Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Rubínový palác - smlouva Mahalath Edward klidně čeká, zatím co ty dojídáš jídlo a třídíš si své myšlenky. Nepokouší se zavést nějaký rozhovor týkající se tvé nové práce, ani žádný obyčejný aby se neřeklo, jak obvykle lidé vyššího postavení mají ve zvyku. Neobtěžuje tě ani žádnými zbytečnými pohledy. Zkrátka se chová, jako kdybys tam ani nebyla. Když konečně dojíš, tak pohlédne ke dveřím a zavolá na svého asistenta. „Rolande.“ Netrvá to ani ne minutu a dovnitř vstoupí tobě už dobře známý muž. Po paží sebou nese desky, které položí před tebe a následně je otevře. Smlouva. Asistent se posléze postaví asi metr po tvé levé straně. Smlouva je velmi prostá a nezdá se, že by obsahovala nějakou tajemnou kličku nebo fígl jak někoho přechytračit. Vše je pochopitelně psáno úřední řečí, ale někomu kdo se smlouvami živil prakticky celý svůj nesmrtelný život, nedělá problém se v tom zorientovat. Najdeš vše, na čem jste se během svého rozhovoru domluvili, tedy bydlení, tvá práce (která je zde označená jako “specialista“ ) a odměna za tvé služby. Jak pokračuješ níž, tak se dostáváš k podrobnějšímu popisu podmínek vaší spolupráce a některé z nich jsou přinejmenším zajímavé a stojí za pozastavení. Zaměstnanec si je plně vědom možných rizik a problémů, které sebou tato práce přináší, včetně i možnosti ztráty života. Kromě této části narazíš ještě na dvě podobné části. První je závazek mlčenlivosti. Zaměstnanec se touto smlouvou zavazuje k mlčenlivosti. To se týká práce samotné a věcí, kterých by mohl být u svého zaměstnavatele svědkem. V případě porušení tohoto pravidla bude potrestán podle usouzení svého zaměstnavatele. Nikde nemáš uvedené, jaká by ta forma trestu měla být, ani které věci přesně spadají do podmínek mlčenlivosti. Takto podáno bys za nějaký přestupek mohla být potrestána jak plácnutím přes prsty nebo rovnou smrtí. Druhá pasáž mluví o věrnosti. Od zaměstnance se očekává věrnost svému zaměstnavateli. Pokud by se stalo, že by přešel do služeb někoho jiného bez předchozího projednání nebo jinak porušil důvěru kterou v něj jeho zaměstnavatel vkládá, bude podle toho náležitě potrestán. O trestu rozhoduje jeho zaměstnavatel. Tvůj hostitel sedí stále na svém místě a klidně tě pozoruje se sklenkou ve své ruce. Roland zůstává stejně klidný a po chvilce tichého sledování se k tobě nakloní. „Pokud by vám nebylo něco jasné, tak se klidně ptejte.“ S tím také na stůl položí pero pro tvé případné použití. | ||
| |||
 | Rubínový palác
| ||
| |||
| Přístavní čtvrť - Nestvůra v mlze Baltazar Stín v mlze se k vám pomalu přibližuje. Slyšíš vrčení, jakoby od nějakého zvířete. Otázkou ale je, jestli to co před vámi stojí zvíře opravdu je. Kvůli mlze máš jenom omezené informace a ty jsou navíc dosti zkreslené. Nora stojí jako přimražená. Ruku, za kterou tě drží skoro drtí, ale nezdá se, že by si toho byla nějak vědoma. Vrčení je už hodně blízko. Stín udělá ještě pár kroků a před vámi stojí černá kočka, Shaku. „Bojte se, moc se bojte.“ zazní ti v hlavě Shakuův “herecký“ hlas. Nora, která Shakua neslyší, vidí jen, jak vyjde z mlhy a zcela nevinně zamňouká. Potom se svalí na záda a máchá tlapičkama ve vzduchu, jako kdyby si chtěl hrát. Vidíš na její tváři, že jí spadl ze srdce obrovský balvan. V ten moment také sevření tvé ruky povolí. „ Mě asi trefí.“ oddychne si Nora a přiklekne ke Shakuovi. „Chceš abych z tebe dostala infarkt, co? Zlobivá kočička, zlobívá.“ „Tak co šéfe, jak jste se bavili?“ zeptá se pobaveně. | ||
| |||
 | Přístavní čtvrť - Pátrání v mlze Baltazar Já jsem ji neřekl, že hledáme vílu? Měl jsem za to, že ano, ale je možné, že jsem se spletl. Minimálně mi to tak přijde, když tu tak vidím její náhlé nadšení. "Klidně to může být možné." Usměji se na ni. Ano víly jsou dost neobvyklé a nechodí nikdy daleko od parku. Proto mě tolik zaráží, že by se nějaká dostala sem na toto místo. Mlha houstne. "Kde se couráš?" Pokouším se kontaktovat kocoura. Nora se něčeho bojí. Na moment si pomyslím, že onen stín by mohl patřit jisté chlupaté kouli, ale rudé oči mě dost zneklidní. Připravím si baterku a druhou rukou sahám po malém nožíku, který mám na houby a byliny. "Co jsi zač?" Oslovím tvora v mlze. Pokud je inteligentní, tak se mi dost uleví. Pokud je to divoké monstrum, tak už by to byl celkem problém. Teoreticky jsem schopný seslat jedno útočné kouzlo s tím co mám a sice silný poryv větru, ale to může leda tak zpomalit. I když. Pokud by v sobě Nora měla opravdu krev dryády, i když jen trochu, tak bych mohl udělat i silnější kouzlo, ale o tom, že by to byla pravda dost pochybuji. | ||
| |||
| Park - Mýtina Karra Během své práce Kian vzhlédne a věnuje ti krátký pohled. Nic neříká, pouze zvědavě pozoruje tvou činnost. Následně se vrátí ke své práci se stejným zaujetím jako před tím, omezující se pouze na lehké pohyby své levé ruky nebo hlavy. Kámen je na dotyk překvapivě hladký. Necítíš žádné velké nerovnosti ani drsná místa, což jen tak od pohledu nebylo poznat. Pokusíš se tedy navázat kontakt, v naději, že by snad tento kámen mohl odpovědět. Odpovědí je ti ale ticho. Není to ale to samé mrtvé ticho, jaké ti bylo odpovědí od všech ostatních kamenů, které jsi do této doby potkala. Ne, tohle je prostě ticho. Žádný zbytek života, nebo odmítání komunikovat. Tahle věc před tebou nikdy nic takového pravděpodobně neměla. Po chvilce dalšího zkoumání zjistíš důvod. Věc, která je před tebou, totiž není kámen, i když ho na první pohled velmi připomíná. Tvrdost i masa jsou velmi podobné a určitě bys s tímto “kamenem“ nedokázala pohnout sama. V případě že by ses rozhodla prozkoumat i ostatní “kameny“ došla bys ke stejnému závěru. A takových je kolem tebe přibližně tak třicet nebo padesát. | ||
| |||
| Rubínový palác Mahalath Při tvé otázce se na tváři tvého hostitele se objeví spokojený úsměv. Odloží příbory na svůj talíř a otře si ubrouskem ústa. „Čistě za předpokladu, že byste mou nabídku přijala, by bylo možné začít klidně už zítra. Před tím by bylo samozřejmě nutné nejdříve dořešit vaší smlouvu. Vše je ale již připravené a jediné co zbývá, je podepsat. Pokud máte zájem, mohu jí nechat přinést, abychom dořešili potřebné detaily.“ Na krátký okamžik se potom odmlčí, zřejmě o něčem přemýšlí. „Nebo s tím můžeme počkat až po jídle.“ Zatím co se rozhoduješ, tak se natáhne po lahvi s vínem a dolije si svou skleničku. | ||
| |||
 | Park - zřícenina Po výstupu z ruiny nás uvítá Grix a po ne zcela uspokojivé inspekci nálezů zavelí k odchodu. Nemám se k protestu, les je totiž opět až moc tichý.. cupitám tedy poslušně opět ve stejném postavení dál se skupinou, párkrát se zastavíme, ale ani na nás neútočí stromy, ani nenacházím nic z toho co bych potřebovala. Konečně se objevíme opět na volnějším prostranství. Mýtina působí přívětivě, hlavně velké kameny a nad námi dokonce krouží ptáci. Nedivím se, že Grix místo vybere pro tábor. Skupinka se rozuteče, zdá se, že každý přesně ví co má dělat. Až na mne. Chvilku postávám a přemýšlím s čím mohu pomoci, ale po chvíli usoudím že u stavby bych spíše překážela.. S čistým svědomím se tak vydám ke kamenům. Nejsem sama, na jednom už se usídlil Kian listující svými poznámkami. Vyberu si jeden balvan kousek od něj a položím na jeho šedavý povrch obě dlaně. Ain’rene mlčící, slyšíš mne? | ||
| |||
| Rubínový palác
| ||
| |||
| Přístavní čtvrť - Pátrání v mlze Baltazar „Víla?“ zopakuje Nora své překvapení z dřívějška. Tentokrát je zdá se o něco nadšenější než před tím. Její široký úsměv to dává dostatečně najevo. „Vílu jsem ještě nikdy nepotkala.“ řekne vesele. „ I když mamka tvrdí, že moje pra-pra-pra-prababička byla dryáda.“ Mlha je hustá jak smetana a není to jen přirovnání. Zahaluje většinu ulice a vidíte sotva pět metrů před sebe. Být ještě o trochu hustší, mohli byste jí pravděpodobně rozhrnout rukou. Nezdá se moudré se zbytečně toulat kolem, jinak by mohlo hrozit, že se ztratíte. Nora jde hned vedle tebe. Najednou ucítíš, že tě drží za ruku a tiskne se k tobě. Její tělo se celé třese. „Co … co je to támhle?“ zeptá se roztřeseným hlasem a ukáže před vás do mlhy. V mlze zahlédneš nevelký stín a v jeho středu dvě rudě žhnoucí oči. „To … to je příšera?“ zeptá se vystrašeně a nepouští se tě. | ||
| |||
| Park - Mýtina Karra Nedlouho poté co vám Tereza vyřídila vzkaz, se všichni sejdete zase venku. Grix se podívá vaším směrem a kývne na vás. „Co jste našli?“ zeptá se. Otázka je pravděpodobně míněná spíše na ozbrojence, než na tebe. Jeden z mužů vytáhne malý drahokam a podrží ho před sebou, aby ho Grix viděl. „Nic moc. Někdo to tady vybral už před náma. Co ty? Prasečí muž se rozhlédne kolem jako by něco hledal ale potom svůj pohled obrátí zpátky na muže. „Nic. Ale nelíbí se mi to tady. Les je nějaký divný. Moc dlouho bych se tu nezdržoval.“ Když se rozhlídneš kolem sebe, tak nic nezvyklého nespatříš. Vše vypadá stejně, jako když jste sem přišli. Jediná zvláštní věc je ticho, které tu panuje. Žádné šustění zvířat v křoví ani zpěv ptáků. Jen nepřirozené ticho. „Jo, vypadneme odsud.“ Vaše skupina tedy pokračuje. Jdete ve stejném uskupení jako cestou sem, s Grixem v čele a ostatními ozbrojenci pokrývajícími ostatní strany. Postup je pomalý a několikrát zastavíte bez zjevného důvodu. Žádné zříceniny ani zajímavosti se poblíž nenacházejí. Jednou strávíte na místě skoro půl hodiny, než se zase dáte na pochod. Když naopak zříceniny zahlédnete, tak Grix nezastaví. Jdete několik hodin, než konečně zastavíte. Překvapivě nedošlo k žádnému střetu. Mýtina kde se nacházíte je široká a posetá velkými kameny (cca 1x1m) Také po delší době strávené pod korunami stromů zase konečně vidíš nebe. Po obloze poletují ptáci, ale jejich druh nepoznáváš. Musí jít o nějakou zdejší rasu. „Tady to bude dobré.“ rozhodne váš vůdce, když to tu celé pročuchá. „Rozbijeme tábor a připravíme pasti.“ A jak řekne, tak se taky stane. Grix se společně s Harrym pustí do stavby přístřešku, zatím co Tereza dělá něco na okraji mýtiny. Kian sedí na jednom z velkých kamenů a pročítá si svoje poznámky. Ostatní ozbrojenci nejsou nikde k nalezení. | ||