| |||
Park - Mýtina Karra Během své práce Kian vzhlédne a věnuje ti krátký pohled. Nic neříká, pouze zvědavě pozoruje tvou činnost. Následně se vrátí ke své práci se stejným zaujetím jako před tím, omezující se pouze na lehké pohyby své levé ruky nebo hlavy. Kámen je na dotyk překvapivě hladký. Necítíš žádné velké nerovnosti ani drsná místa, což jen tak od pohledu nebylo poznat. Pokusíš se tedy navázat kontakt, v naději, že by snad tento kámen mohl odpovědět. Odpovědí je ti ale ticho. Není to ale to samé mrtvé ticho, jaké ti bylo odpovědí od všech ostatních kamenů, které jsi do této doby potkala. Ne, tohle je prostě ticho. Žádný zbytek života, nebo odmítání komunikovat. Tahle věc před tebou nikdy nic takového pravděpodobně neměla. Po chvilce dalšího zkoumání zjistíš důvod. Věc, která je před tebou, totiž není kámen, i když ho na první pohled velmi připomíná. Tvrdost i masa jsou velmi podobné a určitě bys s tímto “kamenem“ nedokázala pohnout sama. V případě že by ses rozhodla prozkoumat i ostatní “kameny“ došla bys ke stejnému závěru. A takových je kolem tebe přibližně tak třicet nebo padesát. |
| |||
Rubínový palác Mahalath Při tvé otázce se na tváři tvého hostitele se objeví spokojený úsměv. Odloží příbory na svůj talíř a otře si ubrouskem ústa. „Čistě za předpokladu, že byste mou nabídku přijala, by bylo možné začít klidně už zítra. Před tím by bylo samozřejmě nutné nejdříve dořešit vaší smlouvu. Vše je ale již připravené a jediné co zbývá, je podepsat. Pokud máte zájem, mohu jí nechat přinést, abychom dořešili potřebné detaily.“ Na krátký okamžik se potom odmlčí, zřejmě o něčem přemýšlí. „Nebo s tím můžeme počkat až po jídle.“ Zatím co se rozhoduješ, tak se natáhne po lahvi s vínem a dolije si svou skleničku. |
| |||
Park - zřícenina Po výstupu z ruiny nás uvítá Grix a po ne zcela uspokojivé inspekci nálezů zavelí k odchodu. Nemám se k protestu, les je totiž opět až moc tichý.. cupitám tedy poslušně opět ve stejném postavení dál se skupinou, párkrát se zastavíme, ale ani na nás neútočí stromy, ani nenacházím nic z toho co bych potřebovala. Konečně se objevíme opět na volnějším prostranství. Mýtina působí přívětivě, hlavně velké kameny a nad námi dokonce krouží ptáci. Nedivím se, že Grix místo vybere pro tábor. Skupinka se rozuteče, zdá se, že každý přesně ví co má dělat. Až na mne. Chvilku postávám a přemýšlím s čím mohu pomoci, ale po chvíli usoudím že u stavby bych spíše překážela.. S čistým svědomím se tak vydám ke kamenům. Nejsem sama, na jednom už se usídlil Kian listující svými poznámkami. Vyberu si jeden balvan kousek od něj a položím na jeho šedavý povrch obě dlaně. Ain’rene mlčící, slyšíš mne? |
| |||
Rubínový palác
|
| |||
Přístavní čtvrť - Pátrání v mlze Baltazar „Víla?“ zopakuje Nora své překvapení z dřívějška. Tentokrát je zdá se o něco nadšenější než před tím. Její široký úsměv to dává dostatečně najevo. „Vílu jsem ještě nikdy nepotkala.“ řekne vesele. „ I když mamka tvrdí, že moje pra-pra-pra-prababička byla dryáda.“ Mlha je hustá jak smetana a není to jen přirovnání. Zahaluje většinu ulice a vidíte sotva pět metrů před sebe. Být ještě o trochu hustší, mohli byste jí pravděpodobně rozhrnout rukou. Nezdá se moudré se zbytečně toulat kolem, jinak by mohlo hrozit, že se ztratíte. Nora jde hned vedle tebe. Najednou ucítíš, že tě drží za ruku a tiskne se k tobě. Její tělo se celé třese. „Co … co je to támhle?“ zeptá se roztřeseným hlasem a ukáže před vás do mlhy. V mlze zahlédneš nevelký stín a v jeho středu dvě rudě žhnoucí oči. „To … to je příšera?“ zeptá se vystrašeně a nepouští se tě. |
| |||
Park - Mýtina Karra Nedlouho poté co vám Tereza vyřídila vzkaz, se všichni sejdete zase venku. Grix se podívá vaším směrem a kývne na vás. „Co jste našli?“ zeptá se. Otázka je pravděpodobně míněná spíše na ozbrojence, než na tebe. Jeden z mužů vytáhne malý drahokam a podrží ho před sebou, aby ho Grix viděl. „Nic moc. Někdo to tady vybral už před náma. Co ty? Prasečí muž se rozhlédne kolem jako by něco hledal ale potom svůj pohled obrátí zpátky na muže. „Nic. Ale nelíbí se mi to tady. Les je nějaký divný. Moc dlouho bych se tu nezdržoval.“ Když se rozhlídneš kolem sebe, tak nic nezvyklého nespatříš. Vše vypadá stejně, jako když jste sem přišli. Jediná zvláštní věc je ticho, které tu panuje. Žádné šustění zvířat v křoví ani zpěv ptáků. Jen nepřirozené ticho. „Jo, vypadneme odsud.“ Vaše skupina tedy pokračuje. Jdete ve stejném uskupení jako cestou sem, s Grixem v čele a ostatními ozbrojenci pokrývajícími ostatní strany. Postup je pomalý a několikrát zastavíte bez zjevného důvodu. Žádné zříceniny ani zajímavosti se poblíž nenacházejí. Jednou strávíte na místě skoro půl hodiny, než se zase dáte na pochod. Když naopak zříceniny zahlédnete, tak Grix nezastaví. Jdete několik hodin, než konečně zastavíte. Překvapivě nedošlo k žádnému střetu. Mýtina kde se nacházíte je široká a posetá velkými kameny (cca 1x1m) Také po delší době strávené pod korunami stromů zase konečně vidíš nebe. Po obloze poletují ptáci, ale jejich druh nepoznáváš. Musí jít o nějakou zdejší rasu. „Tady to bude dobré.“ rozhodne váš vůdce, když to tu celé pročuchá. „Rozbijeme tábor a připravíme pasti.“ A jak řekne, tak se taky stane. Grix se společně s Harrym pustí do stavby přístřešku, zatím co Tereza dělá něco na okraji mýtiny. Kian sedí na jednom z velkých kamenů a pročítá si svoje poznámky. Ostatní ozbrojenci nejsou nikde k nalezení. |
| |||
Rubínový palác Mahalath „To by záleželo na situaci.“ Odpoví Edward a upije trochu ze své skleničky. Nikam nespěchá a víno si patřičně vychutnává jako znalec, kterým i pravděpodobně bude. Hned potom pokračuje. „Vlastním řadu podniků podobných tomu, ve kterém se právě nacházíme. To vyžaduje nemalé množství personálu, který by se o to staral. Jistě se shodneme na tom, že práce servírky nebo účetní by pro vás vzhledem k vašim schopnostem nebyla to pravé, ale takový bodyguard, ochránce, či taková “prodloužená ruka“ by už byla dle mého názoru mnohem vhodnější.“ Tvůj hostitel se natáhne k jednomu z talířů s jídlem a nabere si na něj malou porci, kterou pak položí před sebe. „Jak již víte, tak se naše činnost neomezuje pouze na legální aktivity. " Udělá krátkou chvilku aby okusil pár soust a vzápětí pokračuje. „Mohu vás ale ujistit, že nejsme nic takového, jako trpasličí mafie. Občas je třeba trochu obejít zákon, ale nesnažím se z toho dělat pravidlo. Tohle je drsný svět a to si občas žádá drsnější metody. Nemyslíte?“ V tu chvíli se otevřou dveře a dovnitř nahlédne muž, který tě sem přivedl. Pokorně se ukloní aby pozdravil tvého hostitele, ale to samé provede i vůči tobě. „Vše v pořádku pane?“ Edward přikývne. „Ano Rolande, děkuji.“ Muž pokyne na souhlas a potom místnost zase opustí. Tobě věnuje krátký pohled, ale nezdá se, že by se tím snažil něco říct. Nevyzařuje z něj žádná hrozba, zvědavost ani varování. „Zpátky k vaší druhé otázce. “ pokračuje. „Kompenzace za vaše služby by se odvíjela od zadaného úkolu. Její forma by záležela na vás. Peníze, šperky, alkohol, muži, ženy, zbraně, artefakty, nebo služby. Nemám problém s žádnou z těchto možností. “ Všechno řekne s vážnou tváří a nezdá se, že by u některé z nich žertoval. „Mimo to pro řadu svých zaměstnanců zajišťuji ubytování v centru nebo jeho blízkosti. Vše je čisté a řádně vybavené. Rozhodně byste si polepšila. Tedy pokud budete mít zájem. " Dodá nakonec s lehkým úšklebkem. „Pamatujte ale na to, že tahle nabídka je jednorázová. Jakmile jednou odmítnete, už jí znovu nedostanete.“ |
| |||
Přístavní čtvrť - Pátrání po víle Baltazar "Eh. Víly sice rády sladké, ale spíše něco ovocného, než zrovna čokoládu." Opdovím trochu stroze. Následně si povzdechnu o chvíli později, když naše hledání nikam nevede. Nezbývá než doufat, že víle opravdu nic není a nebo se neobjeví Shaku s tím, že získal odpovědi, které hledáme. Především jsem si připadal dost špatně, když jsme tu takhle obcházeli a ptali se zjevně na někoho, koho tu nikdo nezná. Měli jsme jenom jméno a vzhled, což je žalostně málo. "On neřekl, že tady žije, ale že by tu měla být ve chvíli, když měla být u nás v kadeřnictví. Tady by žádná víla dobrovolně nežila." Jako potvrzení mých slov přichází ošklivá mlha, která mě nutí sáhnout si k boku pro baterku, pro případ, že by spolu s mlhou přišlo i něco dalšího. Ještě, že pouliční světla se rozstvítila. "Hádám, že ještě chvíli počkáme, až se vrátí Shaku a pokud ani on nic nezjistil, tak to dneska zabalíme." Povím zpočátku trochu vesele, aby to znělo jako žert a pak přejdu do smutného znění, aby jsem dodal na vážnosti. |
| |||
Park - zřícenina Má otázka o mincích vyvolala u obou mužů salvy smíchu. „Učená možná, ale v trochu jiném oboru.“ Ušklíbnu se na ně, ráda za uvolnění atmosféry. Ačkoli to netrvá dlouho.. neb po mé poznámce o možné návštěvě oba znejistí, ale znovu již nikdo z nás nic podezřelého nespatří. Najednou se vedle mne ozve dívčí hlas až sebou trhnu, naštěstí se jedná jen o Terezu, takže kamínek jež svírám v kapse opět pomalu pustím a omluvně se na ní usměji. Zato Dick je na tom hůř, nadává a zdá se, že ho pořádně vyděsila. Po vysloveném varování se ještě jednou rozhlédnu po místnosti, snad v naději, že mne na poslední chvíli upoutá.. a vydám se pomalu v dívčiných stopách zpět na denní světlo. |
| |||
Rubínový palác, salónek
|
doba vygenerování stránky: 0.11824989318848 sekund