu po schodech dolů a zamířím si to k baru.

"Pane hostinský, dvě vína v lahvi bych prosil. Jdu omrknout tu vaši říčku!"