Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Rubínový palác - v salónku Mahalath „Jako obvykle, děkuji.“ řekne muž číšníkovi. Ten se dá na odchod, ale ještě než stihne odejít, tak ho tvůj hostitel zastaví. „A ať rovnou přinesou i jídlo.“ Číšník nakonec odejde a ty zůstaneš s Edwardem sama. „Teď k tomu proč jste zde. Týká se to jedné naší operace, do které jste nevědomky zasáhla a tím jí narušila. Jistě vám nemusím připomínat, o co se jedná. “ Přitom se krátce usměje a po menší pauze pokračuje. „ Nejdříve jsem si myslel, že pracujete pro rod Varkan nebo slečnu Talvan, ale jak se nakonec ukázalo, nemáte s nimi společného nic jiného, než vaše geny rasy elvara. Další možností byla některá z trpasličích rodin, ale nikdo z nich se k tomu činu nehlásil, jak obvykle dělávají. Což mě dovedlo k závěru, že jste neplnila rozkazy nikoho z nich. Vskutku zajímavé. Způsobila jste mi nemalé problémy, to nebudu popírat. I přes to k vám ale nechovám žádnou zášť a chci, abyste věděla, že z toho nehodlám vyvodit žádné následky jako bych za normálních okolností nejspíše udělal. Dělala jste pouze svou práci a já to chápu. “ Zatím co Edward mluví, tak si tě současně také prohlíží. Není to ten úchylný pohled mužů zaměřující se na prsa a zadek, majíc tě pouze za hezkou tvářičku, jak jsi od nich zvyklá. Jeho oči po tobě kloužou odshora dolů, ale tvář zůstává stále klidná a soustředěná. Co se mu honí hlavou, můžeš jenom hádat. „To bychom měli tohle. Potom je tu ještě jedna věc, o které jsem s vámi chtěl mluvit. Po rozhovoru s mými podřízenými, které jste potkala v přístavu, jsem dospěl k názoru, že bych vám rád nabídl práci. Chápu, pokud mou nabídku odmítnete, ale byl bych hloupý, kdybych se o to alespoň nepokusil. Z toho co se mi doneslo jste velmi nadaná a já takových osob si cením. “ Chvilku po tom se otevřou dveře a dovnitř vstoupí číšník. Před tebe postaví skleničku rumu, společně s lahví. Není to tentýž rum, který jsi pila před chvilkou na baru. Podle lahve i vůně je to mnohem lepší značka. Potom číšník postaví před Edwarda skleničku červeného vína. I on dostane na stůl zbytek láhve. A podle prachu a téměř nečitelné etikety nebude z nejlevnějších. Číšník následně odejde. Místo něj přijdou dva další, nesoucí jídlo, které začnou pokládat na stůl. Je tu stejk (jak vidíš na rozkrájených plátcíh tak medium rare), kotlety, uzený losos, krevetky a nějaká ta příloha. Jídlo je rozložené na stůl před vás a v dostatečném množství. Je na tobě co si vezmeš, pokud vůbec něco. | ||
| |||
| Přístavní čtvrť - hledání Baltazar „Čokoládu? “ Zeptá Nora překvapeně. „Bohužel ne. Já moc na sladké nejsem. Buchtu nebo štrůdl klidně jo ale čokoládu a podobné věci zrovna nemusím. Proč? Myslíš, že by jsme tu tvojí známou chytili na kus čokolády?“ řekne pobaveně a hned se svému vtípku sama zasměje. Vaše hledání pokračuje rychle, ale zatím bez jakéhokoliv výsledku. Znajíc pouze jméno a nic jiného, jste se rozhodli postupovat dům od domu, dokud na něco nenarazíte, nebo se nevrátí Shaku s nějakou novinkou. Obytných domů je dost, ale žádný, který navštívíte, nemá u zvonků vámi hledané jméno. Nora dokonce zkusí zazvonit na pár cizích bytů, ale nikdo neodpoví. Takhle projdete asi dvě ulice, ale bez výsledku. „Seš si jistý, že říkal ten tvůj známý, že žije tady? Nemohl se třeba splést?“ Navrhne v jednu chvíli Nora, ale i přes to pokračuje dál v hledání. Noc se mezi tím rychle blíží a pouliční světla se začnou rozsvěcet. Do toho ještě ulice zahalí hustá bílá mlha. „No bezva.“ okomentuje celou situaci Nora. | ||
| |||
 | Přístavní čtvrť - Pátrání po víle Baltazar "Něco takového. Bohužel to byla poslední službička, kterou mi dlužil a já bych nerad dlužil něco jemu." Povím trochu vážněji. Přeci jen po mně otec chtěl, aby jsem nijak nedával na veřejnost, že používám magii. Ti, kteří vědí, že sháním podivné věci, tak mají za to, že jsem jenom sběrač, který právě takovéto přísady shání pro jiné na lektvary a podobně. "Jméno máme, ale adresu ne." Jméno máme, jelikož každý zákazník, který se chce objednat se objednává na jméno. Pak jsou tu ti, kteří přijdou jen tak z čista jasna. Takové samozřejmě také přijímáme, ale oni musí přijmout, že přednost mají objednaní jedinci. Celkově se snažíme co nejvíce lidí směrovat na dny, kdy jsem s tátou v práci, jelikož pak toho na něj není zase tolik. Můj drahý kocour zase mrmlá. Hádám, že má toho poslední dobou dost. Ani mně se nelíbí, že jsme takto aktivní, ale vílí vlasy opravdu potřebuji. Vílí ochrana, neboli vílí požehnání je mocné kouzlo, které mohou seslat jen víly, nebo ti, kteří vlastní dostatečné množství části víly a dalších pár věcí. Vlasy jsou proto skvělé, jelikož rostou přímo z hlavy, kde má víla veškeré své vědění. Nejlepší na magii jsou samozřejmě srdíčka, ale jsem většinou proti zabíjení. Koukám, jak Shaku peláší pryč a ztrácí se ve stínu budovy. "Na záchod a jak ho znám, tak si šel i pokecat s místními slečnami." Usměji na ni. Nikde nic. To se mi vůbec nelíbí. Má za to, že nás někdo pozoruje, ale nejsem si jistý, kdo by to mohl být a proč. Jedna osůbka mně sice napadá, ale ta by se nejspíše už ukázala, jelikož je až příliš zvědavá a doufala by v čokoládu. Což mi připomíná, že až půjdu zase ke knihovníkovy, tak se podívám jestli nenajdu něco více o Pukově druhu, jelikož by mně to celkem zajímalo. "Tohle se mi nelíbí. S takovou jí nenajdeme. Asi u sebe náhodou nemáš kousek čokolády co?" Povím trochu zoufale, když se nám vůbec nedaří. Nerad bych zase využíval Pukových služeb. Už takhle pro něj budu muset shánět další čokoládu. | ||
| |||
 | Rubínový palác
| ||
| |||
| Park - zříceniny Karra Oba dva muži se na tebe podívají, lehce nechápajíc. Potom se začnou téměř současně smát. Smích netrvá dlouho, když skončí, tak Dick jen pokrčí rameny. „Co pak já vím? To bys mi spíš měla říct ty. Ty seš tu ta učená. Já jsem jen žoldák. Stačí mi, když vím, že to můžu ve městě prodat.“ Muži se chystají vrátit do práce, ale tvoje varování je trochu znepokojí? Začnou se rozhlížet kolem sebe, ale nikde kolem vás nic není. „To se ti jenom něco zdálo.“ Pokrčí Tom rameny. V tom se ale vedle vás objeví Tereza. „Grix vám vzkazuje, že sebou máte pohnout. Nějak se mu to venku nezdá.“ Objevila se prakticky odnikud a nikdo z vás jí nezaregistroval, dokud nebyla úplně u vás. Dick lehce nadskočí. „Doprdele tohle mi nedělej. Málem sem se posral. Říkal co to je?“ Tereza zavrtí hlavou. „Ne, ale nechce to zjišťovat.“ potom se pomalu vrátí ven. Dvojice mužů se ještě chvilku potlouká kolem, než i oni zamíří ven ze zřícenin. | ||
| |||
| Rubínový palác Mahalath „Přeji dobrý večer.“ pozdraví tě barman a usměje se. Je to takový ten přátelský a uhlazený typ. Hladce oholený, učesaný, na oblečení ani skvrnka. Přesný opak Nakalise z Elysia. Tedy alespoň podle vzhledu. „Samozřejmě slečno. Máme jich tu několik.“ pokračuje barman a přesně podle tvého očekávání ti je potom vyjmenuje. Už podle samotných jmen vzhledu jejich lahví si můžeš udělat představu o jejich hodnotě. Po chvilce vybírání si nakonec jeden vybereš a barman ti nalije skleničku, kterou postaví na pult před tebe. Jako každý na jeho místě by muž očekával, že teď vytáhneš peníze a zaplatíš, proto ho trochu překvapí, když si jen tak vezmeš sklenku a odkážeš ho na svého tajemného hostitele. Barman chvilku neví co dělat a zmateně na tebe kouká. Nic ale nakonec neřekne. Místo toho se vzdálí ke dveřím vedoucím do zázemí. Zůstane stát kousek dál vevnitř, takže na něj ještě trochu vidíš. Potom se muž se chopí telefonu visícího na zdi. Komu volá to nevíš. Slyšet ho není, a abys mu odezírala ze rtů, stojí dost špatně. Je ale jasné, že mluví o tobě. Několikrát se při svém hovoru po tobě ohlédne a potom zase pokračuje. Když nakonec domluví, tak se vrátí zpátky na bar. Jde rovnou k tobě, teď už viditelně klidnější než před okamžikem. „Pan Thompson vás už očekává. Jděte prosím do VIP části támhle vzadu a někdo si vás tam už převezme.“ . . . Když se konečně rozhodneš pokračovat, tak zamíříš tam, kam tě barman poslal. Úplně vzadu celého podniku se nachází dvoukřídlé dveře, na kterých je velkými písmeny napsáno VIP. Vstup je pochopitelně hlídán dvojicí ozbrojených mužů, ale jakmile tě spatří, tak bez otázek otevřou dveře a nechají tě vstoupit. Uvnitř na tebe už čeká starší muž v obleku. Má krátké, pečlivě upravené, šedé vlasy s kotletami. Vysoké čelo a dlouhý nos. Jeho pohled je klidný ale přísný zároveň. Krátce si tě prohlédne a potom ti pokyne. „Následujte mě prosím.“ Muž  Muž tě vede dlouhou chodbou, kolem různých salónků s ostatními hosty. Tahle část je opravdu to, co si člověk představí, když se řekne VIP. Zdobené lustry, drahý alkohol, spousty jídla, dámská, případně pánská společnost a pochopitelně soukromé herní stoly. Vše vypadá podstatně lépe než v hlavním sále. Pokračujete dál ale žádný z míjených salónků nenavštívíte. Muž celou dobu mlčí a jakékoliv pokusy o rozhovor jsou rychle ukončeny mlčením z jeho strany. Nakonec se konečně dostanete na místo. Dveře bez čísla, nebo jakéhokoliv označení. Muž sáhne po klice a otevře ti je. Sám dovnitř nevstoupí, ale rukou naznačí, že ty máš. Jakmile se tak stane, tak za tebou dveře zavře. Salónek, ve kterém se ocitneš, je mnohem menší, než ty které jsi viděla cestou sem. Je také zařízen mnohem střídměji. Žádné zlaté nebo stříbrné zdobení. Barvy jsou především tmavé. Stejně tak tu nejsou ony vyzdobené lustry z falešného zlata. Osvětlení zde zajišťují obyčejné svícny na stěnách. Uprostřed místnosti je stůl prostřený pro dvě osoby. V židli naproti tobě sedí tmavovlasý muž, který když tě uvidí, pomalu vstane a dojde k tobě.
„Těší mě, že jste přijala mé pozvání.“ řekne a usměje se. „Mé jméno je Edward Thompson. A jak již nejspíš tušíte, jsem majitel tohoto podniku. Prosím posaďte se.“ pobídne tě a sám se vrátí zpátky na své místo. Jeho pohyb je elegantní, ale ne tím snobským stylem. V následující moment, jako kdyby na to někdo celou dobu čekal, se otevřou dveře. Dovnitř vstoupí upravený muž, podle oblečení číšník. „Co si dáte k pití?“ Zeptá se Edward. „Máme tu velmi bohatou nabídku. Víno, koňak, pálenku, nebo to bude rum?“ Poslední zmíněné je doprovázené letmým úšklebkem. „A prosím, netřeba se ostýchat. Jste mým hostem.“ | ||
| |||
| Přístavní čtvrť - Pátrání po víle Baltazar „Známý?“ řekne Nora překvapeně. „Co je zač, detektiv? Možná by nám mohl pomoci.“ Navrhne nakonec, jak vstupujete do přístavní čtvrti. Ta už není tím, čím kdysi bývala. Vlastně co si pamatuješ, tak to bylo vždy velmi ponuré a tiché místo. Dokonce i v době kdy byl tvůj táta ještě kluk. A od té doby se to tu nezměnilo ani trochu. Někdo si myslí, že tu straší, což není tak úplně lež. Ale zahlédnout ducha člověk může i kdekoliv jinde ve městě. „Máme nějaké jméno, nebo přibližnou adresu?“ zeptá se Nora po chvilce pátrání. Domů tu není tolik, navíc je většina neobydlená, ale i tak by vám prohledání celé čtvrti zabralo dost času. Shaku se probudí a v hlavě se ti ozve rozmrzelé zamručení. „Zase práce? Ach jo.“ povzdechne si démon. „Co to takhle pro jednou zkusit sám a neházet to na mě, hmm? Jo počkat, ty s kočkami mluvit neumíš, moje chyba ... Co mám s tebou dělat.“ povzdechne si nakonec. Potom Shakua jakoby “vytáhneš“ z batohu a on ti věnuje další z těch svých pohledů. „Opravdu musíme hrát tohle divadlo? Proč jí prostě neřekneš, že máš kouzelnou mluvící kočku. Jsem si jistý, že by to pochopila. Není to blbá holka.“ Shaku následně vyskočí z batohu a otřepe se. Podívá se krátce na Noru a mňoukne, aby na sebe upoutal pozornost. Než se ale stihne Nora k čemukoliv odhodlat, tak zmizí. „Kam běžel?“ zeptá se tě. Zatím co se Shaku běží poptat místního obyvatelstva na nějaké informace, tak vám nezbývá nic jiného, než staré dobré pátrání. To není kdoví jak snadný úkol. Obzvláště, když se pomalu blíží noc. Ulice jsou liduprázdné a nemáte tak možnost se někoho zeptat, jestli hledanou vílu nezdá. V jeden moment se blízko jednoho rohu cosi mihne, ale než stihnete reagovat, tak je to pryč. Přístavní čtvrť je s blížící se nocí neobvykle tichá, což přeruší akorát krátké zatroubení lodi z přístavu. | ||
| |||
 | Park - zřícenina Přijdu ke skupince a šťastný nálezce mi s úsměvem předvede co nasbíral: pár drobných drahokamů a jakési kovové plíšky zdobené znaky, jež připomínají ty, co jsem ještě před chvílí zkoumala na zdech budovy.. tyto mne zaujmou daleko více než blyštivé kamínky vedle.. „Krásná sbírka,“ usměji se na Toma, „to jsou nějaké staré mince?“ ukážu na hromádku plíšků, v naději, že by mi pomohly v bližší identifikaci celé budovy. Tu se dohovoru zapojí i druhý muž, zmiňuje příšery, které by zjevně nejraději obral snad i o orgány, ale mne v tu chvíli zaujme něco jiného. V periferním vidění zahlédnu jakousi šmouhu, ovšem zdá se, že jsem jediná, kdo by si čehokoli všiml. Stále koutkem oka sleduji, zda se něco znovu nepohne. „Buď za námi přišel někdo další z venku, nebo si tu bestii budeš moci za chvíli prohlédnout blíž.“ poznamenám směrem k oběma mužům a hlavou lehce kývnu směrem ke zdroji pohybu. | ||
| |||
| Pozvání - Rubínový palác
| ||
| |||
| Ztracená Víla Baltazar Otce moje zjištění znepokojuje podobně, jako mě samotného. On tu přeci jen žije déle, takže si o tomto místě dovede udělat lepší obraz a možná i něco zažil. Každopádně. Mě stačí pouhé zvěsti, aby jsem věděl, že pro vílu na takovém místě není vůbec bezpečno. Poté co se otec rozhodne, že pro dnešek zavřeme mě překvapí chování Nory, která se zachová... ani nevím, jak přesně to popsat, ale výsledkem je, že jsem tažen do Přístavní čtvrti, kde by mněla být ztracená víla. Nora to na sobě nenechává znát, ale vypadá to, že má v sobě dost velký zápal nejen pro kočky, ale i pro hledání ztracených víl, nebo jen stejně jako já má ráda záhady. Vytáhnu z batohu mapu a ukážu na oblast, kterou moje kouzlo označilo. "Známý se pokusil zaměřit její telefon a podle všeho je někde v téhle oblasti." Pokusím se nějak zdůvodnit, proč nemusíme prohledávat úplně celou přístavní čtvrť, i když ono ulehčení je naprosto minimální, vzhledem k tomu, jak moc bylo spojení slabé. Můžu být rád, že to prostě jen neoznačilo celé město. "Musíme být opatrní. Úplně okatě se vyptávat by zrovna tady nemuselo být moc dobré." "Saaakuuu? Spíííš?" V mysli se mi ozve nevrlé zavrčení. "Co, když by ses poptal místních koček, jestli neviděli nějakou vílu. Když to pomůže, tak nechám Noru, aby tě rozmazlovala." Pokud to nebude stačit, tak mám v záloze ještě talíř sušenek, ale ten bych si raději nechal pro sebe. Otevřu tašku, aby to vypadlo, že Shaku vylézá z ní. Jeho naštvaný pohled, že mu ruším dalšího šlofíka mě opravdu zraňuje, jelikož normálně takhle živý život nemáme. "Tak, pokusíme se tu tedy něco zjistit. Uvidíme, na co přijdeme." Povím Noře a vydávám se k někomu, kdo vypadá, že má dobrý přehled o tom co se v jeho okolí děje a kdo je na svém místě už nějakou delší dobu, nebo má celou dobu dobrý výhled na okolí. | ||