Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
Postava Yuliya Lavellan je offline, naposledy online byla 21. června 2024 22:13Yuliya Lavellan
Postava Benjamin Harkness je onlineBenjamin Harkness
Postava Freya je offline, naposledy online byla 21. června 2024 22:15Freya
Postava Alexander Korobkov je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Alexander Korobkov
Postava Betchan je onlineBetchan
Postava Gabriela Hefron je offline, naposledy online byla 20. června 2024 20:05Gabriela Hefron
Postava Aric Stonegate je onlineAric Stonegate
Postava Izumi je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Izumi
| |||
 | Ve stodole (Benji a duo Sisters) Obě z žen mají svoje myšlenky a svoje teorie nad kterými poctivě přemýšlím, ale u všech bodů mám negativní výsledek. Teda až na to klidnění bouře, ač to v konečném důsledku může hrát v náš prospěch. "No, nějak mi nepřijde u bestií tohohle typu, že by si chtěli zbudovat vesničku a tak nějak si tam v klidu živořit. Navíc, oni loví nás. Nemůžeme nikdo dovolit, aby něco takového existovalo. Každopádně souhlas. Ta bouře až se uklidní pro ně bude jasný signál, ale zase...my se budeme moci lépe pohybovat a tak dál." Jsem skeptický a je to ze mě cítit. Mám své zkušenosti s vampýry, i když ne v takovém počtu a nějak mám problém mít i jen myšlenku, že by byli mírumilovní a jen tak si chtěli přežívat. Dolejší je toho jasným důkazem. "O kultistech a vampýrech nevím, ale je to celkem šílená představa. Pojďte radši ven a přitáhneme sem zbytek. V klidu a teple si promyslíme co dál. Navíc, naše síla tady je v počtech. " Ukážu oběma ženám na dveře a vedu je ven za zbytkem skupiny. Venku u saní (všichni) Venku se rozhlížím po okolí co se změnilo, ale tak jako tak jdu k saním, které se stihly dostat dovnitř. "Ve stáji je dost místa pro koně, sáně i pro nás. Myslím, že pokud teda zdejší nechcou mrznout venku, tak by jsme se tam měli co nejdřív přesunout." O všem ostatním zatím mlčím. Je tu moc očí i uší. | ||
| |||
 | Cesta do pekel Sáně - Gab, Yuli, Aric, Betchan První, kdo se zajímá o to, jak to vypadá v osadě, je Aric... No, až tak mě to nepřekvapí. Rytíř by snad raději žvýkal zmrzlý ručník než aby se mě zeptal... „Divný... Žádní psi, normální zvuky v osadě, divní lidi a necítil jsem ani slabě žádné zaklínadla...“ odpovím čaroději s v téhle slotě prakticky neviditelným pokrčením ramen. Nejsem kouzelník, takže minimálně na ta kouzla se u mě nedá spoléhat, ale zbytek? Tam si celkem věřím... Pak už se mě ale ptá Gab. Pousmáním ocením zručnost při přebíjení nové zbraně. Očividně to dostává do ruky... „Mám tě kousnout? Není to sice kovárna, ale...“ odpovím jí relativně tiše. No... Dobře, normálním hlasem, ale i tak se musím naklonit, aby mě slyšela. Ale doufám, že připomenutím tohohle ji přesvědčím, že jsem v pohodě. (Všichni u saní) Uvnitř osady už je mnohem lépe. Nijak se ale nesvlékám, shodím akorát těžší rukavice, lehké kožené nechávám. Jestli má něco přijít, tak teď. Teď, když si někteří z nás budou užívat absenci větru a někteří jsou pryč. Zkoumám, jak je budova postavená a to, jestli se dá krýt za něčím jiným než sloupy a pár věcmi. Čím dřív odsud vypadneme, tím lépe... Jinak se ale držím u saní s vozkou. Pořád je to naše nejrychlejší cesta odsud. Pokud bychom si tedy nerozebrali koně a neujeli jen na nich... | ||
| |||
 | Jak zlé to asi bude? Sleduji, jak větší část skupiny odchází. Bez toho, že by mi kdokoliv z nich odpověděl. Bez toho, že bychom vůbec věděli, co dělat. Pošlou pro nás? Jsme záloha? Máme čekat na nějaký signál? Rezignovaně se posadím a založím ruce na prsou. „No tak si naserte." Pronesu sama pro sebe. Tímhle pro mě výprava končí. Ať se tam stane cokoliv, vina padá na ty, kteří se tak dychtivě a bez domluvy, drali dovnitř. Gab, Yuli, Aric později Alex Pohled stočím k Betchanovi, který se hlásí o slovo. Očividně má podobný názor jako já. Bez stopy nějakého zájmu zvednu jedno obočí. Kluzký fakt nemá žádný plán. A jestli tam jsou vampýři, jsme v prdeli. Ušklíbnu se. Parádní výlet. Tohle jsou ti nejlepší z nejlepších. Obočí zvednu i podruhé – to, když dostanu hůlku. Zhluboka se nadechnu nosem a hodnou chvíli se na muže dívám. Je těžké odhadnout, co se mi honí hlavou. Nakonec si však zbraň vezmu a schovám ji tak, aby nevypadla ale byla po ruce. Když se ozve výkřik, zvednu se na nohy – naštěstí je to heslo. Heslo a především Alex. Byla to jen chvíle ale jsem ráda, že je tu. Zachovám si však důstojnost a nedám na sobě nic znát. V klidu se posadím a počkám, až se k nám přidá. O doplňující dotaz se postará Aric, takže já můžu mlčet. Pouze si přebiju. Co si budeme, tohle opravdu vypadá na vampýry… ale pokud to ostatní ví (nebo tuší), proč sakra jedeme dovnitř? „Jsi v pořádku?" Nakloním se k Alexovi. „Stále při smyslech?" Zkusím to. Fakt nevím, co by mi měl odpověď… Možná bude stačit, když bude prostě mluvit. Když uvidím, jak reaguje a jak se tváří. Všichni Podmračeným pohledem si měřím osadu. Studuji únikové cesty, hledám skrýše, stíny i místní. Koukám, kdo a odkud by nám mohl vpadnout do zad. Úplně poprvé mě taky napadne, že tady umřeme. Víc na ráně bychom ani být nemohli… „Mišo? Drž se se mnou." Houknu na vozku. Obětovat a nechat napospas čemukoliv, co tu nejspíš číhá, jsou zřejmě dvě naprosto rozdílné věci. | ||
| |||
 | Osada Freya, Benji, Kluzsky a Alex
| ||
| |||
 | Ještě sáně (Gab, Yuli, Aric později Alex) Nevěřícně pohlédnu na rytíře. "Na jakém základě si dospěl k takovému výsledku?" zeptám se jednoduše. Nebyla v tom žádná nedůvěra, ale pouze čistá zvědavost. Z mého pohledu jsme byli svědky tak akorát silné sněhové bouře, kterou obohatilo moje zjištění o skrývající silnou magickou entitu. Nic víc, nic míň. Jeho následné poučování o tom, co v případě konfliktu mám nebo nemám dělat beru jako naprosto scestné a tak mu nedávám žádnou váhu. Očividně dospěl k závěru, že je tu z nás jediný, kdo se dokáže ohánět zbraní na blízko. Možná by změnil názor, kdyby ho Yuli svým dotykem ruky ugrilovala na welldone. "Jo, krystaly. Ta lucerna je evidentně magická." odpovím jednoduše, jakékoliv další zabíhání do detailů by stejně ničemu nepomohlo. To jestli tu měla být nebo jestli jsme ji měl vidět byla hádanka, kterou si musím vyřešit nejdřív sám ve své hlavě. (Yuli) "Pravda." přikývnu na Yulin postřeh ohledně run. "Ale s tak silným magickým potenciálem a velikostí osady nejspíš ani žádné nepotřebují." doplním o svůj postřeh, než se čarodějka zase odtáhne zpět. Stejně dobře tady mohli mít úplně jinou formu ochrany, o které zatím nevíme. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Plány osudu Skoro jsem nemohla věřit tomu, co se tu navrhovalo.. oběti a jenom tak jako..?!! Jo, tenhle věc rozhodně není jednoduchej, ale tyhle věci by se neměli dělat jenom tak.. zejména když by to mělo přijít z rukouch nějakého polovičatého, nedopečeného mága/čarodějky. Někteří na Gymnáziu označovali Sesterstvo za šarlatány.. primitivní patlaly, co sotva nakousnou skutečný potenciál magie jako takové.. pokud jsou schopni přistoupit na takovéhle věci.. ani se tomuhle označení moc nedivím.. Naštěstí ale k ničemu takovému nedojde a já zato vnitřně děkuju vyšší moci. V něčem takovým vážně nemíním mít svoje prsty. Stejně jako jsem byla ráda za to, že zůstávám v polovina, která tu měla zůstat.. i když, on si moc jeden nevybere.. umřít zasněžená, zmrzlá nebo tím, že mě někdo bací po palici.. aspoň by se jeden netrápil.. Dodatečná informace o tom, že by tam mělo být údajně šest osob.. taky moc klidu nepřidalo.. Sáně Lehce pak pozvednu obočí, když se rytíř na nás obrátí s tím, že tam čeká vampýry.. eh...? Ať už vampýři v osadě nebo vlkodlaci v zádech, či končetiny ztuhlé na kost.. jeden osud je lepší než ten druhý.. nikdy si zrovna nevybereme. Snad jenom třeba.. tu možnost, která bude méně bolet. Nicméně nemíním se nějak chovat jak hrdina světa.. jestli rytíř navrhnul nějaký možný plán toho, jak se zachovat když by se to posralo, mínila jsem se tím řídit. I když zatažená kapuce a lehce omrzlé rty nemohl tak úplně vydat nějaký souhlas k jeho slovům. Nakonec, s návratem Alexe, vypadá to, že se snad dovnitř dostaneme bez nějakého krveprolití. Bylo to ale dobře..? "..něco tam nesedí.." Pocit, který máme tak nějak víceméně všichni tady. Otázka ale byla.. co na téhle rybě vlastně smrdělo.. co představovalo ono nebezpečí. A už první pohledy při cestě dovnitř mi řeknou nějaké věci.. Ari si též několik sám všiml. Proto, nakloním se k němu blízko, tak aby mě dobře slyšet když jsem pak zašeptala či tišeji pronesla: "Runy... nemají žádnou ochranu... ani živý alarm.." Osada Čím více jsme se nořili do chřtánu tohohle monstra, tím více a více se mi to nelíbilo.. více a více to smrdělo. Pokud Ari vycítil někoho s nemalou magií, silou.. proč jej necítím taky..? Už bych jej měla též cítit.. leda, že.. je to někdo sakra dobrej.. někdo tak dobrej a silnej, že to dokáže před ostatními schovat.. a pokud to tak je, jsme silně, silně v análním otvoru.. a to až po špička našich bot. Byly jsme v nevýhodě.. byly jsme na jejich území. Pokud dojde na boj, bude to krvavý.. bude to nehezký.. asi snad teď pocítím i něco jako náznak strachu.. možná víc než náznak. Ze saní slézám, tak úplně né zrovna ochotně.. | ||
| |||
 | Sáně všichni Kluzký se konečně chopí slova a předloží plán. Plán? Tím mi doslova vyrazí dech. Ne že by Bratrstvo byl zrovna taktický výkvět, ale vždy jsme něco měli. Minimálně takovou klasiku typu kruh zády k sobě. Popřípadě jiný geometrický tvar podle počtu bratrů. Sáně (Gab, Yuli, Aric později Alex) Průzkumná skupina zmizí ve tmě a já se hned otočím na Gabrielu a oba kouzelníky. „Tak teď bacha! Jak jsem řekl, jsou tam vampýři.“ Řeknu s naprostým přesvědčením. „Kluzký nemá plán útoku ani obrany. Ani únikovou cestu. Až to začne lítat, držte se na středu. Nechci vás vidět v přímém střetu.“ Nevím kolik času tam bude a naděje, že to tam proběhne v klidu, je podle mě velmi malá. Podám Gabriele hůlku. „To je Vosa. Asi znáš. Má to 20 ran. Tak s tím šetři.“ Alexe si všimnu na poslední chvíli. Jestli heslo použil nebo ne, nemám tušení. Klidně by kolem nás mohla projet tanková brigáda a neslyšel bych je. Díky tomu si taky ušetří pohled na hrot šipky v kuši. A mé podezření potvrdí. Sice ne zcela, ale dost na magickou munici. „Krystaly?“ Nadhodím otázku, ale srozumitelnou odpověď nečekám. Prostě mágové, no. A vlezu zpět na sáně. Osada (Gab, Yuli, Aric, Alex) Mám pocit, že mi přes záda projel děda Mráz i se sáněma, sobama a kupou dárků. Nikde nic. Ani čoklové, ty chlupaté bestie, co každé vítají vrčením, štěkotem a dalšími průvodními jevy tu nejsou. Tady je ticho. Kuši prakticky nepouštím z ruky. Takřka nejhorší možný podmínky, pro nás. Tma jako v prdeli, unavení, nejednotní, rozházení po relativně velkém území. A bez plánu. Jedinej rozdíl mezi Patrolou a Bratrstvem je v tom, že my by jsme se s nima už řezali. A oni? Mají nás na svém území. Pěkně naservírovaný. Že tohle bude strašlivě bolet mi je jasné. V lepším případě to bude drahé jen na munici a magii. V tom horším na životy. Opět slezu s pocitem, že to na těch pár metrů nemělo ani smysl na ně lézt. „Držte se pohromadě.“ Řeknu možná zbytečně, ale aspoň se pokusím. | ||
| |||
| Sáně Těžko říct, jestli se u Gabriely projevuje víc pud sebezáchovy nebo má narozdíl od jiných členů výpravy poskládaný žebříček hodnot kvalitnějším způsobem, ale její dotaz zůstane vyset ve vzduchu nezodpovězený. Kdo a podle jakého klíče tu určuje právo na život? Tahle otázka se mi z toho všeho doslova vpálí do mysli. Jenže tak jak zasáhla mě, tak rozhodně minula Izumi, která prakticky bez jediného slova vyskočí ze saní ven. Rytíř ještě pronese několik vět o tom, jak bychom měli ty vevnitř ideálně zadupat do země, i když nemáme představu, co nebo kdo tam žije. Dokonce ani nečeká na odpověď od Kluzkého, kterou mu sám položil a místo toho se vyvalí za Izumi. Nevěřícně zakroutím hlavou a hned zalituji. Chladem ztuhlému krku se takový neuvážený počin rozhodně nelíbí. "Au... Hlupáci..." vydechnu skoro neslyšně, takže se slova naprosto ztratí v sněhové bouři. Úplně poprvé začnu pochybovat, jestli bylo moudré vydat se dál na sever zrovna s touhle skupinou. Kluzký se nakonec ujme nejen slova, ale dá věci i nějaký řád. K mojí úlevě tentokrát nikdo jeho slovo nezpochybňuje. Možná že ten jeho kostrbatý proslov měl přeci jen nějaký efekt... Sáně Nemusíme čekat dlouho a od osady se k nám vrátí Alex s dobrou zprávou. Nebudeme si muset cestu dovnitř vynucovat silou, ale pustí nás po dobrém dovnitř. To všechno dostane lehce hořkou pachuť, když patrolář zmíní svůj pocit. "Nesedí? Co tím myslíš?" zeptám se Alexe. Rukou si přitom z obličeje setřu novou vrstvu sněhové břečky. Potřeboval jsem vnímat detaily, a to se s vjezdem do vstupního tunelu také podaří. Změna klimatu by se dala hravě nazvat radikální. První, čeho si všimnu je lucerna umístěná na bráně. "Krystaly? Ale jak to?" zamumlám zase jednou pro sebe, když se snažím spojovat nesourodé dílky téhle skládačky. Měl jsem je vidět, však jsou daleko blíž než... to... Vlastně sám nevím, co v téhle osadě je a nazvat to správným jménem je dosti obtížné. Očima dál hledám, ale nenacházím nic dalšího. Osada Osada byla opravdu maličká a neskýtala toho moc k prozkoumání. Pohledem přejedu po těch několika staveních a jejích osadnících a marně hledám jakýkoli magický zdroj nebo jen závan magie. Příval nezodpovězených otázek začíná drásat moji mysl. Chci... Ne! Musím tomu prostě přijít na kloub. "Strašlivá bouře co? Míváte je tu často?" vybalím první dvě skoro až nevinné otázky o počasí na mladíka a nezapomenu na svůj nejmilejší úsměv. Zabřednou do konverzace se zdálo, jako nejjednodušší cesta, jak si udělat obrázek o zdejších poměrech. | ||
| |||
| Osada Když kráčíte do pasti je skvělé vědět o tom, že je to past. Ostatní si můžou říkat co chtějí. Tohle je naše nejlepší šance na přežití v tomhle tom bordelu. Ludin ano to je další varianta, ale tam by šel tak akorát debil sebevrah. Fakt risknu radši povídání s tady tou sebrankou uvnitř než s Rangery z Města. Nějaké oťukávačky už máme za sebou a ne děkuju. Na to máme jen jednoho sršně a žádné další těžké zbraně. Prst mám sice vedle spouště AKčka, ale kdyby k něčemu došlo tak je připravené střílet. I obyčejná munice v dostatečném množství nadělá paseku. U brány se toho ujímá Kluzký a já teda úplně nevím jestli vypadáme na lovce, ale zase tu skupinku u saní takhle zařadil dobře. Kdyby to byli standartní lidi, tak by nám to mohli sežrat. Vlastně i když to jsou vampýři a o tom prostě nepochybuju, ať si tam někdo vzadu říká co chce a kdo chce. "Tak už pojďme nebo mi umrzne prdel!" Houknu tak nějak do toho rozhovoru, protože mi je částečně zima, částečně v téhle bouři jsem s tuleněm krásně maskovaný, tak mi to nevadí, ale zároveň nechci dávat tomu chlapci z osady čas si nás nějak výrazně prohlížet. Nemusí přijít na všechny naše překvápka ihned. Nakonec nás pustí a dokonce se na nás ani nevrhnou, takže si můžeme prohlédnout my je a vnitřek osady. Je tu ticho. Divný ticho a ten týpek vypadá, že se probral buď po brutální opici nebo sračce. Všechno, ale oslova všechno tady řve: "Tady je něco špatně! Jdi do prdele!" "Jasan. Něco najdeme." Kývnu k Ledovi a pak na Freyu. Rozejdu se směrem ke stodole, kdy po cestě si kontroluju okolí a najdu nějaké další cíle. Svrbí mě prsty, ale nejsme tu všichni. Jsme roztříštění a rozhození, teď se nesmím nechat unést, ale to přijde. Do dveří vejdu jako první a jelikož jsem krytý svými zády a asi i částečně Freyou tak s lehce pozvednutou zbraní. Nechci se nechat překvapit, ale kromě koní, koňských koblížků a slámy tam nic není. "Myslím, že sem nacpeme třeba troje sáně. To je dobrý." Usměju se na Freyu a chci odejít, ale pak si všimnu koní. Teda jejich zadků. Rozhlédnu se, jestli tam není nikdo s námi a když ne, tak tiše promluvím k Freye. "No. Tak tohle dobrý není. Vidíš cejchy na těch zadkách? Jsou z Dolejší. A teď mi pověz. Kdo by je sem všechny dovedl, když celá Dolejší leží mrtvá v Dolejší?" | ||