Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Město snů

Příspěvků: 679
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Fredericco je offlineFredericco
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
 Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Mahalath
 Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
 Postava Isaac je offline, naposledy online byla 26. června 2024 11:15Isaac
 Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 26. června 2024 7:50Walter Wilde
 Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
 
Architekt - 23. listopadu 2022 09:37
archi7271.jpg
Park - Mýtina
Karra

Během své práce Kian vzhlédne a věnuje ti krátký pohled. Nic neříká, pouze zvědavě pozoruje tvou činnost. Následně se vrátí ke své práci se stejným zaujetím jako před tím, omezující se pouze na lehké pohyby své levé ruky nebo hlavy.

Kámen je na dotyk překvapivě hladký. Necítíš žádné velké nerovnosti ani drsná místa, což jen tak od pohledu nebylo poznat. Pokusíš se tedy navázat kontakt, v naději, že by snad tento kámen mohl odpovědět. Odpovědí je ti ale ticho. Není to ale to samé mrtvé ticho, jaké ti bylo odpovědí od všech ostatních kamenů, které jsi do této doby potkala. Ne, tohle je prostě ticho. Žádný zbytek života, nebo odmítání komunikovat. Tahle věc před tebou nikdy nic takového pravděpodobně neměla.
Po chvilce dalšího zkoumání zjistíš důvod. Věc, která je před tebou, totiž není kámen, i když ho na první pohled velmi připomíná. Tvrdost i masa jsou velmi podobné a určitě bys s tímto “kamenem“ nedokázala pohnout sama.
V případě že by ses rozhodla prozkoumat i ostatní “kameny“ došla bys ke stejnému závěru. A takových je kolem tebe přibližně tak třicet nebo padesát.
 
Architekt - 23. listopadu 2022 09:37
archi7271.jpg
Rubínový palác
Mahalath

Při tvé otázce se na tváři tvého hostitele se objeví spokojený úsměv. Odloží příbory na svůj talíř a otře si ubrouskem ústa.
„Čistě za předpokladu, že byste mou nabídku přijala, by bylo možné začít klidně už zítra. Před tím by bylo samozřejmě nutné nejdříve dořešit vaší smlouvu. Vše je ale již připravené a jediné co zbývá, je podepsat. Pokud máte zájem, mohu jí nechat přinést, abychom dořešili potřebné detaily.“
Na krátký okamžik se potom odmlčí, zřejmě o něčem přemýšlí. „Nebo s tím můžeme počkat až po jídle.“ Zatím co se rozhoduješ, tak se natáhne po lahvi s vínem a dolije si svou skleničku.
 
Karra - 22. listopadu 2022 15:56
aarakocrakarracopy9120.jpg
Park - zřícenina

Po výstupu z ruiny nás uvítá Grix a po ne zcela uspokojivé inspekci nálezů zavelí k odchodu. Nemám se k protestu, les je totiž opět až moc tichý.. cupitám tedy poslušně opět ve stejném postavení dál se skupinou, párkrát se zastavíme, ale ani na nás neútočí stromy, ani nenacházím nic z toho co bych potřebovala.

Konečně se objevíme opět na volnějším prostranství. Mýtina působí přívětivě, hlavně velké kameny a nad námi dokonce krouží ptáci. Nedivím se, že Grix místo vybere pro tábor. Skupinka se rozuteče, zdá se, že každý přesně ví co má dělat. Až na mne. Chvilku postávám a přemýšlím s čím mohu pomoci, ale po chvíli usoudím že u stavby bych spíše překážela.. S čistým svědomím se tak vydám ke kamenům. Nejsem sama, na jednom už se usídlil Kian listující svými poznámkami. Vyberu si jeden balvan kousek od něj a položím na jeho šedavý povrch obě dlaně. Ain’rene mlčící, slyšíš mne?
 
Mahalath - 18. listopadu 2022 21:16
drow2151.jpg
Rubínový palác


Při zmínce servírky nebo účetní se jen zakřením a dál se věnuji svému jídlu, zatímco on dál povídá. Když ovšem skončí výčet toho, co bych dělat mohla, souhlasně přikývnu. Začínalo to totiž i vypadat na to, že bych mohla dostat to slušivé kvádro, co měli ti strážci v herně. A to se mi moooc líbilo. "Žádná metoda není dost drsná, když svědčí účelu," pokrčím rameny. Co je pro démona dost drsné?

Když se opět ukáže komorník, vrhnu na něj zvědavý pohled a trochu se pousměju. Není to zrovna nejmilejší úsměv, zvláště, když mám zrovna u huby vidličku s kusem masa. Spíše je to takové... zakřenění, řekněme. Jakmile Roland (Divný jméno pro divnýho patrona.) zmizí, dostane se Howard k té zajímavější části našeho rozhovoru. Při tomto výčtu jej pozorně sleduji a věnuji mu co nejvíce své pozornosti. Vyjmenovat to s naprostou vážností opravdu umí a já nemám pražádný důvod o jeho slovech pochybovat. O to více mne zaujme jeho nabídka ubytování. Jasně, že ví, kde bydlím, dojde mi. Dám si do úst kousek masa, které pomalu, přemýšlivě začnu přežvykovat. Pak, mezi dva prsty, vezmu sklenku s rumem, trochu jí zakroužím a jakmile se tekutina znovu ustálí, napiju se. Sklenku ještě chvíli držím v ruce, prohlížím si nahnědlou kapalinu, kterou občas zakroužím, abych vyvolala opalizující odlesky a pak se podívám na Howarda.
"Kdy začínám?" zeptám se ho a lehce laškovným způsobem si rukou podepřu bradu.

 
Architekt - 14. listopadu 2022 11:28
archi7271.jpg
Přístavní čtvrť - Pátrání v mlze
Baltazar

„Víla?“ zopakuje Nora své překvapení z dřívějška. Tentokrát je zdá se o něco nadšenější než před tím. Její široký úsměv to dává dostatečně najevo. „Vílu jsem ještě nikdy nepotkala.“ řekne vesele. „ I když mamka tvrdí, že moje pra-pra-pra-prababička byla dryáda.“
Mlha je hustá jak smetana a není to jen přirovnání. Zahaluje většinu ulice a vidíte sotva pět metrů před sebe. Být ještě o trochu hustší, mohli byste jí pravděpodobně rozhrnout rukou. Nezdá se moudré se zbytečně toulat kolem, jinak by mohlo hrozit, že se ztratíte.
Nora jde hned vedle tebe. Najednou ucítíš, že tě drží za ruku a tiskne se k tobě. Její tělo se celé třese. „Co … co je to támhle?“ zeptá se roztřeseným hlasem a ukáže před vás do mlhy.
V mlze zahlédneš nevelký stín a v jeho středu dvě rudě žhnoucí oči. „To … to je příšera?“ zeptá se vystrašeně a nepouští se tě.
 
Architekt - 14. listopadu 2022 11:27
archi7271.jpg
Park - Mýtina
Karra

Nedlouho poté co vám Tereza vyřídila vzkaz, se všichni sejdete zase venku. Grix se podívá vaším směrem a kývne na vás. „Co jste našli?“ zeptá se. Otázka je pravděpodobně míněná spíše na ozbrojence, než na tebe. Jeden z mužů vytáhne malý drahokam a podrží ho před sebou, aby ho Grix viděl. „Nic moc. Někdo to tady vybral už před náma. Co ty? Prasečí muž se rozhlédne kolem jako by něco hledal ale potom svůj pohled obrátí zpátky na muže. „Nic. Ale nelíbí se mi to tady. Les je nějaký divný. Moc dlouho bych se tu nezdržoval.“
Když se rozhlídneš kolem sebe, tak nic nezvyklého nespatříš. Vše vypadá stejně, jako když jste sem přišli. Jediná zvláštní věc je ticho, které tu panuje. Žádné šustění zvířat v křoví ani zpěv ptáků. Jen nepřirozené ticho. „Jo, vypadneme odsud.“

Vaše skupina tedy pokračuje. Jdete ve stejném uskupení jako cestou sem, s Grixem v čele a ostatními ozbrojenci pokrývajícími ostatní strany. Postup je pomalý a několikrát zastavíte bez zjevného důvodu. Žádné zříceniny ani zajímavosti se poblíž nenacházejí. Jednou strávíte na místě skoro půl hodiny, než se zase dáte na pochod. Když naopak zříceniny zahlédnete, tak Grix nezastaví.
Jdete několik hodin, než konečně zastavíte. Překvapivě nedošlo k žádnému střetu.

Mýtina kde se nacházíte je široká a posetá velkými kameny (cca 1x1m) Také po delší době strávené pod korunami stromů zase konečně vidíš nebe. Po obloze poletují ptáci, ale jejich druh nepoznáváš. Musí jít o nějakou zdejší rasu. „Tady to bude dobré.“ rozhodne váš vůdce, když to tu celé pročuchá. „Rozbijeme tábor a připravíme pasti.“ A jak řekne, tak se taky stane. Grix se společně s Harrym pustí do stavby přístřešku, zatím co Tereza dělá něco na okraji mýtiny. Kian sedí na jednom z velkých kamenů a pročítá si svoje poznámky. Ostatní ozbrojenci nejsou nikde k nalezení.
 
Architekt - 14. listopadu 2022 11:24
archi7271.jpg
Rubínový palác
Mahalath


„To by záleželo na situaci.“ Odpoví Edward a upije trochu ze své skleničky. Nikam nespěchá a víno si patřičně vychutnává jako znalec, kterým i pravděpodobně bude. Hned potom pokračuje.
„Vlastním řadu podniků podobných tomu, ve kterém se právě nacházíme. To vyžaduje nemalé množství personálu, který by se o to staral. Jistě se shodneme na tom, že práce servírky nebo účetní by pro vás vzhledem k vašim schopnostem nebyla to pravé, ale takový bodyguard, ochránce, či taková “prodloužená ruka“ by už byla dle mého názoru mnohem vhodnější.“
Tvůj hostitel se natáhne k jednomu z talířů s jídlem a nabere si na něj malou porci, kterou pak položí před sebe.
„Jak již víte, tak se naše činnost neomezuje pouze na legální aktivity. " Udělá krátkou chvilku aby okusil pár soust a vzápětí pokračuje. „Mohu vás ale ujistit, že nejsme nic takového, jako trpasličí mafie. Občas je třeba trochu obejít zákon, ale nesnažím se z toho dělat pravidlo. Tohle je drsný svět a to si občas žádá drsnější metody. Nemyslíte?“

V tu chvíli se otevřou dveře a dovnitř nahlédne muž, který tě sem přivedl. Pokorně se ukloní aby pozdravil tvého hostitele, ale to samé provede i vůči tobě. „Vše v pořádku pane?“ Edward přikývne. „Ano Rolande, děkuji.“ Muž pokyne na souhlas a potom místnost zase opustí. Tobě věnuje krátký pohled, ale nezdá se, že by se tím snažil něco říct. Nevyzařuje z něj žádná hrozba, zvědavost ani varování.
„Zpátky k vaší druhé otázce. “ pokračuje. „Kompenzace za vaše služby by se odvíjela od zadaného úkolu. Její forma by záležela na vás. Peníze, šperky, alkohol, muži, ženy, zbraně, artefakty, nebo služby. Nemám problém s žádnou z těchto možností. “ Všechno řekne s vážnou tváří a nezdá se, že by u některé z nich žertoval.
„Mimo to pro řadu svých zaměstnanců zajišťuji ubytování v centru nebo jeho blízkosti. Vše je čisté a řádně vybavené. Rozhodně byste si polepšila. Tedy pokud budete mít zájem. " Dodá nakonec s lehkým úšklebkem. „Pamatujte ale na to, že tahle nabídka je jednorázová. Jakmile jednou odmítnete, už jí znovu nedostanete.“
 
Baltazar Maximov - 13. listopadu 2022 19:47
b127811.jpg
Přístavní čtvrť - Pátrání po víle
Baltazar

"Eh. Víly sice rády sladké, ale spíše něco ovocného, než zrovna čokoládu." Opdovím trochu stroze.
Následně si povzdechnu o chvíli později, když naše hledání nikam nevede. Nezbývá než doufat, že víle opravdu nic není a nebo se neobjeví Shaku s tím, že získal odpovědi, které hledáme.
Především jsem si připadal dost špatně, když jsme tu takhle obcházeli a ptali se zjevně na někoho, koho tu nikdo nezná. Měli jsme jenom jméno a vzhled, což je žalostně málo.

"On neřekl, že tady žije, ale že by tu měla být ve chvíli, když měla být u nás v kadeřnictví. Tady by žádná víla dobrovolně nežila." Jako potvrzení mých slov přichází ošklivá mlha, která mě nutí sáhnout si k boku pro baterku, pro případ, že by spolu s mlhou přišlo i něco dalšího. Ještě, že pouliční světla se rozstvítila.
"Hádám, že ještě chvíli počkáme, až se vrátí Shaku a pokud ani on nic nezjistil, tak to dneska zabalíme.
" Povím zpočátku trochu vesele, aby to znělo jako žert a pak přejdu do smutného znění, aby jsem dodal na vážnosti.
 
Karra - 09. listopadu 2022 09:17
aarakocrakarracopy9120.jpg
Park - zřícenina

Má otázka o mincích vyvolala u obou mužů salvy smíchu. „Učená možná, ale v trochu jiném oboru.“ Ušklíbnu se na ně, ráda za uvolnění atmosféry.
Ačkoli to netrvá dlouho.. neb po mé poznámce o možné návštěvě oba znejistí, ale znovu již nikdo z nás nic podezřelého nespatří. Najednou se vedle mne ozve dívčí hlas až sebou trhnu, naštěstí se jedná jen o Terezu, takže kamínek jež svírám v kapse opět pomalu pustím a omluvně se na ní usměji. Zato Dick je na tom hůř, nadává a zdá se, že ho pořádně vyděsila.
Po vysloveném varování se ještě jednou rozhlédnu po místnosti, snad v naději, že mne na poslední chvíli upoutá.. a vydám se pomalu v dívčiných stopách zpět na denní světlo.
 
Mahalath - 07. listopadu 2022 19:53
drow2151.jpg
Rubínový palác, salónek


Takže nejen pozvání k dobrému pití, ale i k jídlu. Ne, že bych měla hlad, ale přeci jen neodmítnu. Jakmile číšník odejde, Edward se pustí do vysvětlování, co jej přimělo k tomu mne sem pozvat. Hned chci něco namítnout, dokonce i zvednu prst a nadechnu se, ale on pokračuje, jakoby se nic nedělo. Spolknu tedy námitku, stáhnu prst a pomalu vydechnu. Během krátkého proslovu si mne prohlíží a mě hned dojde, že to není to prohlížení co vždy. Na tohohle bych asi nezapůsobila jen vzhledem, tak jako na jiné. Tak nějak mi začne docházet, že mě má jen za elvarku, jejíž tělo okupuji a nejspíše mu nedochází, že má co dočinění s démonem. Tím lépe pro mne.

"Dostala jsem úkol a ten jsem plnila. Nebylo v tom nic osobního," pokrčím stroze rameny, když zmíní, že jsem mu způsobila nemalé problémy. Nehodlám se omlouvat, nebo aspoň ne nějak okatě. I když tohle svým způsobem omluva byla. Když pak pokračoval v mluvení, celkem mne překvapil. Zprvu jsem myslela, že chce udělat jen bu bu bu, abych si uvědomila, že je tu velké zvíře a nikdo proti němu nejde, ale když mi pak nabídl práci, získal si mou pozornost. Přinutil mne se zamyslet, popřemýšlet o tom, alespoň trochu. Makám pro Baltazara, napadne mne, jenže těžko říci, kdy přijde s dalším klientem. Navíc, ještě mi pořád nezaplatil. Když nepočítám tu flašku rumu z Elysia.

Než Edwardovi stihnu nějak odpovědět, objeví se číšník i s objednaným pitím a rovnou mi tu nechá i lahev. Pohled mi na ni sklouzne, jakmile se vůně tekutiny dostane do nosu. Můj hostitel dostane číši červeného, taky rovnou s lahví, ze které jde poznat, že to bude hodně archivní kousek. Peníze má, připomenu si očividné a zvednu sklenku rumu, abych si k němu o něco více přičichla. A že bylo co čichat.
"..." nadechla jsem se k odpovědi na jeho nabídku, když tu přišlo jídlo. A hned se dvěma číšníky. Ti rozložili podnosy na stůl a já měla co dělat, aby mi nevypadly bulvy. No dobře, trochu přeháním, ale i tak. Kvalitní jídlo jsem dlouho neviděla a i když démoni neměli potřebu jídla, uvědomila jsem si, že se mi sbíhají sliny. Rozhodnutí bylo jednoduché, odpověď může chvilku počkat, za to ten stejk vypadá až moc lahodně na to, aby nadále vyčkával, než si jej vezmu.

Samozřejmě jsem se do jídla nepustila jako nějaký vesničan... přeci jen, jsem slušně vychovaný démon, co už tu nějaké ty léta pobíhá a etiku stolování má v malíčku. Dobře, slušně vychovaný a démon moc dohromady nejde, ale je to tak. Nabrala jsem si na co jsem měla chuť a s popřáním dobré chuti jsem se do jídla pustila. Když jsem to pak prolila rumem, byla jsem v sedmém... no, nebi asi ne. Prostě tam, kam chodí hodní démoni.
"Řekněme, že bych měla zájem. Zatím ovšem jen teoretický," pronesu po chvilce žvýkání libového masa. "Co by ta práce obnášela a jak by byla odměněna?"


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11824989318848 sekund

na začátek stránky